Manželé Philippa a Eric Kempsonovi už pět let pomáhají uprchlíkům, kteří přistávají u břehů ostrova Lesbos. Do Řecka se sami přistěhovali před 20 lety, protože chtěli vést klidný život mimo Velkou Británii. Když na ostrově začali v roce 2014 přistávat lodě se zoufalými migranty, nemohli podle svých slov jen nečinně přihlížet. Dodnes v rámci projektu The Hope Project pomohli tisícům lidí v nouzi.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org, pořízeném během jejich nedávné návštěvy České republiky, popisují Kempsonovi zoufalé podmínky uprchlíků na Lesbu a viní z kritické situace řeckou vládu, Evropskou unii i humanitární organizace.

Manželé Kempsonovi při návštěvě České republiky.

Vzhledem k těmto obviněním HlídacíPes.org oslovil také organizaci UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky), jejíž vyjádření k situaci na ostrově Lesbos přinášíme na konci článku. UNHCR pochybení odmítá – v Řecku prý pomáhá a opakovaně upozorňuje na zoufalou situaci uprchlíků na přeplněných řeckých ostrovech.

Podle posledních statistik OSN dosáhly počty uprchlíků, kteří připluli do Řecka, úrovně z roku 2016. Jen v září to bylo 10 258 lidí. Uprchlické tábory na řeckých ostrovech jsou zcela přeplněné.

Nejhorší situace je právě na ostrově Lesbos v táboře Moria, kde se podle oficiálních statistik UNHCR tísní 12 600 lidí. Podle manželů Kempsonových a údajů, které ve své nedávné reportáži uvedla katarská televizní stanice Al Džazíra, je to dokonce 17 800 lidí. Z toho přes 8 000 z nich žije mimo oficiální tabor, kde už nejsou ubytovací kapacity.

15letý kluk není muž

Český premiér Andrej Babiš nedávno odmítl německý návrh na reformu azylové politiky Evropské unie, podle něhož se měli migranti po vstupní kontrole na vnější hranici EU přerozdělovat mezi členské země. Stejně tak naše vláda odmítá přijmout 40 nezletilých uprchlíků bez doprovodu, o což Českou republiku žádala řecká vláda. Naši politici argumentují i strachem z obnovení debaty o kvótách, které opakovaně zamítli…

Philippa Kempsonová: Ale proč by neměly být kvóty, řekněte mi? Proč by mělo Řecko, Španělsko a Itálie trpět a lidem by nemělo být umožněno se přesunout? Proč je Řecko vězením Evropy? Proč má být za vše zodpovědná jedna z nejchudších členských zemí EU, která je sama zadlužená? A má se starat o 100 000 uprchlííků, aniž by jim byla schopná zajistit jakoukoliv budoucnost? Ze strany Evropy zní dobře „musíte zůstat v Řecku“. Ale ve chvíli, kdy migranti získají azyl, co pak? Řecko má 45procentní nezaměstnanost mladých lidí. Pro nás je kromě dětí bez doprovodu a jejich zcela zoufalé situace další palčivou otázkou, co se stane s mladými lidmi, kteří získají azyl. Mají peníze od státu, které na šest měsíců spravuje UNHCR, a poté, co tato doba uplyne, zůstanou na ulici. Bez práce, bez peněz. Známe rodiny, které spí na ulici v Athénách, nemají budoucnost.

Moc lidí v Evropě nechápe, že i když uprchlík dostane azyl a dostane pas, nezískává s ním automaticky stejná práva jako mají občané EU. Nedostane například řecký pas. Dostane uprchlický pas. Může cestovat a navštívit další země, ale musí je opustit po třech měsících. Nemůže tam například pracovat. Má zkrátka jiný režim.

Zmínila jste zoufalou situaci nezletilých uprchlíků bez doprovodu. Ta se v České republice řeší už více než rok. O jejich přijetí nedávno odmítl hlasovat český parlament.

Tábor Moria měl kapacitu pro dva až tři tisíce lidí. Teď se jich tam tísní přes 17 000. Několik tisíc lidí žije v divokém táboře vedle oficiálního tábora Moria.

Řecko má kapacitu na umístění 3 500 nezletilých bez doprovodu do správných ubytovacích kapacit. Ostatní jsou buď v záchytném středisku a nebo spí osamoceně na ulici. Tam jim velmi jednoduše hrozí zneužití. Obchoduje se s lidmi, dostávají drogy výměnou za sex.

Evropa je vázána slovem sjednocená, takže to, co se děje v jedné zemi, se týká i těch ostatních. Máme Dublinské úmluvy. Proč by mělo Řecko nést tíhu všech těchto lidí, když neunese ani své vlastní? Musíme nést společnou zodpovědnost, především za ty opuštěné děti.

Země jako Velká Británie nebo Česká republika říkají: to není náš problém. Když přijmeme 40 dětí, určitě tím pak otevřeme dveře dalším. Proč to ale mají mít na starost jen Itálie a Řecko?

Český ministr vnitra například argumentuje tím, že se nejedná o 40 dětí, ale o v podstatě dospělé 17leté afghánské a pákistánské muže.

To ale nejsou muži. Přeci nemůžete říct o 15letém chlapci, že je muž. Pokud máte doma 15letého teenagera asi si dokážete představit, jak by přežil bez vaší pomoci sám na ulici… Dokonce ani v osmnácti to není muž. Jsou to všechno pořád ještě děti. A urgentně potřebují pomoct.

Zmíním ještě jeden argument, který často zaznívá v debatách ohledně přijetí či nepřijetí: Že nezletilí, kteří už dosáhli puberty, se nebudou schopni přispůsobit naší kultuře. Co byste na to řekla, pohybujete se mezi nimi každý den.

Že je takový argument nesmírně diskriminační. Jako by tím lidé říkali, že jsou všechny ty děti hloupé. Slyším tolik různých řečí, ale tyhle děti jsou chytré. Promeškaly hodně let ve škole, ano, ale právě proto potřebují pomoc víc než kdokoliv jiný.

Samozřejmě, že se můžou adaptovat. Viděla jsem děti ze Sýrie, které odjely do Německa v roce 2015, nemluvily německy a teď se vrátily po dvou letech do Řecka, všechny měly složenou maturitu v němčině a prošly úspěšně přijímacím řízením na univerzitu jako němečtí občané, nikoliv imigranti. Takže, proč ne? Ty děti nejsou hloupé, jen neměly tolik štěstí, protože pocházejí ze zemí, kde je válka.

Nebo v případě Afghánců plno z nich přichází z Íránu, tedy z oblastí, kde nemají žádný legální status a také je verbují do íránské armády, takže proto hodně afghánských chlapců posílají jejich rodiny samotné do Evropy. Nechtějí, aby byli zapojeni do války, která navíc není jejich.

https://www.facebook.com/stonisi.gr/videos/441362846549747/

Děti v nouzi

Podle statistik řeckého Národního centra pro sociální solidaritu se ke konci září 2019 v Řecku nacházelo 4 616 dětí bez doprovodu. Z toho 7 % z nich je mladších 14 let. 1 169 nezletilých žije v nebezpečných ubytovacích podmínkách jako například ve squatech nebo přímo na ulici. Liší se ubytovací kapacity i podle věku dětí a způsobu péče o ně?

Co se týká dětí, které přijíždějí teď, tak už se to neliší nijak. Není pro ně místo. Ale ani ty, které ubytovány byly, nevzali na hezká místa. Jsou zavřené v záchytných střediscích mezi stovkami dalších dětí. Po páté hodině odpoledne prakticky bez dozoru.

Většina těch dětí nikdy nenavštěvovala školu, takže formují různé gangy a my jim nepomáháme. V současné době přijíždějí děti, některým není víc než deset let a spí na ulicích, protože pro ně zkrátka už není místo. Policie se jimi nechce zabývat, stejně jako úřady. Takže spí venku, bez stanů. Většinou je během několika prvních hodin okradou, protože jsou zranitelné.

A pak přichází obchodování s lidmi. Právě děti jsou nejčastěji obětí a my to přece musíme řešit.

Můžete popsat blíže, jak obchodování s lidmi probíhá? Myslím, že většina lidí o tom nemá příliš jasnou představu.

Týká se hlavně mladých kluků, kteří jsou průběžně napadáni, jsou využíváni k sexuálním službám. Je velmi málo dětí, které by vyšly z tábora Moria bez obtěžování tohoto druhu. A to je přitom ještě tzv. bezpečná zóna.

Ale teď máme děti, které se ani nedostanou do téhle „bezpečné zóny“. Co myslíte, že by se stalo s vašimi dětmi? Kdyby se váš 10letý nebo 15letý syn ocitl v podobné situaci? Jsou to pořád děti. Nezáleží na jejich kořenech, jsou to děti a Řecko nemá kapacitu na to, se s jejich situací vypořádat.

Český premiér Andrej Babiš opakovaně upozorňuje, že Řecko dostává od EU vysoké částky na to, aby se o uprchlíky postaralo. A tím pádem by tak mělo činit, finance na to prý od Unie má.

Řecko nemá volbu. Ekonomicky je zničené v podstatě posledních jedenáct let. A ano, velká část peněz na uprchlíky zmizela a Evropa si je toho dobře vědomá. V podstatě bych to shrnula tak, že Řecko je placené, aby sloužilo jako věznice Evropy. Je to tak správně? Ne. Pomůže to uprchlíkům? Ne. Je to jen nejjednodušší způsob pro země, které se nechtějí zapojit, protože můžou říct, že daly peníze.

Tvrdíte tedy, že Evropská unie nekontroluje, kam peníze, které do Řecka pošle, směřují? Ptám se proto, že například v Turecku, kde jsem situaci sledovala blíže, šly evropské peníze do projektů OSN, na což si stěžovali naopak Turci. Proč není podle vás něco podobného možné v Řecku?

To je otázka, kterou musíte položit evropským vládám. Když se vrátíte například do roku 2016, na severu Řecka byly tábory, které žádaly finance na jídlo pro 500 uprchlíků, i když jich ve skutečnosti ubytovaly třeba jen sto. Tyto tábory spravovala místní samospráva. Dostávala peníze na jídlo, které ve skutečnosti nikdy nepřišlo. To je praní peněz. Neodhalíte to, pokud vyloženě nejdete po stopě peněz, což Evropa nikdy nedělá.

Evropské peníze

Myslíte v Řecku?

Nikde. Způsob, jakým pracují evropské instituce, je takový, že dostanou žádost od agentury dané země – řekněme například na postavení cesty. Například ve Walesu, odkud pocházím, to byla Welšská rozvojová agentura. Ta si zažádala na konkrétní projekt o konkrétní částku. EU poslala peníze, ty ale spravovala místní agentura, nikoliv evropské orgány, takže nad tokem peněz už nebyla dodatečná kontrola. Řecko krade evropské peníze už drahnou dobu.

Setkali jsme se už s tolika projekty, které začaly řekněme s milionovými částkami, ale než se dostaly peníze k místním obecním úřadům, které je měly spravovat, mluvíme už pouze o tisících eur, protože různé zaangažované skupiny si odejmuly svou část.

Infrastruktura v táboře Moria nefunguje. Ulicemi tečou splašky. Ve špatných hygienických podmínkách se rychle šíří nemoci.

Kdo se tedy reálně stará o uprchlíky v Řecku? Můžete popsat blíže ten systém?

Sama nevím. Zabývám se pomocí uprchlíkům posledních pět let. Když jsme s tím s manželem začínali, byli jsme přesvědčení, že to bude jen na chvíli, protože pak pomůže Evropa, a po pěti letech na to pořád čekáme. Není žádné uskupení,které by plně zodpovídalo za uprchlíky, kromě řecké vlády.

Například UNHCR pracuje uvnitř Řecka, ale protože jsou uvnitř Evropské unie, pracují na evropské půdě, tak argumentují tím, že jsou v Řecku pouze jako poradci a radí řeckým úřadů. Řecké úřady pak obviňují UNHCR, UNHCR zas obviňuje řecké úřady. Je to začarovaný kruh. Lidé mezitím v táborech umírají a nikdo nechce přijmout zodpovědnost.

Nedávno zemřel přímo v Morii muž ve věku 35 let. Chvíli před tím zase tříměsíční miminko kvůli dehydrataci. A to jsme v Evropě. Tábor Moria má kapacitu pro dva až tři tisíce lidí a v současné době žije v jeho oblasti 17 500 lidí.

Jak se to odráží v každodenním životě v táboře?

Infrastruktura nefunguje. Ulicemi tečou splašky. Šíří se tam nemoci. Rozšířené jsou vši, ale i svrab. Pokud vypukne nějaká viróza, chytí ji všichni . Pro děti není škola, nejsou tam žádné instituce, které by se staraly přímo o děti. Ani malé děti bez doprovodu v tzv. bezpečné zóně nemají přístup ke vzdělání. A to ani nemluvím o těch 600 dětech, které žijí mimo hlavní tábor, v tzv. divokém táboře.

Fronta na život

Lidé z organizace Lékaři bez hranic popsali situaci v táboře Moria jako zcela zoufalou s tím, že se čekají fronty prakticky na všechno.

Ano, všude jsou obrovské fronty. Jen na snídani čekáte tři hodiny ve frontě a když potřebujete například navštívit lékaře, máte šanci vystát jen jednu frontu, takže přijdete o snídani.

Navíc strava v táboře je z výživového hlediska velmi chudá. Hodně lidí má nalomené zdraví i kvůli špatné výživě. Nemůžete zkrátka několik let žít z brambor a špatně uvařené rýže, bez čerstvého ovoce nebo zeleniny. Je to v pořádku na tři týdny, ale ne na tři, čtyři roky.

Nemůžou se lidé z přeplněné Morie přesunout jinam?

A kam jinam by šli? Jediné místo, kde by mohli žít, je na ulici, odkud je stejně bude vyhánět policie. Když nejsou v táborech, nemají nárok na podporu a azylové řízení. Musí tam zůstat.

Řecká vláda přijala nedávno nový zákon, který by měl podle ní urychlit přijímací systém urpchlíků a také jejich přemístění na řeckou pevninu. Pomůže to v současné kritické situaci?

Nijak zásadně, domnívám se. Když budou ti lidé na pevnině, kam půjdou pak? Podle plánu se mělo na pevninu do konce roku přesunout až 20 tisíc lidí. Přesunuli asi pět tisíc uprchlíků a skoro deset tisíc nových přijelo. Takže toto řešení sytémově nefunguje.

Musí se najít jiný způsob. Říkáme od začátku, že se musí vytvořit koridor, který umožní lidem žádat o azyl i v jiných evropských zemích. Kdyby takový koridor fungoval už v roce 2015, ušetřila by si Evropa plno peněz.

Lidé, kteří tehdy prchali ze Sýrie, byli většinově vzdělaní lidé ze středních vrstev, lidé, kteří měli peníze, a kdyby jim bylo umožněno zažádat si legálně o azyl v Německu nebo Holandsku a byla jim udělena přechodná víza, mohli si najmout za své peníze byty, sehnat si práci, zkrátka jejich začlenění do společnosti by fungovalo a bylo levnější.

Když se vrátím k tomu co konkrétně děláte vy a Hope Project: Uprchlíkům pomáháte od roku 2014, sama jste zmiňovala, že původně jste si mysleli, že to bude jen krátké první období. Co rozhodlo, že pomáháte už pátým rokem?

V podstatě jsme reagovali na situaci a na potřeby uprchlíků. Nejdříve jsme pomáhali lidem na pobřeží. V roce 2016 se ale hodně organizací, které pomáhaly na Lesbu, přesunulo k hranicím s Makedonií, k Idomeni a podobně, protože situace tam byla šílená.

Takže se snažíme zaplnit, co je potřeba. Teď například zajišťujeme pro lidi suché oblečení. Jsme schopni zajistit denně čisté oblečení pro 200 lidí. Máme také projekt arteterapie, která pomáhá lidem psychicky.

Mentální zdraví je tu obrovský problém. Míra depresí a sebevražedných sklonů je mezi uprchlíky obrovská, lidé jsou zlomení. Takže se snažíme dělat s nimi aktivity, které jim pomáhají psychicky. Snažíme se pro ně vytvořit místo, kde se můžou cítit bezpečně a trochu si odpočinout.

Co se týká přímé pomoci, máme nastavený systém tak, aby se lidé necítili ponížení, protože většina lidí se stydí říct si o pomoc, zvláště když připlují po moři a vysmátý Evropan jim nabízí suché tričko jako charitu.

Takže jsme nastavili distribuci oblečení tak, že ji dělají dobrovolníci z řad uprchlíků, kteří jsou z dané komunity, Máme dobrovolníky z Afghánistánu, Íránu, Sýrie, afrických zemí. Zkrátka, aby mluvili stejným jazykem, byli ze stejné kultury. Pokud dostanou uprchlíci věci od nich, od někoho na stejné úrovni, je to lepší.

Zničená generace

Proč si myslíte, že systém humanitární pomoci, který normálně funguje v jiných situacích a zemích, v Řecku selhává?

Protože jde o Evropu. Jsem teď cynická ohledně velkých organizací, ale když se podíváte na UNHCR, která je největší a má za úkol chránit práva uprchlíků, když se zeptáte na výsledky jejich práce v Řecku, ukážou vám jak podporují malé organizace, dávají jim ocenění nebo peníze… Stejně tak další velké organizace jako Červený kříž, Save the children, UNICEF. Přijedou se podívat a nedělají nic.

To jsou vážná obvinění. Máte k tomu faktické podklady?

Ano, jsme hodně naštvaní, protože to, co děláme my, mají dělat oni. Nemá to být naše práce. My jsme žili v Řecku tiše a šťastně, než se tohle celé přihodilo. Byli jsme přesvědčení, že velké profesionální organizace něco udělají, ale jediné, co dělají, je, že se přijedou vyfotit.

To nejsou čísla. Pokud vím, tak například UNHCR běžně přerozděluje peníze menším organizacím, které pak pracují v místě problémů. Je to součást toho, jak pracují. Konfrontovali jste je s tím, co mi říkáte? A co na vaše stížnosti odpověděli?

V podstatě nic. Kontaktovala jsem UNHCR. Poslala jsem zprávu do Ženevy, ale žádná odpověď. Poslední reakci jsem dostala od ředitele lokální pobočky, který mi v podstatě jen poslal kopii zprávy, která vypočítává, jak je UNHCR skvělá a co všechno dělá. Ptala jsem se, jaká je jejich role, jaký je v Řecku jejich úkol. Na to neodpověděl.

A šéfka UNHCR ve Velké Británii mi odpověděla, že UNHCR nemá v Řecku vůbec být. Já jí na to odpověděla, že tam ale jsou a jen předstírají, že mají věci pod kontrolou, ačkoliv reálně nic nedělají.

Vidím ty velké peníze, které jdou do těchto nadnárodních agentur, ale nevidím je na druhé straně vycházet. Když procházíte táborem Moria a cítíte ten smrad, i teď, když prší, stále je cítit smrad a také strach a deprese lidí, kteří tam žijí. Jsou tam děti, kterým je deset let, které se pokusily zabít. Vypadá to jak v nějaké zemi třetího světa, a přitom je to Evropa.

Co se děje, když uprchlíci připlují ke břehu Řecka? Jak probíhá ten přijímací proces?

Když připlují, obvykle je přivítá někdo z nějaké menší neziskové organizace, které sice spíš jen přežívají, ale ještě pracují. Pak si je převezme řecká policie, která je umístí do zóny nově příchozích v táboře Moria. Tam čekají na vyřízení dokumentů, což může trvat den až dva týdny. Spí tam venku, protože ubytovací kapacity už nejsou.

Následně by je měl zkontrolovat lékař, aby potvrdil, že netrpí žádnými přenosnými infekčními chorobami, a pak je jim řečeno, že si mají najít místo, kde budou přebývat. Jenže místo tam už není.

Jak se současnou situací vyrovnávají uprchlíci?

Ne dobře. A souvisí to i s jejich potenciálním budoucím životem v Evropě, protože výhledově se tam stejně přesunou. My tu ale ničíme jednu celou generaci. Dospělí, kteří dostanou azyl, budou vděční a rádi, že jsou v bezpečí, ale děti prošvihly léta školní docházky, jsou traumatizované.

Než je Evropa přijme do systému, budou zcela zlomené, a to nakonec Evropě do budoucna přinese více problémů. Já vůbec nezpochybňuji, že azylový proces je nutný, ale zacházet s těmi lidmi s respektem moc nestojí. My se k nim chováme jako ke zvířatům. Vlastně hůř. Protože, kdyby na stejném místě žilo 17 000 zvířat, bylo by to protizákonné, a přitom tohle jsou ženy, děti, novorozenci a nikoho nezajímají.

Co tedy uprchlíci na Lesbu v tuto chvíli nejvíce potřebují?

Lidé potřebují přesunout. Pokud se evropské země nerozhoupou brzy k nějaké pomoci, bude narůstat případů umrtí. Budou to děti, ženy, budou umírat. Lidé zkrátka nemůžou žít v těchto podmínkách dlouho.

Řecká vláda dala k dispozici dva lékaře. Dva lékaře pro 17 000 lidí. Takže i když se snaží pomáhat dobrovolníci nebo Lékaři bez hranic, nestačí to. Pokud zkrátka Evropa nebude jednat rychle, bude mít krev na rukou. Každá členská země Evropské unie, protože každá členská země EU spoluzodpovídá za to, co se v Řecku děje a nemůže od toho jen tak dát ruce pryč.

Reakce tiskového mluvčího aténské kanceláře UNHCR Borise Češkirkova:

UNHCR zásadně odmítá nařčení, že pro uprchlíky v Řecku nic nedělá. Pobočku máme v Řecku od roku 1952. V době humanitární krizové situace v letech 2015 a 2016 jsme v Řecku intenzivně pomáhali s budováním ubytovacích kapacit a s partnerskými organizacemi jsme poskytovali uprchlíkům řadu dalších služeb.

Od roku 2016 postupně převzala zopodvědnost za uprchlíky řecká vláda. Od léta 2017 je za situaci zodpovědná plně. I tak ale pokračujeme ve dvou velkých projektech, což je finanční pomoc uprchlíkům a žadatelům o azyl a poskytování ubytovacích kapacit těm nejzranitelnějším uprchlíkům.

Poskytujeme 27 500 ubytovacích míst po celém Řecku pro nejzranitelnější uprchlíky. Poskytujeme také finanční pomoc uprchlíkům, kteří byli úspěšní v žádosti o azyl na dobu prvních šesti měsíců. Jen v listopadu jsme takto pomohli 84 tisícům lidí.

Konkrétně na ostrově Lesbos poskytujeme ubytovací kapacity. Máme 760 míst v bytech pro ty nejzranitelnější a poskutujeme finanční pomoc žadatelům o azyl z tábora Moria na základní životní potřeby. S obecním úřadem v Mytilene spolufinacujeme chod ubytovacího zařízení KaraTepe pro 1300 lidí. Vedeme také neformální školy pro děti, na místech, kde nemají přístup ke vzdělání.

V současné situaci, kdy se na ostrově nachází přes 17 000 lidí ale není možné pokrýt potřeby všech. Pomáháme řecké vládě vybudovat kapacity a služby, které by bránily sexuálnímu násilí a sloužily k ochraně dětí.

Provádíme také monitorovací aktivity a pravidelně vydáváme o situaci na řeckých ostrovech zprávy.