Generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan čelí podezření, že porušil zákon, když Český rozhlas zaměstnal jeho syna. Někteří radní dokonce vyzvali Petera Duhana k rezignaci. Ve středu má Rada ČRo rozhodovat, zda podle jejího názoru ředitel zákon porušil. Peter Duhan předem avizoval, že se kvůli zdravotní indispozici jednání nezúčastní.  A odmítá, že by zákon porušil. Která ze stran sporu má pravdu? HlídacíPes.org požádal o rozbor právníka Aleše Rozehnala.

• Je pravdou, že podle zákona o Českém rozhlasu nesmějí osoby, které mají ve vztahu ke generálnímu řediteli postavení osoby blízké, tedy např. syn, být v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu k Českému rozhlasu, a to i dva roky po ukončení funkce generálního ředitele.
• Vzhledem k tomu, že se jedná o kogentní ustanovení, způsobuje uzavření pracovního nebo obdobného poměru mezi Českým rozhlasem a osobou blízkou generálnímu řediteli neplatnost takového právního jednání. Je však otázkou, zda je možno toto jednání přičítat k tíži generálnímu řediteli. Jistě si lze totiž představit celou radu případů, kdy generální ředitel nemá na osoby jemu blízké žádný vliv, nebo případy, kdy o zaměstnávání takové osoby ani nemusí vědět.
• Generální ředitel může být z funkce Radou odvolán, zejména neplní-li Český rozhlas opakovaně úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání nebo nenaplňuje-li svými programy zásady Kodexu Českého rozhlasu. Rada odvolá generálního ředitele z funkce rovněž tehdy, jestliže generální ředitel přestane splňovat předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem o Českém rozhlasu.
• Jedním z těchto předpokladů je i to, že osoba blízká generálnímu řediteli nepracuje pro Český rozhlas. Účel normy je jasný, a to zamezit nebezpečí střetu zájmů. Zde však bylo vylito s vaničkou i dítě. Generální ředitel může totiž být penalizován i za jednání, na které nemusel mít vůbec žádný vliv.
• Za zmínku stojí rovněž to, že v minulosti byl tento zákaz mnohokrát porušován za všeobecné tolerance veřejnosti, politiků i příslušných rad. Tak například družka bývalého generálního ředitele České televize Jiřího Janečka Iveta Toušlová byla rovněž v pracovněprávním nebo jiném obdobném poměru k České televizi. Stejný zákaz navíc platí i pro členy rad dohlížecích na fungování médií. Zde je zase možno připomenout případ členky Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Evy Kantůrkové, kdy její synové Jan Štern a Ivan Štern pracovali v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, Ivan Štern byl ředitelem stanice ČRo6 Českého rozhlasu a Jan Štern byl producentem v České televizi, což rovněž odporovalo zákonu.

O tématu jsme též publikovali:

Šéfovi Českého rozhlasu hrozí odvolání za roky známý fakt: zaměstnával v ČRo syna