Andrej Babiš přichází po volbách na setkání prezidentem Petrem Pavlem. Foto: Jozef Jakubčo / SME / Profimedia

Petr Fischer: Přijde vláda hraného patriotismu a výlevů Babišova podvědomí

Napsal/a Přítomnost 7. října 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Dopadlo to jako minule, jen obráceně. V rozpůleném Česku se skoro nic nemění, jen na čtyři roky bere do ruky vládu nacionální populismus. Česko na prvním místě, ale kde vlastně? V Evropě určitě ne, nikoho to nezajímá.

Otázka, která bude ještě položena mnohokrát: Proč lídr ANO Andrej Babiš vyhrál volby tak suverénním způsobem? Provizorní odpověď zní, protože se nejlépe naladil na potřeby lidí, kteří doufají, že již jednou vyzkoušená silná strana a lídr vylepší jejich život.

Život, myslí si velká část české populace, se bohužel zhoršil během energetické krize, jež spustila inflační vlnu, znehodnocující příjmy fakticky o celou třetinu.


Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost.

Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.


Vláda Petra Fialy tady udělala tu úplně největší chybu, vyslechla energetické barony, oslyšela ostatní. Podcenila mechanismy fungování lidské mysli, která v pozdní konzumní společnosti, zdá se, většinově odvozuje větší nebezpečí od růstu cen vajec, másla a piva než od realistického pohledu na geopolitické ohrožení.

Manažeři, kteří selhali

Babiš moc dobře ví, že košile nákupního košíku je nejen v Česku jako moderní svěrací kazajka, na rozdíl od volného plandavého kabátu velké světové politiky. I když ta ve skutečnosti ovlivňuje i ty košíky více, než si myslíme.

Babišem nabízený život v iluzi levnějšího jídla a benzinu, nadstandardních sociálních, zdravotních, dopravních a jakých ještě státem garantovaných služeb, dostal přednost před reálnější politikou, a to navzdory minulé zkušenosti s Babišovou vládou.

Evropa Česko nepotřebuje, obejde se bez něj poměrně snadno, Česko bez Evropy, bez společného trhu, ne. Evropa je český zdroj bohatství, ne naopak.

Krize covidová, kterou Babiš nezvládl, a proto mohl prohrát minulé volby, se najednou ukázala menším zlem než krize energetická a inflační, kterou má dle většiny na svědomí Fiala.

V covidu umírali lidé, což jistě nebyla přímá vina vlády, přesto překvapuje, že při srovnání managementu dvou krizí byla voliči nakonec vyhodnocena ta inflační jako větší zlo než covid. Smrt, jak už to vypadá, je menší zlo než pokles životní úrovně.

Manažer, který tehdy v covidu selhal, dostal přednost před manažerem, který selhal nyní, kdy o životy nešlo. Paměť lidská je krátká, což, jak vidno, platí i o českých voličích…

První euforické povolební vystoupení téměř jistého budoucího premiéra bylo varovné ve dvou ohledech. Samozřejmě ne v tom, že nostalgicky připomínal lásku k sobě, italskou písní z roku 1981, kterou z dob normalizace znají všichni, kdo byli tehdy na světě.

Babiš dál slibuje už jednou slíbené, což podle propočtů relevantních ekonomů znamená další zátěž pro veřejné rozpočty a připoutávání dalších a dalších lidí ke státu, který má být jakousi alma mater, tedy kojnou matkou potřebných, jejichž počet se v optice ANO rozšiřuje na celou populaci.

Nebojte se, stát se o vás postará. Máme vás rádi, tak jako vy máte rádi nás. Je to nezdravé emocionální propojení politiky a občanů, kteří mají politiku kontrolovat.

Varovné je i Babišovo vymezení směrem do ciziny. V anglické a francouzské odpovědi zahraničním reportérům se majitel ANO na tiskové konferenci představil jako skutečný „Patriot pro Evropu“, který se distancuje od pomoci Ukrajině (ruší muniční iniciativu, odmítá Ukrajinu v EU) a chce v Evropě myslet jenom na Česko.

Byla to nesourodá směsice orbánovských maxim, rozvíjených s „proslulou“ babišovskou imaginací. Výsledný mimořádně blátivý, ale také agresivní produkt vyslal do světa jasnou zprávu: v Česku končí normální zahraniční politika, nastupuje nepředvídatelné trumpovské plácání (podle změny větru), v podání snad ještě horšího sociálního herce, než je Trump.

Andrej Babiš má smůlu v tom, že je-li emocionálně excitován, nemá žádnou vědomou cenzuru, a vylévá do publika všechny obsahy svého podvědomí.

I obyčejný člověk s košíkem plným levných vajec a chleba za pár korun musí při odjezdu ze supermarketu s plnou nádrží za třicet korun litr pochopit, že dokola opakované, stále častěji klausovské „Ne, ne, ne“ Evropě se dříve nebo později vrátí.

Evropa Česko skutečně nepotřebuje, obejde se bez něj poměrně snadno, Česko bez Evropy, bez společného trhu, ne. A už vůbec ne Česko, které, jak slibuje Babiš, bude „silné“. Evropa je český zdroj bohatství, ne naopak.

Ze světa Babišova podvědomí

Vláda hraného patriotismu, který ANO přebralo jenom proto, že je to sociálně-politický trend a marketingově zřejmě výhodný model, bude lemována podobnými blátivými výstupy. Nesmyslnou rétorikou a směšným předváděním.

Andrej Babiš má zkrátka tu smůlu v tom, že je-li emocionálně excitován, nemá žádnou vědomou cenzuru, a vylévá do publika všechny obsahy svého podvědomí.

Stížnosti na to, že místo byznysu pro jeho onkologické kliniky vydělávají výrobci zbraní, zjevně nejbohatší člověk Česka Michal Strnad (ach, ta závist), byla v Babišově prvním projevu po vítězství ve volbách ukázková. Toto přeplněné podvědomí, nikoli vlastenectví, bude nyní politickým pohonem Česka.

Přesto mohou právě skončené volby českou společnost znovu pozvednout. Ze všeho nejvíce v procesu prozření k rozumnému střízlivému pohledu na to, co se skutečně v české politice nyní děje.

Chvíli to bude trvat, ale oči může časem otevřít každý. I ti, kteří se nechávají zbavovat svobody tím, že tolik spoléhají na politické lídry.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)