Pravoslavná církev jako měkká síla Kremlu. Využívá ji ve své propagandě
Pravoslavná církev v posledních letech rozšiřuje v Česku své řady – často o lidi z Ukrajiny, Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu, ale i z Balkánu. V rámci sčítání lidu se k pravoslavné církvi v Česku přihlásilo bezmála 41 tisíc lidí. Dalších 500 se hlásí výhradně k ruské pravoslavné církvi, která v Česku slouží především lidem kolem ruské ambasády.
Úzké propojení pravoslavné církve a ruské politiky je dlouhodobě patrné. Právě to bylo také hlavním důvodem, proč se v roce 2018 ukrajinští pravoslavní duchovní rozhodli odtrhnout po více než 300 letech od ruské ortodoxní církve. V posledních letech i proto panuje v pravoslavném světě značný rozkol.
„Pravoslavnou církev Rusko využívá pro své pseudonáboženské ekonomické a politické zájmy. Nejvíce srbskou, méně pak řeckou, rumunskou a bulharskou. Z větší části i českou,“ řekla HlídacíPes.org dlouholetá česká diplomatka s řadou zkušeností ze zemí západního Balkánu Janina Hřebíčková.
Think-tank Evropské hodnoty například upozornil na to, že skutečná administrativní i finanční kontrola nad českou pravoslavnou církví je vykonávána z Moskvy. Mezi místními duchovními jsou podle Evropských hodnot jak bývalí agenti československé StB, tak současní pracovníci ruské tajné služby FSB. Někteří zástupci tuzemské pravoslavné církve také aktivně vystupují ve prospěch prokremelské propagandy. HlídacíPes.org požádal o vyjádření k tomuto závěru zástupce Pravoslavné církve v českých zemích, ale do vydání tohoto textu odpověď nedorazila.
Pomodlit se s Foldynou
„V Česku je to sice poměrně malá skupina lidí, ale celková atmosféra je velice panslovansky, srbsko-rusky orientovaná. Odráží se to v různých společenských, politických i apolitických skupinách. Církev z toho tvoří jen jednu část. Jsou tu Noční vlci, část poslanců, část akademiků, někteří podnikatelé, kteří jsou velice prosrbsky a prorusky orientovaní z nějakých mytických, panslovanských důvodů,“ dodává Hřebíčková.
V tomto ohledu si pozornost zaslouží i sdružení s názvem Pravoslavná církevní obec v Teplicích, které ale české úřady odmítly registrovat jako náboženskou organizaci. V čele stojí bývalý člen české pravoslavné církve Evžen Freimann. Po útocích na českou pravoslavnou církev byl zbaven kněžství, nyní vystupuje jako velmistr Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého a Heleny.
V posledních volbách do Evropského parlamentu kandidoval na společné kandidátce Rozumných a Národní demokracie. Někteří členové řádu, mělo jít o v Česku žijící ruskojazyčné cizince, byli v minulosti podezřelí z účasti na organizovaném zločinu a po zahájení policejního vyšetřování zemi opustili. K Řádu sv. Konstantina se hlásili například podnikatel a někdejší agent StB Igor Střelec, bývalý ministr Aleš Řebíček či současný poslanec SPD a otevřeně prosrbský politik Jaroslav Foldyna.
Právě Srbsko – mezi jehož velké zastánce patří i český prezident Miloš Zeman – je příkladem toho, jaký vliv má pravoslavná církev na politiku. Tamní církev pod vedením dlouholetých patriarchů Amfilohije a Irineje veřejně deklaruje lásku k Rusku a „starému velkému Srbsku“ a naopak nenávist k EU, NATO a západním „zkaženým“ hodnotám.
Koncem loňského dubna byl jedním z lidí, které policie zatkla při akci proti tuzemským paramilitárním organizacím kvůli jejich cestám na válčící Donbas, jistý Ivan Přemysl Hadrava – původně pravoslavný kněz moskevského patriarchátu. Tři roky byl knězem v chrámu svatého Václava v Litoměřicích. Sám Hadrava se na sociálních sítích opakovaně vyjadřoval velmi kontroverzně a rasisticky. Podle slovenského reportéra Tomáše Forró, jemuž se podařilo dostat dovnitř paramilitární skupiny Čeští vojáci v záloze za mír, působil Hadrava jako hlavní propagandista.
Před rokem 1989 byla česká pravoslavná církev přirozeně úzce napojená na Moskevský patriarchát, po sametové revoluci se začala sbližovat daleko více s „konkurenčním“ Cařihradským patriarchátem.
„V posledním desetiletí se však vedení církve, asi i díky vlivu rostoucí ruské emigrace v České republice a na Slovensku, začalo znovu napojovat na Moskevský patriarchát, což nakonec vyvrcholilo dosazením kontroverzního slovenského arcibiskupa Michala Dandára, v šedesátých letech absolventa Leningradské teologické akademie a poté vědomého spolupracovníka StB, do čela církve,“ popsal před časem v rozhovoru pro časopis A2 ředitel Ústavu východoevropských studií FFUK Stanislav Tumis.
Silný nástroj měkké síly
Pro Rusko je pravoslavné náboženství i jedním z významných nástrojů takzvané měkké síly (soft power), která slouží k ovlivňování veřejného mínění v zahraničí. Česká republika není výjimkou.
„O orientaci na Rusko a ruskojazyčnou komunitu svědčí i to, že celá řada internetových stránek nebo facebookových profilů spojených s pravoslavnou církví je vedena v ruštině nebo má ruskou mutaci. Mezi ně patří web pravoslavného chrámu v Praze Na Slupi, chrámu na pražských Olšanských hřbitovech, farnosti v Mochově, ve Frýdlantu či stránky Svět pravoslaví a řada dalších,“ napsal pro web StopFake ve své analýze zaměřené právě na prokremelské působení (části) pravoslavné církve v Česku Michal Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky.
Na webu tuzemských pravoslavných sice jasně převažuje náboženský obsah, jsou tam ale i odkazy například na televizní stanice Moskevského patriarchátu Spas, kde jsou i v souvislosti s Českem k vidění příspěvky o „rusofobii“ a „přepisování historie“. Jinde se objevují odkazy na weby propagující srbské výhrady vůči Kosovu či vyhraněný vztah k Ukrajině.
Tuzemští zástupci pravoslavné církve udržují – nijak překvapivě – i osobní kontakty s představiteli ruské ambasády. Jak dodává zmíněná analýza, dezinformace, protiukrajinský obsah a ruská propaganda se často objevují například na facebookových profilech některých v Česku působících pravoslavných kněží.
„Je ale vhodné zdůraznit, že česká pravoslavná církev jako celek není prvoplánově šiřitelem dezinformací a ruské propagandy. Vyloženě dezinformační a propagandistický obsah je doménou spíše osobních profilů jednotlivých církevních představitelů či organizací a lidí na ně napojených, které mají k pravoslaví blízko,“ podtrhuje Michal Lebduška.
Tématu jsme se věnovali i v textu, který vyšel v tištěném Týdeníku Forum.
Nová kniha HlídacíPes.org
Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.
Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.
Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.
Více o knizePořídit knihuPop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Kde leží ruská „nepřekročitelná červená linie“? Bledne, i když hrozby přibývají
O válečném zpravodaji, válce a raketách, jejichž výbuchy dopadají až k nám
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Jsou různé cesty jak zničit Českou republiku a udělat z ní satelit Ruska a toto je jedna z nich. Válkou s Ukrajinou by se Rusko zničilo ale přes tůzné Foldyny , Okamury a Zemany má šanci Evropu získat. Podle mne to už měl Putin dohodnuté s Trumpem, který nečekaně prohrál volby. Ne nadarmo Trump prohlásil , že ho Evropa nezajímá- ať se brání sama.
Kam se hrabou na Církev Katolickou. Ta své oponenty upalovala a vyháněla, viz:Hus a Komenský, ve válce spolupracovala s nacisty, žehnala jim děla a Vatikán umožnil útěk mnoha nacistickým válečným zločincům do Jižní Ameriky.
A dnes? Spolupracovali s komunisty a pořád se drží moci ve vládě, aby se dostali k majetkům. Dnes je katolická církev nejen semeništěm bývalých STB-áků ale i pedofilů.
Takže Pravoslavná církev je beránek, proti vlku v rouše beránčím.
A zase whataboutismus.
To je velmi zavádějící článek, který obsahuje mnoho nepravdivé informace. Například toto: „Právě to bylo také hlavním důvodem, proč se v roce 2018 ukrajinští pravoslavní duchovní rozhodli odtrhnout po více než 300 letech od ruské ortodoxní církve.“, neodpovídá skutečnosti. Na ukrajině již dávno před rokem 2018 existovalo několik pseudopravoslavných „církví“, které nikdo neuznával, ale ve zmíněném roce některé z těchto pseudocírkví spojilo, a vzniklou strukturu začaly uznávat některé kanonické pravoslavné církve, což způsobilo roztržku mezi Moskevským patriarchátem a církvemi uznávajícími vzniklou náboženskou entitu na Ukrajině. Ale od Ukrajinské pravoslavné církve, která patří pod Ruskou pravoslavnou církev, skoro nikdo nepřešel do nově vzniklé struktury. Tudíž tvrzení, že se v roce 2018 ukrajinští pravoslavní duchovní rozhodli odtrhnout od ruské ortodoxní církve je lživé. Drtivá většina pravoslavných věřících na Ukrajině patří pod Ukrajinskou pravoslavnou církev, která organizačně spadá pod Ruskou pravoslavnou církev.
Toto je zavádějící komentář, který obsahuje mnoho nepravdivých informací. Realita zde: Žádné „pseudopravoslavné“ ale autokefální, tedy nezávislé, dále kyjevský patriarchát a část moskevského patriarchátu (pod který NEpatří většina ukrajinských věřících – naopak rusácké okupantské choutky způsobily odliv věřících takže dnes na Ukrajině je nejrozšířenější kyjevský patriarchát) se sjednotily v novém církevním subjektu, který nezačaly „uznávat některé kanonické církve“ nýbrž byla mu udělena nezávislost konstantinopolským patriarchou. Načež puťkova podržtaška moskevský patriarcha začal jako rohatý dštít oheň a síru na to, že ukrajinští pravoslavní chtějí vyznávat víru a nikoli kremelskou zločineckou ideologii. Dokonce se šel vybrečet k papežovi a do OSN.
Moskevský patriarchát na Ukrajině ztratil polovinu věřících a odliv stále pokračuje. I řečtí katolíci jsou na Moskvě nezávislí. Ruský patriarcha je stejně jenom nesamostatný poskok bez faktického vlivu.
To už je jak za komunistů v padesátých létech – také proti církvi (že by se nyní klonil kříž na východ, když dříve na západ?)
I svatí se rádi dají koupit. Nejsou ani drazí, i holka stojí víc!!
nepochybne, v historii se to stalo uz mockrat, viz napr klerofasismus za slovenskeho statu atd…takze nic noveho pod sluncem, ale hezke to neni vubec, je to velka hanba!!