Už půl roku v Česku platí povinnost velkých firem zavést interní oznamovací systém nekalého jednání pro takzvané whistleblowery. Týká se to i řady médií, včetně těch veřejnoprávních, která mají stovky až tisíce zaměstnanců. Odezva v České televizi a Českém rozhlase však zatím zůstává slabá – ČT zaznamenala za poslední dobu jediný podnět na možné protiprávní jednání, ČRo žádný.

„Osobou oprávněnou přijímat oznámení protiprávního jednání je ombudsman České televize,“ říká mluvčí ČT Vendula Krejčová. Veřejnoprávní televize přijala loni v létě v reakci na nový zákon aktualizované rozhodnutí generálního ředitele, kterým se ochrana whistleblowerů v ČT řídí.

„Oznamovatel může podat oznámení ústně – osobně nebo telefonicky – či písemně. Kontaktovat ombudsmana lze i prostřednictvím platformy ‚Nenech to být‘. Zřízena byla i fyzická schránka, kam lze vhazovat podněty, se kterými může manipulovat jen ombudsman,“ doplňuje Krejčová.

Co se nevejde do zákona

Instrukce o tom, jak interní oznamovací systém funguje, dostali podle ní přes nadřízené všichni zaměstnanci ve studiích ČT v Praze, Brně i Ostravě. V praxi však tuto možnost očividně zatím nevyužívají.

„Od roku 2021 k rukám ombudsmana došlo jen jedno oznámení na možnou protiprávní činnost spadající do této oblasti. Ombudsman oznámení odmítl s tím, že spadá do oblasti pracovně-právních vztahů,“ říká mluvčí.

Pro většinu dotázaných zůstává neznámý i samotný pojem whistleblower a třetina respondentů si pod ním vybavila spíše negativní výrazy jako „práskač“, „udavač“ či „bonzák“. Oznamovatelem by whistleblowera nazvalo pouhých osm procent dotázaných.

V uplynulých dvou letech se v ČT objevilo několik medializovaných kauz kolem údajného nevhodného chování, bossingu či sexuálního obtěžování. Týkaly se známých moderátorů Marka Wollnera a Nory Fridrichové. Česká televize je řešila interním vyšetřováním prostřednictvím speciálně zřízených komisí.

Faktem je, že zdaleka ne všechny přešlapy na pracovišti se do paragrafů zákona o ochraně oznamovatelů vejdou. Například zmíněná internetová platforma Nenech to být, přes níž je také možné oznámení bezpečně podat, v sekci „co není whistleblowing“ výslovně uvádí „oznámení nefungujícího vztahu s nadřízeným nebo kolegou“ či „stížnost na neúspěšné návrhy nebo neshody s managementem“.

Zároveň ale platí, že pokud špatný vztah mezi kolegy vede k porušení právních předpisů nebo etických standardů, pak to whistleblowing být může. Stejně jako v případě, kdy neshody s managementem zahrnují i například úmyslné podvody, zatajování informací před veřejností nebo nebezpečné podmínky pro zaměstnance.

Kromě vnitrofiremních ohlašovacích mechanismů může veřejnost pro podání oznámení využít i zabezpečený formulář provozovaný Ministerstvem spravedlnosti.

Oznamované jednání by mělo buď mít znaky trestného činu nebo znaky přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty s horní hranicí alespoň 100 tisíc Kč, případně upozorňovat na porušení samotného zákona o ochraně oznamovatelů či na porušení jiných právních předpisů nebo předpisů Evropské unie v oblastech vyjmenovaných zákonem.

Nula podnětů v rozhlase

Novou interní směrnici, která zavádí oznamovací systém nekalého jednání, má od loňského léta také Český rozhlas. Oznámení je možné podat telefonem, e-mailem, osobně či písemně. „Zatím touto formou ČRo žádný podnět neobdržel,“ říká mluvčí rozhlasu Jiří Hošna.

Zhruba před rokem, tedy v době, kdy rozhlas toto ohlašovací místo ještě neměl, popsal HlídacíPes.org případ možného zneužití veřejných prostředků v ČRo.

Šlo o neoprávněné využívání služebního auta tehdejší ředitelkou regionálního studia v Brně Hanou Ondryášovou. Na něj v roce 2020 upozornil šéfa regionálních studií Jana Mengera dnes už bývalý vedoucí programu ČRo Brno Jiří Kokmotos.

Mengerovi předal výpis ze satelitního systému Positrex, kde byly zaznamenány jízdy ředitelky z budovy rozhlasu v Brně na adresu jejího bydliště ve zhruba 60 kilometrů vzdálené Břeclavi nebo víkendové jízdy z adresy jejího bydliště po městě a blízkém okolí.

„Bylo mi řečeno, že věc bude předána panu generálnímu řediteli k případnému spuštění auditu,“ popsal schůzku s nadřízeným Kokmotos, který loni přešel na manažerskou pozici do České televize. Nakonec se celá věc vyřešila až s tříletým odstupem loni na jaře – rezignací ředitelky a doplacením částky, která vznikla neoprávněným používáním služebního auta.

Když se před rokem HlídacíPes.org dotazoval Českého rozhlasu, jestli v daném případě byla dodržena vnitrofiremní pravidla pro oznamování nekalého jednání, odpověděl mluvčí ČRo, že rozhlas „se zavedením vnitřního oznamovacího mechanismu čeká na přijetí příslušného právního předpisu“.

„Práskač“, „udavač“ i „bonzák“

Ten začal platit, jak jsme zmínili, loni v létě. Povědomí o Zákoně o ochraně oznamovatelů je však zatím jen malé, a to nejen v médiích.

Ukázal to průzkum agentury Behavio pro organizaci Oživení prezentovaný letos na začátku roku. S určitostí o novém zákoně ví jen 13 procent lidí. Nízká zůstává i ochota dotázaných formálně řešit vlastní zkušenost s nezákonným či neetickým jednáním v zaměstnání.

„Předpokladem pro naplnění cílů zákona je důvěra lidí v ochranu a určené kanály. Podle výsledků průzkumu to ale vypadá, že se stal pravý opak. Namísto, aby se skepse nebo strach o práci snižovaly, tak průzkum ukazuje značný nárůst těchto obav, z 58 % na 72 %,“ komentovala výsledky průzkumu předsedkyně Oživení Šárka Zvěřina Trunkátová.

Pro většinu dotázaných také zůstává neznámý i samotný pojem whistleblower a třetina respondentů si pod ním vybavila spíše negativní výrazy jako „práskač“, „udavač“ či „bonzák“. Oznamovatelem by whistleblowera nazvalo pouhých osm procent dotázaných.

Téměř nulový počet podnětů na nekalé jednání v ČT a ČRo tak může na jedné straně dokládat vysokou vnitrofiremní kulturu veřejnoprávní televize a rozhlasu. Může jít ale taky o ilustraci toho, jak se zákon o ochraně oznamovatelů jen pomalu propisuje do života české společnosti, včetně mediálního prostředí.

„Podle zkušeností ze zahraničí nula podnětů spíš znamená, že buď o tom nikdo neví nebo se lidé zdráhají kanál využít. Nula téměř nikdy neznamená, že se v té organizaci nic neděje,“ shrnuje Šárka Zvěřina Trunkátová.