Petr Pithart: Klaus chtěl budovat kapitalismus. Jeho kuponová privatizace lidem o kapitalismu vzala iluze
ANALÝZA. Prvá dobrá i prvá špatná rozhodnutí po převratu bývají nadlouho formativní. Potom už je spíše korigujeme, než rušíme. Kuponovka v nás vězí pořád. Tam se cosi důležitého porouchalo – důvěra ve stát, ale i jednoho k druhému, tvrdí Petr Pithart na adresu kuponové privatizace, jejíž první kolo odstartovalo před 33 lety – přesně 18. května 1992.
Říká se, že stát je špatný podnikatel. Někteří říkají, že stát vždycky hospodaří hůře než soukromý podnikatel. Nevím, jestli úplně vždycky, ale většinou určitě.
A u nás bylo všechno státní, tak, jako nikde jinde v táboře socialismu. Takže privatizovat se muselo. V měřítku, které bylo ve světě širém neznámé. Nebylo kde se poučit. Jak po způsobů alchymistů proměnit železo ve zlato, státní v soukromé. Byl to nejtěžší úkol transformace ekonomiky.
Rychlé první tahy týkající se směnových kurzů a umělých cen se federální vládě povedly. I privatizaci chtěla provést podobně rychle. Ujal se termín „šokově“.
Text, který čtete, je ukázkou z nové knihy HlídacíPes.org
České průšvihy 1989–2024. Pořiďte si ji!
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
V tom si obě vlády, česká a federální, vůbec nerozuměly. Česká vláda byla co do ekonomických resortů složena ze starších a starých praktiků, jako byl František Vlasák, Jan Vrba, Milan Horálek. Byli to „ztroskotaní kapitáni“ (kterým dávali zkušení rejdaři přednost před těmi, kteří dokázali neztroskotat) reforem osmašedesátého.
Reformy ztroskotaly na srpnové invazi, ale i bez ní by nebyly bývaly uspěly – a oni to věděli. Měli dvacet let na to, aby si všechno znovu promysleli. Nechtěli žádné repete, žádné pokračování v reformách starých dvacet let. Ale právě to jim Klaus a jeho parta otloukali o hlavu. Byli nazýváni „osmašedesátníky“, „old boys“. Ale i „nenapravitelnými komouši“, „bolšány“. Těmi, kteří se chtějí vrátit k socialismu.
Tito pánové chtěli hlavně dělat všechno pomaleji, postupně, po krocích, aby se eventuální kroky stačily ještě opravit.
Kde se vzala kuponová metoda
Neměli na to, pokud jde o privatizaci, ani ty ubohé dva roky mandátu. Měli na to ve skutečnosti necelý rok – od srpna 1991 do června 1992. První rok nemohli udělat skoro nic: rozhodující resorty byly v Husákem okleštěné federaci v rukou ústřední, pražské, federální vlády.
To se změnilo až v prosinci 1990 ústavním zákonem, kterému se hlasitá část české veřejnosti stavěla silně – řeknu rovnou idiotsky – na odpor: „Co zas ti Slováci chtějí? Mají přece už tu svojí federáciu.“ A já byl prvý, kdo to na české straně všecko schytával. Byl jsem slabý, moc ustupující. Ale já tu změnu samozřejmě chtěl, musel přece chtít.
Bez ní bychom měli na ministerstvech úplně svázané ruce! A pak trvalo ještě nějaký čas, než se všechny ty platné změny v mnoha doprovodných zákonech a prováděcích předpisech – vlastně šlo o „druhou federalizaci“ – staly změnami účinnými.
Zákon o velké privatizaci nabízel šest standardních způsobů privatizace („zvlastnění“ – to je, prosím, moje slovo. Něčemu, co nemělo vlastníka, bylo ničí, opuštěné nebo státní, byl nalezen odpovědný vlastník).
Kuponová privatizace mezi nimi nebyla, ale zákon neříkal, že nemohou existovat i jiné metody než standardní. Kuponová metoda tedy byla jediná z těch nestandardních – pozor, to není hodnotící adjektivum.
„Standardně“ bylo možné, aby si stát některý majetek ponechal. A měl to udělat, myslím si už dávno, v daleko větší míře, třeba vodní zdroje, energetiku, nerostné bohatství, sítě. Tady se mělo řvát, ale to se rozhodlo definitivě až při tvorbě ústavy. A u toho už jsem já – volbami vyloučený ze hry – nebyl.
Klaus proti restitucím
Možným způsobem privatizace byly také restituce – vrácení majetku původním vlastníkům. Václav Klaus tento „nejkapitalističtější“ a na první i třetí pohled nejspravedlivější způsob privatizace nejdřív zásadně odmítal; že bude trvat dlouho, že se povedou nekonečné soudní spory.
Pak Klaus razil formuli 97+3, devadesát sedm procent na kupony, tři na restituce. O restituce bylo sváděno všude, nejvíce u zákonodárců, mnoho zásadních bojů. O samotné restituce, o jejich rozsah, na koho se mají vztahovat, v jaké podobě se majetek vrací, zda i emigrantům.
Historicky se o prosazení restitucí, o rozsah a podobu vraceného, zasloužila menší koaliční strana ODA (Občanská demokratická aliance). A nakonec se ukázalo, že to byl nejen nejspravedlivější, ale i nejrychlejší způsob privatizace.
I když je pravda, že o některé majetky se vskutku vedly dlouhé spory, ba některé spory se ještě vedou. Obrovská většina restitucí byla však provedena rychle. Některý majetek se také mohl převést na města a obce, ještě jiný dát do veřejné dražby.
Privatizaci metodou rozdáním veškerého majetku všem občanům vymysleli Tomáš Ježek a Dušan Tříska na procházce parkem kolodějského zámku, kde právě zasedala vláda a pozvaní ekonomičtí experti z celého světa.
Třískovi se později proto přezdívalo „Otec kuponové privatizace“. Ta metoda se zdála nejspravedlivější ze všech metod privatizace (všem se kdysi vzalo, teď to všichni dostanou zpátky, a to rovným dílem). Bohužel – jen zdála. A byla zdaleka nejrychlejší. Tedy to se tehdy také zdálo.
Jakési matné pokusy o ní se prý děly v Chile, teoreticky se o ní spekulovalo v polské akademické komunitě. Jinak, hlavně co do rozsahu, to byl československý originál. Takto sugestivně to pak vysvětloval a propagoval ministr financí federální vlády Václav Klaus, který si nápad hned přisvojil.
Doufal prý, že za ní dostane nobelovku. Nakonec z ní udělal i volební heslo: Kuponová knížka volí ODS. A vyšlo mu to. Politicky vyhrál, ekonomicky to byl, především pro špatně ustavené fondy, nezdar, podvod. Nejhorším důsledkem byla ztráta důvěry. V politiky, v politiku.
Podvod s investičními fondy
Nápad rozdat všem státní majetek ve formě kuponů byl, myslel jsem si dlouho, dobrý jako nestandardní, doplňková metoda, užitečná tam, kde standardní metody privatizace nebudou plnit svůj účel. Problém kuponové metody totiž byl v tom, že to byla privatizace bez kapitálu. .
A bez kapitálu by nešlo podniky zmodernizovat, aby obstály v konkurenci na zahraničních trzích. Nemluvě o potřebě velkých investic v budoucnosti.
Koncentrace roztříštěného kapitálu byla tedy pro Klause (ale v té době jistě i pro Tomáše Ježka, ministra pro správu národního bohatství a jeho privatizaci) úkolem číslo jedna. Ale jak tohoto „vhodného institucionální prostředí“ ke koncentraci kapitálu roztříštěného mezi osm milionů potenciálních akcionářů dosáhnout?
Šlo to. Opatrně, precizně vytvořit Investiční a privatizační fondy a zároveň s tím zřídit úřad: Komisi pro cenné papíry – obdobu úřadu, který je v USA prý nejmocnější ekonomickou institucí v zemi hned po FED (Federální rezervní systém).
A mohlo to vyjít? Rozdat všem a vzápětí zkoncentrovat kapitál do rukou nemnoha? V obojím stát, už za Klausovy vlády, selhal. Ne, že by „zapomněl“. Byl to trestuhodný záměr: zavřeme oči, ono se to nějak co nejrychleji zkoncentruje. A pak už to pojede! Klaus řekl, že ekonomové mají potíže rozeznat čisté a špinavé peníze. Nedodal, že ale udělají všechno, aby se to v budoucnu naučili. Mnozí to pochopili tak, že špinavé peníze jsou zatím OK. A zařídili se podle toho.
Volební knížka Václava Klause
Výše popsané cíle, pokud měly být uskutečněny v krátkém čase, byly neslučitelné. Spravedlivě rozdat státní majetek co možná všem a zároveň – z hlediska koncentrace maximálně rozdrobeného kapitálu – co nejefektněji. A obojí co nejrychleji. Aby ještě kromě toho byl dosažen i cíl politický, volební úspěch. To nešlo, to nemohlo být možné.
V zákoně o investičních a privatizačních fondech bylo Klausovým federálním ministerstvem financí vědomě vynecháno ustanovení (Tomáš Ježek mu říkal „kanonické“) o tom, že majetek správce – zakladatele – fondu a majetek akcionářů je třeba držet odděleně. Že zakladatelé fondu nemohou jako majoritní akcionáři volně nakládat s celým majetkem fondu.
Navíc se Klaus dlouho úspěšně bránit tlaku na zřízení Komise pro cenné papíry (tedy vlastně pro kontrolu kapitálového trhu), která vznikla až za prozatímní vlády Josefa Tošovského 1. dubna 1998. Ke koncentraci kapitálu tak docházelo z nemalé části podvody, na které se bez oné komise nemohlo včas přijít.
A tak třetina DIKů, kteří své poukázky dali fondům, nedostala nic, natož slibovaný desetinásobek. Splněn tak byl dokonale jen jeden jediný cíl – kuponová knížka ve volbách v červnu 1992 zvolila Klausovu ODS.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Macinka slibuje lidem z byznysu „krytí služebními pasy“. Má jít o podporu exportu
Jan Urban: Kdo nerespektuje výsledky voleb aneb Nové boty pro beznohého
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
29 komentářů
Možná by stálo za to připomenout, že kuponovou privatizaci pohnojili především DIKové, kteří s vidinou rychlého zisku prodali svoje kuponové knížky fondům.
A právě ti dnes nejví na kuponovku nadávají.
„A tak třetina DIKů, kteří své poukázky dali fondům, nedostala nic, natož slibovaný desetinásobek“. Desetinásobek neslíbil žádný politik, ale Viktor Kožený se svými Harvardskými fondy. Lidé si tím uvědomili, že ty kuponové knížky mohou přinést peníze a kuponová privatizace se tím rozjela. Že byl Kožený podvodník velkého formátu, je jiná věc.
„A tak třetina DIKů, kteří své poukázky dali fondům, nedostala nic, natož slibovaný desetinásobek“. Desetinásobek neslíbil žádný politik, ale Viktor Kožený se svými Harvardskými fondy. Lidé si tím uvědomili, že ty kuponové knížky mohou přinést peníze a kuponová privatizace se tím rozjela. Že byl Kožený podvodník velkého formátu, je jiná věc.
Tedy, škoda že si to nechtějí lidé přiznat, ale naopak Viktor Kožený byl v té době oproti jiným zakladatelům těch fondů, doslova starý poctivec.
Protože skutečně co slíbil, to splnil. Kdo si o tu výplatu desetinásobku ve stanovené době požádal, tomu jí řádně vyplatil. (to vím od známých).
Ovšem a vzhledem k tomu, že hodnota majetku v tom jeho fondu byla mnohem vyšší než těch 10 000 Kč,..?, tak ten rozdíl mu potom zůstal. Jenomže ony tam totiž neležely peníze jako někde ve spořitelně, ale akcie těch podniků které skrze ten fond zprivatizoval. A s těma pak dělal velkej byznys. No a až pak se ukázalo jakej to je vlastně pan investor s dost neslavným koncem
Klaus nikdy nic budovat nechtěl. Jako správný narcis koukal jen a pouze na svůj prospěch. Minulý režim ho v Prognostickém ústavu vyškolil skvěle a on od revoluce jen a jen využíval toho, co ho naučili.
Klaus byl, je a doufám, že už dlouho nebude, morem a rakovinou této země. ProruSSký kolaborant, na kterého musí mít v Kremlu slušně nabito. Snad se to ještě za svého života dozvím.
Vážený pane zcela s Vámi souhlasím !Po četbě knížky ,,Národ sobě “ se divím,že díky všem rozkrádačům ČR v čele s V.Klausem,M.Zemanem,A.Babišem aj.,což jsou ,,překabátění „komunisté, se divím ,že tento stát ještě vůbec funguje.Role V.Havla,který ve své pozici prezidenta této země,zcela ignoroval rady odborníků ze zahraničí ,kteří zcela nezištně přijeli poradit jak nastartovat funkční ekonomiku v této zemi,byla více než tristní.Knihu ,,Národ sobě “ velmi doporučuji k přečtení,ale upozorňuji,že je to velmi smutné čtení….Za největší chybu V.Havla považuji fakt,že KSČ – KSČM nepostavil mimo zákon.Následky tohoto špatného rozhodnutí si neseme doposud……
Havel na postavení KSČ mimo zákon neměl žádné gebíry, navíc Marian Čalfa – jeho tehdejší „průvodce“ v seznamování se chodu prezidentsví, tak byl v KSČ… To by bylo asi komické pro veřejnost – byť on ale těch veletočů pak v politice provedl až až.. Václavu Havlovi pak nejvíce vyhovovaly naše „spoluúčasti“ ve válkách USA, v tom se vyžíval, že by se nechalo parafrázovat, že „bez Havla českého, není boje amerického žádného…“ – jen ten Vietnam už Václav Havel nestihl ( a dozajista si to vyčítal..). A jeho odborníci ze zahraničí ? No především (celoživotní marxista) Dalajláma – což tedy byl vlastně gól do vlastních „demořad“, protože kolik jiných marxistů Václav Havel uznával a zval si je k sobě ?
Oblíbené téma na které bude mít zajisté každý silný názor, kteří mnozí „podepřou“ ještě vlastní zkušeností. Přitom na toto téma píšou knihy respektovaní ekonomové, píšou se na to diplomky a doktorské práce, které se poměrně často liší od názorů tzv. obyčejných lidí. Což by nikoho nemělo překvapovat, protože „obyčejný člověk“ je většinou blbý jak putštok, který nemá a ani nemůže mít potřebné znalosti. Z hlediska ekonomiky to nebyla taková hrůza jak to mnozí líčí, privatizace v mnoha ohledech zafungovala, byť samozřejmě s výjimkami. Když to dáme do souvislosti s ostatními zeměmi východního bloku, kteří řešili obdobné problémy, tak s transformací komunistické nevýkonné a defacto krachující ekonomiky jsme se poprali poměrně statečně a vůbec to nebyl to takový průšvih jak lze slyšet v hospodách nižších cenových skupin. Že to mohlo (a samozřejmě mělo!) dopadnout lépe není třeba psát, protože to se rozumí samo sebou…po bitvě každý generálem! To co se ale na transformaci absolutně nepovedlo, byla politická rovina a za tu nese Klaus plnou odpovědnost. Onen pověstný únik před právníky a vytvoření vrstvy oligarchů vytvořil hodně hořké plody, které sklízíme dodnes 🙁 Bohužel co je na tom nejsmutnější je fakt, že mnozí komunističtí pohlaváři, nejrůznější ti okresní a krajští tajemníci, ředitelé fabrik a podniků se z rolí usurpátorů stali jejich právoplatnými vlastníky. Kdo byl velkou prospěchářskou komunistickou sviní se jak mávnutím kouzelného proutku stal vážený podnikatel s vlivem, který mnohým zůstal dodnes. To považuji za největší průšvih privatizace.
Klaus rozdal továrny a firmy komunistickým funkcionářům a ty si na ně půjčili s majetku těch firem které jim daroval a ještě rozkradli tehdy státní banky, a potom je teprve nabídly k prodeji. Jeden z největších podvodů byla částečná privatize ČEZ, kde dodnes Roman a spol inkasují miliardy.
Klaus chtěl Nobelovu cenu rychlost transformace. byl mj. proti vzniku burzy atp. Dá se to doložit. Jsou experti, tvrdící, že tento patologický narcis nesnesl jiný názor a kteří tvrdí, že ani nevěděl jak funguje kapitalismus. Pro ČR pohroma.
Ono „SE“ to porouchalo ???
nebil jsi Pihrte tehdy náhodou předsedou vlády ?
Režim po 89. vznikl na základě majetkového, majetkového puče. Všechny ty „privatizace“, tedy sprosté zlodějny byly jen logickým vyústěním, nevyhnutelného. Proto je tento režim dříve nebo pozděj určen k zániku podobně jako všechny systémy a režimy před ním na území Koruny české. Historická nespravedlnost plodí dříve či později jen další změnu, puč, převrat či válku….
Proboha, jenom to ne. Protože, ono se dá jistě diskutovat o tom, že Klaus dělal při kuponové privatizaci chyby, to jistě ano.
Ovšem, snad by měl pan Pithart připustit, že těmi jinými metodami to dělaly státní orgány mnohem a mnohem hrůzněji a otřesněji.
Můžeme třeba začít u IBP, kde stát (za Tošovského vlády) prodal svůj podíl „významnému zahraničnímu investorovi“, aby potom, když tento jí vytuneloval, vláda do ní poslala vynuceného správce a s ním ozbrojenou speciální vojenskou jednotku..:))) .. Aby pak vláda prodala zase dalšímu -vybranému majiteli za 1 korunu a sama zaplatila veškeré škody.
Pak by se dalo jmenovat pár další vládních prodejů, na kterých stát prodělal kalhoty.
A můžeme skončit u geniálně promyšlené privatizace církevních majetků, kde namísto toho aby se udělala aspoň trochu právně transparentní restituce , tak se za jedné jisté vlády upletl politický handl dle kterého budeme vyplácet církvím finančně ty restituce ještě 20 let.
To jen aby se někdo nevymlouval, že za všechno může Klaus, když to tu dneska vypadá jako u snědeného krámu.
Klaus chtěl kapitalismus a vytvořil rozkradenou oligarchii a montovnu. Nikdy nezapomenu jeho výrok:“Víc takových Kožených.“
Pithart chtěl z Česka a Slovenska vytvořit dvojdomek. Oba se podíleli na zničení Československa a oba mají zásluhu na tom marasmu, v kterém žijeme dnes.
Jen hlupák by volil ODS
I bezpáte.ní Pithart má velký podíl na tom co se dělo po tkz. sametce89, hlavně zbytečné. Úpadek morálky, rozkrádačka =privatizace atd. Jen „otec“ privatizace Ježek se pár měsíců před smrtí nechal slyšet … privatizace byla myšlena dobře, ale vinou nenaž..ů z OF i politiků se zvrhla ve vekou rozkrádačku= znárodnění, ale jen do rukou těm nejhorším … jednotlivcům
Bezpáteřní honza má velký podíl na tom co se dělo po roce 48, hlavně zbytečně. Komunistické rozkrádání, úpadek morálky, vraždění nevinných včetně žen. Vinou komunistických nenažranců tento kdysi velmi vyspělý stát na konci 80. let zkrachoval
Tak to dopadá když kapitalismus zavádějí kovaní, mafiánští komunisté.. Všechny podnikatele dílem vyhubili a dílem vyhnali a tady zbyli jen vychytralí vekslácj a rudá šlechta a s těmi nic pořádného nevybudujete. Žádný div když mnozí nadšeně pošilhávají po oligarchicko feudální džungli opričnického Ruska.
Faktem je, že kupónová privatizace splnila svůj účel i své zadání: Rychlé převedení „majetku v socialistickém vlastnictví“ na majetek soukromý. A je jasné, že přesvědčeným komunistům byla solí v očích.
Hmmm a co Vám vlastně patřilo v tom socialistickém vlastnictví ? Záchodové prkénko a nebo klika od dveří ve vrátnici ? Jak to (ne)zpíval Werich “ Všichni všechno dáme a nikdo nebude mít nic“. Všechno jste si musel koupit.
Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží. Příběhy z české historie očima novináře, vydal spolek Free Czech Media s podporou deníku Forum 24 v roce 2022, vydání 2., strana 295:
Fanatická ideologie neviditelné ruky trhu, kterou Klaus prosazoval, těžce diskreditovala obnovené svobodné podnikání, protože každou lumpárnu či problém bylo možné vykreslit jako blahodárné fungování trhu.
Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží. Příběhy z české historie očima novináře, vydal spolek Free Czech Media s podporou deníku Forum 24 v roce 2022, vydání 2., strana 189:
Budovali jsme vekslácký kapitalismus na komunistických základech a podle toho to tu vypadá.
A kdo ten kapitalismus měl vybudovat když tady nikdo jiný než komunisti a veksláci nebyl? Zkušené podnikatele komunisti dílem vyhubil a dílem vyhnali a těch pár co zbylo si nechtělo pálit prsty.
Především bylo třeba bez průtahů a podrazů provést rychlé restituce ukradeného majetku. K tomu se Václav Klaus vůbec neměl. Ty podnikatele, kteří si nechtěli pálit prsty, bylo třeba přesvědčit, že jim ty prsty nikdo nespálí ani neusekne. Vyhnané podnikatele bylo třeba přesvědčit, aby se vrátili zpět domů. Bohužel na ničem z toho, co jsem tu uvedl, neměl Václav Klaus žádný zájem. Budování kapitalismu s podvodníky, estébáky, veksláky a komunisty, kteří znali pouze kapitalismus devatenáctého století, o kterém se kdysi učili ve VUMLu, bylo tou nejhorší možnou variantou. Těch příkladů v našem okolí je vidět dost. Myslím, že to velmi názorně ukazuje právě kniha vydaná spolupracovníky Hlídacího psa Národ sobě. Objevují se sice po dlouhé době pomalu i solidní podnikatelé, ale je jich stále ještě málo. Asi šedesát větších podniků se podařilo zprivatizovat během krátkého období vlády Petra Pitharta. Všechny tyto podniky touto vládou zprivatizované fungují celkem bez problémů dodnes. Proč Václav Klaus nenavázal na to, co vláda Petra Pitharta začala? Proč v tom nepokračoval? Třeba by to trvalo déle, ale jsem si jist, že dnes bychom byli dál.
Víte, on je obrovský rozdíl podnik vybudovat a nebo zprivatizovat, případně koupit. Proto třeba Babiš nikdy nebude podnikatel ale jen vekslák, Ostatně, víte jaký je rozdíl mezi Baťou a Babišem? Baťa všechno vybudoval a Babiš všechno ukradl.
Ten rozdíl mezi Baťou a Babišem jste pane Jiří vystihl úplně přesně. 👍
Vyřešte si to v domově důchodců. Dnes je jiná konstelace. Ať mladí ukáží, jak se umí poučit z historie a vlastních zkušeností. Jde o jejich budoucnost. To se všechny generace budou vymlouvat, co kdosi kdesi kdysi? Důležité je, co s tím dál!
Svobodná Evropa se kdysi ptala, když u nás továrny patří dělníkům, komuže patří auta na parkovištích před nimi (bylo to v době, kdy se z dělnického platu auto koupit nedalo a když tak s mnohaletým čekáním v „pořadníku“).
Takže teoreticky měl občan podíl na vlastnictví všeho „všelidem“ vlastněného, v praxi měl velké kulové. Tohle kupónovka rychle vyřešila.
klaus hlavne podved nas, co jsme chteli investovat sami, ne pres investicni fondy, a podilet se na smerovani firem
.
1. kolo kuponovky melo skoncit k 31.12., ale protoze pred vanocema prisel kozenej s nabidkou desetinasobku a mnoha lidem zasvitili ocicka a posty nestihaly, tak klaus populisticky prodlouzil termin o mesic
.
takze na nas, co jsme do toho sli poctive uz od zacatku nakonec zbyla mnohem mensi cast majetku, kterej ze 3/4 ctvrtin shrably investicni fondy a tak pres noc vznikli novodobi miliardari, z nich se nekteri klaneli a dosud klani klausoj za svoje zbohatnuti.
Pan Pithart, člen KSČ, je jeden velký lhář. Mojí rodině vynesla kuponové privatizace v průměru na 1 kuponovou knížku cca 40.000,- Kč při investici 1.035,- Kčs/Kč. Nikdo z nás ovšem nesvěřil své investiční body fondům. Můj otec si z toho zaplatil operací očí. Já jsem potom obchodoval s akciemi následné 3 roky a vydělal si na byt v Praze. Na co bývalý komunista Pithart zapomíná, že u nás neexistovalo žádné soukromé podnikání, na rozdíl od Maďarska, Polska, NDR, či na sklonku socialismu dokonce i Sovětského svazu. Privatizace v jiných zemích jinými metodami nebyla bez vad – Slovensko – kinder management ve VSŽ, NDR – pohlceno západními firmami nebo to zkrachovalo.