Ondřej Neumann: Francouzští novináři v přímém přenosu školí Křetínského
IN MEDIAS RES. Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám, a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře Daniela Křetínského. Velmi inspirativní!
Vzpomenete si ještě na francouzský film Hračka s Pierre Richardem z poloviny 70. let minulého století? Dlouhodobě nezaměstnaný novinář získá místo na zkušební dobu ve významných novinách. A dostane za úkol napsat reportáž z obchodního domu.
Tam si ho všimne rozmazlovaný synek mediálního magnáta, majitele nebožákových novin a trvá na svém – tuhle HRAČKU chci.
Netrvá dlouho a pisálek je zabalen do bedny a odeslán bavit vydavatelova potomka.
Není byznys jako byznys
Snímek z roku 1976 je vysoce aktuální v soudobém Česku. Přesně od poloviny roku 2013, kdy Andrej Babiš oznámil, že kupuje Mafru. Po něm si začali pořizovat „svá média“ další tuzemští miliardáři. A novináři se začali stávat hračkami v jejich rukou.
V očích magnátů jsou zaměnitelnými zaměstnanci, kteří mají držet krok a ústa. Pak se budou mít relativně dobře. Stejně jako další lidé z koncernu či holdingu – z drůbežáren, chemiček, lékáren, tepláren nebo třeba fotbalové Sparty.
To je ovšem hluboký a v Česku bohužel hodně rozšířený omyl. Média nejsou byznys jako každý druhý. Jejich role je v demokratické společnosti nezastupitelná. Zastupují veřejnost při kontrole státní moci. Svobodná média musí být ale osvobozena nejen od vlivu státu, ale i od moci svých majitelů.
Komu slouží novináři
Ne, nechci tím tvrdit, že mediální domy patří jejich zaměstnancům, nebo že by snad měly být ve vyšším zájmu vyvlastněny a předány do rukou „pracujících redaktorů“.
Celé je to o míře redakční nezávislosti na vydavatelových zájmech a rozmarech. Tedy přesně o tom, co tuzemští majitelé nejsou schopni akceptovat. Protože oni si přece média pořizovali, aby sloužila jejich zájmům, nikoli zájmu veřejnému.
Bohužel jim to důrazně nevysvětlili ani jejich zaměstnanci. Proto jsou nyní v situaci podobné hrdinovi z filmu Hračka. Vydáni na milost a nemilost vrtochům majitelů.
O to zajímavější je sledovat jiný francouzský příběh. Odehrává se v těchto měsících a čeští novináři by měli povinně hltat každý díl „seriálu“ o tom, jak se Daniel Křetínský pokouší převzít kontrolu nad novinami Le Monde.
Francouzská inspirace
Téměř v přímém přenosu můžeme sledovat, jak se sebevědomí novináři dokáží postavit majiteli. Garantujte nám, a to písemně, naši redakční nezávislost, vyzvalo nejnověji 460 novinářů ve Francii českého miliardáře.
A neberou to jako vyhlášení války. Chtějí to mít černé na bílém, kdyby snad někdy v budoucnu chtěl Křetínský pozapomenout na své dnešní deklarace.
Ale hlavně – svým přístupem mu hned od začátku ukazují, že s nimi bude těžké pořízení, kdyby je snad chtěl jednou zařadit někam mezi zaměstnance firmy na odvoz odpadků nebo prodavače v Makru. A požadoval po nich, aby mu posloužili v jeho snaze posílit byznysové pozice ve Francii.
Velmi inspirativní přístup.
Text vznikl ve spolupráci HlídacíPes.org s týdeníkem Marketing&Média. Více o médiích a marketingu najdete v aktuálním vydání M&M, které vychází každé pondělí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Média versus svatí spasitelé ze sociálních sítí. Demokracii chybí prostor pro debatu
Babiš kontra Řezníček. Hodinka nenávisti k České televizi jako výzva k lynči
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Kretinsky – slon v porcelanu. Ta poznamka o (fotbalove) Sparte je velmi trefna. Staci se podivat na „uspechy“ od te doby, co to koupil.
Já jsem novinář, kdo je víc !!? Nesouhlasím. Mám jiný názor .
Pokud je novinář takový chudák, že se nechá koupit ( zůstává v žoldu majitele, se kterým se názorově rozchází ), tak je mi ho líto.
Ale každého volba. Mimochodem, tohle přece platí i v jiných profesích.
Obecně pokud začne zaměstnanec kádrovat šéfa nebo dokonce majitele, tak je to začátek revoluce. A může se 1000x schovávat za vzletná slova o „hlídacích psech“ demokracie, o svědomí , etice apod.
Ale ona ta revoluce již vlastně plíživě probíhá, tak co se divím.