Prvorepublikoví Dalíkové. Aféry s armádními zakázkami mají dlouhou tradici
Česká společnost má tendenci idealizovat si dobu první republiky. V představách mnohých tyto úvodní dvě dekády existence Československa připomínají rajskou zahradu, kde kvete demokracie, voní čest a poctivost a vše ozařuje masarykovská moudrost. Přitom realita připomínala takový ráj jen velmi vzdáleně.
I doba masarykovského Československa měla kupříkladu i své „Marky Dalíky“ a řadu kauz spojených se zmanipulovanými vojenskými zakázkám.
Koně a benzín
Kdyby nic jiného, výmluvně o tom vypovídá i nedostatečná motorizace někdejší československé armády a obrovské množství koní, jimiž byla „vybavena“.
Největší a nejmocnější stranou byli agrárníci, kteří až na krátké epizody úřednických vlád vždy sestavovali vládu. A dodávky pro armády byly vždy lukrativní. Ono lpění na koňských silách zapřažených v postroji místo pod kapotami aut proto není až takovým překvapením.
Letectvo se ovšem bez motorů neobejde – a k tomu je zapotřebí i pravidelná dodávka paliva . To nosil v paměti Bohumil Benoni, dříve pobočník M. R. Štefánika za 1. světové války. Benoni si proto založil společnost Naftaspol a hloubal, kterak by mohl k penězům přijít.
Naštěstí pro něj (a naneštěstí pro armádu) potkal Josefa Jana Svátka, toho času ministerského radu, který mu nabídl svou pomoc. Svátek vedl dosti nákladný život, kromě náročné manželky musel hradit provoz velkého bytu v Dejvicích se služebnictvem, nejspíše mu tedy přišlo vhod „pomoci“ se zakázkou pro ministerstvo obrany.
Benoni na jeho radu v novinách nechal otisknout inzerát, že jeho firma oplývá levným benzínem, se kterým by ráda rozvinula obchodní aktivity. Na tuto anonci se chytil Otto Kolben, který měl taktéž zájem obchodovat s palivem pro armádu. Dali tedy své hlavy (a benzínová aktiva) dohromady a nyní už bylo na Svátkovi, aby se postaral o zdar plánu.
Benzín pro armádu měl původně pocházet od spojence z Malé dohody, z Rumunska. Už tehdy se měly zakázky správně soutěžit podle řady kritérií a při celkovém hodnocení by zřejmě Benoni s Kolbenem neuspěli.
Jejich benzín totiž nevykazoval dostatečnou kvalitu, avšak cenově se rovnal tomu rumunskému – aby byl samozřejmě zisk maximální.
Ministerský rada Svátek tedy oslovil štábního kapitána Boubelu, který měl na starosti armádní dodávky. Ten milerád „pomohl“ podobným způsobem jako Svátek.
Celou věc úspěšně zmanipuloval tak, že hlavní štáb vydal výnos, aby dodávky maziv a paliva nebyly soutěženy ve výběrových řízeních. Načež byly na Benoniho stranu získáni i chemici, kteří napsali posudky o tom, že dodávaný benzin je nejvyšší jakosti. Dvojice byznysmenů tak mohla dvojnásobně zvýšit cenu oproti benzínu na volném trhu.
A aféra byla na světě
Za svou pomoc získal Svátek 400 tisíc tehdejších korun, z nichž část měl obdržet štábní kapitán Boubela. Nutno podotknout, že tehdejší koruna měla mnohem vyšší hodnotu než teď; například bankovní úředník na přepážce pobíral kolem kolem 1500 korun.
Pokud mu přisoudíme řekněme 30 tisíc v dnešních korunách, činil úplatek asi 8 milionů v dnešní měně. To už je slušné, nemyslíte?
Všechny strany byly každopádně spokojeny. Ovšem jen do chvíle, než začala z oblak padat letadla československé armády létající na benzín, který dodal Benoni.
O celou věc se začaly zajímat technické komise a jiné kontrolní orgány a aféra byla na světě. I tady se nabízí drobná paralela s Pandury, neboť i těch se ukázalo, že bez úprav nejsou schopny působit v místech misí, pro které byly primárně pořizovány.
A to raději nevzpomínejme na nákup civilních Landroverů pro naši armádu, které musely být vzápětí za nemalých nákladů přestavěny pro její potřeby, či ještě dříve na padáky, co se neotevíraly.
Vraťme se ale zpět do doby první republiky a pohleďme, jak se s tímto skandálem tehdejší politika i spravedlnost vypořádala.
Strhla se lavina s kontrolami dodávek a zjistily se manipulace i s dodávkami takových věcí, jako byl textil nebo dokonce psací stroje. Nicméně žádná z nich nebyla tak křiklavá jako ta benzínová kauza.
Hojně se o ní mluvilo i na půdě parlamentu. Snad jen Karlu Kramářovi se podařilo najít smítko čehosi pozitivního. Pochvaloval si, že na pochybení přišly orgány samy a začaly ho řešit dříve, než nějaký nedočkavý novinář umožnil neopatrným článkem bez jasných důkazů komukoliv zahlazovat stopy, než věc začne být šetřena státními orgány. Republiku ještě pořád strašila tzv. lihová aféra, v níž se to právě tak odehrálo.
Jak rychlá je spravedlnost
Zatímco Marek Dalík se dostal za mříže až téměř po deseti letech od svého angažmá v nákupu Pandurů, pánové zapleteni do benzinové aféry se dostali před soud už do roka od první dodávky uskutečněné v roce 1923.
Civilní soud zabral 15 dní a vojenský proces 39. A jak vypadalo zúčtování? Svátek dostal 13měsíců, Benoni dva roky, Boubela čtyři a Kolben si odseděl 20 měsíců.
Jak vidno, korupce je věčná a bujela i za první republiky. Překvapující je však rychlé konání úřadů (a to ještě před medializováním kauzy), rozsah kontrol a následná snaha opravdu ještě více znesnadnit podobné jednání pro budoucnost.
Nikdo z vrchnosti nestál o ostudu, i proto spravedlnost nabrala tak závratné tempo. Od nákupu Pandurů uběhlo devět let, než začaly padat tresty. Sedm let příprav na soud, sedm let času na kontakty se svědky, sedm let času odklánění peněz a kdo ví čeho ještě… Je přeci jen něco, z čeho se lze z první republiky stále poučit.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Vašku, nepodepisuj to, radil Havlovi. František Lízna šel za vším vytrvale
Básníci ve vězení, básně mizely z čítanek. „Museli jsme číst Wolkera a Neumanna…“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Doba masarykovského československa je spojená i s idealizovaným Masarykem, který monarchistické majetky (panství, hrady, statky apod) rozdával svým kámošům.
Teď jde o to, co myslíte pod pojmem monarchistické majetky (např. ty habsbursko-lotrinské rodiny?). Největší přesun majetků za první ČSR byla tzv. první pozemková reforma (která se po r. 1945 revidovala a na kterou se navázalo v lidově-demokratické ČSR pod taktovkou komunistů). Tato reforma postihla velkostatky šlechty, méně i katolické církve. Její hlavní strůjci byli agrárníci (v článku zmínění) – Švehla a spol. Něco připadlo státu (hrady, lesy). Ale hlavní smysl tu byla zemědělská půda – a i když dost jí připadlo prostě na sedláky a drobnější rolníky (samozřejmě, že zadarmo to nebylo), tak je fakt, že z ní vytěžili právě i agrárničtí předáci. Ale pokud vím, některé zbytkové statky (vzniklé z rozparcelovaných panství) se dostaly i čelním představitelům sociální demokracie. A pokud jde o Masaryka osobně, tak ten do toho až tak moc zapojen nebyl – i když každopádně tuto reformu vítal a chválil. Byl to takový rozchod s tou monarchistickou, habsburskou minulostí.
Inu s tim osvicenstvim prvni republiky a Masarykem coby ikonou to neni nijak horke. Staci se podivat, cim chteli cesti politici bojovat proti monarchii, na co na vsechno z ni tahali a zkouseli tahat penize, jen aby z ni teklo a ona trpela skodu. No a pak na to, jak se za prve republiky pouzilo vsechno tohle i vsechno to, co za c.k. mocnarstvi neproslo. Do toho podpory legionarum, kteri jako celek na tom vubec spatne nebyli a kdyz uz se nechteli podilet na zlatem kryti ceskoslovenstke koruny, mohli se postarat o sve cleny – nikoliv.
No a kdyz se prihodil velice podivuhodny atentat na Rasina (byl na tom treba tok na Kenedyho jinak?), vlastne nikoho nezajimalo, zda je ta neuveritelna historka udajne slabomyslneho jedince pry poprve v ruce drziciho palnou zbran realna. Vsem se hodilo, ze tenhle kritik zmizel.
Cili ne, prva republika rozhodne nebyla oazou klidu, ferovosti ci tak neceho. Ne, bylo to dost podobne dnesku, jen se to delo v mesim rozsahu a nebylo tolik technologii, ktere bylo mozne proti obcanum nasadit. A ne vsichni politici byli tou dobou uplaceni.