KOMENTÁŘ. Poslanec a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek v diskusi pod příspěvkem na sociální síti vyhrožoval ekologickému Hnutí Duha zásahem do jejich dotační žádosti na ministerstvu životního prostředí. Veřejně tím prohlásil, že má v úmyslu spáchat trestný čin přisvojení pravomoci úřadu.

Samotný jeho výrok samozřejmě trestný není. Pokud by ale byl realizován, dostal by se Turek do konfliktu se zákonem. Trestný čin přisvojení pravomoci úřadu směřuje proti situacím, kdy někdo, kdo není orgánem veřejné moci, začne takto vystupovat a jednat.

Moderní stát není sterilní mechanismus izolovaný od politických tlaků. Naopak, politický vliv je jeho přirozenou součástí. Problém nastává až tehdy, kdy se tento vliv překlápí do právně zakázaných forem.

Poslušně hlásím, porušuji zákon

Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy osoba, která žádnou pravomoc nemá, nejen slibuje výsledek, ale zároveň vytváří dojem, že je oprávněna rozhodnout. Pokud by někdo vystupoval tak, že fakticky nahrazuje rozhodující orgán, například by vydával pokyny jako závazné nebo by se prezentoval jako ten, kdo o věci rozhoduje, a výsledek skutečně ovlivnil, jedná se o uvedený trestný čin.

Podiv vyvolává, s jakou prostoduchostí se Turek veřejně hlásí k plánovaným či realizovaným porušováním zákona.

Turkovy výroky také otevírají otázku transparentnosti veřejné správy. Pokud někdo deklaruje, že dokáže ovlivnit rozhodování o veřejných prostředcích, je na místě ptát se, jakým způsobem toho chce dosáhnout.

Trestní právo však vstupuje do hry až tehdy, kdy se tento vliv promění v konkrétní, právně kvalifikované jednání.

Právní stát je založen na tom, že výkon moci má jasná pravidla a jejich porušení je sankcionováno. Mezi politickým prohlášením a trestným činem tak zůstává prostor, který může být eticky problematický, ale právně zcela prázdný.

V daném případě navíc Filip Turek svoji hrozbu ani nemůže splnit, protože ekologická organizace ve výzvě uspěla a dotační peníze jí už byly přiděleny.

Podiv však vyvolává, s jakou prostoduchostí se Turek veřejně hlásí k plánovaným či realizovaným porušováním zákona.

Jednou prohlásí, že má přístup k utajovaným informacím, ke kterým přístup mít nesmí, jindy zase deklaruje svůj majetek, jehož výše je zcela v rozporu s jeho dohledatelnými příjmy nebo na sociálních sítích ukazuje svůj vztah k nacismu a rasismu.

Komentátoři často uvádějí, že se Filip Turek chová jako malé dítě. Nic není vzdálenější skutečnosti než tento příměr. Malé děti sice nemají dostatek životních zkušeností, ale nejsou hloupé.

Ohrožení fungování státu

Komentátoři často uvádějí, že se Filip Turek chová jako malé dítě. Nic není vzdálenější skutečnosti než tento příměr. Malé děti sice nemají dostatek životních zkušeností, ale nejsou hloupé.

Nejde o dětské jednání, ale o prostoduchost dospělého. Ne o nezralost, ale o omezenost, která se vydává za vhled. Takový člověk nepůsobí jako někdo, kdo teprve hledá porozumění, nýbrž jako někdo, kdo je přesvědčen, že už všechno pochopil a právě proto není schopen pochopit nic.

Je to typ prosťáčka, který si spletl jednoduchost s inteligencí a vlastní jistotu s pravdou. Připomíná to starý obraz, kdy změna ve společnosti učiní ze zaostalého čeledína sedláka. A v širším obraze to připomíná situaci, kdy se do popředí dostává nevzdělanost.

Ten, jehož dříve nejvyšší dosaženou metou bylo plnění bezvýznamných úkolů svého šéfa, rozhoduje o zahraniční politice. A ten, který svou nejvyšší kvalifikaci zakládá na tom, že byl na náměstí při inauguraci amerického prezidenta a že se účastnil koňských dostihů, rozhoduje o energetické politice.

Závěr je prostý a nepříjemný. Nejde o přeřeknutí ani o styl, ale o neschopnost, která se dostala k moci. A ve chvíli, kdy takový typ člověka nejen mluví, ale začíná i zasahovat do rozhodování státu, nejde už o trapnost nebo přehánění, ale o reálné ohrožení fungování veřejné správy.