Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Miloš Zeman na návštěvě Škody JS, firmy, jejímž konečným vlastníkem je ruská Gazprombank. Foto: Ladislav Němec/ MAFRA / Profimedia
,

Ruské firmy v Česku: od Putina k Ukrajině, od velkých nákupů ke krachu

Ruské firmy sice v Česku stále ovládají několik významných podniků, v celkové bilanci jsou však ruské investice v Česku zanedbatelné. Zajímavé je zejména angažmá ve strojírenských firmách spojených s jaderným průmyslem. Ruské firmy mají za sebou ale i celou sérii krachů; celkově se Rusům v tuzemsku podnikání spíše nedaří.

Rychlost, s jakou jen krátce po ruském útoku na Ukrajinu padla ruská banka Sberbank, byla zjevně pro další v tuzemsku působící ruskou banku Expobank silným varováním. Kdo otevře webové stránky banky patřící ruskému miliardáři Igoru Kimovi, na toho vyskočí důrazný distanc od války na Ukrajině:

Při našem podnikání v České republice důsledně vyznáváme hodnoty jako svoboda, respekt či rovnost. I z toho důvodu nemůžeme souhlasit s konfliktem na Ukrajině. Stejně jako miliony lidí po celém světě pevně věříme, že se situaci povede co nejrychleji vyřešit mírovou cestou,“ vzkazuje banka klientům a ujišťuje, že banka je zcela apolitická, její prioritou „zůstává řádný chod banky a obsluha našich klientů v České republice“ a „banku vede české představenstvo a pracují zde převážně Češi a Slováci“.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„Země původu hlavního akcionáře nemá žádný přímý vliv na naše podnikání v České republice,“ zdůrazňuje banka.

Finanční odvětví bylo doposud, alespoň co do viditelnosti pro běžného občana i co do velikosti základního kapitálu, největším působištěm ruských firem. V sledovaném a regulovaném sektoru ovšem v Česku už před Sberbank padla jiná – zdánlivě zavedená – ruská značka: Evropsko-ruská banka (ERB banka) podnikatele Romana Popova. Zkrachovala v roce 2017.

Pod hlavičkou dceřiné První česko-ruské banky se proslavila mimo jiné půjčkou na kampaň francouzské populistické političky Marine Le Penové. Fond pojištění vkladů za ERB banku musel vyplácet přes tři miliardy korun a i tak za sebou nechala vysoký dluh.

Mimochodem, Popov dlouhodobě žil v České republice – v honosné vile na Praze 6, kterou si pronajímal od České republiky, respektive Diplomatického servisu.

Podle vzoru Škoda Praha

Druhou velkou skupinou firem jsou ty z oboru průmyslu a strojírenství, často jde o dodavatele pro jaderný průmysl. Klíčovou firmou v oboru je Škoda JS , která zajišťuje i servis a údržbu jaderných zařízení a vyrábí například i kontejnery pro skladování použitého jaderného paliva. Konečným vlastníkem jsou investiční fondy ruské Gazprombank. Zájem o firmu má ale ČEZ a jeho šance nejsou malé.

ČEZ musel na přelomu roku 2015 a 2016 kvůli neodborným kontrolám svarů na potrubí bezpečnostních systémů v elektrárně, za něž zodpovídala Škoda JS, nuceně odstavit dva bloky jaderné elektrárny Dukovany.

Škodu vyčíslil na 2,759 miliardy korun a podal žalobu. Je proto možné, že svou pohledávku kapitalizuje a klíčovou firmu získá o to levněji. Podobnou zkušenost má už z dřívějška, kdy takto v roce 2003 po započtení pohledávek z doby výstavby Jaderné elektrárny Temelín získal většinu ve Škodě Praha, firmě dodávající investiční celky v energetice.

Prostřednictvím Škody JS mají stávající ruští majitelé částečný – sedmnáctiprocentní – podíl i ve výzkumném ústavu ÚJV Řež. „Nemá však žádného člena v dozorčí radě ani přístup k důvěrným informacím. Vhledem k minoritnímu podílu nemá Škoda JS ve společnosti ÚJV Řež ani žádné rozhodující pravomoci. ÚJV Řež dlouhodobě nevyplácí svým akcionářům dividendy ze zisku, tj. z majetkového podílu v ÚJV Řež neplynou společnosti Škoda JS žádné finanční prostředky,“ říká mluvčí ÚJV Řež Alena Rosáková.

V ruském vlastnictví je například už od roku 2007 český výrobce armatur Arako – je součástí skupiny Atomenergomaš, strojírenské divize Státní korporace pro atomovou energii Rosatom.

Stejná ruská společnost vlastnila dříve i Chladicí věže Praha, kdysi největšího středo- a východoevropského výrobce chladicích věží pro jaderné a tepelné elektrárny. Po čtyřech letech ale v roce 2015 firma skončila v likvidaci.

Firma MSA, a.s. se též řadí k předním světovým výrobcům průmyslových armatur. Od roku 2021 je součástí ruské ocelářské společnosti TMK, majitelem je miliardář Dmitrij Pumpjanský.

Ruského majitele má i expert na hydroelektrárny ČKD Blansko Holding, průmyslový podnik fungující bez přestávky více než 320 let. Od roku 2010 je součástí ruské skupiny Ťažmaš.

Investice schované přes Kypr

Z oborů mimo energetiku stojí za zmínku zejména výrobce malých dopravních letadel Let Kunovice, nyní pod názvem Aircraft Industries. Ten od roku 2013 patří holdingu UGMK uralského oligarchy Iskandera Machmutova. Prezidentem společnosti je taktéž ruský miliardář Andrej Kozicin.

Mezi největší ruské firmy v Česku co do objemu základního kapitálu patří Nakhodka Seafood s.r.o. – 100% dceřiná firma ruské společností Nakhodka Active Marine Fishery Base (NBAMR). Soustřeďuje se hlavně na dovoz a další prodej mražených bloků filé a aljašské tresky.

Dobře se daří výrobci pracovních oděvů Cerva. Už v roce 2006 podnik od českého zakladatele koupil ruský holding Vostok Servis. Navenek se nyní firma tváří jako „neruská“, majitelem je oficiálně skupina Global Infinity se sídlem na Kypru.

I u řady dalších firem i vlastníků nemovitostí se jejich skuteční ruští majitelé skrývají za anonymními akciemi či společnostmi registrovanými v daňových rájích.

Podle údajů České národní banky měly ruské firmy v České republice ke konci roku 2020 investice za 24,9 miliardy korun (jde o součet základního, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu), což je zhruba pětkrát méně než Belgie s 11,5 milionu obyvatel.

Podle stejných statistik měl však Kypr k roku 2020 v Česku investice za 196 miliard – s ohledem na oblibu tohoto daňového ráje do nich pravděpodobně spadá minimálně část reálného ruského kapitálu v ČR. V kolonce „offshore finanční centra“ je pak podle ČNB původ investovaného kapitálu v Česku ve výši 38,4 miliardy.

A třeba ocelářský podnik Vítkovice Steel po anexi Krymu škrtl ze svého názvu jméno svého ruského vlastníka Evraz (v letech 2007 až 2014 působící pod názvem Evraz Vítkovice Steel, a.s), oficiálním vlastníkem je nyní pětice kyperských firem.

Podobně má přes kyperskou firmu Rasperia Trading ruský oligarcha Oleg Děripaska zhruba třetinový podíl v jedné z největších stavebních firem v Evropě Strabag, která i v České republice získává veřejné zakázky na velké infrastrukturní stavby.


Ruské investice v ČR: pětkrát nižší než z malé Belgie

(ZDROJ: ČNB, suma je součet základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu)

2004 – 3 miliardy Kč

2009 – 3,2 mld. Kč

2013 – 5,4 mld. Kč

2014 – 15 miliard (částka investic zhruba na úrovni Malty)

2015 – 17,7 mld. Kč

2016 – 19,3 mld. Kč

2017 – 15,8 mld. Kč

2018 – 18 mld. Kč

2019 – 23 mld. Kč

2020 – 24,9 mld (jde zatím o poslední dostupná data. Suma ruských investic za tok 2020 je zhruba pětkrát menší než u Belgie, země s 11,5 miliony obyvatel)


Bezpečným přístavem ruských investic (či ukládání nabytých peněz) v Česku jsou tradičně nemovitosti. Především v Praze a v Karlových Varech.

Vysoko mezi ruskými firmami v ČR podle základního kapitálu jsou tři, jež mají jako hlavní obor své činnosti obchod s realitami: Lunisoft, Gejzír Real a Liges. Právě podnikání s nemovitostmi patří u ruských firem v Česku k nejoblíbenějším.

Ze jmen ruských miliardářů je známý například Rafik Gasanov, který koupil pražský hotel President a vlastní například i Golf resort Cihelny u Karlových Varů.

Web iRozhlas ve spolupráci se společností Datlab upozornil na další hotely v ruských rukách. Například pětihvězdičkový karlovarský hotel Savoy Westend patří jednomu z nejbohatších Rusů Vladimiru Jevtušenkovovi. Hotel Westend v Mariánských Lázních zase vlastní sankcionovaný vlivný Rus Alexander Pumpjanskij. Jejich majetky v Česku již zkoumá Finanční analytický úřad.

Lukoil na to má fondy

Pokud bychom hledali příklady velkých vzestupů a následných pádů ruských firem a byznysmenů v Česku, pátrání není nijak komplikované. Stačí zvednout oči k Pražskému hradu, kde obývá kancelář poradce českého prezidenta Martin Nejedlý. Ten zde spolu s ruskou ropnou společností Lukoil založil firmu Lukoil Aviation Czech, která získávala státní zakázky na dodávku paliv; například na letištích v Praze a v Ostravě od tehdy státních aerolinek ČSA a od Správy státních hmotných rezerv.

Druhým jednatelem byl Rus Dmitrij Romaněnko. Ten se údajně v minulosti zabýval obchodem s luxusními auty, která – podobně jako kdysi Martin Nejedlý – měl vozit z Německa do Ruska. Zda se znali již z těchto dob, není jasné, s Nejedlým měl však Romaněnko zjevně úzký vztah. Jak napsal web Neovlivní, Romaněnko byl Nejedlému na svatbě za svědka. I Romaněnko se svou ženou měl mimochodem pronajatou vilu od České republiky, opět od Diplomatického servisu, jinou vilu od této příspěvkové organizace českého ministerstva zahraničí dříve i koupil.

V době, kdy se společnému byznysu dobře dařilo, byl ministrem dopravy společný přítel obou mužů Aleš Řebíček. Společná firma ale skončila v létě 2015 v likvidaci poté, co prohrála soud se státem kvůli pokutě za nevrácení leteckého paliva do zásobníku státních rezerv. Sumu, která se i s úroky vyšplhala na 32,6 milionu korun, pak zaplatila mateřská ruská firma.

„Je to záležitost firmy, měli k tomuto účelu zřízený rezervní fond,“ řekl k tomu tehdy Nejedlý pro HlídacíPes.org. V příslušné výroční zprávě za rok 2014 ale u položky rezervní fond žádná částka uvedena nebyla. Kde je dnes Romaněnkovi konec, není jasné. Po zjevně bouřlivém rozchodu s manželkou zůstala stopa v podobě luxusní nemovitosti na Praze 6, kterou se Julia Romaněnková pokoušela v minulosti prodat za bezmála půl miliardy korun.

Když to všechno krachne

Jiným velkým pádem je působení společnosti Vemex již zesnulého ruského miliardáře Vladimira Jermakova. Ten se před lety usadil v Praze, založil lobbistickou Rusko-českou smíšenou obchodní komoru a byl v byznyse i v politických kontaktech hodně vidět. Podnikal v energetice, v prodeji plynu, jenže když mu česká Finanční správa kvůli podezřelým obchodům a daňovým únikům zadržela 430 milionů korun, Vemex přišel o kontrakty a mířil do krachu.

Zbytky jeho plynového byznysu pak získala německá společnost Wingas spojená s ruským Gazpromem. Jermakov se poté snažil uspět v byznyse s výrobou umělých safírů, ale i zde zbankrotoval. Což mělo mimochodem vliv i na výše zmíněné problémy ERB banky, která Jermakovův podnikatelský záměr financovala. Jermakov vloni v lednu zemřel na komplikace spojené s nemocí covid-19.

Rusům v Česku nevyšel ani další velký byznys. Ruská ropná dvojka Lukoil ze stáje oligarchy Vagita Alekperova sice po Česku vystavěla síť čerpacích stanic a několik let ji provozovala, v roce 2014 krátce po ruské anexi Krymu ale svou síť prodala maďarské společnosti MOL.

Poté, co je převzali Rusové, zkrachovaly i kdysi prosperující hutě Škoda Plzeň, později přejmenované na Pilsen Steel. Majitelem byl nejprve ruský byznysmen Igor Šamis, ale firma byla spíše cíleně tunelována, než že by se věnovala tomu, co umí. Firmu později ovládla ruská státní banka Vneseconombanka, ale ani to nepomohlo.

Pilsen Steel (respektive mateřská Pilsen Toll) byla také jediná firma původem z Česka, která kdy dostala půjčku od Ruskem ovládané Mezinárodní investiční banky. I těchto 50 milionů eur ale skončilo v pomyslné černé díře. Pilsen Steel definitivně zbankrotovala a v roce 2020 její trosky koupila německá firma Max Aicher.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

4 komentáře

  1. Miroslav Klouda napsal:

    Igor Kim na začátku článku píše za svou banku: „nemůžeme souhlasit s konfliktem na Ukrajině“, a myslí si, že mu to sežereme jako protiputinovský postoj. Ale za konflikt to označuje i Putin. Kdyby chtěl ukázat skutečně správný postoj, musel by označovat věci pravými jmény, tedy invazi invazí. A to by mu vyneslo podle jejich nového zákona 15 let basy. I boj za svobodu má Putin za své heslo, akorát tím myslí svobodu Luhansku a Doněcku od „ukrajinských nacistů“. Kim si tak dělá z prostoduchých klientů dobrý den, a mastí si kapsy jejich penězi.
    Sankce, které se nedotknou VŠECH ruských oligarchů (včetně těch, kteří Putina nemohou ani cítit) natolik, aby Putina svrhli, nemají žádnou cenu. Jenom se tak prodlužuje zločinná válka a vinou (mírně řečeno) na místě přešlapujícího demokratického světa umírají nevinní lidé.

  2. Martin Vaněk napsal:

    To jste se probudil brzy, pane autore. Tunelována je tato zem už dvaatřicet let, a svorně zleva i zprava, za což můžeme poděkovat lhářům havlovi, klausovi,zemanovi a dalším nýmandům, kteří se podíleli na devastaci tohoto státu.

    • Pepan napsal:

      A co tak poděkovat i sami sobě. Kdo tam ty vámi jmenované dosadil, tenkrát to ještě bylo jakž takž s volbami dobré, ne jako dnes.

  3. Pavel napsal:

    Ruským firmám vůbec nejde o úspěšné podnikání v Č a mnoha jiných státech. Jim jde na prvním místě o úspěšnou špionáž, případně praní špinavých peněz.

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaMediální Gramotnost