IN MEDIAS RES. Mají se novináři ženit? Tuto otázku si položily Národní listy 1. května 1894. Mezi informací o pohřešované švédské polární výpravě a londýnském sporu dvou železničářů o odměnu za nalezení odloženého dítěte následovala odpověď:

„Anglický jeden sborník odpovídá na otázku, mají-li se žurnalisté ženit rozhodným ´ne!´ Názor ten odůvodňuje následovně: Žurnalisté nesmějí se ženit, poněvadž jejich poslání jest tak velké, vznešené a ušlechtilé a zabírá tak úplně veškerou jejich činnost, že jim nezbývá času, věnovati se ženě a rodině. Žurnalisté jsou vyvolenci myšlenky, mučedníci ducha, heroické duše, jež silny a nepohlehajíce nijakým vlivům, musí zůstat samotny…“

PSALO SE PŘED… 120 LETY
Národní listy, 5.5.1899, https://t.co/pmYNulkGbH pic.twitter.com/L9NUv5sHkm

— Národní digitální knihovna (@kramerius_nkcr) May 5, 2019

Na dávno zapadlou informaci upozornil twitterový účet Národní knihovny ČR. Patří mu za to neskonalý dík. Nejen proto, že mnoha kolegům i kolegyním z branže poskytl téma pro vtipné glosy na sociálních sítích.

Po 125 letech od publikování názoru „anglického jednoho sborníku“ by slova o heroičnosti novinářského stavu či mučednictví ducha vzbudila toliko posměch. V žebříčku prestiže povolání CVVM lidé žurnalistu vidí na smutném 21. místě z 26.

Hůře na tom v očích veřejnosti jsou už jen kněz, prodavač, sekretářka, poslanec a uklízečka. Ještě v roce 2004 si přitom novináři drželi relativně slušné 12. místo, hned za profesionálním sportovcem a před ministrem.

Přestat se bát o hypotéku

Mediální krize není jen krizí letitého byznys modelu. Je především krizí důvěry v média. Diváci, posluchači či čtenáři přestali věřit novinářům. Svůj díl viny na tom má hybridní válka totalitních režimů vedená proti svobodným národům a zpochybňování i zřejmých faktů populisty všech azimutů.

OBCHODNÍCI SE STRACHEM

Nová publikace HlídacíPes.org mapující český i evropský POPULISMUS.

Více informací ZDE.

Ale nepřítel usilující o „myšlenkovou diverzi“ tu byl vždy. Stejně tak politici historicky svobodná média „nemusí“. Vždy se snažili a snaží zpochybnit důvěryhodnost těch, kteří se jim dívají pod prsty. Navíc – lidé politikům nevěří. Vysvětlovat úpadek důvěry v novinářský stav permanentními slovními útoky Donalda Trumpa, Miloše Zemana či Andreje Babiše se nabízí, nevystihuje však podstatu.

Nedůvěra v česká média je mimo jiné důsledkem neprofesionality novinářů. Za mě v první řadě.

Ne, nebudu nabízet dobrovolný mužský celibát jako cestu k nápravě. Ostatně – z poslední Novinářské ceny si šest z deseti cen odnesly ženy, dvě novinářské kolektivy a pouze tři novináři, muži.

Nicméně trocha heroismu či mučednictví rozhodně nebude na škodu, jakkoli mohou být terčem posměchu. I kdyby měly mít podobu drobného risku s nesplacenou hypotékou.

Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s týdeníkem Marketing&Média. Více o médiích a marketingu najdete v aktuálním vydání M&M, které vychází každé pondělí.