V nadcházejících předčasných volbách na Slovensku se hraje i o budoucnost svobodných médií v zemi. A to zdaleka ne jen těch veřejnoprávních, která budou nově financována ryze ze státního rozpočtu. Úplně překreslit mediální hřiště by chtělo postfašistické hnutí Republika, které má šanci být součástí příští koalice. A slibuje státní podporu takzvaným alternativním médiím.

Hnutí Republika vzniklo předloni, když se od Mariana Kotleby a jeho Lidové strany Naše Slovensko odpoutala skupina někdejších Kotlebových soukmenovců v čele s europoslancem Milanem Uhríkem. Volby 2023 jsou pro hnutí první ostrý test.

Vzhledem k problematickým kořenům v krajně pravicové Kotlebově straně a v zájmu zvýšení koaličního potenciálu se teď Republika snaží působit navenek co možná nejméně extremisticky.

Došlo to tak daleko, že si v posledních měsících otevřeně začala připomínat památku Slovenského národního povstání, které dříve Marian Kotleba označoval za „bolševický puč“. Z fašistů se stali antifašisté – alespoň pro účely blížících se voleb.

Inspirace Putinem a Orbánem

Program hnutí Republika stojí za bližší pozornost i proto, že se zjevně inspiruje Putinovým Ruskem i Orbánovým Maďarskem. Například v kapitole „Za pořádek ve státě“ se můžeme dočíst:

„Politické neziskovky s financováním ze zahraničí budou muset povinně používat ve svém názvu označení „zahraniční agent“ a odstřihneme je od financování ze státního rozpočtu.“

To je úprava prakticky kopírující zákony v současném Rusku. Podobný zákon přijatý Orbánovou vládou Maďarsko zrušilo až po tlaku Evropské unie.

Ve skutečnosti jde o efektivní návod, jak veřejnoprávní telerozhlas RTVS znovu politicky ovládnout. Konkrétně jeho rozdělením a tím pádem i výměnou managementu

„Maďarské“ parametry má i kapitola programu hnutí Republika věnovaná kultuře a médiím. Píše se v ní sice, že Republika „respektuje princip svobody médií i svobodnou tvorbu mediálních obsahů bez regulačních zásahů politické moci“, zároveň ale hnutí otevřeně deklaruje, že mediální obsah regulovat chce a že „v rámci plurality samotných médií podpoříme hlavně alternativní, vlastenecká a ta, která přispívají k pestrosti názorů a soudržnosti národa“.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Obzvlášť bizarně působí pasáž o vyváženosti politických diskusí: „Média vysílající politické diskuse budou muset na konci roku předložit do Národní rady Slovenské republiky (parlament, pozn. red.) výroční zprávu o dodržování principu názorové plurality.“ Za nedodržení této povinnosti má hrozit sankce.

K Maďarsku a Rusku odkazuje i explicitní závazek „využít mezinárodní zkušenosti na obranu společnosti před mediálním šířením gender a transgender propagandy, včetně zákonných opatření na ochranu kulturní identity dětí a mládeže“.

Žurnalistika v národním zájmu

Republika chce také „zastavit degradaci žurnalistiky“. Ovšem jen té, která „neslouží veřejnému a národnímu zájmu“.

„Manipulační techniku mediálních honů na jednotlivce nebo subjekt s cílem diskreditace zakomponujeme i pod trestněprávní zodpovědnost,“ píše hnutí bez dalších podrobností.

Novinářskou obcí by snad mohl být pozitivně kvitován záměr Republiky „definovat v mediálním zákoně statut novináře“, „posílit redakční suverenitu, novinářskou etiku a profesionalitu novinářů zřízením Novinářské komory s kritérii na výkon a ochranu novinářského povolání“… Nebýt dodatku ve znění: „obzvlášť alternativních médií a novinářů na volné noze“.

Alternativní média v pojetí Kotlebovců, respektive jejich pokračovatelů v hnutí Republika, zpravidla znamenají zpravodajské pseudoweby nebo videoportály prezentující jednostrannou propagandu – před jakou Republika, byť v opačném gardu, varuje. Příkladem může být server Kulturblog, dříve blízký Kotlebovcům, dnes Republice.

Za zmínku stojí i plán Republiky zřídit „fond Pro pluralis pro rozvoj nezávislých a vlasteneckých médií s garantovanou minimální výškou finančních prostředků na zvýšení jejich nezávislosti od různorodých vlivů – politických, ideologických, globalizačních i ekonomických“. To vše na základě nového zákona na podporu tisku a médií.

RTVS (znovu) v ohrožení

Samostatnou kapitolou jsou plány na „reformu“ veřejnoprávních médií. Ve skutečnosti jde o efektivní návod, jak veřejnoprávní telerozhlas RTVS znovu politicky ovládnout. Konkrétně jeho rozdělením a tím pádem i výměnou managementu. Hnutí Republika už ostatně před volbami nahlas deklarovalo, že bude chtít – pokud k tomu dostane příležitost – vedení RTVS vyměnit.

„Provedeme reorganizaci RTVS – návratem ke dvěma samostatným médiím (STV a SRo),“ tvrdí hnutí. Zároveň chce zřídit „institut veřejného kontrolora pro nestrannost veřejnoprávních médií“, ať už to znamená cokoli.

Dodejme, že RTVS vznikla sloučením televize a rozhlasu v roce 2011. Předtím se obě média řadu let vzpamatovávala z dědictví divoké éry mečiarismu, během níž sloužila jako hlásná trouba režimu HZDS.

Slovenská vláda loni navrhla (a slovenský parlament letos schválil) změnu financování RTVS. Místo koncesionářských poplatků budou nově financovaná pevným procentem HDP ze státního rozpočtu.

Změnu nedoprovázela žádná širší celospolečenská ani odborná diskuse. Za zmínku stojí, že současné vedení RTVS v čele s ředitelem Ľubošem Machajem státní financování nijak hlasitě nekritizuje, i proto, že už v minulých letech byla televize s rozhlasem na státu do značné míry finančně závislá.

RTVS musela dosud s politiky pravidelně jednat o státním příspěvku, který pomohl zalepit díru ve veřejnoprávním rozpočtu způsobenou mimo jiné tím, že předchozí slovenské vlády Roberta Fica odpustily povinnost platit koncesionářské poplatky důchodcům a dalším skupinám lidí.

Sám ředitel Machaj je kromě Republiky nežádoucí osobou také pro favorita voleb, zmíněného expremiéra Roberta Fica. Ten letos řekl, že Machajovi „půjde po krku“.

Volby jako referendum o svobodě médií

Šéf RTVS Machaj nedávno zalitoval, že financování veřejnoprávních médií nekryje ústavní zákon. Ve světle zmíněných výhrůžek favoritů slovenských voleb se tomu nelze divit – byť Republika o financování RTVS přímo v programu nemluví a Ficova strana Smer se veřejnoprávním médiím v programu zveřejněném na webu strany nevěnuje vůbec.

Sám Fico s novináři válčí dlouhodobě, v minulosti média kritická vůči jeho vládě označil za „špinavé protislovenské prostitutky“. Před pár dny pak Fico ostře kritizoval veřejnoprávní RTVS za to, že údajně ignorovala stranické oslavy Slovenského národního povstání ve Zvolenu. Telerozhlas mu v odpovědi připomněl, že přenášel tradiční oslavy SNP v sousední Banské Bystrici.

Podle posledních předvolebních průzkumů by příští slovenskou vládu mohl sestavovat právě Ficův Smer se stranou Hlas, buď se Slovenskou národní stranou, hnutím Sme rodina nebo teoreticky i s Republikou, ať už v podobě přímé koalice nebo tiché podpory. V průzkumech je zatím druhé hnutí Progresivní Slovensko (tomu by ale podle současného stavu preferencí zřejmě chyběli koaliční partneři), které naopak na média ve svém programu myslí dosti obsáhle a vstřícně.

Slibuje nahradit zrušené koncesionářské poplatky skutečně „efektivním, nezávislým a moderním“ modelem financování, chce odpolitizovat volbu generálního ředitele RTVS a namísto poslanců ji svěřit odbornému externímu orgánu, zvýšit zákonné bariéry pro šikanózní žaloby na novináře, zpřísnit tresty za útoky na novináře při výkonu povolání a také podpořit investigativní žurnalistiku ve veřejnoprávních i dalších nezávislých médiích systémem grantů.

Je zjevné, že různé varianty volebního výsledku na Slovensku za dva týdny přímo ovlivní také to, pod jakým tlakem se v zemi ocitnou tamní svobodná média. V případě těch veřejnoprávních se pak hraje o zachování jejich nezávislosti či rovnou existence.