Jméno Roman Abramovič je široké veřejnosti dobře známé. Pro většinu lidí je tento ruský oligarcha především ten, kterému patřil londýnský fotbalový klub Chelsea. O něj sice v důsledku uplatnění protiruských sankcí v Británii přišel, s podnikáním v Evropě ale nepřestal. A jeho stopy lze dohledat i v Česku.

Firmě Czech Vanadium s.r.o. se docela dobře daří. Poslední známý obrat vykázala ve výši dvou miliard korun. Jak její název napovídá, obchoduje s vanadem, kovem dováženým převážně z Ruska a používaným mimo jiné k zvyšování odolnosti oceli, a proto i ve zbrojním průmyslu.

„Poslední známý zisk za rok 2024 byl 200 milionů korun, z toho 16 milionů firma poslala do Spojených arabských emirátů,“ upozorňuje Jiří Skuhrovec, analytik a zakladatel společnosti Datlab, která se mimo jiné věnuje právě i dohledávání sankcionovaných osob a firem a jejich skutečných vlastníků.

Právě Czech Vanadium s.r.o. skrze společnost Evraz původně patřila Romanu Abramovičovi. „Tu firmu Abramovičovi navzdory sankcím po roce 2022 nikdo nesebral. Od roku 2026 je už jako vlastník uveden indický právník Nikhil Skariah. Je velmi pravděpodobné, že jde o bílého koně,“ říká Skuhrovec.

Bílí koně v zápřahu

Pokud by se podařilo prokázat, že zmíněných 16 milionů ze zisku vyplaceného do zahraničí směřovalo k sankcionované osobě, šlo by o „porušení sankcí velkého rozsahu“ a trestný čin, od ledna tohoto roku již s vyšší, několikaletou sazbou odnětí svobody.

Příkladem je kyperská právnička Maria Christodoulidou, která má na své jméno napsáno 280 firem z původních 6278 firem spojených s lidmi pod sankcemi.

„Jedna věc je ale ty informace dohledat ve veřejných zdrojích, druhá je mít to podložené tak, aby bylo možné podniknout konkrétní právní kroky. To snadné není, i když platí i to, že státní systém na to nemá příliš kapacity,“ konstatuje Skuhrovec. „Vědět, kdo ovládá firmy v EU, je ovšem otázkou národní bezpečnosti,“ dodává.

Společnost Datlab v roce 2022, po začátku ruské invaze na Ukrajinu, v EU dohledala 6278 firem s vazbou na ruské sankcionované osoby. V roce 2026 už sice zhruba 80 % těchto původních vazeb zmizelo, zbývajících 20 % ale vykazuje nové vlastníky a manažery.

„Obvykle jde nově o právní zástupce, případně ruské miliardáře, kteří na sankčních seznamech nejsou. Našli jsme ale minimálně 380 lidí, kteří náhle tyto majetky získali, často jde o větší počet firem najednou, a zřejmě jde opět o bílé koně,“ říká Skuhrovec.

Příkladem je kyperská právnička Maria Christodoulidou, která má na své jméno napsáno 280 firem z původních 6278 firem spojených s lidmi pod sankcemi.

Podle vzoru Estonsko?

Evropská komise už navrhla nový, již dvacátý balíček sankcí proti Moskvě. Nový ministr zahraničí Petr Macinka koncem ledna v rámci jednání unijních ministrů zahraničí v Bruselu ujistil, že „dokud válka trvá a dokud Rusko útočí na Ukrajinu, není důvod změkčovat sankce proti Moskvě“.

Podle evropského zmocněnce pro sankce Davida O´Sullivana má Rusko k dispozici v přepočtu „o 450 miliard eur méně, než by mělo bez sankcí“.

Jeho předchůdce Jan Lipavský připomíná, že Fialova vláda zavedla i národní sankce. „A nový ministr Macinka útvary, které se sankcím na ministerstvu zahraničí věnovaly, rozprášil. Vnímám to jako oslabení našeho úsilí,“ říká Lipavský. Věří ale, že Babišova vláda evropské sankce nijak bojkotovat ani vetovat nebude.

„Uvalení nových sankcí a důsledná implementace těch stávajících může oslabit agresora a pomoct Ukrajině, ale i Česku, protože Rusko je pro nás největší bezpečnostní riziko,“ říká Lukáš Kraus, právník organizace Lobbio, která sepsala materiál s doporučeními pro vládu právě ve věci sankcí. Představila jej koncem ledna na semináři v Poslanecké sněmovně pořádaném poslankyní TOP 9 Helenou Langšádlovou.

V něm navrhuje mimo jiné posílení úředních kapacit pro vymáhání sankcí, monitoring dodržování sankcí i stíhání za jejich porušování či inspiraci Estonskem – to v zemi konfiskuje soukromá aktiva osob prokazatelně napojených na ruský režim.

Podle Krause je zjevné, že protiruské sankce mají svůj dopad. Poukazuje i na data evropského zmocněnce pro sankce Davida O´Sullivana, podle nějž má Rusko k dispozici v přepočtu „o 450 miliard eur méně, než by mělo bez sankcí“.

Z původních 640 miliard dolarů ruských devizových rezerv je také aktuálně zhruba polovina sankčně zmrazena.

Ruský fond blahobytu

Potíže ruské ekonomiky předpokládá i Mezinárodní měnový fond. Ten pro letošek očekává růst ruské ekonomiky jen o 0,8 %. „Odráží to vyčerpání ruské ekonomiky a pokles příjmů z prodeje ropy a plynu,“ říká Kraus.

Není náhoda, že sankce proti Rusku přijalo jen 45 států světa a jen 29 jich posílá na Ukrajinu zbraně. V hodnotovém přesvědčování zbytku světa Západ úspěch nemá.

Odhaduje se, že 38 % výdajů ruského státního rozpočtu jde na vedení války plus náklady na vnitrostátní bezpečnostní opatření.

„Putin už také musel hodně sáhnout do Fondu národního blahobytu (původně rezervního fondu plněného dříve nadstandardními příjmy z prodeje ropy a zemního plynu, pozn. red.). V roce 2022 tam bylo 10 bilionů rublů, aktuálně je tam 3,8 bilionu,“ vypočítává Filip Scherf, který se tématu ruských sankcí věnuje na skotské univerzitě St. Andrews.

„Rusku klesá HDP, roste deficit. Letos i proto zvyšují daně páteřním energetickým firmám a dalším subjektům, ale potřeby rozpočtu to pokrýt nedokáže,“ doplňuje.

Upozorňuje ale i na to, že Rusko se snaží prezentovat jako „mluvčí globální většiny v kontrastu k pokryteckému a dekadentnímu Západu“:

„Není náhoda, že sankce proti Rusku přijalo jen 45 států světa a jen 29 jich posílá na Ukrajinu zbraně. V hodnotovém přesvědčování zbytku světa Západ úspěch nemá.“