Pozvánku na neblaze proslulou konferenci ve Wannsee u Berlína posílal Reinhard Heydrich hlavounům SS a NSDAP z Prahy. Muž z nejvyšších pater nacistické hierarchie byl v té době již čtvrt roku zastupujícím říšským protektorem protektorátu Čechy a Morava a původně domluvenou schůzku ke „konečnému řešení židovské otázky“ přesouval na 20. ledna 1942.

I tento Heydrichův dopis z 8. ledna 1942 je k vidění ve vile ve Wannsee, která mezi lety 1941 – 1945 sloužila jako hostinský dům a konferenční centrum pro příslušníky SS. Dnes je zde stálá výstava dokumentující nacistické plány na likvidaci evropských židů a to, jak se na tom podílela tehdejší německá administrativa.

Kdo by chtěl současnou stálou výstavu vidět ve stávající podobě, musí si cestu do města Wannseee nedaleko Berlína naplánovat nejpozději do konce srpna. Cesta z Prahy vede prakticky stále po dálnici a trvá zhruba tři a půl hodiny.

Jídelna vily ve Wannsee, kde se jednání v roce 1942 konalo.

Od 1. září bude bude stávající expozice a celé přízemí industriální vily z roku 1915 pro veřejnost uzavřena. Nová stála výstava se má otevřít až 20. ledna 2020, symbolicky ve výročí konání konference z 20. ledna 1942. Některé místnosti se restaurují už nyní.

Třicet tisíc českých židů v emigraci

Za návštěvu stojí i městečko Wannsee jako takové, s krásnými vilami, parky a s rozlehlým jezerem s čistou vodou ke koupání. To podstatné pro evropskou i českou historii je ale právě vila, kde se konala neblaze proslulá konference o „konečném řešení židovské otázky“ za účasti pohlavárů SS, NSDAP a vybraných říšských ministerstev.

Většina stávající expozice tvoří právě informace o pronásledování židů, o deportacích, zřizování ghett, koncentračních táborů a organizovaném vraždění. Konference ve Wannsee to vše posvětila a přiřkla punc „konečného řešení“, systematického vyhlazování a genocidy.

Setkání nacistických pohlavárů a zástupců jednotlivých ministerstev v lednu 1942 trvalo v jídelně reprezentativní vily zhruba jen hodinu a půl. Ani současný návštěvník více času na prohlídku vily a výstavy asi potřebovat nebude, přesto místo zanechá silný dojem.

Vedle drsné fotografické dokumentace z vražedných akcí Einsatzgruppe, z ghett či záběrů, jak litevští nacionalisté přímo na ulici za přihlížení vojáků SS vraždí židovské spoluobčany, je to i technicistní, byrokratický jazyk, jímž Adolf Eichmann sepsal oficiální zápis z jednání, kde se s lehkostí rozhodovalo o – naštěstí ne zcela naplněném – osudu jedenácti milionů evropských židů.

Jejich počty, rozepsané po jednotlivých státech, včetně tehdejšího protektorátu, jsou součástí protokolu. Stejně jako například informace, že k 31. říjnu 1941 se do emigrace podařilo odejít přibližně 360 000 židům z Německa, 147 000 z Rakouska a od 15. března 1939 i zhruba 30 000 židům z protektorátu Čechy a Morava.

List z protokolu s počty židovského obyvatelstva v jednotlivých evropských zemích.

Informace o schůzi vyšly najevo až v roce 1947, kdy byla americkými vyšetřovateli nalezena v archivu německého ministerstva zahraničí šestnáctá z celkem třiceti pořízených kopií protokolu.

Největší debata mezi přítomnými se tehdy vedla o tom, jak nakládat s mischlinge, tedy míšenci židovských a nežidovských rodičů a prarodičů, jak hodnotit podíl jejich germánské krve, jak posuzovat smíšená manželství a podle toho rozhodovat o osudu konkrétních lidí. Z patnáctistránkového protokolu jsou tomu věnovány plné čtyři strany.

Popraven, propuštěn, odsouzen

Zajímavé je ale pročíst si v rámci výstavy i různorodé osudy patnácti mužů, kteří se konference ve Wannsee účastnili.

Kupříkladu Otto Hofmann, šéf Hlavního úřadu SS pro otázky rasy a osidlování, který na konferenci ve Wannsee prosazoval, aby ženy „smíšené krve“ byly povinně sterilizovány, byl v březnu 1948 odsouzen za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny k 25 letům vězení. Propuštěn byl ale už v roce 1954. Živil se jako úředník a zemřel v roce 1982.

Jen krátce pobyl ve vězení i Georg Leibbrandt – tajemník Říšského ministerstva pro okupovaná východní území, muž angažovaný v genocidě židů na Ukrajině, v Rusku a na Kavkaze. Propuštěn byl již v roce 1949, zemřel v roce 1982.

Šéf gestapa Heinrich Müller, osobně zodpovědný za řadu zločinů nacistického režimu, zmizel beze stopy v květnu 1945.

Adolf Eichmann, ředitel židovské sekce gestapa (Hlavního úřadu gestapa pro bezpečnost Říše) a muž zodpovědný za hladký chod transportů, se po válce skrýval pod jinou identitou, v roce 1950 utekl do Argentiny, kde byl o deset let později dopaden izraelským komandem, postaven před soud v Izraeli a 31. května 1962 popraven.

Josef Bühler – tajemník Úřadu Generálního gouvernementu v Krakově – byl odsouzen k smrti a popraven v Polsku už v roce 1948. Odsouzen britským válečným soudem a popraven již v roce 1946 byl i Eberhard Schöngarth – velitel Bezpečnostní policie a Bezpečnostní služby (SD) v Krakově.

Rudolf Lange, velitel Bezpečnostní policie a Bezpečnostní služby (SD) pro Lotyšsko, který zformoval a vedl první vraždící Einsatzgruppe (které jen do prosince 1941 v Lotyšsku zavraždily na 60 tisíc židů) spáchal v únoru 1945 v Poznani sebevraždu. V květnu 1945 vlastní rukou ukončil svůj život i Alfred Meyer – tajemník Říšského ministerstva pro okupovaná východní území.

U Reinharda Heydricha, hlavního hostitele a předsedajícího konference, nechybí informace o tom, že na něj byl „českými bojovníky hnutí odporu“ spáchán 27. května 1942 atentát, na jehož následky 4. června 1942 zemřel. Jen čtyři měsíce po jím svolané a řízené konferenci ve Wannsee.