
Týrané a zneužívané děti: jen vloni 10 155 případů. Novela občanského zákoníku je správný krok
POLEMIKA. Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí bylo v roce 2024 v České republice evidováno 10 155 případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí, což představuje nejvyšší počet za posledních dvacet let. Meziroční nárůst činil téměř devět procent, přičemž alarmující je nejen samotný počet případů, ale i zvyšující se intenzita násilí.
Výrazně přibylo dětí hospitalizovaných v důsledku násilí, dětí s trvalými zdravotními následky a také těch, u kterých byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha (PTSD). V roce 2024 zemřelo v důsledku krutého zacházení osm dětí, což je tragický důsledek selhání ochranných mechanismů společnosti.
Tato situace jasně ukazuje, že český systém ochrany dětí potřebuje zásadní změnu. A to změnu, která se opírá o ověřená data, výzkumy a fakta, nikoliv pouze o epizodické zkušenosti jednotlivců či profesních a zájmových skupin. Profesionalizace diskuse o ohrožených dětech je stále jedním z velkých dluhů, které vůči dětem máme.
Text je reakcí na rozhovor Terezy Engelové s Markétou Chudáčkovou, jednou z iniciátorek petice za odpovědné rozhodování v opatrovnických sporech týkajících se dětí, publikovaný na stránkách HlídacíPes.org:
Senát má schválit „rozvodovou novelu“. Podle odborníků ale budou kvůli ní trpět děti
Novela občanského zákoníku, kterou v minulém týdnu schválil Senát, přináší několik klíčových změn, které mohou významně přispět ke zlepšení situace ohrožených dětí. Současný systém ochrany dětí v ČR totiž efektivně nechrání děti procházející rozvodem rodičů ani děti ohrožené násilím v rodinách.

Petra Wűnschová. Foto: se svolením P. Wűnschové
Aktuální opatrovnické řízení mnohdy přispívá spíše k eskalaci konfliktu mezi rodiči i v rodinách, kde by bylo možné rozvod zvládnout konstruktivně a naopak, v případech rodin zasažených násilím, má tendenci situaci bagatelizovat, neřešit, nebo řešit obdobně jako běžné rozvodové spory.
Co konkrétně lze očekávat od zavedení novely do praxe?
Změna přístupu k rodičovské odpovědnosti
Novela ruší dosavadní názvy dělení forem péče o dítě a také boj o to, kdo bude mít dítě v péči a bude tzv. lepší rodič. V souladu s moderními trendy a poznatky nově zavádí jednotný koncept rodičovské odpovědnosti, v zahraničí také někdy výstižně nazývaný „kooperativní či sdílené rodičovství“.
Reflektuje tak rozsáhlé zahraniční i české výzkumy, které jasně ukazují, že nastavení opatrovnického systému, které podporuje dohodu a rovná práva obou rodičů, prokazatelně snižuje riziko rodičovského konfliktu a děti pak vykazují lepší psychickou pohodu. Při vhodně nastaveném systému je takovéto dohody schopno dosáhnout 80 % rozvádějících se párů, dalších 10–15 % potřebuje odbornou podporu a pouze zbylých 5 % případů zůstává vysoce konfliktních. (Pemová, Ptáček, 2024)
Dle statistik z roku 2024 bylo takových rozvodů zhruba 560. V těchto případech novela umožňuje opatrovnickému soudu mnohem razantnější zásah, než tomu je v případě úpravy současné, a to omezení rodičovských práv v zájmu dítěte z důvodů nejen na straně rodiče, ale především na straně dítěte.
Ochrana obětí před násilím
Novela navazuje na tzv. zákon o ochraně před domácím násilím, který od 1. 7. 2025 zvyšuje opatření na ochranu obětí domácího násilí. Návazně MPSV připravuje nový pokyn pro OSPOD, jak v těchto případech postupovat a chystají se i další opatření na ochranu dětí.
Zásadním předpokladem pro úspěšné zavedení změn do praxe je uvolnění kapacit OSPOD a umožnění specializované práce s ohroženými dětmi. Aktuálně se dětem vystaveným násilí věnuje na pozici specialisty pouze 8 % pracovníků OSPOD, často navíc vedle jiné agendy.
Velká část práce je věnována administrativě, protože systém není digitalizovaný a třetina času připadá na kolizní opatrovnictví v běžných rozvodech, kde je to zcela zbytečné. Novela umožní, aby se OSPOD mohl soustředit na případy skutečně ohrožených dětí, místo formální účasti ve všech rozvodových řízeních.
Novela konečně jasně zakotvuje nepřípustnost fyzického trestání dětí a jiných forem ponižujícího zacházení s dětmi.
Tato právní úprava je zásadní podmínkou pro efektivní řešení násilí na dětech. Česká republika byla jedním z posledních států v Evropě, který tuto podmínku neměl řádně legislativně ukotvenou a tento fakt jednoznačně přispíval k vysoké toleranci násilí v blízkých vztazích, i k bagatelizaci případů násilí na dětech.
Nutnost legislativního ukotvení této deklarace je zřejmá zejména v kontextu čísel z praxe – dvě třetiny případů týrání dětí totiž začínají onou „nevinnou“ fackou a významná část duševních poruch u dětí souvisí právě s násilím v rodině, včetně fyzických trestů.
Nejlepší zájem dítěte
V současné opatrovnické praxi jsou velmi silným nástrojem boje mezi rodiči tzv. předběžná opatření. Rodič, který jako první podá kvalitní návrh, má velkou šanci, že bez slyšení názoru druhé strany i dítěte bude rozhodnuto o svěření dítěte do jeho péče.
Toto je sice pouze „dočasné“, ale v praxi tato situace trvá měsíce a často vede k následné trvalé úpravě poměrů ve stejném duchu, protože dítě je již na situaci adaptováno.
Novela tuto situaci mění – pro OSPOD zachovává možnost předběžného opatření v případě závažného ohrožení dítěte; pro rodiče ale zavádí institut tzv. prozatímního rozhodnutí, v rámci kterého se rozhoduje o dočasném uspořádání poměrů v rodině na základě slyšení obou stran včetně názoru dítěte a ideálně i mezioborového týmu odborníků pracujících s rodinou.
Maximální doba trvání tohoto opatření je stanovena na tři měsíce, což odpovídá poznatkům z psychologie a neurověd – v tomto období ještě nedochází k přerušení funkčních vztahů dítěte s rodičem, ale zároveň lze situaci odpovědně vyhodnotit.
Opatrovnické řízení bude rovněž nově vycházet z nejlepšího zájmu dítěte místo dřívějšího výčtu kritérií, který např. zohlednění domácího násilí neobsahoval. To umožní soudům pružněji reagovat na potřeby dítěte a jeho ochranu a klást důraz na potřeby dítě jakožto nejzranitelnější části rodinného systému.
Novela má významnou podporu velké části odborníků věnujících se dlouhodobě této oblasti. Sekce pro rodinné právo České advokátní komory i mnoho odborníků z řad justice novelu podporuje, stejně jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva, Úřad dětského ombudsmana, Výbor pro práva dítěte i řada dalších významných osobností i organizací.
O ukotvení nepřijatelnosti tělesných trestů v české legislativě pak usiluje Iniciativa Dětství bez násilí, kterou podepsalo více než 12 000 odborníků, institucí i jednotlivců. To, že novela prošla standardním a dlouhým legislativním procesem a získala podporu obou komor Parlamentu asi netřeba zdůrazňovat.
Alimenty – nutnost sledování dopadů
Velkou diskusi vyvolal návrh na možnost postoupení pohledávky na výživném třetí osobě v situaci v níž je dítě bez prostředků, které mu ze zákona náleží, protože pohledávka na alimentech není hrazena.
V kontextu rodin zasažených domácím násilím je třeba zdůraznit, že děti se k výživnému často dostávají obtížně. Omezení přístupu k financím a společným prostředkům je běžnou součástí pokračujícího násilí v těchto rodinách. Neplacení výživného, které je přednostní pohledávkou určenou na potřeby dítěte, je tak v praxi často zneužíváno jako nástroj dalšího nátlaku a kontroly.
Vzhledem k povaze alimentů, které jsou určeny výhradně na potřeby dítěte, nelze s tímto dluhem obchodovat – postoupení pohledávky by mělo být umožněno pouze tehdy, pokud to slouží ochraně oběti a efektivnímu vymožení výživného, například příbuznému, advokátovi nebo neziskové organizaci, která rodině poskytuje i další odbornou pomoc, a to jako doplněk k náhradnímu výživnému, které je časově i jinak omezené.
Je nutné zabránit obchodování s alimenty prostřednictvím inkasních agentur, jejichž motivací je zisk a které nezohledňují bezpečí a potřeby obětí násilí. Jakékoli snižování vyplacené částky bez souhlasu soudu nebo vracení části výživného je v rozporu s účelem alimentů a mělo by být považováno za protizákonné jednání.
Návrh zákona v tomto ohledu obsahuje záruky, spolupráci s inkasními agenturami ale přímo nevylučuje. To, jak se tento návrh propíše do praxe, je třeba bedlivě sledovat, a to zejména ve spolupráci s organizacemi, které se zaměřují na problematiku obchodování s dluhy.
Novela občanského zákoníku je zásadním krokem k modernizaci ochrany dětí v České republice. Její přijetí je odpovědí na alarmující data a dlouhodobé volání odborné veřejnosti po systémové změně.
Skutečná ochrana dětí však bude záviset na profesionálním zavedení nových pravidel a postupů v oblasti ochrany ohrožených dětí do praxe a dostatečné podpoře odborných kapacit v terénu.
Autorka je ředitelkou Centra LOCIKA
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též

Pozornost je vzácné zboží a autenticita cenná komodita, zazní na Forum Media

Recept na spokojenost: bohatství, vzdělání, zdraví a mládí. Vládo, zařiď to
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)

8 komentářů
Před několika lety došlo v Česku k události téměř biblických rozměrů: Řada invalidů se zcela uzdravila a u řady došlo alespoň ke snížení invalidity. V době, kdy jsem studoval, došlo k podobnému „zázraku“, ale v negativním smyslu: Dramaticky nám narostla perinatální (těsně kolem narození se) úmrtnosti.
Pochopitelně, v obou případech se reálně nic na úseku zdraví nestalo. V tom prvním byla předefinována (zpřísněna)pravidla pro invaliditu a definování jejích stupňů, v tom druhém bylo Československo dotlačeno k redefinici živě narozeného dítěte“ (kterou jsme měli poněkud přísnou (byl definován soubor znaků živého dítěte) a to bylo zaměněno za „pokud novorozenec projevuje jakékoli známky života, narodil se živý“.
.
Poslání:
U těchto silně sociálně závislých jevů se opravdu nedá říci, zda se objektivně zlepšují nebo zhoršují, zejména pokud se mění metodika jejich detekce a definování, což se u nás pod tlakem některých mezinárodních aktivistických organizací děje.
Tedy, opravdu nevím jestli má smysl používat argument že ve státní správě by něco urychlila digitalizace, po tom strašném debaklu v oblasti stavebních úřadů.
Ve skutečnosti – prakticky veškerá činnost ve státní správě je digitalizovaná, protože stejně veškerá ta svá rozhodnutí píší na počítačích, využívají evidenci základních registrů, státní instituce spolu komunikují přes datové schránky, ke kterým už mají stejně vlastní elektronické podatelny, atd..
Čili – ve skutečnosti, ta zmíněná digitalizace už je vlastně sekundární digitalizace digitalizace. Jasně že každá privátní IT firma bude ráda, když si od ní státní instituce objedná další informační systém, který jinak uspořádá a zpřístupní ty digitální informace, které už tam stejně jsou. Krom vlastního vývoje si naúčtuje další náklady na školení a další podporu v tom „jak se v tom jejich systému dají ty informace dohledávat“..
Tedy – pokud se to včas stihne, Jak nyní ukazuje audit té digitalizace stavebního řízení, ani ta „digitalizace se nedá dělat rychle a pružně“. Právě naopak, i v tom je taky spousta administrativní dříny a bumážek, než se to za dlouhých pár let vytvoří…
A je nutno zohlednit fakt, že cokoli digitalizované je nefunkční v době blackoutu, kterých bude, pokud neodejdeme z EU přibývat. a spíš exponenciálně než jen lineárně. Stejně tak platí, že v případě i vzdálených jaderných výbuchů, třeba při konfrontaci Francie a Velké Británie s Ruskem, půjdou datová úložiště do kélu.
Sociologové zničili tří generační rodinu a následně nukleární rodinu. Ekonomové rodinu vykradli nadměrným zdaněním mzdy rodičů. Teď ještě na rodinu nasadíme právníky a přitvrdíme. Není to cesta nahoru, ale strmě dolů, jak nám jasně ukazuje porodnost 7,7 ‰ v roce 2024, ve srovnání s porodností minimální 15,4 ‰. Přitom predikce porodnosti vydaná ČSÚ je 6,6 ‰ v roce 2025, neboli 72 000 novorozenců/rok. Hromadně vymíráme a přitom exekutiva dělá všechno pro to, aby se situace ještě zhoršila.
To bude také jedno z témat nadcházejících voleb a důvod proč nevolit SPOLU.
Mimochodem, třigenerační rodina už zanikla v předminulém století. A to by se musely dnešní státy pěkně praštit přes kapsu, aby jí mohly obnovit.
Když to srovnám – jestli dneska se ty státy chlubí tím, že přidaj mladejm lidem na byt 2+1, kam se sotva vejdou s dětma.
Takže, co by bylo potřeba pro třígenerační, soběstačnou rodinu? Tak to už chce statek s několika budovami, vejminek pro staroušky, nějaké to domácí zvířectvo, k tomu pěknej kus pole, aby se uživili.
Ale to byli ti na venkově… Ale co ti ve městech?
My jsme jako třígenerační rodina fungovali až do smrti babičky v roce 1969.
Změna či zlepšení právní ochrany dětí státem? Aktuální zákony tedy nejsou dostačující? Nestačí tedy změnit „pouze“ myšlení a využívání stávajícího právního rámce?
Mám obavy, že zásahy statu tímto směrem povedou ke stylu „péče “ o děti dle známých příkladů zemi severní Evropy.
Nikdo neřeší fundamentální problém každé lidské společnosti, a to rozpad rodiny, následný úpadek plnění jejích funkcí, atomizaci spolecnosti bez odpovědnosti individua za nejbližší, výchovu k cíli „mít“ nez „být“, ztrátu sebereflexe , atd.
Čili nechce někdo (stát) řešit silou důsledky vlastního zanedbání místo postupné realizace náročné, systematické, dlouhodobé filozofie podpory a vedení se “ sklízením ovoce“ v příštích generacích?