„Čína se pod vedením komunistické strany v mnoha ohledech podobá nacistickému Německu,“ tvrdí významný čínský exilový lidskoprávní aktivista Čou Feng-suo. V roce 1989 byl studentským vůdcem a účastníkem brutálně potlačených protestů na náměstí Tchien-an-men. Případná čínská invaze na Tchajwan a jeho obsazení by pro čínské komunistické vedení bylo „korunovačním klenotem“, říká v rozhovoru pro projekt Sinopsis.

Co si vybavíte z noci ze 3. na 4. června 1989? Připomeňme, že v ten den se podle čínské komunistické strany „nic nestalo“…

Byl jsem na náměstí Nebeského klidu od večera 3. června, kdy armáda zahájila útok, až do rána 4. června, kdy nás vyhnaly tanky a plně ozbrojené jednotky. Peking byl jako válečná zóna. Slyšel jsem střelbu ze všech stran a vojenské světlice, které stoupaly noční oblohou. Zbili mě vojáci, kteří se vrhli na podstavec památníku Lidových hrdinů a tlačili nás z něj dolů. V nemocnici Fu-sing několik kilometrů západně od náměstí Nebeského klidu jsem viděl na zemi ležet asi 40 těl, některá zabalená do bílých látek. Mezi nimi byl i Čung Čching, student z katedry měřicí techniky z mé univerzity, z Čching-chua. Byl jsem naštvaný a šokovaný, nemohl jsem uvěřit, čeho jsem svědkem.

Poté jste se objevil na seznamu 21 nejhledanějších osob, a to dokonce hned na pátém místě. Proč? Co jste během demonstrací dělal tak nepřijatelného?

Text Kateřiny Procházkové vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Zastupoval jsem univerzitu Čching-chua v Pekingské alianci nezávislých studentských svazů, organizaci, která vedla pokojné protesty. Univerzita Čching-chua byla nejlepší univerzitou v Číně a během protestů hrála významnou roli. Vybudoval jsem a vedl skupinu Hlas studentských hnutí na náměstí Nebeského klidu, která se stala centrem akcí a plánů.

Tchajwan jako „korunovační klenot“

Kvůli svým aktivitám v roce 1989 jste strávil rok ve vězení. Jaký byl váš proces? A jak jste žil poté, co vás propustili z vězení?

Byl jsem rok vězněn v nechvalně proslulé věznici Čchin-čcheng. Nikdy jsem nebyl souzen ani odsouzen. Propustili mě jen díky mezinárodnímu tlaku. Bylo to v době, kdy Kongres Spojených států projednával udělení doložky nejvyšších výhod Číně. Na začátku jsem měl tři měsíce nepřetržitě spoutané ruce. V temné vězeňské cele jsem měl neustále hlad. Když mě propustili, byl jsem zařazen do převýchovného programu na odlehlém a chudém místě, protože vláda se domnívala, že mě rok ve vězení dostatečně nezměnil. Nesměl mi být vydán cestovní pas a byl jsem stále pod přísným dohledem. Setkal jsem se však s mnoha obyčejnými lidmi, kteří mi projevovali sympatie, když mě poznali. Někdy mě i cizí lidé vřele zdravili na ulici.

Věřil jste, že se komunistická strana Číny může změnit nebo reformovat, jak jste jako studenti a vůdci demonstrací na Tchien-an-menu v roce 1989 požadovali?

Naším cílem v roce 1989 bylo, aby se komunistická strana sama reformovala a připravila Čínu na konečnou proměnu v demokracii. Tento požadavek měl silnou podporu lidí a také odezvu ve vedení strany. Například i nejvyšší představitel strany, Čao C‘-jang, byl otevřený větším svobodám a reformám, po kterých volali studenti. Bylo to jediné období, kdy se Čína opravdu přiblížila dosažení svobod, a to v mnoha oblastech. Ale bohužel se nakonec zbavili i Čao C‘-janga. Teng Siao-pchingův brutální masakr zcela upevnil pozici komunistické strany, ze které se stal okupační, vojenský režim bez morální legitimity. A od té doby už není návratu.

Co se v Číně změnilo od roku 1989 do současnosti? Nebo spíše jak se změnila Čína a její občané?

USA a další demokracie podporovaly komunistickou stranu Číny i po masakru na náměstí Nebeského klidu, Čína tak významně těžila z mezinárodního obchodu a technologií, nyní je tedy ekonomicky mnohem silnější. Mezitím se v důsledku masakru na náměstí Nebeského klidu stala strana paranoidnější v udržování absolutní kontroly nad svými občany, které napomáhají i nejpokročilejší digitální technologie.

A co změny v Hongkongu nebo na Tchaj-wanu?

Komunistická strana nikdy neskrývala své globální ambice. Chtějí být inženýry lidských duší, zbavovat lidi jejich svobod, majetku a důstojnosti, a to všude, kde se jich mohou zmocnit. Z Hongkongu, kdysi „zářivé perly” svobodného kapitalismu, se stává Sin-ťiang (postup čínských úřadů proti muslimskému obyvatelstvu v této provincii některé západní země označují za genocidu, pozn. red.). Generální tajemník Si Ťin-pching se velmi bojovně vyjadřuje na téma obsazení Tchaj-wanu. Ten by pro něj, v případě obsazení, byl takovým korunovačním klenotem, který si nasadí na hlavu jako největší vládce za celá staletí.

Čína? Horší než nacistické Německo

Čtvrtý červen je pravděpodobně stále nejcenzurovanějším datem a událostí v Číně. Proč?

Komunistická strana 4. června nesmyslně vraždila čínský lid. Stále se proto bojí pravdy o masakru na náměstí Nebeského klidu, který zcela vyvrací její legitimitu. Tamní komunisté navíc vědí, že jejich pozice je nejistá, i když se zdají být nezranitelní. Volání po svobodě a demokracii na náměstí Nebeského klidu bude komunisty už navždy pronásledovat.

Věříte ještě, že se strana může reformovat zevnitř?

Po masakru na náměstí Nebeského klidu se Komunistická strana Číny očistila od všech reformních frakcí. Nyní Si Ťin-pching upevňuje svou diktaturu více než kterýkoliv císař. Kdokoliv, komu se podařilo vyšplhat do horních pater strany, se stává pouhým nástrojem nemilosrdné mašinérie, která lační po moci a kontrole. Občanská společnost byla rozdrcena. Neexistuje způsob, jak organizovat jakýkoliv odpor, když jsou ve hře nejmodernější sledovací nástroje. Strana musí být konfrontována a zkrocena zvenčí.

Jak vidíte budoucnost Číny?

Čína se pod vedením komunistické strany v tuto chvíli v mnoha ohledech podobá nacistickému Německu před druhou světovou válkou, pro svobodný svět představuje však ještě všudypřítomnější a globálnější hrozbu. Pokud jí nebude okamžitě a účinně čelit, bude čím dál větším nebezpečím pro mír a prosperitu. Jakékoliv známky vznikajícího disentu jsou potlačeny. Ale změna v každém případě přijde. Stejně jako nacistické Německo a Sovětský svaz, i diktatura komunistické strany Číny jednou skončí. Teď se zdá neporazitelná, ale naše cesta je jasná. Nastanou ještě bolestivé bitvy.

Čou Feng-suo (*1967) je čínský lidskoprávní aktivista, investor a bývalý studentský vůdce z doby protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Kvůli svému zapojení do studentského hnutí byl po masakru zařazen na páté místo seznamu nejhledanějších osob v zemi, poté byl vězněn. Po propuštění byl donucen odejít do exilu, dodnes žije ve Spojených státech.