Ani čtvrt století, jež uplynulo od zahájení rozsáhlé privatizace státního majetku nestačilo na to, aby bylo jasné, zda kupónová privatizace z počátku 90. let byla tou správnou cestou, či nikoliv. Jisté však je, že státní podniky, které tehdejší vláda privatizovala přímým prodejem zahraničním investorům, jsou úspěšné.

Příklad mladoboleslavské Škodovky zná každý. Než se definitivně prosadila kupónová privatizace, stihla vláda do voleb v roce 1992 zahraničním investorům prodat 66 podniků – všechny dodnes prosperují.

Jedním z nich byl kdysi Technoplyn, dnes Linde Gas. „„Snažili jsme se přesvědčit českou vládu, že větší šanci budeme mít, když se spojíme s některým ze strategických zahraničních partnerů. Tehdy si tyto firmy u nás podávaly kliku od dveří a měly zájem o vstup na český trh,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org a Český rozhlas Plus současný generální ředitel Petr Choulík, který v Technoplynu pracoval i v době, kdy jej od československého státu kupoval německý Linde.

• Šlo ale hlavně o politické rozhodnutí. Těžko jste si asi tehdy mohli diktovat, kdo by podnik měl ideálně koupit, nebo ano?

To, že to v našem případě bude německý Linde, to jsme si říct nemohli. To vyplynulo z rozhodnutí vlády. Ale to, že chceme jít cestou spojení s některým z velkých hráčů v oboru, na to česká vláda slyšela. A myslím, že to tak bylo i v jiných případech.

• Vybavíte si obavy s tím spojené? Přeci jen byli jste socialistický podnik se vším všudy a získat vás měl dravý kapitalista… 

Podobně jako ostatní jsme moc nevěděli, do čeho jdeme, ale nechali jsme si poradit a prostě jsme to riskli. Věřili jsme, že to je dobré rozhodnutí a ukázalo se, že ano. Jednak do podniku začaly přicházet peníze na investice a také know-how. Myslím, že právě to se ukázalo ještě důležitější než finance. Když máte peníze a nevíte, jak na to, tak může jít investice vniveč. My jsme byli tehdy nováčci, protože odstup českých technologií i organizace práce byl oproti světu obrovský. Než bychom to dohonili bez pomoci zvenčí, dopustili bychom se obrovských chyb. Když se ale dáte dohromady, kdo podobné problémy už řešil desetkrát, stokrát, vše se tím velmi urychlí a ušetříte se hromady omylů i peněz.

• Statisticky vzato je zajímavé, že přímým prodejem se podařilo prodat šedesát firem a snad bez výjimky všechny dodnes prosperují. Není to svého druhu obžaloba kupónové privatizace?

Nechtěl bych to takto soudit, protože nevím, zda firmy, které šly do kupónové privatizace měly později šanci se s někým spojit nebo ne. Ale řeknu pohled z druhé strany. Když Linde kupoval podíl na Technoplynu, neexistoval ještě Fond národního majetku. Nadšení bylo tehdy velké na české i zahraniční straně a čekali jsme, že ta vlna bude pokračovat i do dalších státních podniků. Kupónová privatizace přinesla situaci, kdy do firem nevstupoval ani kapitál, ani know-how. Čili rozvoj těch firem nebyl tak rychlý, jak mohl být.

• V jednom ze starších rozhovorů jste to pojmenoval tak, že jste před kupónovou privatizací utekli čertovi z lopaty…

Myslím si to stále. Kdybychom šli do kupónové privatizace a nekoupil nás Linde, myslím, že bychom nakonec skončili docela špatně. Nejvíce si vývoje od momentu privatizace cením toho, že po celou tu dobu jsme úspěšní. Na rozdíl od řady jiných podniků, které zazářily a pohasly, my vsázíme na trvalost a dlouhodobost.

Výběr firem, které vláda prodala na přímo zahraniční investorům

Škoda Mladá Boleslav – Volkswagen (SRN)

Rakona Rakovník – Procter and Gamble (USA)

Tabák – Phillipe Morris (USA)

Mototechna (servis) – Volkswagen (SRN)

Mattoni – Aqua Vera (Itálie)

ZPA Trutnov – Siemens (SRN)

Obchod obuví – Baťa (Kanada)

Lihovar Božkov – Stock (Itálie)

Pleas Chlumec/Cidlinou – Schiesser (SRN)

Prior – K-Mart (USA)

Akuma Mladá Boleslav – Milan Sládek (Švýcarsko)

Autopal Nový Jičín – Ford (USA)

Vitana Byšice – Rieber and Son (Norsko)

Stavby silnic a železnic – Lefebre (Francie)

Pražské pivovary – Baas (Velká Británie)

Čokoládovny – Coppard (Nestlé, Danone) (Švýcarsko, Francie)

Hotel Palace – Scalla Immobilien (SRN)

Barum Otrokovice – Continental (SRN)

Balírny Jihlava – Tschibo (SRN)

Technoplyn – Linde (SRN)