Policejní prezidium si osvojilo novou výmluvu, proč nemůže poskytovat informace. Tvrdí, že jde o autorská díla a autoři, tedy policisté ve služebním poměru, nedali se zveřejněním souhlas.

Nejmenším celkem, ke kterému policie sděluje statistiky o takzvaném nápadu a objasněnosti kriminality, je jedna služebna. V menších obcích je taková služebna jedna, Praha jich má desítky. Každé ze služeben pak přísluší okrsek, do kterého se čísla o počtu trestných činů sčítají. Pokud tedy chcete analyzovat v Česku kriminalitu, potřebujete tabulku s čísly a odpovídající mapu.

A zatímco od jisté doby policie čísla poskytuje a najdete je například v dobrovolníky spravované Mapě kriminality (pokud se ptáte, co za mapu používají oni, jde o překreslené obrázky z PDF, při větším přiblížení pak uvidíte značné zjednodušení a tedy i nepřesnosti), po požadavku o onu přesnou policejní mapu jsem narazil.

Policisté jsou ochotni zaslat odvozené mapky v PDF, jednoduše řečeno, jde o zjednodušené obrázky okrsků – není ale možné je nijak propojit s daty o kriminalitě a například analyzovat, jestli v místech s vyšším množstvím heren roste (či neroste) i určitý druh kriminality.

O samotných mapových podkladech ve vektorovém formátu pak prezidium tvrdí, že jde o autorské dílo a jeho autoři, tedy policisté, nedali souhlas se zveřejněním. Přitom dle autorského zákona je dílo jedinečným výsledkem autorova snažení. Jistě by policie nechtěla tvrdit, že kdyby mapy okrsků zpracovával jiný zaměstnanec, jejich hranice by vedly jinudy.

Zmíněné mapové podklady vznikly v rámci činnosti policie, kompletně za veřejné peníze a oni „autoři“ nemohou nijak se svým dílem nakládat. Zjevně jde jen o snahu informace před veřejností utajit. (Viz právní analýza Aleše Rozehnala.)

Nad samotnými důvody možno spekulovat, ale jeden se nabízí: Česká policie zaostává, co se analytické činnosti týče, před veřejností to pak zachraňuje sliby o „predikci kriminality“. Logicky se tak brání kontrole, která by mohla odhalit další problémy.