ANALÝZA. Česká pravoslavná církev je bohatá organizace. Tedy spíše – mohla by být. V rámci státního vyrovnání s církvemi na ni připadá částka přesahující jednu miliardu korun. Jenže teď vedení české pravoslavné církve oficiálním dopisem svým duchovním oznámilo, že církev je před krachem a přestane platit všechny nižší duchovní – žalmisty.

Dopis podepsaný Michalem Dandárem, arcibiskupem pražským a arcibiskupem českých zemí, má HlídacíPes.org k dispozici. Píše v něm o „nutnosti celkové redukce nákladů“, o poklesu příjmů a zvýšených nákladech – údajně zapříčiněných i konfliktem na Ukrajině.

O práci přijde 52 lidí – žalmistů. Což je mimochodem funkce, která má v pravoslavné církvi dva tisíce let dlouhou tradici. Pozici sice nikdo rušit nebude, jen za ni současné vedení církve nehodlá platit (jakkoli jde o sumu na úrovni minimální mzdy, i platy řadových duchovních jsou mezi pravoslavnými pod 20 tisíci čistého). Podle informací HlídacíPes.org se již kvůli tomu chystá hromadná žaloba. Obavy z propouštění mají i kněží – zejména ti původem čeští a ti, kteří se proti jednání současného vedení vymezují.

Církev v negativním světle

O přímé souvislosti současných finančních problémů s dva měsíce trvající válkou lze pochybovat; svou tezi ostatně pan Dandár nijak dále nevysvětluje. Redakce má k dispozici několik svědectví zevnitř pravoslavné církve. Kromě toho, že popisují atmosféru rozkolu a strachu, kterou se podařilo současnému vedení v církvi vytvořit, mluví i o divokém nakládání s penězi v podstatě bez jakékoli kontroly.

Michal Dandár za posledních sedm let, co stojí v čele české pravoslavné církve, přivedl do Česka řadu promoskevsky orientovaných ukrajinských duchovních. Všichni jsou nyní placeni z českých veřejných peněz, respektive peněz vyplácených českým státem v rámci vyrovnání s církvemi.

Otázkou pro české tajné služby je pak to, kolik agentů ruských tajných služeb díky tomu v tuzemsku získalo zajímavé krytí. Je na místě připomenout, že sám Dandár studoval před revolucí v Moskvě a byl vědomým spolupracovníkem StB. Jeho pravou rukou, tajemníkem, je bývalý důstojník StB Igor Střelec.

Think-tank Evropské hodnoty například upozorňuje na to, že skutečná administrativní i finanční kontrola nad českou pravoslavnou církví je vykonávána z Moskvy. Mezi místními duchovními jsou podle Evropských hodnot jak bývalí agenti československé StB, tak současní pracovníci ruské tajné služby FSB.

Pravoslavná církev podobné informace označuje za „nepravdivá, zkreslená a spekulativní tvrzení, která staví celou naši církev do negativního světla“. V tom případě by měla ale veřejně svoje kroky vysvětlovat – a odpovídat na novinářské dotazy. I pro účely tohoto textu poslal HlídacíPes.org zástupcům církve sérii dotazů, ale bez reakce.

V okolí Dandára se podle dostupných informací pohybují někteří ruští byznysmeni, jimž přes stavební zakázky plynou od církve miliony korun. Zlý úmysl se samozřejmě špatně dokazuje, ale peníze evidentně tečou pryč rychlým tempem. Šetřit se ale má nejprve na minimálních mzdách žalmistů.

Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi má Pravoslavná církev v českých zemích dostat celkově 1 146 511 242 Kč, jde o čtvrtou nejvyšší sumu vůbec mezi všemi církvemi, na něž zákon myslí.

Podle údajů ministerstva kultury jen v roce 2020 dostala tato církev příspěvek na podporu a činnost bezmála 34 milionů korun plus 42,5 milionu jako finanční náhradu v rámci vyrovnání.

Vybraní nejvyšší duchovní mají poměrně vysoký životní standard, reprezentativní vozový park, ubytování i další požitky. Podle „opozičních duchovních“ (v tuzemské pravoslavné církvi panuje minimálně od zvolení Dandára značný rozkol) se centrálně nakupují „různé kříže, medaile a další výrobky za vyšší statisíce měsíčně, obvykle v Rusku nebo v prokremelské části Ukrajiny“. Zda se tak skutečně děje, potvrdit nelze.

Česká gorazdovská tradice mizí

Sám Dandár je od září 2015 jediným, kdo v církvi disponuje finančními prostředky v rámci vyrovnání církve se státem a nikdo nad ním nemá dohled. Jak napsal církevní právník Eugen Freimann, revizní a kontrolní komisi, která by to měla mít v popisu práce, arcibiskup jednostranně odvolal.

Když web Seznam Zprávy před časem upozornil na to, že pravoslavná církev na konci roku 2019 za cenu deseti milionů koupila bezcennou ruinu zámku Branky ve Zdibech u Prahy, Dandár ve vzácném vyjádření pro média řekl: „Já jsem to rozhodl. A hotovo. Máme církevní předpisy, podle nichž na to právo mám.“

Ruina je navíc zatížena zástavním právem a směnkou ve výši 109 milionů. Jaké by bylo překvapení, kdyby skutečným vlastníkem směnky, který se pak u církve přihlásí k proplacení, byl někdo blízký Dandárovi – ale o tom samozřejmě můžeme také jen spekulovat.

Současné vedení české pravoslavné církve těží z toho, že je – až na občasné skandály spojené třeba s divokým užíváním chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na pražských Olšanských hřbitovech – mimo zájem širší české veřejnosti.

V posledním sčítání lidu se k pravoslavné církvi přihlásilo rekordních 41 tisíc lidí, často jde o věřící původem z Ukrajiny, Ruska či zemí bývalé Jugoslávie. Pravoslaví má ale i dlouhou českou tradici.

Pravoslavná církev v českých zemích bývala ctihodnou organizací, spojenou úzce s elitami první republiky, s ruskou emigrací inteligence do Československa i s protinacistickým odbojem.

Česká tradice vystavěná biskupem Gorazdem (popraveným v roce 1942 za podíl na ukrývání parašutistů, kteří odstranili protektora Heydricha) ale upadá, stále silněji se podřizuje zájmům moskevského patriarchátu. Není přitom žádné tajemství, jak propojená je ruská pravoslavná církev s krvavým putinovským režimem. Stačilo pár let od zvolení arcibiskupa Dandára a vypadá to, že české pravoslaví je na dlažbě. Finančně i morálně.