Reakce na kauzu Michaláková: V Česku silná slova, v Norsku naprosté ticho

Český velvyslanec v Norsku se na konzultace do Česka nechystá, norská média se tématu vůbec nevěnují.

„Žádná instrukce k tomuto tématu na naši ambasádu nedorazila,“ říká zástupce velvyslance v Norsku Josef Smyček. Odpovídá tak na otázku serveru HlídacíPes.org, zda bude velvyslanec v Norsku Milan Dufek povolán ke konzultacím do Prahy kvůli rozhodnutí norských úřadů zbavit Evu Michalákovou rodičovských práv ve vztahu k jejím dvěma synům.

Na rozdíl od mediální pozornosti, kterou tématu věnují česká média, nelze v těch norských o kauze, ani o výrocích českých politiků o možném odvolání norské velvyslankyně v ČR, najít ani zmínku.

Jako ministr vnitra…

„Za posledních 24 hodin ani slovo v norských médiích,“ říká Josef Smyček. Jeho slova potvrzuje i surfování na norských webech, listování středečním vydáním norských deníků včetně nejčtenějšího Aftenposten i sledování zpravodajských relací. Ve vztahu k rozhodnutím Úřadu na ochranu dětí Barnevernet to ale není žádné překvapení.

„Barnevernet řeší tisíce případů norských dětí a mediálně se o tom nikdy nic nezveřejňuje. Když to někdy udělá jedna ze stran sporu, bývá to vnímáno jako přitěžující okolnost. Je za tím absolutní ochrana dítěte. Zveřejní se maximálně fakt, že jde o dítě a v jakém okrese,“ říká zástupce českého velvyslance v Norsku Smyček.

Čtětě též analýzu: Odebírání dětí v Norsku. Česká média selhávají

Podle něj nelze očekávat ani jakékoli vyjádření norských politiků. „Ti se do toho ani nesmějí zapojovat, pokud by to udělali a média na to přišla, tak skončí,“ upozorňuje Smyček. A nabízí paralelu – případ islandského ministra vnitra, který musel z funkce odejít poté, co jeden z jeho blízkých spolupracovníků vynesl informaci týkající se konkrétního případu žádosti o azyl.

Úřad děti nekrade

I když je Barnevernet v Norsku považován za funkční úřad, politici už zhruba před půl rokem oznámili, že chystají dílčí reformy. Čeho se budou týkat ne ní jasné. „Pokud se něco kritizuje, je to nejčastěji uzavřenost úřadu a omezené množství expertů, psychologů, psychiatrů a znalců, s nimiž Barnevernet spolupracuje,“ říká Josef Smyček.

Jednou ze změn by mohla být například větší sjednocení praxe. Barnevernet v Norsku totiž nepředstavuje žádnou centralizovanou instituci; jde o oddělení péče o díte v rámci jednotlivých obecních úřadů v Norsku. „Rozhodně to není profitní úřad, který krade děti a má z toho peníze, jak se v Česku někdy píše,“ říká Josef Smyček.