Vatikán je pro Tchaj-wan naprosto klíčovým partnerem, nejen proto, že je de facto jediným západním státem, jenž má s Tchaj-wanem oficiální diplomatické styky, ale také jako jediný uznává tchajwanské vedení jako legitimní vládu celé Číny. Nyní ale Vatikán v tichosti odvolal svého nejvyššího diplomatického zástupce z Tchaj-wanu.

Pozorovatelé varují, že by odvolání diplomata mohlo znamenat posílení čínského vlivu a ochlazení tchajwansko-vatikánských vztahů, či dokonce jejich konec. Svatý stolec už v lednu ohlásil významné personální změny na svém velvyslanectví (papežské nunciatuře) v Tchaj-peji. Diplomat Mons. Arnaldo Catalan, který na Tchaj-wanu od srpna roku 2019 zastával funkci chargé d’affaires, byl převelen do Rwandy, kde nyní bude sloužit jako apoštolský nuncius.

O několik dní později, 5. února, byl odvolán i vedoucí „studijní mise“ Svatého stolce v Hongkongu Mons. Javier Herrera Corona. Stejně jako Arnaldo Catalan byl následně jmenován apoštolským nunciem, a to pro změnu v Konžské republice. Personální změny na nejvyšších diplomatických postech Svatého stolce se obešly bez větší mediální pozornosti.

Tchajwanská i další zahraniční katolicky orientovaná média se o nich zmiňují pouze okrajově a sám Vatikán tuto informaci zveřejnil pouze v italskojazyčné verzi svého bulletinu. Přirozeně tak vyvstává otázka, zda za těmito událostmi nestojí případné snahy Vatikánu o navázání užších diplomatických vztahů s Čínskou lidovou republikou. Pokud by tomu tak skutečně bylo, hrozí, že Tchaj-wan přijde o svého jediného právoplatného evropského spojence.

Vztahy s dlouhou historií

Na území Vatikánu se nachází jediné oficiální velvyslanectví Tchaj-wanu v Evropě. Všechny ostatní zastupitelské úřady jsou kvůli čínskému tlaku pojmenovány pouze jako „Tchajpejská ekonomická a kulturní kancelář“.

Výjimku, tzv. Tchajwanskou kancelář, lze od podzimu loňského roku najít v Litvě, ovšem ani ta přes svůj název nemá na rozdíl od tchajwanského zastupitelského úřadu ve Vatikánu status ambasády.

Autorkou textu je Markéta Záhumenská. Článek vznikl v rámci projektu Sinopsis, se nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

Vztahy mezi Svatým stolcem a Tchaj-wanem, respektive Čínskou republikou, mají dlouholetou historii, počínající v době druhé čínsko-japonské války (1937-1945). K navázání oficiálních diplomatických vztahů došlo v roce 1942. První vatikánský diplomat, nuncius Antonio Riberi, byl po přesunu Čínské republiky na Tchaj-wan vyslán do Tchaj-peje v září 1951.

Papežská diplomatická mise v Tchaj-peji byla 24. prosince 1966 povýšena z internunciatury (diplomatická mise nižšího řádu) na nunciaturu (mise odpovídající velvyslanectví) a tento stav přetrvává dodnes. Apoštolský nuncius je nejvyšší diplomatická hodnost Svatého stolce a v dané zemi je akreditován jako velvyslanec.

Nicméně poté, co Čínská lidová republika dne 25. října 1971 nahradila Tchaj-wan v Organizaci spojených národů, byl nuncius z Tchaj-peje odvolán a vystřídán v diplomatické hierarchii níže postaveným chargé d’affaires. Pokud země neobsadí nejvyšší diplomatický post v cizím státu dává tím najevo určitou diplomatickou rezervu.

Snížení hodnosti vyslance Vatikánu na Tchaj-wanu tehdy svědčilo o snaze normalizovat vztahy s Pekingem a získat zároveň i vliv na katolickou církev v ČLR.

Oddaný společník v rodině národů

Post apoštolského nuncia na Tchaj-wanu ponechává Svatý stolec neobsazený už přes čtyři desetiletí. Od roku 1949 navíc papež nepodnikl žádné pastorační cesty na Tchaj-wan. To však mezi Vatikánem a Tchaj-wanem až do současnosti nezpůsobovalo žádný vážnější problém a jejich vztahy zůstávaly stabilní. Namísto papeže ostrov navštěvují jiní významní hodnostáři Svatého stolce.

O dobrých vztazích mezi Svatým stolcem a Tchaj-wanem svědčí i aktivity tchajwanské ambasády ve Vatikánu. Jako příklad lze uvést konferenci pořádanou 5. října 2017 na Papežské univerzitě Urbaniana k oslavě 75 let diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a Tchaj-wanem (respektive Čínskou republikou, původně na čínské pevnině, nyní na Tchaj-wanu).

Vatikánský sekretář Státního sekretariátu („ministr zahraničí“) arcibiskup Paul Gallagher v projevu k tchajwanskému velvyslanci řekl:

„Svatý stolec bude i nadále vaším oddaným společníkem v rodině národů, podporujícím každou iniciativu, která přispívá k dialogu a ke skutečné kultuře setkávání a staví mosty bratrství a míru pro dobro všech.“

Situace na poli mezinárodních vztahů se však neustále mění a nedávné události mohou nasvědčovat tomu, že současný vývoj nabírá jiný směr. Samotný akt odvolání diplomatického představitele Vatikánu z Tchaj-peje zapadá do běžných diplomatických postupů, a není tak nutné na něj a priori nahlížet jako na něco nestandardního.

Příliš obvyklá však není situace, kdy při odchodu zastupitele daného státu nejen není znám jeho nástupce, ale ani to, zda vůbec bude nějaký jmenován. Takový postup by mohl svědčit o změně zahraničně politické orientace země, která diplomata odvolává.

Na oficiálních stránkách Svatého stolce je v rubrice Rezignace a jmenování uveřejněna pouze informace o přesunu Catalana do Rwandy a jakékoliv další zprávy o jeho případném nástupci chybí. V Tchaj-peji zůstal pouze první tajemník nunciatury Msgr. Pavol Talapka, a vatikánské velvyslanectví tak zůstává již podruhé bez vůdčího diplomata.

Poprvé nastala prodleva ve výměně reprezentantů v roce 2016, kdy byl post neobsazený od poloviny března do dubna téhož roku. V současné době je však místo neobsazené již téměř celé tři měsíce.

Nejistá budoucnost křehkého spojenectví

Podle katolického webu The Pillar je možné, že „Svatý stolec má v úmyslu ponechat své tchajwanské velvyslanectví prázdné na neurčito, čímž sníží své diplomatické uznání na papírový závazek, jakožto měkký krok od eskalace napětí mezi Pekingem a Tchaj-pejí“.

Pokud navíc post zůstane neobsazený příliš dlouho, může to mít dalekosáhlé důsledky. Tchaj-wan v současné době uznává pouze čtrnáct států. V prosinci loňského roku s ním navíc oficiální diplomatické styky rozvázala Nikaragua, a tak by ztráta dalšího spojence v takto krátkém čase otřásla zahraniční politikou ostrova.

Většinu tchajwanských spojenců přitom tvoří země, ve kterých má katolická církev nezanedbatelný vliv, a odvrácení Vatikánu by tak pro ně mohlo být signálem k podobným krokům. A to je to poslední, co by si Tchaj-wan mohl ve své situaci přát.

Informace o odvolání není dohledatelná na anglicko-jazyčné verzi webu. Vatikánský zpravodaj je přitom pravidelně publikován v několika jazycích, minimálně v angličtině a italštině. Z toho lze usuzovat, že Vatikán se snaží celý proces udržet diskrétní, a nechává si tak prostor pro manévrování.

Web The Pillar na základě této situace soudí, že Státní sekretariát Vatikánu má v úmyslu jmenování nového chargé d’affaires oddalovat a ponechat si oznámení vysokého diplomata na Tchaj-wanu jako jakési eso v rukávu pro jednání s ČLR. Mezi Vatikánem a ČLR totiž stále ještě probíhá vyjednávání ohledně jmenování čínských biskupů.

Situaci komentoval britský lidskoprávní aktivista Benedict Rogers, který soudí, že pro Vatikán by bylo „naprosto nepřijatelné“ navázat formální diplomatické vztahy s ČLR, a otočit se tak zády k současnému ostrovnímu spojenci. Apeloval také přímo na papeže Františka, aby diplomaty v Hongkongu a na Tchaj-wanu okamžitě nahradil a ujistil tak veřejnost, že Vatikán zachová diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a nevymění je za vztahy s Komunistickou stranou Číny.

K celé situaci se 15. února v rozhovoru pro média vyjádřilo i tchajwanské ministerstvo zahraničních věcí. V rozhovoru, který byl zveřejněn na oficiálních stránkách ministerstva, ředitel Odboru pro evropské záležitosti Čchen Li-kuo prohlásil, že „Tchaj-wan a Vatikán jsou blízcí přátelé a jejich komunikace je bezproblémová“.

Veřejnost také ujistil, že se jedná o běžnou rotaci diplomatického personálu a Svatý stolec v současné době pracuje na výběru kandidátů na nového chargé d’affaires. Jako důkaz stabilních diplomatických styků uvedl výčet aktivit, které obě země v nedávné minulosti podnikly pro udržování a posilování vzájemných vztahů. Na závěr dodal, že obě strany budou i nadále pracovat na posílení spolupráce v oblasti náboženské svobody a humanitární péče.

Od zveřejnění rozhovoru uplynuly více dva měsíce a na oficiálních stránkách tchajwanského ministerstva zahraničních věcí je v sekci věnované vatikánské ambasádě stále vyvěšeno jméno bývalého chargé d’affaires.

Nic nového se neobjevuje ani v bulletinu Svatého stolce. Tchajwanské velvyslanectví ve Vatikánu však na konci března zveřejnilo krátkou zprávu, že velvyslanec Matthew Lee vysadil společně s vysokými vatikánskými představiteli tři olivovníky na znamení „společné podpory válkou zmítané Ukrajině“. Kromě stužky v barvách ukrajinské vlajky byly olivovníky vyzdobeny pamětním odznakem připomínajícím letošní osmdesátileté výročí vztahů obou zemí.