KOMENTÁŘ. Když letos Česko symbolicky přerušilo mezivládní konzultace se Slovenskem kvůli vstřícnosti tamní vlády k Rusku, ostře to kritizovala část politiků i spřízněných alternativních médií na obou stranách hranice. Český krok podle nich narušil unikátní „bratrské“ soužití obou národů. S půlročním odstupem se ale ukazuje, že z tohoto údajného boje za dobré česko-slovenské vztahy až nápadně často prosvítá náklonnost k úplně jiné zemi – a to právě k Rusku.

Léta platilo, že Globsec rovná se Bratislava. Jenže letos se mezinárodní bezpečnostní konference na přelomu srpna a září konala nezvykle v Praze. Prestižní akce přesídlila ze Slovenska poté, co na organizátory začal útočit staronový slovenský premiér Robert Fico.

Ale zatímco všechny kamery mířily na hotel Hilton, který konferenci hostil, proběhla v Praze i podstatně skromnější akce, kterou sami organizátoři překřtili na „AntiGlobsec“.

Uzavřené setkání bez médií (s výjimkou redaktora serveru Parlamentní listy) a veřejnosti mělo řešit česko-slovenské vztahy a spolupráci zemí ve střední Evropě. Seznam účastníků stojí za pozornost – zejména kvůli jejich vztahu k Rusku.

„Putin dělá dobrou politiku“

Začněme Jánem Čarnogurským, slovenským expremiérem a předsedou Slovensko-ruské společnosti. Čarnogurský letos na dotaz novinářů otevřeně prohlásil, že „Putin dělá dobrou politiku“ a že „je podporovatelem Putina“, čímž se ostatně bývalý politik netají už dlouho.

Ze Slovenska dorazil i člen vedení tamní vládní strany Smer a nově zvolený europoslanec Ľuboš Blaha. Ten patří k nejhlasitějším obhájcům vztahů s Ruskem ve slovenské politice a své názory v tomto duchu sdílí i v ruských státních médiích.

Ve skutečnosti je ono bratrství, onen automatický vzájemný soulad mezi Prahou a Bratislavou, již nějakou dobu spíš pouhý mýtus. Nemluvíme zde přirozeně o historických osobních a rodinných vazbách i celkovém pozitivním sentimentu daném desítkami let fungování společného státu, ale například právě o úplně odlišném vnímání války na Ukrajině.

U stolu seděl i Eduard Chmelár, který jen pár dní předtím skončil jako poradce slovenského premiéra Fica. Chmelár ve svých vystoupeních, textech i příspěvcích na sociálních sítích šíří dlouhodobě například tvrzení o tom, že na ruské agresi vůči Ukrajině mají svůj zásadní podíl i západní státy. I to se kryje s propagandou Kremlu.

Neméně zajímavá však byla i česká část osazenstva. Setkání svolal spolek Svatopluk politologa a bývalého velvyslance Petra Druláka. Ten je v poslední době oblíbeným respondentem řady českých i slovenských alternativních médií i kvůli svým názorům na rusko-ukrajinský konflikt a roli Západu v něm.

Kvůli „šíření konspiračních narativů, nekorektního vyjadřování a zavádějících zobecňování“, dostal také Drulák dříve ještě jako zaměstnanec ministerstva zahraničí opakovaně vytýkací dopis.

Ruská propaganda? Co to je?

Na neformální akci „AntiGlobsec“ dorazil i předseda České strany národně sociální, momentálně před krajskými volbami v koalici Stačilo! s komunisty, Michal Klusáček. Ten koncem srpna v rozhovoru pro portál XTV o rusko-ukrajinském konfliktu řekl:

„Já si myslím, že by tato válka měla být zastavena. Rozhodně nezačala před dvěma lety, ale v roce 2014. Začala vměšováním cizí mocnosti do vnitřních záležitostí suverénního státu.“ V jiném rozhovoru pro youtubový kanál Jany Bobošíkové dodal: „Ukrajina prostě ten konflikt nemůže vyhrát.“

Přítomen byl i Jan Skalický, aktuální senátní kandidát koalice Stačilo!, který předloni vystoupil na demonstraci proruských organizátorů kolem Ladislava Vrabela na Václavském náměstí v Praze. Pro DVTV svou účast na akci tehdy okomentoval slovy: „Já ani nevím, co to je ruská propaganda, ve smyslu tom, že by na mě měla nějak působit.“

Pražské fórum, které organizátor Petr Drulák označil za „spíše jakousi poradu“, doplnil i exprezident Miloš Zeman, bývalý europoslanec Jan Zahradil a někdejší ministr zahraničí v Zemanově vládě Jan Kavan. Ten se v poslední době připomněl jako jeden ze signatářů výzvy Mír a spravedlnost, která apelovala na zastavení dodávek zbraní Ukrajině a na jednání o „spravedlivém míru“.

Vrátit republiku na koleje

Z tohoto – zdaleka ne úplného – výčtu účastníků zmíněného česko-slovenského fóra jsou jasně patrné jejich silně vyvinuté proruské postoje.

Zmíněný slovenský europoslanec Blaha s českou takzvanou vlasteneckou scénou udržuje vztahy už delší dobu. Nedávno osobně podpořil mítink koalice Stačilo! v Českých Budějovicích. Senátní kandidát Jan Skalický tam Blahovi poděkoval, že Slovensko je pro Čechy příklad, že „se dá zvítězit“ a „že se může republika vrátit zpátky na koleje“.

Připomeňme, že tento návrat na koleje probíhal mimo jiné tak, že při druhém výročí ruské invaze na Ukrajinu slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že Západ „falešně démonizuje ruského prezidenta Putina“ a že EU „podporuje vzájemné zabíjení Slovanů“.

Následně česká vláda sáhla ke zmíněnému symbolickému přerušení mezivládních konzultací. Na české straně to u Ficových fanoušků vyvolalo až hysterickou reakci o zničení bratrských vztahů se Slovenskem. V různých variacích se v tomto smyslu vyjádřili například bývalý hejtman Michal Hašek, šéf SPD Tomio Okamura či exprezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.

Mýtus o bratrství

Ve skutečnosti je ono bratrství, onen automatický vzájemný soulad mezi Prahou a Bratislavou, již nějakou dobu spíš pouhý mýtus.

Nemluvíme zde přirozeně o historických osobních a rodinných vazbách i celkovém pozitivním sentimentu daném desítkami let fungování společného státu, ale například právě o úplně odlišném vnímání války na Ukrajině.

Podle aktuálního průzkumu Globsec Trends v Česku 68 procent lidí vnímá jako hlavního viníka konfliktu na Ukrajině Rusko, deset procent Ukrajinu a 16 procent Západ. Na Slovensku je to však Rusko jen v 41 procentech, Ukrajina ve dvaceti procentech a Západ dokonce ve 31 procentech.

A to žádné řeči o dvou bratrských národech, ze kterých však Rusko čouhá jako sláma z bot, zakrýt nemůžou.

Tento text vznikl ve spolupráci s portálem Aktuality.sk a s podporou Mezinárodního tiskového institutu (IPI)