IN MEDIAS RES. Jako by ty anonymy psal jeden a týž člověk. Jako by jeho ruku vedla tatáž frustrace a nenávist. Stejné „argumenty“, urážky, výhrůžky i téměř totožné pravopisné hrubky. Jako by existovala nějaká škola či mustr, jak slovy útočit nanejvýš zle a ze zálohy. Přesto jejich vznik dělí víc než osm desítek let a dva hrůzné totalitní režimy. 

Karel Čapek začátkem listopadu 1938 v Lidových novinách publikoval povídku s výmluvným názvem Anonym. V té době přes měsíc fungovala tzv. druhá republika, výsledek Mnichovské dohody. Spodina a kariéristé účtovali s Masarykovskou první republikou. Terčem největší nenávisti byl Karel Čapek. V době publikování povídky mu zbýval už jen měsíc a půl života. V Anonymu Čapkovo alter ego – novinář Diviš, který se specializuje na psaní o mléku a sýrech – popisuje druhy nepodepsaných dopisů, které mu lidé posílají. A přemýšlí nad tím, kdo jsou jejich autoři a co je k psaní vede.

Od té doby ze od základů změnil nejen mediální byznys, ale i způsob komunikace. Lidé už nemusí na poštu. Stačí vyťukat svoji zlobu a zášť do klávesnice a doručit ji novináři přímo pod článek, případně přes sociální sítě. Logicky se tím zvýšil i počet takových žlučovitých výlevů. Co zůstalo nezměněno, je obsah i dikce těchto zlostných vzkazů. Koncem roku 1938 se účtovalo s Masarykem, dnes s Václavem Havlem a vším, co symbolizuje. Svůj příděl nenávisti schytává i HlídacíPes.org, ač s Havlem nemá a neměl moc společného. Stačí jen vyznávat obdobné hodnoty – demokracii, svobodu, fér hru a odpor k populismu a autoritářství. Slovy jednoho z anonymů: jsme „prostě Havloidní sračka žurnalistiky“.

Smrt zemských škůdcům!

Čapek se při psaní povídky bezpochyby inspiroval dopisy, kterých ve zlých časech chodily až stovky denně. Pro srovnání si dovolím nabídnout Čapkem publikované urážky a osočení s reálnými výlevy, které  za poslední půlrok zazněly na účet redakce HlídacíPes.org (čímž nás nemíním nijak s KČ srovnávat).

• „… anonym, píšící na staré Remingtonce, mi obyčejně oznamuje, že jsem, jak je veřejně známo, za své idiotské články placen milionovými honoráři od jistých zájemců, že jsem si už z těch jidášských peněz koupil tři velkostatky a chci jenom balamutit náš lid, aby za své krvavé groše chlastal mé sbírané a tyfosní, vodou pančované mléko.“
• „Vy jste obyčejné lživé s USA kolaborující fašistické, český národ zrazující svině placené Sorosem a CIA…“
• „Konečně ten krasopisný anonym mě hrozivě oslovuje »Pane!« a žádá kategoricky, abych už dal pokoj se svým mlékem; národ prý má jiné starosti a po zásluze naloží s těmi, kdo schválně odvracejí jeho pozornost do hmotařského kalu a rozvracejí jeho idealismus.“
• „Ondřeji. Jste neuvěřitelný manipulátor a čurák… Ještě více Vašich článků a demokracie je v prdeli!!! S pozdravem „Milion chvilek“. Váš věrný čtenář Zdeněk“
• „Neumann následně přiznal, že jeho Ústav nezávislé žurnalistiky je financován vlivovou organizací Open Society Fund amerického miliardáře George Sorose. Nemohu si pomoci – ale OSF nebo NWO a podobné struktury včetně politických neziskovek jsou už u nás ověřené v několika záležitostech:
  1)škodit ČR a jeho národu
  2)škodit ČR a jeho národu
  3)škodit ČR a jeho národu
  4)škodit ČR a jeho národu
  atd…“
• Vy mezi prvními budete viset na lucerně, ohlašuje mi můj krasopisný anonym, až náš lid prohlédne to předivo klamů a hanebných pletich, do kterého jej zaplétají zrádci a zaprodanci Vám podobní a s Vámi spolčení.“
• „Hoši a děvčata!! četl jsem váš článek o generálu Blažkovi,a několik jiných ,naposledy se mi chtělo blejt při podobných pseudo novinářských exkrementech v Rudém právu,
  No jste zralí na paragánskou padinu ,kreatůry.“
• „Rozesmáli jste starce, negramotní politruci z Líšnice, tak vy se domníváte, že nejste podvodným webem fašistických Sorosových presstitutek? Nu, ve stylu vám blízkých medií: Češi mají z negramotných hyen srandu! Ale jejich trpělivost se zemskými škůdci není nekonečná…“

Bídáku, vrtichvoste, hradní kadidelníku…

S tím, jak houstla atmosféra před a po mnichovském diktátu, Čapek, pardon – Diviš, začal čelit atakům čím dál agresivnějším:

„Zvláštní je, že v těch posledních vzrušených dobách těm dopisům nápadně přibylo na počtu i na vehemenci. Ten bojovný řezník či kdo mi začal tykat a napsal mi, ty prase vypasené, na tebe už mám nabroušený nůž, a takové věci. Ten s Remingtonkou se začal podpisovat Očistná liga a radil mi, abych se rozloučil se svými velkostatky — to víte, já mám, co se půdy týče, jenom truhlík s pelargoniemi za oknem, — neboť pracující lid prý už vynesl rozsudek nad takovými parasity, jako jsem já. Ty negramotné dopisy o mé ženě byly ještě o poznání surovější; a ten krasopisný anonym mě činil osobně odpovědným za všechno, co se stalo, a končil slovy: Prchněte za hranice, vy ničemo, dokud není pozdě!“.

I na adresu HlídacíPes.org a dalších nezávislých novinářských projektů postupem času nadávek a výhrůžek přibývá. Ušetřeni nejsou ani zaměstnanci České televize. Žádný div, že se anonymní lid radikalizuje. Urážky v éteru na adresu oponentů prší z úst Miloše Zemana, jeho mluvčího, pozadu nezůstává ani premiér Andrej Babiš. Kupříkladu Reportéry ČT neváhá nazvat zkorumpovanou pakáží. A místopředseda sněmovny Tomio Okamura na internetu označuje jako terč pro výlevy svých příznivců mladou novinářku z Českého rozhlasu…

Vadí všichni, kteří se pokoušejí věci nazývat pravými jmény:

„Neumann, tak jsem našel další nechutnou kanálii, která se řadí mezi žumpu Forum 21, Respekt, Reflex, Echo a tebou obhajovaná stoka ČT pod vedením vyžírky Dvořáka. Naskýtá se otázka, jak ještě dlouho bude tento lidský odpad lhát, šířit výmysly a podvody. Už jenom ti vazalové, kteří v těchto kanáliích publikují své výblitky chorých a zlých mozků ukazují na ta hnízda špíny a zmaru. V podstatě jejich slezina se uskutečnila včera v ND. To byl opravdu duševní nářez. FUJ Neumann !!!“

Karel Čapek ve skutečnosti dostával anonymy daleko drsnějšího kalibru, než o jakých psal ve své povídce. Zlost na něj mířila jako na zástupný cíl. Masaryk byl mrtev, Beneš i Masarykův syn v exilu. Jak již bylo řečeno, účtovalo se s první republikou i jejími hlavními tvářemi. Zde ukázky z „mírnějších“ anonymů, které na Čapkovu adresu dorazily:

• „Bídáku Karle Čapku, vrtichvoste, hradní kadidelníku, co tomu teď říkáš, ty zlosyne, ty netvore hradní?! Teď z toho dostaneš bílou nemoc, kterou jsi beztak toho Hitlera jen podráždil a možná k plánu na nás dal tak popud! Jako 21. května k stavbě opevnění, jak řekl Hitler. To jste to tedy s tím žvanilem-židem-osvoboditelem-hrobařem-republiky vyhráli, vy sebranko levičácká!“
• Karle Čapku, jsi jeden ze zločinců, jeden z netvorů! Seber se s tou tebou zbolševizovanou ženou a ujeďte raději dřív z vily z našich peněz vystavěnou! Leťte si za svým chlebodárcem a za Honzou! Zanechali nám pěkný smrad, horší než štěnice! Čapku, vrtichvoste, Stránský, Peroutko, Nejedlý, Kozáku, Stivíne, hradní nádeníci, už nebudete se v sále na Hradě nafukovat, vy smradi sprostí, vy zloději bolševičtí, snobové! Jste vyvrhelci i s Olgou! Poručení paní Bolševikové Olze, rozené Scheinpflugové. 

Poznej svého anonyma

Vlna nenávisti byla tak velká, že před Čapkem v jeho okolí dopisy tajili. Olga Scheinpflugová později řadu z nich předala otci teologa Tomáše Halíka. „Dostávám dnes úplně stejné anonymy,“ svěřil se Halík před časem. „Jsou v nich celé věty stejné. Stejné gramatické chyby, stejné vulgarismy. Jako by vrstva, které Masaryk říkal patologická sedlina společnosti, v některých chvílích vybublala a jako ti mloci vylezla z kanálů.“

Halíkova slova odkazují k faktu, že novináři v tom – co se anonymů týče – nejsou zdaleka sami. Nejnověji vlnu nadávek a výhrůžek sklidili europoslanci, které Andrej Babiš označil za vlastizrádce. Stačilo, že se angažovali ve věci vyšetřování jeho střetů zájmů. Hrozby směrem k starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi kvůli sporům o památník sovětského maršála generála Koněva byly tak prudké a konkrétní, že ho musela hlídat policie. Stal se nám z toho v Česku oblíbený postup – poštvat na názorové odpůrce spodinu. Mistry jsou v tom již zmiňovaní Zeman, Okamura, Babiš i další populisté.

Již samotný Karel Čapek si v povídce všímá, že anonymy jsou si obsahem i dikcí velmi podobné, „jako by byly opisovány z nějakého speciálního Tajemníka lásky nebo Vzorného korespondenta“. Otázkou pro něj – i novináře Diviše bylo, kdo jsou jejich autoři. A Divišovi se v povídce nakonec poštěstilo jednoho z anonymů potkat – vypadl mu totiž z rukou cestou na poštu dopis adresovaný právě Divišovi: 

„Takový vám to byl titěrka, příšerně špinavý límec, dole roztřepané kalhoty, místo kravaty křivý uzel, no, bída; ohryzek mu skáče po krku, slzavé oči, na tváři tuková boule, a ještě ke všemu má jednu nohu nějakou špatnou. (…) Ráno nato jsem ten dopis dostal potrubní poštou, ještě umazaný od toho, jak spadl na mokrý chodník. Byly tam hrozné věci: postavit mě ke zdi, pověsit na akát a já nevím, co ještě. Jenže mně z toho bylo jen smutno. Víte, takový je to ubožák, ten člověk: tak se ten chuděra musí žrát, jen si to představte, jaký to musí být zlý a divný život…“

Ano. Jaký to musí být zlý a divný život anonyma tuzemského. Platilo to v roce 1938 a platí to i dnes.