Jako by fyzické potlačení protestů nestačilo. V zásahu proti opozici pokračuje íránská vláda vlnou digitální represe. A spolupracuje při tom s čínskou vládou i technologickými firmami. Jejich společným zájmem je vytvoření „kybernetické suverenity“, která povede k absolutní kontrole státu nad správou internetu. Podle odborníků toto jednání zpochybňuje zákony o lidských právech a principech svobody internetu.

Minulý měsíc íránské bezpečnostní složky krvavě potlačily velké demonstrace namířené proti íránskému islámskému režimu. Zemřelo při nich podle odhadů až 30 tisíc protestujících, což je zatím těžké ověřit, protože různé zdroje uvádějí různé počty.

Íránská vláda přiznala více než tři tisíce mrtvých, americká organizace HRANA (Human Rights Activists News Agency) zatím ověřila přes šest tisíc obětí a vyšetřuje dalších 17 tisíc zaznamenaných úmrtí.

Odhady lékařů, působících mimo Írán, se pohybují kolem 33 tisíc mrtvých. Podle svědectví z márnic, hřbitovů a nemocnic po celé zemi se vláda snaží skutečný rozsah obětí ututlat a těla pohřbívá narychlo do masových hrobů, převážejí se k nim údajně v dodávkách určených pro převoz masa a zmrzliny.

Starlink a disidenti out

Zprávy, které přicházejí z Íránu, jsou ale velmi kusé, protože země je stále odpojena od internetu a „spojení se světem“ skrze satelitní internetové připojení Starlink se v současné době stalo novým cílem razií íránských bezpečnostních složek.

Podle britského listu Guardian se íránská vláda soustředí na likvidaci několika tisíců kusů terminálů Starlink, které do Íránu během protestů poslala americká vláda. Policie provádí razie v bytech vytipovaných osob a údajně probíhá další vlna zatýkání.

Starlink je v Íránu oficiálně zakázaný od loňské dvanáctidenní války s Izraelem. Za distribuci a užívání této technologie hrozí tresty až deset let odnětí svobody. Pro Íránce ale při plné blokaci internetu i telefonů, která v zemi panuje od 8. ledna, je právě satelitní připojení jedinou možností, jak vysílat ven zprávy o tom, co se v Íránu děje a naopak.

Napodobování čínské infrastruktury útlaku pomáhá Íránu upevnit si moc, vyhnout se odpovědnosti a uplatnit plnou kontrolu nad informačním prostředím. Tímto způsobem je disent nejen umlčen, ale neměl by se prakticky už nikdy a nikde objevit.

Íránský režim si je „buřičského“ potenciálu internetu dobře vědom, a jak upozorňuje zpráva, kterou začátkem února vydala nezisková organizace Article 19 monitorující svobodu projevu a její potlačování v různých částech světa, na systémovém „zkrocení“ internetu pracuje Írán už roky. Pomáhat mu v tom mají Čína a Rusko.

„Po lednovém odstavení internetu bylo narušeno až 80 procent provozu přes Starlink v Íránu, což představuje úroveň sofistikovanosti, jaké lze dosáhnout pouze vojenským vybavením, přičemž důvěryhodné analýzy poukazují na pravděpodobné ruské systémy podpořené širší technologickou spoluprací mezi Čínou, Ruskem a Íránem,“ uvádí autoři z Article 19.

Podle jejich informací íránský režim podniká „pátračky“ po satelitních anténách prostřednictvím leteckých dronů. Vytipovali i konkrétní vojenský hardware nasazený proti Starlinku.

„Pravděpodobně to byly ruské systémy elektronického boje Kalinka/Alinka. Čína pak sehrála klíčovou roli ve schopnosti íránské vlády kontrovat internet. Nabízí také normativní šablonu pro přijetí digitálního autoritářství,“ uvádí zpráva s názvem Utažení sítě: Čínská infrastruktura útlaku v Íránu.

„Írán ve snaze o naprostou kontrolu svého digitálního prostoru přímo čerpá z čínské digitální autoritářské strategie,“ upozorňuje ve zprávě Michael Caster, vedoucí globálního programu Article 19 pro Čínu.

Podle něj k tomu slouží jednak používání technologií a služeb čínských technologických firem zabudovaných do íránské infrastruktury a také cenzura a sledování obyvatel.

„Obě země mají shodnou ambici odpojit své obyvatelstvo od otevřeného globálního internetu. Írán přejímá čínské principy ,kybernetické suverenity‘ založené na sledování a cenzuře,“ upozorňuje Caster.

„Hedvábné“ škrcení

Podle analýzy Article 19 se Čína stala hlavním spojencem a obchodním partnerem Teheránu, mimo jiné prostřednictvím transferu technologií a know-how v rámci iniciativy Hedvábné stezky a její odnože zaměřené na digitální technologie, tzv. Digitální hedvábné stezky (DSR).

Spolupráce mezi oběma zeměmi měla posílit úsilí o „kybernetickou suverenitu“, kdy státy mají absolutní kontrolu nad svým ekosystémem správy internetu. Tzv. Velký čínský firewall (GFW), tedy čínský státní systém internetové cenzury a sledování zavedený už v roce 1998 se teď Írán snaží napodobit prostřednictvím Íránské národní informační sítě.

Podle Article 19 se počátky íránské digitální represivní politiky datují někdy kolem roku 2010, kdy režim „viditelně“ vylepšil svou schopnost cenzurovat a dohlížet na dění na internetu.  V těchto aktivitách mu pomáhají čínské společnosti jako ZTE, Huawei, Hikvision nebo Tiandy. Ta například měla dodat sledovací nástroje přímo Islámským revolučním gardám.

„Tyto společnosti, navzdory mezinárodním sankcím, dále v Íránu fungují. Často prostřednictvím krycích společností a poskytují režimu technologie, které napomáhají k dohledu a k monitorování íránských obyvatel. Přímo tak přispívají ke schopnosti režimu pokračovat v hrubém porušování lidských práv,“ uvádí Article 19 a spojuje to i s brutálním potlačením lednových protestů v íránských městech.

„Čína a Rusko vybavily Írán technickou kapacitou i znalostmi vedoucími k zavedení bezprecedentní kontroly digitální infrastruktury s cílem potlačit tok informací, zatímco režim masakroval tisíce protestujících a mnoho dalších zatkl,“ popisují autoři zprávy.

Podle Mo Hoseiniho, který má v organizaci na starost oddělení odolnosti, vedou aktivity zaměřené na digitální kontrolu společnosti nejen k potlačení konkrétních protestů, ale slouží i jako dlouhodobý nástroj k potlačování jakýchkoliv opozičních aktivit.

„Napodobování čínské infrastruktury útlaku pomáhá Íránu upevnit si moc, vyhnout se odpovědnosti a uplatnit plnou kontrolu nad informačním prostředím. Tímto způsobem je disent nejen umlčen, ale neměl by se prakticky už nikdy a nikde objevit,“ upozorňuje Hoseini.

Zatčení Mohammadíové

Opozice, která v Íránu po lednových čistkách ještě zbývá, je pod obrovským tlakem. Minulý týden odsoudil soud k více než sedmi letům vězení nositelku Nobelovy ceny za mír Narges Mohammadíovou. Její rodina prostřednictvím norského Nobelova výboru upozornila, že její zatčení i vazba probíhaly velmi brutálně.

Narges Mohammadíovou zatkli bezpečnostní agenti v civilu 12. prosince 2025, když se účastnila pohřbu zesnulého právníka a bojovníka za lidská práva Khosrowa Alikordiho. Podle svědků incidentu vytvořili agenti pro Mohammadíovou uličku, kterou ji vlekli, a přitom mlátili dřevěnými holemi a obušky.

Zbili ji i při převozu do vazby. Podle prohlášení Nobelova výboru pak nositelku Nobelovy ceny za mír při výslechu bachaři opakovaně kopali do genitálií a pánevní oblasti, takže se pak kvůli bolestem nemohla ani posadit.

Navzdory špatnému zdravotnímu stavu ji neposkytli zdravotní péči a nechali ji na samotce, v cele bez oken se studenou podlahou a postelí bez přikrývky. Na dvůr, kam se chodí na vycházky, pak v rámci metody psychického zastrašování umístili šibenici.

Až po delší době umožnila věznice Mohammadíové ošetření v nemocnici, kde lékaři podle zprávy Nobelova výboru zdokumentovali rozsáhlá vnější zranění a akutní srdeční potíže. Přesto jí věznice i nadále odpírá adekvátní a trvalou lékařskou péči a údajně je vystavena těžkým výslechům a zastrašování.

Ve vazbě jsou teď nově další tři členové íránského reformního hnutí. Azar Mansúríová, bývalý diplomat Mohsen Amínzádeh a Ebrahím Asgharzádeh, který stál v čele studentských protestů v roce 1979, během nichž studenti obsadili americkou ambasádu v Teheránu. O jejich osudu zatím podrobnější zprávy nejsou.