Rusko chystá druhý ročník cen s názvem Znanie (Znalost). Uděluje je cizincům, kteří „ukazují důležitou roli Ruska na mezinárodní scéně“. Mezi jinými je letos nominován i český stalinista Jakub Zieba, který je stále ještě zastupitelem plzeňského obvodu a nyní žije v Rusku.

Letošní ročník ocenění má vedle Zieby i zajímavé nominanty. Nechybí mezi nimi třeba vnuk bývalého francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, italský novinář, který před rokem získal ruské občanství a poslanec ženevského kantonu, který už v roce 2017 obdržel od Putina Řád přátelství.

„Je pro mě obrovskou ctí být mezi finalisty této celostátní ceny, která oceňuje osobnosti šířící znalosti a osvětu v nejrůznějších sférách života – v mém případě v rámci nominace Nejlepší zahraniční osvětec,“ napsal v listopadu na sociální sítě zastupitel prvního plzeňského obvodu Jakub Zieba.

Ten po celou dobu svého mandátu studoval v Rusku a nyní tam žije. Na schůzi zastupitelstva MO Plzeň 1, do nějž byl zvolen jako náhradník za SPD, přišel osobně za tři roky pouze dvakrát.

Mladý stalinista, který ve svých videích opakovaně opěvoval sovětského diktátora zodpovědného za smrt milionů lidí, si hlavu příliš neláme nejen se zodpovědností vůči plzeňským voličům, ale ani s českým jazykem.

Slovo „osvětec“, které ve svém postu na Telegramu použil, vůbec neexistuje.

O co méně je Zieba aktivní v roli zastupitele, o to více horlivý je v prokremelské propagandě. V minulých letech například horoval pro změnu ruské státní vlajky na rudou se srpem a kladivem, oslavoval vyvěšení vlajky se Stalinem na ruských tancích mířících na Ukrajinu či obřího portrétu Stalina na bytovém domě ve Volgogradu.

Také citoval sto let staré výroky rusofila Osypa Mončalovského o tom, že „ukrajinství je nemoc“.

Vedení plzeňského obvodu se od Ziebových projevů distancovalo hned po jeho nástupu do funkce v prosinci 2022. Opoziční zastupitelé jej také vyzvali, aby se místa zastupitele obvodu vzdal. To Zieba odmítl.

Na oficiálních stránkách kremelského ocenění je Zieba představen jako „český veřejný činitel, popularizátor, ředitel organizace Stalingradské dědictví“. To je spolek, který Zieba založil a jeho jménem například pořádal oslavy výročí bitvy u Stalingradu.

Cenu Znanie uděluje Kreml letos pátým rokem. Kategorii pro cizince zavedl loni.

„Tato nominace je určena zahraničním osobnostem, které realizují osvětové iniciativy a projekty přispívající k rozvoji a posilování vztahů Ruské federace s dalšími zeměmi. Cena se uděluje těm, kteří bojují proti falšování a objektivně pokrývají historická fakta o Rusku, hovoří o nových příležitostech a vyhlídkách v zemi a její nejdůležitější roli na mezinárodní scéně v různých oblastech,“ zní přesný popis kategorie na webu.

Loni tuto cenu získal Argentinec Christian Lamesa, autor knihy „Otcovství zla: Hitlerovi komplici“ (2021), v níž dle svých slov popisuje „několik málo známých faktů na Západě a spoluúčast evropských mocností, které Hitlerovi umožnily uskutečnit jeho plány. Slouží to jako reakce na ty, kteří se dnes snaží přepsat historii, aby zakryli svou minulost.“

Lamesa je prokremelskými zdroji představován jako mezinárodní analytik, fotograf a spisovatel. K získání ceny mu osobně gratulovala Maria Zacharovová, ředitelka odboru informací a tisku a oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí.

Slavnostní vyhlášení letošních vítězů by mělo proběhnout na přelomu února a března. V porotě zasedají mimo jiné místopředsedové vlády Ruské federace a místopředsedkyně Státní dumy.

De Gaulleův vnuk chce ruské občanství

Pierre de Gaulle, vnuk bývalého francouzského prezidenta a generála Charlese de Gaulla, není ve Francii příliš známý. Upozornil na sebe především svým proruským postojem a výroky jako „Rusko na Ukrajině bojuje za tradiční hodnoty, rodinu a spiritualitu“ nebo „NATO prohrálo“. Loni v listopadu také prohlásil, že by pro něj byla čest získat ruské občanství.

Pierrova rodina se od jeho výroků distancuje. Yves de Gaulle, jeho nejstarší bratr, řekl loni v lednu deníku Le Parisien, že názory jeho sourozence „se netýkají nikoho jiného než jeho samotného – ani mě, ani naší rodiny a už vůbec ne generála de Gaulla.“

Kritizují jej také francouzští novináři. „Slova tohoto vnuka generála de Gaulla ukazují, že ani odvaha, ani zásady nejsou dědičné. Jeho proputinovské postoje nemají žádnou hodnotu, dokonce ani symbolickou. Tento pán byl bankéřem ve Švýcarsku, ve Francii nemá žádnou politickou roli a jeho mezinárodní politické analýzy označili vysocí francouzští představitelé za ,bláboly‘,“ řekl pro HlídacíPes.org francouzský novinář Pablo Aiquel.

„Philippe de Gaulle, syn generála De Gaulla, otec Pierra de Gaulla, již dříve pošpinil památku vůdce odboje proti nacistům tím, že se na konci své politické kariéry připojil k Národní frontě, extrémně pravicové straně. Byl však senátorem, měl dlouhou vojenskou kariéru a učil na obranné škole NATO. Měl určitou legitimitu se vyjadřovat. Jeho nejmladší syn žádnou nemá,“ dodal Aiquel.

V roce 2024 upozornila na tehdy šedesátiletého Pierra švýcarská média. „Proputinovský stoupenec Pierre de Gaulle shromažďuje finanční prostředky ze Švýcarska. Generálův vnuk, bývalý ženevský bankéř, žádá o dary na šíření svého prokremelského poselství,“ napsal tehdy deník Tribune de Geneve.

Deník popsal, že Pierre de Gaulle jezdí často do Ruska, kde bývá přijat na nejvyšší úrovni. Prezentuje se tam údajně jako prezident Nadace Pierra de Gaulla pro mír a prosperitu mezi národy, jejímž posláním je „prosazovat multipolární svět a zachovat tradiční západní hodnoty“.

Cílem nadace má být podle Pierra de Gaulla „obnovit Francii jeho dědečka“. Nadace má být registrována ve Švýcarsku, kde Prierre de Gaulle dlouho žil.

Ve vedení Nadace jsou podle webu i francouzské osobnosti spojené s krajní pravicí, například Emmanuel Leroy, bývalý člen Aliance Francie-Evropa-Rusko (AFER) a bývalý poradce krajně pravicové francouzské političky Marine Le Penové.

Spolupracovníci francouzské krajní pravice již také měli de Gaullovi nabídnout, aby vedl kandidátní listinu prosazující „mír s Ruskem“, uvádí Le Monde.

Pierre de Gaulle je zároveň zástupcem Mezinárodního proruského hnutí ve Francii, které bylo založeno v Moskvě v roce 2023 a je podporováno Vladimirem Putinem a některými zastánci tvrdé linie jeho režimu – filozofem Alexandrem Duginem, oligarchou Konstantinem Malofejevem a již zmíněnou mluvčí Zacharovovou.

Deník Tribune de Geneve také popsal de Gaullovu profesní kariéru: „Koncem 90. let se stal manažerem společnosti Enron, amerického giganta v obchodování s elektřinou, který se pokoušel proniknout na francouzský trh. Enron však v roce 2001 zkrachoval… Následně kariéra Pierra de Gaulla stagnovala. V roce 2008 na doporučení pařížského bankéře přijal práci v Ženevě u soukromé banky Edmond de Rothschild. Spoléhali na to, že jim otevře dveře do kruhů vyšší společnosti, které navštěvoval, a přivede jim významné klienty. Očekávané stovky milionů se nikdy neuskutečnily. Podle bývalých kolegů údajně Pierre de Gaulle nebyl příliš pilný.“

Zdroje deníku Tribune de Geneve popsaly, že de Gaulle „kritizuje demokracii a naříká nad ztracenou velkolepostí Francie. Někdy chodí nakupovat do nedalekého obchodu se zbraněmi a do kanceláře si nosí drahé lovecké pušky“.

V roce 2013 se Pierre de Gaulle podruhé oženil s Alžířankou Rimou, jejíž otec je veteránem alžírské války za nezávislost, který se stal „oligarchou“ v rámci vysoce neprůhledného alžírského režimu.

Údajně vybudoval zemědělské impérium v ​​jihovýchodním Alžírsku, ovládá tisíce hektarů půdy, plantáže datlových palem, hospodářská zvířata prodávaná především armádě a stovky terénních vozidel. Svého tchána měl de Gaulle podle zdrojů švýcarského deníku často žádat o peníze.

Švýcarský poslanec píše o rusofobii

Dalším z nominovaných je Guy Mettan, švýcarský politik a bývalý novinář a publicista. V minulosti byl výkonným ředitelem Ženevského tiskového klubu, prezidentem Švýcarsko-ruských smíšených obchodních komor a prezidentem Mezinárodní asociace tiskových klubů.

V letech 1992 až 1998 byl ředitelem a šéfredaktorem deníku Tribune de Genève – toho, který nyní popsal mimo jiné proruské aktivity Mettanova spolunominanta Pierra de Gaulla.

Guy Mettan je od roku 2001 poslancem Ženevského parlamentu a v roce 2010 byl i jeho předsedou. V roce 2015 vyšla jeho kniha Creating Russophobia. From the Great Religious Schism to Anti-Putin Hysteria (Vytváření rusofobie. Od velkého náboženského schizmatu k protiputinovské hysterii). Již v roce 2019 vydal knihu Ztracený kontinent: Volání po demokratické a suverénní Evropě.

V únoru 2017 obdržel Mettan z rukou ruského prezidenta Putina Řád přátelství. Ve stejném roce jej Reportéři bez hranic kritizovali za jeho proruskou militantnost a za to, že slouží jako mluvčí ruské propagandy.

Mettana také opakovaně cituje ruská zpravodajská agentura TASS. V září to byl například výrok, že „narušení polského vzdušného prostoru několika bezpilotními letouny může představovat koordinovanou provokaci ze strany Ukrajiny s podporou některých západních zpravodajských služeb“.

Na přelomu roku zase mluvil o tom, že „Evropané se zoufale a agresivně snaží prodloužit konflikt na Ukrajině, což je způsobeno jejich neochotou akceptovat úpadek svého dominantního vlivu na globální scéně“ nebo uvedl, že „po staletí západní národy používaly padělané dokumenty k ospravedlnění svých útoků na Rusko a k eliminaci hrozivého rivala“.

Zasloužíte si gilotinu, vzkázal

Posledním nominovaným je čtyřiatřicetiletý italský novinář Andrea Lucidi, známý svou podporou války Moskvy proti Ukrajině. Ten získal na konci ledna 2025 ruské občanství. Sám uvedl, že o občanství požádal prezidenta Vladimira Putina s odvoláním na obavy z trestního stíhání a ekonomických sankcí v Itálii.

Podle agentury TASS žije Lucidi v Rusku od roku 2022, tedy od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Prohlašuje se za nezávislého novináře a informoval z rusky okupovaných ukrajinských území. V ruských médiích byl vykreslován jako „zprostředkovatel pravdy“, který Moskvu prezentoval jako „osvoboditelku“ na Ukrajině.

Italská média označují Lucidiho za „agenta Kremlu“ s tvrzením, že za své zpravodajství je placen v kryptoměnách.

„Chrlí největší hity ruské propagandy, kritizuje ukrajinský ,nacistický režim‘, označuje masakr v Buči za falešnou zprávu, vychvaluje snahy Moskvy o obnovu obléhaného Mariupolu, deportace ukrajinských dětí nazývá ,bezpečnostní evakuací‘ a tak dále,“ vyjmenoval Lucidiho výroky server Decode39.

24. února 2022, kdy začala totální ruská invaze na Ukrajinu, Andrea Lucidi reagoval na sociálních sítích na to, že italská premiérka Giorgia Meloni, tehdy ještě šéfka opozice, odsoudila ruského prezidenta Vladimira Putina. „Vy a všichni příznivci ukrajinského režimu si zasloužíte gilotinu,“ napsal.