Václav Havel a Marián Čalfa (26.11.1989). Foto: Profimedia

Petr Pithart: Jak dva slovenští komunisti – Husák a Čalfa – umetli Havlovi cestu na Hrad

Napsal/a Petr Pithart 10. prosince 2024
FacebookXPocketE-mail

Přesně před 35 lety – 10. prosince 1989 – abdikoval pod tlakem událostí tehdejší prezident Gustáv Husák. Jeho posledním počinem ve funkci bylo jmenování Mariána Čalfy předsedou federální vlády. Oba byli členy Komunistické strany Československa a Slováci. Husák svým „tahem Čalfou“ fakticky zavřel cestu na Pražský Hrad třetímu Slovákovi – Alexanderu Dubčekovi. Čalfa pak na konci prosince zařídil, že komunističtí poslanci hlavou státu zvolili disidenta Václava Havla.  

Když komunistický premiér Ladislav Adamec nakonec podal 7. prosince 1989 demisi, bylo na prezidentu Gustávu Husákovi, aby designoval nového předsedu vlády. Podle Ústavy jen a jen na něm. Adamec, už v demisi, mu navrhl jednoho místopředsedu vlády Bohumila Urbana, už dříve se o něm vědělo, že je jaksi nakloněn reformám, a také Mariána Čalfu.

Jistě byli s prezidentem dohodnuti. Husák jmenoval Čalfu, a tím rozhodl, že prezidentem nebude moci být – Alexander Dubček! To by pro Husáka osobně byla příšerná, nesnesitelná potupa.


Text, který čtete, je ukázkou z nové knihy HlídacíPes.org

České průšvihy 1989–2024.

Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.


V dubnu 1969 zbavil Dubčeka funkce prvního muže KSČ a teď by on nad ním triumfoval! Bylo totiž nepsané pravidlo, že když je předseda vlády Slovák, prezident musí být Čech – a obráceně! Rozčilení Slováci by si nic jiného nenechali líbit.

Tak to byl on, Gustáv Husák, kdo už tehdy zbavil Dubčeka možnosti vystřídat ho na Hradě – a nezapomeňme, že v té době byl už komunisty ve Federálním shromáždění podán návrh ústavního zákona o „referendu“, tak oni říkali přímé volbě. To by prošlo a Dubček mohl být docela dobře zvolen. Ale Václav Havel by předsedou vlády být nemohl! Všechno by bylo jinak…

My jsme ale vůbec nevěděli, jak zařídit, aby Federální shromáždění Havla prezidentem zvolilo! Bylo už zčásti vyprázdněné rezignacemi a odvoláváním nejvíce zdiskreditovaných poslanců (někteří odešli sami) stranami Národní fronty včetně KSČ. Ale bylo to před první vlnou doplňování uprázdněných míst kooptacemi. Studenti vítali poslance ráno před vchodem chlebem a solí. Aby plnili vůli rozbouřené veřejnosti. A to bylo všechno.

Problém jménem Dubček

Dubček trval na tom, že prezidentem má být on! Jednali o tom s Havlem kdesi v podzemí Laterny, šel jsem kdesi úzkou chodbičkou, strašně to tam páchlo fermeží a naftalínem ze skladu korpusu, asi 30 stupňů vedra, a u jedněch dveří stáli obrovští Havlovi bodyguardi – judisti a taky John Bok jako jejich velitel, a ten měl prst na rtech a napomínal mne: tiše, tiše, je tam Havel s Dubčekem, a pan Dubček tak pláče, strašně chtěl být prezidentem…

On, spoluautor pendrekového zákona z 22. srpna 1969! Havel pak řekl, že nebude prezidentem, pokud po jeho boku nebude stát na nejvyšším místě předsedy Federálního shromáždění Slovák, Alexander Dubček.

Havel, já a Zdeněk Jičínský jsme tedy navštívili nově zvoleného předsedu federálního shromáždění, asi slušného pána, nestraníka Stanislava Kukrála, a přesvědčovali ho, ať se čerstvé funkce vzdá. Aby byla připravena pro Dubčeka.

On to samozřejmě zprvu odmítal, ale my na něho tlačili, bylo to šíleně trapné. Nakonec, že tedy ano. Druhý den jsme sledovali z ateliéru Josky Skalníka přímý přenos ze schůze FS. Ale tam se s panem Kukrálem nic nedělo, pěkně předsedoval, Havel byl nezvykle rozčilen, protože Kukrál nesplnil včerejší dané slovo. Havel: dejte mi honem číslo do parlamentu. Nikdo z nás jej pochopitelně neměl. Tak sem honem dejte telefonní seznam.

Horečné dlouhé hledání, nikdo jsme tam předtím nevolali. Tady to je! Ale ozvala se – šatna FS! Havel na vyděšeného šatnáře křičel: já jsem budoucí prezident, poslouchejte mne, vemte si papír a tužku a pište. A nadiktoval dopis předsedajícímu schůze, že Kukrál se přece má po dohodě vzdát funkce a nic takového se neděje! Čekali jsme asi pět minut a v tom „paní, nesu vám psaní“, dopis byl doručen, divadelní situace a zase nic, všechno v přímém přenosu, ale je nás pár vědělo, o jaké drama se tu právě jedná…

Havel byl down

Byli jsme na dně a přitom venku nikdo nic nevěděl. Že jsme jaksi fatálně uvízli. Havel byl takříkajíc down. My s ním. Zkrátka jsme nevěděli, jak zařídit Havlovo zvolení. Byl tu totiž sice už zčásti vyprázdněný parlament, ale právě proto pomalu nabírající sebevědomí, komunisty byl už podán návrh na zavedení referenda, jak se tehdy říkalo přímé volbě prezidenta. Všechno se zdálo ztraceno.

A tu se do toho vložil Čalfa. A všechno bylo náhle jinak. A to je moje, pardon, jakási historická zásluha, totiž, že Havel to Čalfovo pozvání k utajené schůzce, klasické to ukázce Havlem nenáviděné „kabinetní politiky“, přijal. On velmi nechtěl pozvání přijmout, on by jej nepřijal. Jak se mi to podařilo? Samozřejmě, jako skoro všechno důležité, náhodou.

Více se dočtete v avizované knize Národ sobě/České průšvihy 1989–2024.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)