Únor 1948: Zatýkání, vraždy, teror. Komunistický puč neměl s ústavností nic společného
Vítězný únor. Sousloví, ke kterému se patří dodat: Jak pro koho. Letošní připomenutí únorových událostí obtěžkaných historickými mementy komunistů je trochu jiné než dříve. Tento týden totiž premiér Bohuslav Sobotka prohlásil, že by nevyloučil spolupráci s komunisty na vládní úrovni. V této souvislosti stojí za to připomenout, jakým způsobem se komunisté v Československu k moci dostali. „Bylo převzetí vlády komunisty v únoru 1948 legální, ústavní, jak tvrdí představitelé dnešní KSČM? Lze za ústavní považovat zatýkání, obsazování sekretariátů nekomunistických stran, čistky v redakcích či nasazení ozbrojených složek v době vládní krize?“ ptá se Kristián Chalupa.
První poválečné a ne zcela svobodné volby v Československu, které se uskutečnily koncem května 1946, přinesly komunistům zisk neuvěřitelných čtyřiceti procent hlasů. Tento rekordní úspěch komunistů byl jedním z posledních kroků k definitivní likvidaci zbytků demokracie v naší zemi.
Bylo převzetí moci komunisty v únoru 1948 legální, ústavní, jak tvrdí představitelé dnešní KSČM? Lze ale za ústavní považovat zatýkání, obsazování sekretariátů nekomunistických stran, čistky v redakcích či nasazení ozbrojených složek v době vládní krize?
Pretotalitní režim
Profesor politologie Jan Holzer z Masarykovy univerzity v Brně je přesvědčen, že celý problém únorového převratu v roce 1948 nespočívá v míře legality. Ta není podle jeho slov nosným kritériem, když objektem analýzy je fungování nedemokratického režimu, jímž tzv. třetí republika dozajista byla.
Profesor Holzer upozorňuje, že v knize vydané v roce 2007 s názvem Politický systém českých zemí 1848-1989 společně se spoluautory (Stanislav Balík, Vít Hloušek, Jakub Šedo) nazývá poválečný předúnorový režim v Československu pretotalitním. Dodává, že česká levice systematicky pracovala na tom, aby takzvaně potrestala českou pravici. A za co měla být pravice vlastně potrestána?
„Za leccos. Za nevěru vůči Masarykově pojetí československého státu, za údajné spolčení se s Němci před válkou, za Mnichov, za druhou republiku. V únoru osmačtyřicátého se to její radikální části definitivně povedlo,“ zdůrazňuje politolog Holzer.
Chyby a hlavně naivita
Faktorů, které výrazně přispěly k uchopení moci komunistickou stranou v únoru 1948, bylo jistě více. Za zmínku však stojí některé, o nichž se dosud rovněž příliš nehovořilo. Existuje řada argumentů o tom, že se vedoucí činitelé nekomunistických politických stran v období let 1945-1948 dopustili přehršle osudových chyb.
„Některé z nich byly vynucené tlakem komunistů. Mnohé vyplynuly z politické naivity zdánlivě zkušených vůdců nekomunistických politických stran, kteří se desetiletí pohybovali ve vrcholné politice. Za jednu z těchto chyb lze považovat přijetí zákona o SNB v létě roku 1947 v podobě, která neumožňovala demokratickou kontrolu tajných služeb, především vojenského obranného zpravodajství a Státní bezpečnosti,“ říká profesor František Hanzlík z Univerzity obrany v Brně.
Dodává, že také pro zákon o SNB hlasovala většina poslanců nekomunistických politických stran. Tyto složky se pak staly hlavním nástrojem na cestě KSČ k moci od léta 1947. Zpravodajské služby dostaly v létě roku 1947 rozkaz zničit veškeré kompromitující materiály na představitele politických stran Národní fronty, které pečlivě shromažďovaly od roku 1945.
Vedení komunistické strany mělo vážné obavy z toho, že v případě přijetí zákona o SNB, který by umožňoval demokratickou kontrolu bezpečnostních složek zástupci všech politických stran zastoupených v parlamentu, budou zveřejněny kompromitující materiály o jejich nezákonné činnosti ve prospěch KSČ.
„To by mohlo mít katastrofální důsledky včetně ztráty hlasů v případných volbách. V momentě, kdy toto nebezpečí pro KSČ pominulo, byl zahájen rozhodující nástup k uchopení politické moci právě s využitím Státní bezpečnosti,“ uvádí profesor Hanzlík.
Naivní byl i Drtina
Hanzlík připomíná, že o jednom z faktorů, který sehrál důležitou úlohu v poválečném vývoji, se zmiňuje ve svých pamětech i Prokop Drtina. Vedoucí představitelé nekomunistických politických stran nedokázali reálně analyzovat a odhalit skutečné cíle komunistické strany. Postup Klementa Gottwalda ve funkci předsedy vlády po květnových parlamentních volbách v roce 1946 vedl k jejich mylné představě, že KSČ bude ochotna spolupracovat s ostatními stranami na budování demokratické společnosti.
Podobným způsobem vystupoval i ministr vnitra Václav Nosek. Sám Prokop Drtina byl dokonce ještě v roce 1947 přesvědčen, že zneužívání bezpečnostních složek ministerstva vnitra komunistickou stranou je realizováno bez vědomí ministra vnitra. Soustavně jej žádal o sjednání nápravy, což ministr Nosek vždy slíbil, ale nikdy nerealizoval.
Vývoj po únoru 1948 měl velmi rychlý spád a nenechal nikoho na pochybách, kam směřuje. V průběhu března 1948 převzaly otěže rozhodujících perzekucí nelegální akční výbory Národní fronty všech stupňů. Vznikaly bez jakéhokoliv právního podkladu a plnily úkoly, které evidentně odporovaly Ústavě a platným zákonům. To vše s plným vědomím a za podpory těch kdo se podíleli na jejich vzniku.
Rozsáhlé perzekuce bez „požehnání“ zákonem probíhaly až do léta 1948. Do 26. března 1948 muselo opustit svoje zaměstnání 7013 osob. Do konce května to již bylo 10 012 osob a jejich počet každým dnem narůstal. V létě 1948 bylo perzekvovaných asi 60 tisíc osob. To byl ale jen začátek teroru.
Milice jako krojovaný kompars převratu
Zárodek Lidových milicí vznikl již v květnu 1945, kdy spolu s jinými tlupami dostaly zbraně od Rudé armády. Jak dále uvádějí Vilém Hejl a Karel Kaplan v knize Zpráva o organizovaném násilí (Sixty-eight Publishers, Toronto 1985), tehdejší závodní stráže před odzbrojením ochránila intervence Josefa Smrkovského v České národní radě. Jinde si komunisté zbraně ukryli ilegálně.
Tento stav přetrvával i přes řadu interpelací znepokojených poslanců demokratických stran v Národním shromáždění až do konce roku 1947. Počátkem února 1948 rozhodl ústřední výbor KSČ, aby stranické organizace v závodech zřizovaly tzv. strážní oddíly, které byly složené z komunistů a jejich sympatizantů. Komunisté se tak systematicky připravovali na rozhodující boj o politickou moc.
PSALI JSME: Církev za normalizace. Kontrola byla složitá, ale pomocníci komunistů se i tady našli
Kdo odmítl podepsat, že je ateista, skončil v gulagu. Jak je na tom církev dnes?
Bolševické století. V roce 1917 se zrodil jeden z nejhrůznějších režimů historie
Vlastní vznik Lidových milicí se datuje od 21. února 1948 a počet jejich příslušníků dosáhl v té době přibližně 40 tisíc. V době svého odzbrojení a rozpuštění koncem 80. let měla tato soukromá armáda KSČ téměř 90 tisíc mužů a také žen ve zbrani.
Milice sehrály v únoru 1948 podle Karla Kaplana a Viléma Hejla úlohu krojovaného komparsu, obstaraly ornamentální doplněk obrazu.
„Pro úspěch komunistického spiknutí byly nesrovnatelně důležitější zpravodajsky pracující skupiny, spolehlivě informující o situaci mezi protivníky a dobře vycvičené oddíly SNB. Politicky byly milice samozřejmě nepostradatelné, někdo musel imitovat Rudé gardy před Zimním palácem,“ píší na str. 54 autoři ve své knize Zpráva o organizovaném násilí. Shodují se tak s dalšími historiky a publicisty v názoru, že bojová hodnota Lidových milicí byla tehdy nízká či spíše nepatrná. Lidové milice mohly úspěšně terorizovat, ale ne bojovat.
První Gottwaldův mrtvý
Jednou z prvních obětí komunistického teroru z doby před 69 lety se stal lidovecký poslanec Rostislav Sochorec, který byl Státní bezpečností zatčen pod vykonstruovanou záminkou již 23. února. Tedy dva dny před tím, než prezident Edvard Beneš podepsal demisi „reakčních“ ministrů a jmenoval Gottwaldovu vládu obrozené Národní fronty.
O tři měsíce později zemřel za nevyjasněných okolností ve vězeňském oddělení psychiatrické léčebny v Brně. Oficiálně se oběsil na mokrém ručníku. Stal se tak prvním Gottwaldovým mrtvým. Jeho rodina nesměla však zapečetěnou rakev otevřít.
V roce 1991 obdržel Sochorec in memoriam od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Násilnický režim, který připravil zemědělského odborníka Sochorce v nedožitých osmačtyřiceti letech o život, byl ale již naštěstí rovněž po smrti.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
Pokud je tahle analýza správná, tak je nutné si uvědomit, že se až nápadně podobá situaci dnešní. Pravda, místo komunistické strany lze dosadit strany jiné, které jsou dnes u moci a kontrolují pod sebou veškeré státní (i bezpečnostní) instituce..
Třeba taková vloni spuštěná policejní reforma ..že?
Je to náhoda, nebo vůle Boží, že zrovna v tento „památný den“ probíhá celorepublikový sjezd firmy ANO 2011 (přezdívané ANOfert) za ctěné přítomnosti samotného pana majitele? Poslouchal jsem dnešní úvodní projev majitele ANOfertu exsoudruha Babiše a je mně jasné, že ani jedno koblihářské oko nezůstalo suché, když popisoval začátky budování ANOfertu „z ničeho“ (jen trochu peněz k tomu měl!). A ty perspektivy pro všechny, co vydělávají míň než 118 000 Kč měsíčně! Budou mít o jakési % (jde o velmi malé celé číslo) nižší daň. A když řekl, že on sám se napíše, aby všem předvedl jak ho národ miluje, na kandidátku své firmy – ANO 2011 (ochr. zn.) do parlamentních voleb v Praze na poslední místo na kandidátky, tak jsem zaslzel i já; ale už je to dobré, přešlo mě to.
Srovnavat cinnost KSC po roce 1948 s ANO,je snad dost hloupe nezda se Vam Oskare?
Článek také vysvětluje proč si Babiš buduje sviji polici z řad bývalých estébáků a jim blízkých. Po vítězství komunistů / ANO,ČSSD, KSČM / okamžitě převezmou moc, obsadí ministerstvo vnitra a zbytek je jasný i bez milice. Podplacení státní úředníci jim bránit nebudou a mládež ani ve snu nenapadne, že jejich otcové budou perzekuováni. Nestraším, jen vidím historii z které se náš národ díky komunistickým učitelům nedokázal poučit.
Ano, samozřejmě, že to označení prof. Holzera „pretotalitní režim“ pro období 1945-48, pro systém založený na tzv. Košickém vládním programu a vládě Národní fronty (např. s eliminací agrárníků, tak rozhodující politické síly za 1.ČSR), je zcela výstižné. To je obecně známá věc. Podobně jako pomnichovskou 2.Česko-slovenskou republiku 1938/9 poznamenala jistá fašizace a byla vlastně „přípravou“ pro období Protektorátu (příp. Slovenského štátu), tak zase systém po dubnu/květnu 1945 šel naopak hodně doleva. Únorový převrat 1948 lze označit za asi logické pokračování a součást procesu, na jehož počátku stály mj. zmíněný Košický vládní program a květnové povstání (revoluce) 1945. Vždyť se také hovořilo a hovoří o tzv. lidově-demokratické republice od r. 1945, přetrvávající kontinuálně až do r. 1960, kdy Novotného Ústava ČSSR vlastně proklamovala, že u nás bylo „dosaženo vybudování socialismu“.
Dobrý , co víc dodat Pavel
Myslím, že nemá smysl tlachat o událostech po květnu r. 1945 a také o „vítězném Únoru“, staříci, ti co se tím tlacháním živí, spisovatelé a novináři v tomto období vidí výživné téma, ale dnešní mládež ta doba vůbec nezajímá.To značí, že za nějakou dobu toto období nebude nikdo řešit. Tehdy totiž jsme byli přiděleni do „správy“ Stalinovi a ten co pevně sevřel v náruči, to se dusilo. Vše ostatní bylo jen důsledkem toho sevření. V každé době se najdou lidé i na tu nejodpornější „práci“a také hlupáci, kteří tleskají i hrůze, našinci nebyli vyjímkou. Dnes se blahoskloně mudruje nad rolí STBáků, udavačů, konfidentů a podobné verbeže a jsou tací, kteří věří více této verběži, než poctivým lidem, tak co!?
Tady je ovšem nutné dodat, že my jsme se dostali do sféry Stalinova vlivu až na konci jeho éry. Umírá v roce 1953, o pár týdnů později umírá i náš Gottwald. Ovšem, i za těch pár let už byl proces bolševizace u nás prakticky završen, oponenti zlikvidování a nebyla cesta zpět.
„…Ich samotná existencia, ich hrozby aj činy napĺňali zločinné konanie proti pôvodnému zneniu Zákona na ochranu republiky (50/1923), ktorý bol vo februári 1948 v platnosti a presne stanovoval tresty za „pokus o násilnú zmenu ústavy a demokraticko-republikánskej formy štátu“. Potrestanie členov Ľudových milícii (a ich veliteľov z KSČ) by tak nebolo aktom tzv. retroaktivity, ale naplnením zákona platného na základe aprioristického európskeho právneho systému v čase zločinu. To by malo úplne kritický význam aj pre celý systém práva po roku 1989 vychádzajúceho z kontinuity s právom z doby komunistického režimu. …“
https://sk.wikipedia.org/wiki/%C4%BDudov%C3%A9_mil%C3%ADcie
Nástup KSČ v r.1948 nebyl protizákonný.To až později si KSČ uvědomila a zavedla např.Národní frontu.Byla jednotící při volbách a zdůvodňovala náš odpor k Západu.
Teď nevím, jak to přesně myslíte, ale Národní fronta tu byla každopádně před únorem 1948. Byl to produkt roku 1945, závěrečné fáze druhé světové války; jednotící organizace, v níž KSČ spolu s KSS (Komunistickou stranou Slovenska) získala převahu nad ostatními politickými silami, jako soc. demokraty, socialisty, lidovci – a naopak vylučovala, byly zakázány politické strany obviněné z kolaborace s nacismem, což hodně nápadné bylo třeba v případě agrárníků, jejichž představitelé působili v tzv. Národním souručenství, fungujícím zde za Protektorátu. Jiná věc může být otázka (jak naznačeno i v článku), do jaké míry tu kromě té „kolaborace s nacismem“ hrály roli i další faktory. Krátce po Únoru 1948 se KSČ sjednotila (spíš ji prakticky přímo „spolkla“) se sociální demokracií, z jejíchž řad ostatně sama vzešla v r. 1921.
Jen drobný dodatek, abych nebyl náhodou špatně pochopen – to, že tu „Národní fronta byla každopádně před únorem 1948,“ samozřejmě neznamená, že tu nebyla poté. Naopak, formálně či neformálně existovala až do konce komunistického režimu, který jejím prostřednictvím vlastně možná mohl i skoro demonstrovat (přítomnost nekomunistických poslanců v parlamentu), že u nás přece jen existuje alespoň nějaká politická pluralita.
Terminologicky kronikáří uvádí ,že v poválečném období se mluví o Národní frontě/NF/,která dovršila lidově demokratickou revoluci.
A v rámci „vítězného unora“ a poté o
„Obrozenou NF“.
Revoluční produkty=1/Lidové milice a
2/Akční výbory neměli žádný zákonný podklad,tedy žádný ú s t a v n í proces neproběhl,šlo o silový,ozbrojený puč,s podporou policie/SNB/a neaktivitou armády.
Ano, o NF po Únoru 1948 se mluví jako o tzv. obrozené NF. Ale tu otázku zákonnosti (či spíše protizákonnosti) Lidových milicí a Akčních výborů, a v souvislosti s tím samozřejmě hlavně samotného komunistického převratu v únoru 1948, jsem neřešil. Reagoval jsem na předřečníka (pana vyskočila) čistě proto, že se mi aspoň zdálo, že tvrdil, že KSČ „zavedla Národní frontu“ teprve někdy po Únoru 1948, asi hlavně v odkazu na tu tzv. jednotnou kandidátku NF, která u nás charakterizovala volby po celé období 1948-1989.
Letošní výročí“ Vítězného února“se odehrálo bez revolučních písní,které byly hrány od rána do večera a bez vzpomínek účastníků.Celá éra trvala 41 let. Měl jsem tehdy necelé dva roky.Prostřední bratr František se později vždy ptal mámy „tys volila komunisty“,máma neodpověděla,jen vždy řekla, „nevíš jaké to tenkrát bylo“.Slušní lidé prohráli a na dlouho.Osvobozené země mezi které patřilo Československo ,nebylo a nemohlo být připraveno na tak systematický velmocenský tlak.Ztráta Podkarpatské Rusi na podzim v r.1945,byla první žlutá karta, zapadla,ale pokračovalo to dál. Prez.Beneš ,který byl těžce nemocný člověk a byl silně zavázán Stalinovi,toho se bojí naši historici a nepátrají v ruských archivech,které jsou již otevřené.Vnitřní krize vyústila ve vládní krizi,kterou Gottwald dovedl za podpory doma i ze SSSR ke svému vítězství.Prez.Beneš jednal jako nemocný člověk,neměl už sílu,když několik ministrů mezi kterými byl i J.Masaryk nepodalo demise. A tak se stalo,že Gottwald projel touto křižovatkou na červenou,když do ní vjel na zelenou. V padesátých letech si pamatuji na jeden rozhovor v sakristii prof.náboženství R.Tomandla ,jak mu řekl jeden starý pán,“ stejně nejlíp bylo za Rakouska“,pan prof.rodilý Vídeńák,jen pokýval významně hlavou.Tenkrát jsem tomu nerozuměl ani za mák. A tak nám zůstala jen V4,kterou vytvořil jen tak mimo jiné V.Havel.