IN MEDIAS RES. Hledání pěti nových členů rady České televize se pohnulo z místa. Po blamáži způsobené vnitřními spory uvnitř vládní pětikoalice poslanci ze sněmovního volebního výboru v polovině května vybrali z původních 36 uchazečů patnáct finalistů pro volbu nových radních. Je ostudou současné vládní koalice, že jako radní nebude pokračovat Zdeněk Šarapatka.

Nemíním rozebírat jednotlivé vyvolené. Nejzajímavějším okamžikem posledního „síta“ byl pro mne fakt, že ještě před začátkem z volby dobrovolně odstoupil Zdeněk Šarapatka. Ten byl do loňského září členem Rady ČT a v dubnové volbě, stejně jako další kandidáti, kvůli odporu části pětikoaličních poslanců (zřejmě zejména z ODS, ale volba je tajná) neuspěl.

„Marnost nad marnost. Předem prohraný boj. 5K (pětikoalice – poznámka redakce) se po fiasku s tajnou volbou radních ČT, kdy její kandidáty podtrhlo několik vlastních poslanců, dohodla na jiných, kompromisních jménech,“ okomentoval svoji „demisi“ Šarapatka na Twitteru. „Bránit ČT před sluhy kolaborantů v RČT budu dál. Jako občan. S vámi. Na náměstích je místa dost,“ dodal.

Marnost nad marnost. Předem prohraný boj. 5K se po fiasku s tajnou volbou radních ČT, kdy její kandidáty podtrhlo několik vlastních poslanců, dohodla na jiných, kompromisních jménech. Bránit ČT před sluhy kolaborantů v RČT budu dál. Jako občan. S vámi. Na náměstích je místa dost pic.twitter.com/DJ1dKu1mDo

— zdeněk šarapatka (@zdeneksarapatka) May 16, 2022

Televizní obranář

Ve výše uvedeném tweetu se zrcadlí osobnost Zdeňka Šarapatky – bojovník s ostrým jazykem, který neváhá jít při boji o „svou věc“ na hranu a někdy i za ní. Proto budil a budí kontroverze, proto ho nesnáší Miloš Zeman, Andrej Babiš, Tomio Okamura či jejich posluhové. A jak se nyní ukázalo, bohužel i část politiků demokratických stran.

Šarapatka do Rady České televize kandidoval v květnu 2015, ale poslanecký fanklub Miloše Zemana ho tehdy zablokoval. Hradní pán a jeho suita totiž Šarapatku bytostně nenávidí od chvíle, kdy v roce 2000 jako poradce tehdejšího premiéra Zemana usvědčil z autorství diskreditačního hanopisu na významnou političku ČSSD a Zemanovu kritičku Petru Buzkovou jednoho ze Zemanových poradců (tzv. Kauza Olovo).

Šarapatka nakonec v Radě ČT usedl v září 2015. Od té doby se vymezoval proti všem, kteří v barvách Babišova ANO, Okamurova SPD, komunistů a za vydatné podpory z Pražského hradu (potažmo Kremlu a Pekingu) útočili na nezávislost zpravodajství a publicistiky veřejnoprávní televize.

Jeho obrana České televize byla vášnivá a pro ostré slovo nešel nikdy daleko. Stále znovu a znovu vynášel na světlo světa pokusy Pavla Matochy, Lubomíra Veselého aka Xavera či Hany Lipovské vnutil redaktorkám a redaktorům to „správné vidění světa“. Či trestat ty, kteří se odmítali podřídit.

V časech mediálního zmaru, kdy Andrej Babiš spolu s úzkou skupinou na vládních rozhodnutích závislých oligarchů ovládli klíčové soukromé mediální domy, kryl Zdeněk Šarapatka záda všem, kteří usilovali o nezávislé vysílání veřejnoprávní televize: Noře Fridrichové, Marku Wollnerovi a koneckonců i generálnímu řediteli Petru Dvořákovi, o jehož hlavu se nakonec též hrálo.

Ostuda vládní koalice

I díky usilování Zdeňka Šarapatky uspěly v posledních sněmovních volbách demokratické strany, které nakonec sestavily vlády. O to smutnější je fakt, že její politici teď hodili Šarapatku přes palubu, respektive nebyli schopní či ochotní jej do rady zvolit.

Smutných faktem též je, že i oni totiž v mediálních radách radši vidí prodloužené údy stranických sekretariátů, než bojující solitéry Šarapatkova střihu, kterým jde více o samotnou Českou televizi (Český rozhlas či Českou tiskovou kancelář), než o zájmy toho kterého politika.

Je proto ostudou současné vládní koalice, že Zdeněk Šarapatka nebude pokračovat jako radní. Je ostudou současné vládní koalice, že na veřejnoprávní vysílání pohlíží velmi obdobně jako Zeman, Babiš či Okamura – tedy jako na ozvučnou desku svého konání či „skvělé vlády“.

Když to neudělají jiní, dovolí si to autor tohoto textu: Zdeňku Šarapatkovi děkuji za jeho mnohaleté snažení a konstatuji, že se zasloužil o Českou televizi.

Komentář vyšel i v tištěném týdeníku Forum