Kdy politiky zajímá internet? Jako úžasný marketingový nástroj. Kritiku ale snášet neumějí, píše pro HlídacíPes.org šéf mediálního odboru Pirátské strany a její bývalý předseda Ivan Bartoš.  „O kontrolu nad internetem usilují podobně jako velké firmy. Voliči jsou totiž jen jiná varianta zákazníka,“ píše v reakci na nápad ministra vnitra Milana Chovance de-anonymizovat přístup k internetu.

Politici nejen v ČR chápou internet stále spíše jako nástroj ke zvládání agendy státní správy nebo svůj úžasný marketingový nástroj v době předvolební a PR-ový, kdykoliv jim preference poklesnou. Jakmile se jím však internet a s ním související komunita (penetrace internetu v domácnostech v ČR je nad 80 procent) nehodí do krámu, označí ho za něco špatného, co je třeba zregulovat, od-anonymizovat, vyčistit (rozuměj cenzurovat).

Nejčastěji se tomu děje v momentě, kdy na něm probíhají buď komerční operace, které by politici chtěli zdanit, a natáhnout tak peníze do rozpočtu, který druhou stranou vesele rozpouštějí ve zkorumpovaných zakázkách. To jsou příklady různých novel loterijních zákonů a dalších regulací on-line podnikání, u kterých o gamblery skutečně nejde. I sám ministr Babiš při našem posledním setkání jedním slovem hovoří o 150 tisících závislých a druhým slovem o tom, že jakmile budou mít firmy koupenou licenci, tak mu to nevadí. Hlavně musí firmy danit v ČR (fakt, že firmy standardně podnikají v daňových rájích, eBay není česká služba a třeba Facebook daní v Irsku, mu jaksi uniká).

Kritika se nenosí

Druhý moment jejich aktivního zájmu je pak ten, když internet rozbíjí jejich představu, jak by měl politik komunikovat s občany. Jde o zvyky, které se patrně v politice musí dědit. Doba, kdy politik vystoupí v masmédiu, kam kritika nemůže, a národu vzkáže nějaké moudro, na které bohužel oponenti nemohou adekvátně reagovat, protože do velkých médií přístup nemají, je pryč.

Na svých sociálních profilech, které jim ovšem vedou agentury, negativní reakce nechávají mazat, přístupy zakazují. Proti diskusím v článcích internetových portálů se ohrazují a viní samotné zpravodajské servery, že toto dopustí. Nedej bože, aby o nich nějaký blogger psal rovnou něco špatného.

Nelze se pak divit, že o kontrolu nad internetem usilují podobně jako velké firmy. Voliči jsou totiž jen jiná varianta zákazníka.

Čtěte také: Rejdiště zločinců a semeniště zla. Chovanec vyhlásil válku anonymitě na internetu

V případě kauzy Bohuslava Sobotky a jeho e-mailů, je situace o to horší, že pan ministr Chovanec, který reagoval potřebou de-anonymizace uživatelů a možnost mazání ilegálního  obsahu (předpokládáme stále, že pan ministr ví, že určit ilegální obsah nemůže být v kompetenci nějakého úředníka), zakrývá vlastní ignorantský přístup, a to ve velmi konkrétním případě. Server White Média, který údajně Sobotkovi účet zrekvíroval, má minimálně deklaračně za sebou takových akcí celou řadu. Do vládního činitele zatím však nikdy nešel. Nějací Kocábové a Uhlové Chovance přece nezajímají.

Chovanec vylévá s vaničkou i dítě

Trestních oznámení za roky působnosti tohoto média – nejen za zcizování identit a kradení přístupů, ale i za vytváření seznamu osob určených k odstranění apod. – padla celá řada. Nechápu tedy, proč řeší internet a neřeší konkrétní problém dlouhodobě. Orgány činné v trestním řízení totiž na toto zcela legální prostředky mají a nemusí tak ministr, zatím pouze papírově, s vaničkou vylévat i dítě,. Což je v tomto případě bohužel většina internetově aktivní populace.

Samozřejmě, že je možné u většiny populace internet výrazně regulovat a od-anonymizovat. Nelze předpokládat, že situaci vyřešíme radou typu používejte přístupy přes síť typu Tor, šifrujte emaily a podobně. Jenom pod záštitou deklarovaného boje proti terorizmu jsou lidé zbavování práva na soukromí v ČR formou odposlechů či monitorování online komunikace poměrně běžně a v nemalém množství dnes a denně.

Poslední legislativní změny navýšily pravomoci bezpečnostních služeb zase o něco více směrem k Orwellovu románu. Zatímco se tady složky pod ministerstvem vnitra buší do prsou vyprovokovanými akcemi typu Fénix jako za totáče, deklarovaná neonacistická media si na internetu skotačí, jako by se nechumelilo.

I když osobně bych náckům zase tak moc organizovanosti nepřisuzoval. Na White Media ani na seznamech pomateného Adama B. Bartoše jsem se za šest let aktivní politiky neocitl.