Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto (družstevníci, Slovensko, 1959). Foto: Profimedia
,

Sedlák z Brd se skrýval před komunistickou StB skoro 19 let. Z ilegality vyšel až v březnu 1968

Hiró Onoda, zpravodajský důstojník japonské císařské armády z druhé světové války, žil v ilegalitě ve filipínské džungli a kapituloval až v roce 1974. Jeho příběh zná celý svět. Sedlák Václav Stupka se úspěšně v Brdech schovával před komunistickou Státní bezpečností od října 1949. Dobrovolně se „vzdal“ po 6771 dnech v ilegalitě v průběhu Pražského jara v březnu 1968. Stupkův životní osud zná málokdo i v jeho rodném Česku.

V březnu 1968 přišel na rokycanskou stanici VB člověk, který se představil jako Václav Stupka s trvalým pobytem v Těních čp. 14 u Strašic v Brdech. K prokázání své totožnosti příslušníkům předložil protektorátní občanskou legitimaci z roku 1940 a řidičský průkaz z roku 1947. To samozřejmě nestačilo. Ani podoba na fotografiích v předložených dokladech se neshodovala se současnou podobou tohoto muže.

Muž se dovolával tehdejší „doby politického uvolnění“ a promlčení jeho trestního provinění. Skrýval se prý 19 let před falešnou spravedlností uběhlých roků, kdy byl obviněn z rozvracení republiky a velezrady. Svůj úkryt však neprozradil. Nakonec mu byl vystaven nový občanský průkaz, a tak se mohl jeho příběh objevit ve filmovém týdeníku a některých novinách. Mohl také navštívit svou manželku Annu, která mu za tu dobu vychovala čtyři děti.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Příběh ztraceného sedláka (*2. 3. 1908) začal tím, že byl uveden v policejním seznamu osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení, který vypracoval na pokyn svých nadřízených dne 27. 9. 1949 velitel strašické stanice SNB. V něm bylo uvedeno 29 občanů Strašic a Těň (název obce je Těně… pozn. red.). Václav Stupka získal, jako sedlák vlastnící 15 ha pozemků a předseda Lidové strany v Těních, punc „Brojovce“, tedy člověka, který je v kontaktu s lidoveckým poslancem Stanislavem Brojem. (Tento lidovecký poslanec byl už v červnu 1948 zatčen a nejdříve odsouzen k pěti letům těžkého žaláře a v roce 1950 k trestu smrti. Byl popraven v pankrácké věznici. V roce 1992 mu byl in memoriam udělen řád TGM. – pozn. red.)

Po zápise v tomto seznamu bylo jen otázkou času, kdy se na tyto lidi „něco najde“.

Václav Stupka měl však štěstí, že se velkému monstrprocesu vyhnul. Až do poloviny roku 1949 žil spokojeným životem sedláka. V září toho roku byl trestní komisí ONV v Rokycanech obviněn, že dal své matce bez povolení sele a 3. října mu byla udělena jednorázová pokuta 10 000,- korun. O čtyři dny později jel Václav Stupka na motocyklu do Rokycan na ONV vysvětlit své počínání. Dnes již nezjistíme, zda to byla náhoda nebo jeho vědomá záchrana.

Při návratu si všiml černých automobilů a byl sousedkou varován, že u Opatrných (Těně čp. 21) se zatýká. StB zde zatkla mladistvého Václava Opatrného. Václav Stupka obrátil motorku a zmizel neznámo kam. StB ho nikdy nenašla.

Monstrproces

Ten den – 7. října 1949 – probíhal rozsáhlý zátah, při kterém bylo zatčeno a zadrženo 52 lidí, z nichž bylo 26 odsouzeno. Jednalo se o akci „Kapitán“, vyprovokovanou konfidenty StB, a to údajným důstojníkem kpt. Iljou Laxou a Františkem Škobisem. Hlavou protisocialistického spiknutí se stal nezkrotný sedlák Richard Hlavatý z Újezdu čp. 10, kterému se podařilo při zatýkání utéct z kozlíku (lavice povozu pro kočího) skokem do sousedovy zahrady. Skrýval se u sedláka Matějovského v Oseku a potom v Praze. Později byl vylákán dalšími konfidenty k útěku za hranice. Při přestupu na vlakovém nádraží v Plzni byl v nádražní restauraci napaden čtyřmi příslušníky StB a i přes utrženou ránu židlí do hlavy se ubránil.

Fotogalerie: Rodina sedláka Hlavatého

Teprve výkřik jednoho z StBáků „To máš za to, že jsi zabil vlastní dítě,“ zastavil lidi, kteří šli Hlavatému na pomoc. Po zadržení byl vláčen za nohy po nádražních schodech, a tak údery do hlavy využil k tomu, že přestal mluvit. Díky tomu se jako jediný v procesu ani po mučení nepřiznal a skončil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích.

Teprve rok poté při konfrontaci se svým synem Richardem ml. promluvil za příslib, že syn a manželka Alžběta budou propuštěni. Byla to však jenom past. Syn Richard si odseděl dva roky, manželka byla na nucených pracích a rodině byla zabavena polovina statku. To vedlo k postupnému rozkladu této sedlácké rodiny. Richard Hlavatý st. byl odsouzen jako hlava spiknutí k trestu smrti (později změněno na 18 let). Z vězení se vrátil jako troska v roce 1965 a z následků věznění se nikdy nevzpamatoval.

Největším paradoxem je však to, že navrhovatelem tohoto sedláckého procesu byl Hlavatého soused z Újezda u Cerhovic, „dvouměsíční prokurátor“ Karel Kadeřábek, kterého před koncem války Richard Hlavatý st. se svým synem Richardem zachránili riskantním únosem z terezínské pevnosti.

Tajemství domu čp. 122

Tím, že Václav Stupka dne 7. října 1949 unikl zatýkání, si možná zachránil život. Jeho komplic Josef Žítek z Mokrouše čp. 19 byl totiž rozstřílen bez varování před očima své ženy na dvoře svého statku. Ten den byla zatčena i Stupkova sestra Marie a její syn Josef. Stupka byl žalobci považován za zakládajícího člena protikomunistické bojůvky, která shromažďovala a vyráběla zbraně a dokonce se prý chystala otrávenými špendlíky a pivem zlikvidovat hořovické komunisty během jejich schůze.

Václav Stupka se celou dobu ukrýval „pod svícnem“ ve Strašicích v domě čp. 122, tedy mezi domem aktivního funkcionáře KSČ z jedné strany a z druhé v blízkosti rodičů příslušníka SNB. V domě žila svobodná Marie Šlapáková, bývalá Stupkova láska nerovného původu. Protože si nikdo nedovedl představit, kam Václav Stupka zmizel, byl na něj dne 23. listopadu 1949 vydán podle §40 zákona č. 231/1949 Sb. zatykač pro ilegální opuštění republiky. Po veřejnosti byla jeho ochránci záměrně rozšiřována zpráva o jeho pozdravech spoluobčanům z vysílání Svobodné Evropy, nebo že pracuje u firmy Baťa v Mnichově.

 

 

Potraviny, občasné přesuny a zjišťování informací Stupkovi zabezpečovala paní Hermína Tvrdoňová, která pracovala na strašické benzínové pumpě. Spojkou mezi ukrývaným a jeho bratrem Otakarem, duchovním v Nýřanech, se stal manžel paní Tvrdoňové. Václav Stupka vděčí za svou záchranu i několika místním občanům, kteří o něm věděli, a přesto vydrželi mlčet.

Po svém odhalení v roce 1968 nastoupil Václav Stupka u Vojenských staveb jako správce strašické ubytovny. Zemřel v roce 1982, a tak svoji ochránkyni Marii Šlapákovou přežil o pár let.

Nemohu se však ubránit pocitu, že skutečnou hrdinkou Stupkova příběhu byla jeho manželka Anna. Ta v době, kdy se on skrýval, vychovala čtyři dcery, nesla na svých bedrech péči o opuštěnou rodinu a veškeré ústrky doby. Proto si dovoluji tento článek věnovat této hrdinné ženě.


Autor Petr Zemánek, kastelán hradů Točník a Žebrák, sepsal text z těchto pramenů: „Klapající minulost“, Ing. Václav Jiřička, Brdská edice -2. svazek 2011, Hostivice, Archiv bezpečnostních složek – spisy StB, www.tocnik.com/badani, Udavačské hlášení SNB

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře