Ondřej Neumann: Francouzští novináři v přímém přenosu školí Křetínského
IN MEDIAS RES. Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám, a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře Daniela Křetínského. Velmi inspirativní!
Vzpomenete si ještě na francouzský film Hračka s Pierre Richardem z poloviny 70. let minulého století? Dlouhodobě nezaměstnaný novinář získá místo na zkušební dobu ve významných novinách. A dostane za úkol napsat reportáž z obchodního domu.
Tam si ho všimne rozmazlovaný synek mediálního magnáta, majitele nebožákových novin a trvá na svém – tuhle HRAČKU chci.
Netrvá dlouho a pisálek je zabalen do bedny a odeslán bavit vydavatelova potomka.
Není byznys jako byznys
Snímek z roku 1976 je vysoce aktuální v soudobém Česku. Přesně od poloviny roku 2013, kdy Andrej Babiš oznámil, že kupuje Mafru. Po něm si začali pořizovat „svá média“ další tuzemští miliardáři. A novináři se začali stávat hračkami v jejich rukou.
V očích magnátů jsou zaměnitelnými zaměstnanci, kteří mají držet krok a ústa. Pak se budou mít relativně dobře. Stejně jako další lidé z koncernu či holdingu – z drůbežáren, chemiček, lékáren, tepláren nebo třeba fotbalové Sparty.
To je ovšem hluboký a v Česku bohužel hodně rozšířený omyl. Média nejsou byznys jako každý druhý. Jejich role je v demokratické společnosti nezastupitelná. Zastupují veřejnost při kontrole státní moci. Svobodná média musí být ale osvobozena nejen od vlivu státu, ale i od moci svých majitelů.
Komu slouží novináři
Ne, nechci tím tvrdit, že mediální domy patří jejich zaměstnancům, nebo že by snad měly být ve vyšším zájmu vyvlastněny a předány do rukou „pracujících redaktorů“.
Celé je to o míře redakční nezávislosti na vydavatelových zájmech a rozmarech. Tedy přesně o tom, co tuzemští majitelé nejsou schopni akceptovat. Protože oni si přece média pořizovali, aby sloužila jejich zájmům, nikoli zájmu veřejnému.
Bohužel jim to důrazně nevysvětlili ani jejich zaměstnanci. Proto jsou nyní v situaci podobné hrdinovi z filmu Hračka. Vydáni na milost a nemilost vrtochům majitelů.
O to zajímavější je sledovat jiný francouzský příběh. Odehrává se v těchto měsících a čeští novináři by měli povinně hltat každý díl „seriálu“ o tom, jak se Daniel Křetínský pokouší převzít kontrolu nad novinami Le Monde.
Francouzská inspirace
Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám, a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře.
A neberou to jako vyhlášení války. Chtějí to mít černé na bílém, kdyby snad někdy v budoucnu chtěl Křetínský pozapomenout na své dnešní deklarace.
Ale hlavně – svým přístupem mu hned od začátku ukazují, že s nimi bude těžké pořízení, kdyby je snad chtěl jednou zařadit někam mezi zaměstnance firmy na odvoz odpadků nebo prodavače v Makru. A požadoval po nich, aby mu posloužili v jeho snaze posílit byznysové pozice ve Francii.
Velmi inspirativní přístup.
Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s týdeníkem Marketing&Média. Více o médiích a marketingu najdete v aktuálním vydání M&M, které vychází každé pondělí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Ondřej Neumann: Ivo Lukačovič dává ruce pryč od mediálního ratingu NFNŽ a poptává jiný
Ondřej Neumann: MediaRating HlídacíPes.org je ostudnou vizitkou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Kretinsky – slon v porcelanu. Ta poznamka o (fotbalove) Sparte je velmi trefna. Staci se podivat na „uspechy“ od te doby, co to koupil.
Já jsem novinář, kdo je víc !!? Nesouhlasím. Mám jiný názor .
Pokud je novinář takový chudák, že se nechá koupit ( zůstává v žoldu majitele, se kterým se názorově rozchází ), tak je mi ho líto.
Ale každého volba. Mimochodem, tohle přece platí i v jiných profesích.
Obecně pokud začne zaměstnanec kádrovat šéfa nebo dokonce majitele, tak je to začátek revoluce. A může se 1000x schovávat za vzletná slova o „hlídacích psech“ demokracie, o svědomí , etice apod.
Ale ona ta revoluce již vlastně plíživě probíhá, tak co se divím.