IN MEDIAS RES. Investigativně-analytický web HlídacíPes.org jsme spustili přesně před pěti lety – 10. prosince 2014, symbolicky na Den lidských práv. Za tu dobu jsme publikovali přes 5200 materiálů, vesměs originálních zjištění či analýz, a vydali čtyři tištěné publikace plus jednu knihu. Podle Google Analytics náš web registruje 20 milionů návštěv, 8,7 milionu uživatelů a téměř 28 milionů zobrazení našich stránek. 

V následujícím textu, který vyšel v naší nové knize Šok! Hrůza! Média!, připomínáme dobu, kdy HlídacíPes.org a další nezávislé novinářské projekty vznikly – jako reakce na vpád Andreje Babiše a dalších oligarchů do tuzemských médií. První díl vyšel v pondělí. V příštích týdnech budeme publikovat další pokračování. Knihu Šok! hrůza! Média! si můžete pořídit – a zároveň nás tak podpořit do další pětiletky – i v rámci naší probíhající crowdfundingové kampaně. Na nezávislou Žurnalistiku ve veřejném zájmu se nám dosud podařilo sehnat přes 21 milionů korun – z darů, grantů, prodeje reklamy i právě crowdfundingových kampaní.

Reklama od ministra financí zdarma

Hlavním impulsem pro vznik mediálních „prcků“ jednoznačně byl vstup Andreje Babiše do Mafry a rozšiřování jeho mediálního impéria. O tom žádná. Již jsme zde ostatně psali, že jejich zakladatelé si jasně uvědomovali systémová rizika pro demokracii a svobodu vyplývající z tohoto bezprecedentního nákupu.

Na druhé straně – „prcky“ jako vážné riziko pro své plány hned od počátku vnímal i Babiš. Vstoupil do médií, zaplatil za to téměř dvě a půl miliardy korun a teď mu vážně hrozilo, že draze vykoupený „klid na práci“ bude narušován lidmi, kteří se – pro něj nepochopitelně – odmítli stát kolečky v jeho hře. Svědčí o tom i reakce na vznikl prvního z nezávislých projektů – webu Echo24.cz.

Takhle na start vzpomínala redakce po třech letech, v březnu 2017:

„Bylo lehce po 22. hodině, když Dalibor Balšínek zmáčkl tlačítko enter. Malá chvilka napětí, jestli se to povede. Povedlo, stačilo, aby se stránky „nakešovaly“. Za pár vteřin bylo Echo24.cz na světě. Po několika měsících příprav, bez zázemí velkého vydavatelského domu a s pomocí vývojářského studia Coolpany, spatřil světlo světa nový názorovo-zpravodajský server. U jeho zrodu stáli novináři, kteří odešli z Lidových novin na protest proti ztrátě jejich nezávislosti. Onen první stisk enteru se odehrál 16. března 2014. Dnes jsou to přesně tři roky, co tu Echo24.cz je. A není samo, za tu dobu významně rozšířilo svou nabídku. Do půl roku byl spuštěn digitální Týdeník Echo, který záhy začal vycházet i v tištěné podobě. V loňském roce pak přibyla exkluzivní platforma pro náročné čtenáře EchoPrime. Redakce věděla, že nebude lehké se na mediálním trhu uchytit, peníze na reklamu a velkou kampaň neměla. Už po několika dnech existence ji ale v přímém přenosu obstaral Andrej Babiš. Nikdy jsme mu nestačili dost poděkovat.“

Redakce Echo24.cz v posledních dvou větách naráží na atak Andreje Babiše, který přišel týden po startu webu. Tehdejší ministr financí na vládní tiskové konferenci označil bývalé redaktory Lidových novin za tuneláře a deklarovaného investora projektu Jana Klenora (až později Balšínek přiznal, že na projekt poskytl peníze i Rudolf Ovčaří, někdejší spoluprivatizátor Třineckých železáren) označil za bílého koně a naznačil, že v pozadí nového online deníku stojí Martin Roman, bývalý šéf ČEZ.

„Ta vaše skupina tzv. novinářů z Lidových novin, co jste vytunelovali Lidové noviny, udělali tam 50milionovou ztrátu a fandili ODS, tak rozumím, že jste si udělali hezký projekt, abyste napadali mě a moje hnutí. (…) Děláte to pro Kalouska s Romanem,” řekl tehdejší ministr financí směrem k novináři deníku Echo24.cz. Dodal, že doufá, že investor projektu Jan Klenor má „dostatečně velké majetkové přiznání“, aby náklady na chod deníku prokázal. („Doufám, že váš bílý kůň, ten Klenor, protože se povídá leccos, kdo to financuje, má dostatočně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady.“) Z pozice šéfa státní kasy tím fakticky pohrozil finanční kontrolou.

Z vyjádření byl skandál prvního řádu a Echo24 mělo o bezplatnou reklamu postaráno. Babiš se posléze omluvil s tím, že se „nechal unést“. Přízračně „exkluzivně“ na stránkách své Mladé fronty Dnes. „Jde o reakci na přímý dotaz MF Dnes, zda necítí potřebu se omluvit. Nabídli jsme mu prostor, Babiš ho využil,“ vysvětlil to tým vedený šéfredaktorkou Sabinou Slonkovou.

Další vlnu bezplatné inzerce Echu24 nabídla finanční správa hned v květnu, kdy se do Echa nahlásila na finanční kontrolu, kterou Andrej Babiš na konci března Balšínkovi a spol. nepřímo vyhrožoval.

Americká inspirace

Otázka financí byla od samotného počátku pro vznik nových mediálních platforem klíčová. Proto také všechny – až na měsíčník Reportér – odstartovaly na webu. Je to ta nejlevnější varianta.

Zatímco Dalibor Balšínek pro rozjezd Echo24.cz i Robert Čásenský pro spuštění magazínu Reportér dokázali sehnat „investory“ (dodnes oba mluví o půjčkách, na jejichž splacení zatím jejich poskytovatelé nespěchají), Ondřej Neumann se inspiroval unikátním neziskovým projektem ze Spojených států amerických – webem ProPublica.org.

Ten je financován z darů nadací, významných byznysmenů i prostých občanů, kterým leží na srdci hodnoty americké demokracie. ProPublica funguje od poloviny roku 2008. Kromě mnoha jiných ocenění se může za krátkou dobu existence pochlubit i několika Pulitzerovými cenami. Z ProPublica.org si i autoři projektu HlídacíPes.org vypůjčili i klíčový slogan: Žurnalistika ve veřejném zájmu.

„HlídacíPes.org není klasickým zpravodajským serverem. Zaměřuje se především na originální zjištění a dlouhodobé monitorování témat, která zůstávají stranou zájmu mediálního mainstreamu. Nekopírujeme denní zpravodajství, nechrlíme další názory na obecně známá fakta. Zakládáme si na originálních odhaleních, na původní, do hloubky jdoucí publicistice. Chceme odhalovat nečestné praktiky s cílem dosáhnout změny. Pracujeme zcela nadstranicky, bez ideologických předsudků, dodržujeme nejpřísnější standardy novinářské nestrannosti,“ vysvětluje šéfredaktor Robert Břešťan.

Korunka ke korunce

Provoz HlídacíPes.org je od samotného počátku financován z darů od firem, či jednotlivců, grantů, crowdfundingu a z prodeje reklamy. Obdobný postup zvolil při založení webu Forum24.cz o pár měsíců později i Pavel Šafr. A stejně jako Neumann či Čásenský do projektu vložil i své peníze.

„Rozbil jsem doma prasátko. Skoro doslova. Dlouhou dobu jsem patřil k nejlépe zaplaceným lidem v médiích. (…) Moje vlastní peníze by ale nestačily na zavedení nového média. (…) Takže jsem se také zadlužil. Pomohlo mi několik lidí, jako třeba můj bratr. Velkým přínosem pro fungování Svobodného fóra (původní název Forum24) byla a je veřejná sbírka. V ní se shromažďují prostředky i po relativně malých částkách od velkého množství lidí. To dává naší redakci vědomí, že nás naši čtenáři považují za užitečné,“ zavzpomínal v roce 2018 Šafr v knize Obrana před Babišem.

A jak se „prckům“ ekonomicky daří zhruba po pěti letech existence?

Nejvyšší rozpočet, ale i ztrátu, má Balšínkovo Echo24. Rozpočet je insidery odhadován na zhruba 30 milionů ročně, kumulovaná ztráta již na konci roku 2017 dosáhla též téměř 30 milionů korun. Novější údaje nebyly k datu uzávěrky této knihy k dispozici. Pro server Mediaguru Balšínek pozitivně hodnotil trend růstu příjmů za první polovinu roku 2019. „Poprvé bychom se blížili k vyrovnanému rozpočtu“. Podmínil to ovšem pokračováním trendu z první poloviny roku.

Robert Čásenský pro účely této knihy uvedl, že za rok 2018 se jeho projekt poprvé těsně – v řádu jednotek tisíc korun – dostal do plusu. „Dosud jsem splácel úroky z půjček, doufám, že již brzy budu moci začít umořovat i jistinu,“ upřesnil vydavatel a šéfredaktor měsíčníku Reportér v jedné osobě s tím, že roční rozpočet jeho redakce se pohybuje kolem 20 milionů korun.

Projekt Pavla Šafra podle jeho slov v roce 2018 hospodařil se ztrátou dva miliony korun při příjmech 10 milionů a výdajích 12 milionů korun. Neziskový HlídacíPes.org měl ve stejném období příjmy příjmy 5,16 milionu a výdaje 4,95 milionu korun.

V dalším pokračování se dočtete například o faktoru Lukačevič, o rozdělení novinářské obce i o tom, jak mediální „prckové“ přestali být prcky.