Válka na Ukrajině čistí „špinavý byznys“. Kapacity zbrojařů poptávce nestačí
Jaká byla reakce zbrojařů na ruskou invazi na Ukrajinu? „My jsme to říkali. Říkali jsme, že jsme příliš závislí na ruských energiích, že máme malou výrobní kapacitu a že dáváme málo peněz na obranu. Až teď to vypadá, že to evropské vlády vidí a chápou,“ konstatuje Kristýna Helm, viceprezidentka Asociace obranného průmyslu. A stejně jako další kolegové z oboru potvrzuje, že pohled na zbrojaře se za poslední dva roky hodně změnil. I když některé změny – zejména u bank – jdou prý pomalu.
„Válka na Ukrajině v našem oboru změnila prakticky všechno,“ shodli se účastníci nedávné debaty o stavu a budoucnosti obranného průmyslu zemí Visegrádské skupiny pořádané v rámci pražské konference Visegrad4Business. Mění se i pohled na obranný průmysl jako takový.
Evropské vlády – včetně té české – navyšují své obranné rozpočty. A zároveň zjišťují, že výrobní kapacity, které stačily v klidných časech, stávající poptávku pokrýt nedokážou.
Prázdné sklady výrobců i armád
„Říká se sice, že pro zbrojaře jsou to teď dobré časy, ale zároveň je to velká výzva, jsou velká očekávání a vysoká poptávka. EU kupříkladu Ukrajině slíbila milion dělostřeleckých nábojů, snažíme se zvyšovat své kapacity, ale tento závazek nejsme jako EU schopni naplnit. I když u nás jsme dříve vyrobili 10 – 15 tisíc těchto střel ročně a dnes jsme na desetinásobku,“ říká Jozef Zekucia ze slovenské MSM Group (je součástí Czechoslovak Group českého miliardáře Michala Strnada).
„Bez spolupráce v rámci EU nejsme schopni naplnit požadavky nejen ukrajinské armády, ale ani našich armád. Problém je v omezených zdrojích vstupních materiálů,“ dodává Zekucia, který tři desítky let působil v armádě a později na slovenském ministerstvu obrany.
Právě nedostatečné dodávky pro bránící se Ukrajinu jsou důvodem, proč ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba na nedávném setkání se svými protějšky z EU apeloval na to, aby evropské země svůj obranný průmysl více a lépe propojovaly a koordinovaly.
Komplikací – zejména pro financování nových projektů i další investice – je fakt, že obranný průmysl má v EU stále oficiálně punc „škodlivého byznysu“ s negativními dopady na společnost a životní prostředí, což ztěžuje jeho přístup k investicím a financování.
Navzdory téměř dva roky trvající válce na Ukrajině, vyprázdněným skladům evropských armád a nárůstu bezpečnostních hrozeb se tento pohled zatím oficiálně nezměnil.
A to přesto, že Evropskou komisi ke změně názoru na konci listopadu ve společném prohlášení vyzvali evropští ministři obrany.
„Banky situaci moc nereflektují, i když politicky i společensky se přístup k k firmám zbrojního průmyslu změnil. Bohužel stále platí, že pro řadu bank je to skutečně ten „špinavý byznys“ a i v rámci evropské taxonomie je obranný průmysl stále na indexu. Ministři obrany EU se to v polovině listopadu pokusili prolomit a změnit, změnu ale musí udělat Evropská komise,“ shrnuje viceprezidentka Asociace obranného průmyslu Kristýna Helm.
Podle Viktora Sotony, prezidenta společnosti Aero a viceprezidenta Asociace leteckého a kosmického průmyslu, je neochota bank financovat projekty, které jsou spojené s obranným průmyslem, dlouhodobé téma.
„I během mého působení v různých firmách jsme čelili více méně neochotě určitých bank financovat projekty z obraného průmyslu. Řekl bych ale, že se to pozvolna mění, i když některé banky s touto oblastí nadále nechtějí mít nic společného. Bez financování to ale nejde a doufám, že se nakonec bankovní sektor probudí,“ říká Sotona.
Bruselský politický paradox
Na dopady taxonomie EU na obranný průmysl se v polovině letošního roku ve své interpelaci ptal zástupců Evropské komise český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).
„Taxonomie výslovně nestanoví, že tyto společnosti nemohou čerpat prostředky v rámci udržitelného financování. Avšak skutečnost, že Komise v tomto ohledu nevydala žádný pokyn, vysílá jasný signál, a nechává tak finanční instituce, aby o tom rozhodovaly samy. Platforma pro udržitelné financování, která je nezávislou skupinou odborníků, navíc doporučila, aby byla výroba zbraní klasifikována jako škodlivá,“ napsal ve své interpelaci.
A zajímal se, zda má Evropská komise „v úmyslu klasifikovat výrobu zbraní jako sociálně udržitelnou“ a zda by mohla odůvodnit „politický paradox mezi existencí Evropského obranného fondu a taxonomií, pokud jde o její přístup k obrannému průmyslu“.
Odpověděla mu Mairead McGuinnessová, eurokomisařka pro finanční stabilitu, finanční služby a unie kapitálových trhů. Podle ní „obranný průmysl EU zásadním způsobem přispívá k odolnosti a bezpečnosti Unie, a tím i k míru a sociální udržitelnosti“ a Evropská komise jej prý praktickými kroky podporuje.
„Vzhledem ke strategické povaze obranného průmyslu již Komise přijala opatření na jeho podporu: akt o posílení evropského obranného průmyslu prostřednictvím společného zadávání veřejných zakázek (..) a jako nový nástroj byl navržen akt na podporu výroby munice, jehož cílem je zajistit navýšení výrobní kapacity EU,“ dodala.
Víme, odkud hrozí nebezpečí
Evropská obranná spolupráce ve výrobě a ve využití všech dostupných kapacit je nezbytná i podle zástupců obranného průmyslu.
„Invaze na Ukrajinu nám ukázala, že hrozba se může snadno zhmotnit a že je důležité budovat obranné kapacity a že výdaje na obranu dávají smysl,“ říká Zoltán Kristóf z maďarské společnosti Miltech PLSC, která se zaměřuje mimo jiné na radarové systémy.
„Jsem přesvědčen, že v našem regionu by měly být vybudovány společné protiletecké kapacity a velitelství protiraketové obrany. Včasná detekce je absolutně zásadní – a všichni dobře víme, odkud nebezpečí reálně hrozí,“ dodává.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Cattani Evropské unie? Praní špinavých peněz bude hlídat Italka
Ficovy čistky rok poté. Průvan ve slovenské státní správě v číslech a grafech
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Nejsou suroviny, není kvalitní (stabilní) energie a byrokratický bruselský Moloch jen škodí. Kdyby si ho Putin platil, nemohl by naší obranyschopnosti škodit o mnoho hůř. Bohužel. A duševně méněcenní aktivisté budou zase protestovat proti „obchodníkům se smrtí“ ve prospěch Ruska a dalších států, které nás potenciálně ohrožují.
Je to pravda.
Samozřejmě že válečná výroba je energeticky náročná a nelze jí v současně nastavených podmínkách EU efektivně provozovat. Ale jak říká, zase jedna vulgární anekdota „na tom jsme se přece dohodli předem“.
A že samozřejmě dle podobných EU regulí jedou ii ty banky.
Takže co s tím? Aby si právě právě pro zbrojaře (ale pochopitelně jejich dodavatele) dohodly výjimky, by byl hloupej vtip – pak už by se neugryndýlilo vůbec nic.
A nebo varianta dvě, jak radí i naši drazí politici, zbrojovky se musí přeorientovat na něco energeticky málo náročného s know how… Poradíte co?
A na válku na Ukrajině se vykašlat. Kdyby přišel Rus, my NATO máme, jak už se slibuje dlouho..
já vám řeknu co s tím-zbrojařům zavést regulovanou cenu,max. zisk 20 %,přesně tak jak je to už 30 let ve zdravotnictví a k tomu do fabrik dosadit kvalitáře a permanentní státní audit. K tomu trestat neplnění jako sabotáž- tady jde přece o bezpečnost státu !
což tedy už značí vyhlášení válečného stavu na našem území. Jistě že pod to by se schovala řada dalších opatření které by se vládě hodily..
Jestli to dobře chápu, tak kdyby na nás rusáci v této chvíli vyrukovali, tak jsme na tom hůř než Ukrajina
kdyby se sosanum, komunistum a ostatnim proruskym kolaborantum nepodarilo zariznout radar v brdech, mohli bychom se citit bezpecneji
jak nazyval zeman tretinu naroda slabsi duchem ??
Ale houbels. Rusům ten radar nevadil, ten nebyl namířenej proti nim. Nebyla to ani společná akce NATO, ale americká sólovka, čili je otázka, jestli by nám za to Amíci garantovali cokoliv navíc. (rozhodně by nás kvůli tomu nebránili, když posádku by šlo evakuovat vrtulníkem během pár hodin do Německa).
Ale chápu že se Rusové strašně chechtali jak se tady kvůli tomu hádáme —-
Souhlas. Ten radar byl plánován proti případným raketovým útokům od „darebáckých států“. Ruský útok by ho prakticky zcela zahltil.
bylo to bylo to proti iranu, ale nejvic kriceli rusaci spolu s ceskou kolaborantskou frontou v cele s komunistama a socanama
uz tehdy putin planoval napadeni sousednich statu – 2008 gruzie (okupovana ruskem uz od 1992), ukrajina 2014, ukrajina znova 2022 a radar se mu do jeho teroristickych zameru nehodil
No ale v tom je ta sranda. Rusové totiž neprotestovali proti tomu radaru – protože a tehdy se to psalo, jednali o něm přímo s Američany a těm tu výstavbu povolili. Byl to americkej radar. ty informace měli vyhodnocovat a rozhodovat se podle nich Američané, nikoliv my.
Jestli Rusové vedle toho trochu propagačně zamíchali tím bahnem v našem politickým rybníčku, je možný. Tehdy dělal premiéra Topolánek a už tehdy se ta „vládní pravicová politika“ dost kymácela než ta vláda padla. Když pak Obama zjistil že premiéra u nás dělá dočasný Fischer, tak to radší sám vzdal. V tomhle Kcourkově se nedá postavit ani nádraží , natož vojenskej radar
dokážete si představit,že v případě ruské agrese vyleze našich 400 generálů a dá se s nimi do boje ? Nebo si spíš umíme představit že z nich budou kolaboranti a přicmrndávači ?
Nevěřím jim,zklamali kdykoli jen mohli.Národ si musí pomoct bez armády ,proto se chystejme na odboj.
Já se musím naší armády přece jen zastat. Jak v roce 1938, tak v roce 1968 selhalo politické vedení státu, které se bálo armádu použít. Neselhala armáda.
Bohužel, není to tak. I to je pouhý národní mýtus.
V tom září 1938, vedení armády s kapitulací souhlasilo. To je právě to gró, celá vojenská obrana naší republiky byla dlouhodobě budovaná s podmínkou francouzské vojenské pomoci. A protože ta jí odmítla, ani vedení naší armády nebylo ochotno riskovat a převzít zodpovědnost za obranu státu.
A v případě roku 1968, Celá naše lidová armáda, socialistického státu byla tehdy seshora až skoro dolů prosovětská. Většina generálů aj důstojníků byli komunisté, jim „vypomáhali“ zástupci pro věci politické (rovněž kovaní soudruzi).
Navíc, i v tomto byly vydány příkazy předem, kasárna zůstala během začátku okupace zavřena, „prostým“ vojákům se zbraně nevydali, bojovat pochopitelně nemohli a neměli.
Ach ty Parlamentní listy. Ty vám pomátly hlavu.
Nejvyšší vedení Československé armády skutečně schválilo mnichovský zábor (vč. generála Syrového na postu ministra obrany).
Pokud se týká toho roku 1968, v době, kdy jsem byl na vojně, to ještě bylo v čerstvé paměti, takže vím, že petrph má pravdu.
Nevím nic o tom, že by mnichovský zábor generál Syrový schválil. Vím o tom, že se mu podřídil. A o tom podřízení se rozhodlo politické vedení státu. V roce 1968 armáda nedostala příkaz k obraně státu. I tento příkaz mělo vydat politické vedení státu. Nevydalo. S pravdivostí vašich informací jste poněkud na štíru. Jako už po mnohokráte.
Jenže generál Syrový byl součástí politického vedení státu. A nejsou žádné důkazy o tom, že by byl proti a vydal nějaké VOTUM SEPARATUM.
Pokud se týká toho roku 1968, skutečně ve vedení armády převažovali lidé, kterým bylo Pražské jaro proti srsti, a ti se chovaali podle toho. I kdyby politické vedení státu dalo rozkaz k obraně, patrně by byl sabotován.
Navíc okupační vojska měla drtivou převahu, třeba tanků měla několikanásobek oproti nám. Je přitom otázka, v jakém ty naše byly stavu, protože když v Polsku vypukly události, které nakonec vedly k ustanovení Jaruzelského vojenské junty, tak byly některé naše jednotky, vč. Karlovarské divize, odeslány na polské hranice. A faktem je, že podle pamětníků tam skoro nikdo nedojel, protože řádově desítky procent techniky (tanky, BVP) byly v takovém stavu že vůbec nebyly schopné jízdy (sloužily jako zdroj náhradních dílů na techniku, která se udržovala v provozu) a podstatná část toho zbytku se rozsypala po cestě.
Neuvedl jste ani jeden jediný důkaz, že by generál Syrový Mnichovský zábor schvaloval. Plácáte pouze bludy. Stejnými bludy jsou vaše bláboly o většině velení armády stavících se proti Pražskému jaru. V roce 1968 naše armáda ještě bojeschopná byla. Vzhledem k vašemu věku o tehdejší armádě a jejímu velení víte pouze starou belu.
Těžko říct. Kdyby šlo čistě o nás, tak naši minimalistickou armádu by Rusové roznesli v zubech.
Ale protože, jak se říká „my NATO máme“, tak pořád je čas aby NATO vybudovalo podobnou linii souvislé obrany na hranicích s Ukrajinou, podobně jako stála na hranicích západního Německa. Čas na to pořád je..
Spoléhat se na to že Ukrajina bojuje za nás nestačí. Taky se kdysi říkalo „u Madridu se bojuje o Prahu a taky to nepomohlo“..
Konečně někdo napsal, že válka je nejlepší kšeft! A to je, oč tu běží.
Amerika ekonomicky vzkvétá od války na Ukrajině, Rusko má výborné ekonomické výsledky díky tomu, že západ obchoduje přes všechny sankce s Ruskem ve velkém, jen EU se chytila do vlastní pasti a těžce ekonomicky prohrává.
Ukrajina prohrála vojensky, ekonomicky a politicky. Už nikoho nezajímá, jen zbrojaři tlačí na pokračování války kvůli svým ziskům.
NATO nedokázalo prostřednictvím Ukrajiny Rusko porazit a teď bude sklízet dlouhá léta to, co zaselo. Z Afgánistánu nejlepší armádu světa vypráskali pasáci koz v turbanech se zrezivělými kalašnikovy, dnes prchají vojenští poradci z NATO z Ukrajiny, ve snaze zachránit si holý život. Druhá porážka během pár let a prázdné sklady munice ukazují na zbytečnost agresivního atlantického paktu, zvaném NATO. Ten spolu s USA stojí za zbytečnými válkami v posledních 30-ti letech. Tobře to řekl Erdogan: “ Mír ve stětě může být jen tehdy, až nebude USA.“ Zlatá slova, tesat do kamene. Ukrajina už to pochopila a tvrdě za spolupráci s USA zaplatila a ještě zaplatí.
jeste ze amerika to rusko ma a ze rusaci nechavaj americkym zbrojarum vydelat. jinak by tam mrzli a zrali krecky jako my tady v EU, tedy aspon jak to predvidali rusaci v jednom videu
na letosni vanoce mel bejt vejvar z krecka …
To, oč tu běží, je to, že novinka je to jen pro tebe agresivní ivane, že zbrojní výroba je lukrativní, i když rusácká podržtaška ze SLovenska, teď předstírá, že je to opačně a všechny obchody s Ukrajinou zarazí.
Mimochodem, jestli někdo prohrál, tak rusácko. Pokus obsadit Kyjev, který ztroskotal na rozkradené naftě a náhradních dílech jasně ukazuje, že rozkradené rusácko prorálo už dávno. Zbytečné rusácké války, ukázky jejich totální bestiality a při tom neschopnosti, na Kavkaze, Sýrii a Ukrajině jsou předsmrtné křeče chcípajícího dobytka.
1. EU není schopna vyrábět v dostatečném množství ani primitivní dělostřeleckou munici, protože Green Deal šíleně omezuje jak výrobu surovin a polotovarů na ni, tak i samotné kompletování do finálního výrobku.
2. Pokračující Green Deal (hlavně stále rostoucí cena emisních povolenek) zvedl cenu výrobků zbývajících zbrojovek na několikanásobek (rozdíl jde z našich kapes a je to jedna z mnoha položek, které činí naše členství v EU ekonomicky záporným).
3. Na začátku války fakticky prohrála Ukrajina, protože měla příležitost jednak ruskou kolonu zajmout (což se jí povedlo jen zčásti) a současně zaútočit do hloubi Ruska a tlačit ho k podepsání mírové dohody.
To se neudělalo (přestože to západní experti Ukrajině radili). Toto zaváhání způsobilo prakticky to samé jako první bitva na Marně 5.-12. září 1914, kdy se podařilo zastavit německé kolony, tlačící se do hloubi Francie, a vytvořit frontu od Atlantiku ke hranicím Švýcarska. Tím Centrální mocnosti prohrály válku, protože rozhodly poměry průmyslu, zemědělství i lidský potenciál, a toho všeho měli Spojenci víc. A stejně tak je to mezi Ukrajinou a Ruskem. Ukrajina by musela mít při osvobozování svých území čtvrtinový počet padlých oproti zakopaným Rusům (realita je taková, že útočící strana má ztráty dvoj až trojnásobné). A i s pomocí od západních států je její ekonomika výrazně slabší než ruská.
4. A faktem je, že Rusko by bylo porazitelné jen jadernými zbraněmi NATO, ale po takové válce by tu moc lidí nezůstalo. Navíc je dobré vědět i to, že protiraketová obrana v rámci smluv USA – SSSR chrání na západě velké sídelní aglomerace, zatímco sovětská (nyní ruská) chrání oblasti centrální Sibiře s jadernými sily. Tohle by ztráty NATO spíš zvýšilo.
5. Abychom byli s to porazit Rusko konvenčními zbraněmi, znamenalo by to ukončit nebo pozastavit Green Deal (ostatně, většina zelených jsou agenti Ruska), vyhnat různé parazity z „humanitních studií“ a vymetat s nimi cvičáky, alespoň po dobu půl roku, abychom měli k dispozici „kanonenfutter“, jehož ztráty nebo i pouhé nasazení na frontu by neohrozily ekonomiku státu, a, pochopitelně zrušit všechna omezení zbrojní výroby a vyrábět vojenský materiál „jak voteklí“.
Teď jsem se dozvěděl, že výroba oceli je v EU v tak hrozném stavu (ekoblbnutí), že, embargo sem, embargo tam, máme do roku 2024 výjimku a dovážíme ocel z Ruska (na výrobu Voklswagenů a Škodovek) a jedná se o její prodloužení do roku 2028.
Takže pokud bychom chtěli vyrábět tanky na svou obranu (a, pochopitelně, další obrněná vozidla, samohybná děla apod.), tak nám na to Rusové ocel neprodají.
Zbrojarske obchody patří mezi temné stránky dějin , patří do vrcholných zajmu tajných sluzeb. To jsou vše jsou pekelne cinnosti a je jich mnoho. Ukrajinska krize v současnosti je toho názorným prikladem. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi, staré římské pořekadlo má stále presah i do soucasnosti. To platí i o válce v Gaze.