Poprvé se o uspořádání olympijských her v České republice, respektive Československu, vážně uvažovalo ještě v časech Jiřího Gutha-Jarkovského, v počátcích první republiky. Tyto plány ale nakonec skončily v samém zárodku. Podruhé v době Pražského jara a potřetí poměrně nedávno – za primátorování Pavla Béma.

I když je právě poslední kandidatura na uspořádání her v roce 2016 (tedy na právě probíhající olympijské hry v Riu) v kolektivní paměti asi nejvíce, nejdále došly přípravy na konci 60. let minulého století. Vysněným cílem bylo pořádání OH 1980.

Praha má z té doby dokonce i jednu dokončenou a funkční olympijskou stavbu – hotel Olympik na Invalidovně, nedaleko Manin, kde měl stát i zamýšlený olympijský stadion.

Dálnice z Řezna do Prahy

„Hotel se začal stavět v přímé souvislosti s kandidaturou na pořádání olympiády. Stavěl se čtyři roky, vyšel na 81,5 miliónů korun, což byly tehdy velké peníze. Přichystáno tu bylo 831 lůžek,“ potvrzuje současný ředitel hotelu Vlastislav Šos.

Tehdy byla Praha a s ní celé Československo pořádání této významné sportovní akce jednoznačně nejblíže. „Vymyšlené to bylo docela šikovně, dokonce se začalo stavět. Jediné, co z toho ale zůstalo, je dodnes právě hotel Olympik,“ říká historik olympismu František Kolář.

Text vznikl ve spolupráci s magazínem Reportér, jeho kompletní verze vyšla v červencovém čísle 

Ve svých vzpomínkách se k autorství myšlenky hlásí někdejší šachový velmistr a po roce 1948 vlivný sportovní funkcionář ČSTV Luděk Pachman.

„Otravoval jsem tedy nového předsedu ČSTV a taky poslal stručnější návrh na předsednictvo ÚV KSČ. V červnu 1967 předsednictvo kupodivu můj návrh v zásadě schválilo – ještě dřív než se k němu tělovýchovné orgány vůbec vyslovily – a uložilo vládě jeho realizaci,“ popisuje Pachman ve své knize „Jak to bylo, zpráva o činnosti šachového velmistra za období 1924 – 1972“. Knihu vydalo nakladatelství manželů Škvoreckých 68 publishers v Torontu roku 1974.

Pachman náklady odhadl na tehdejších šest miliard Kčs s tím, že investice spojené s olympiádou by měly přetrvat dvoutýdenní sportovní svátek. Pachman vykreslil komunistickým funkcionářům smělé plány: „Dálnice z Prahy do Řezna a na druhou stranu až do Košic, moderní satelitní město fungující po dobu her jako olympijská vesnice, podzemní dráha, trojnásobná hotelová kapacita – a to ještě nebylo zdaleka všechno. Také představa zbrusu nového olympijského stadionu byla lákavá,“ vypočítával Pachman.

Vznikla propagační brožura, kterou českoslovenští funkcionáři rozdávali účastníkům olympijských her v Mexiku.

„Máme dobré šance uspořádat tuto velkou sportovní slavnost v roce 1980. Vezli jsme s sebou publikaci o naší případné kandidatuře, setkala se s velkým ohlasem. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Brundage mi na ni odpověděl osobním dopisem, jednotliví členové MOV se vyjadřovali k naší kandidatuře velmi sympaticky,“ citovalo Rudé právo bezprostředně po skončení OH v Mexiku v říjnu 1968 předsedu ÚV ČSTV Emanuela Bosáka.

S nástupem normalizace se změnilo mnohé; vyhasla i ochota SSSR dále podporovat kandidaturu Prahy na pořádání letních olympijských her. Přednost před svým satelitem dostala Moskva.

Rozcvička na rok 2020

Poslední plány na uspořádání olympiády v Praze jsou staré deset let. „Impuls stoprocentně přišel ze strany olympijského výboru. Byl nesmírně silný, autentický a moc se mi líbil. A to přesto, že jsem to by já, kdo byl vůči tomuto nápadu zpočátku velmi rezervovaný,“ vzpomíná na to dnes někdejší primátor Pavel Bém.

Praha podle něj doplatila na to, že je Praha. „Vše, co se týkalo Prahy bylo vždy bolestivé. Praha byla vždy vnímaná jako stát ve státě a získat peníze na stavbu metra, na dopravní investice, to byl vždy nekonečný souboj,“ říká. Na olympiádě přitom podle něj měla jednoznačně vydělat celá republika: novými dálničními úseky mezi Prahou a Ostravou i na jih Čech, obchvaty měst, modernizací letiště, rychlým spojením letiště s centrem města…

Je-li pozůstatkem kandidatury z konce 60. let hotel Olympik, bémovskou kandidaturu nejvíce připomíná metro do Letňan. Kvůli zakončení uprostřed polí na pražské periferii někdy přezdívané Syslov.

Někdejší primátor se však takovému odkazu brání. „Jeden kus příběhu je obslužnost velkého výstaviště, obslužnost Proseka a Letňan, kde žije 100 tisíc lidí… V okolí vyrostly nové satelity, nákupní centra. Dneska je to prodloužení takto daleko naprosto v pořádku,“ říká zaníceně. V době olympijského plánování měla v Letňanech stát buď mediální vesnice, nebo zcela nový stadion.

Kandidatura Prahy na rok 2016 měla být spíše jakousi rozcvičkou, testem možností a snahou využít kandidaturu k propagaci města. „První realistický termín byl 2020, protože bylo jasné, že po Londýnu půjde pořadatelství mimo Evropu,“ konstatuje František Kolář.

Hrám ale nepřálo ani veřejné, ani politické mínění. Na přípravu se z pražského rozpočtu vydalo přes 70 miliónů korun především na nejrůznější marketingové projekty, studie a plánování. Dodnes se řada Pražanů netají přesvědčením, že celá bémovská olympijská myšlenka byla jen metodou, jak kamarádům a známým přihrát zajímavé mnohamilionové zakázky. Pavel Bém nad tím ve své kanceláři mává rukou. Ale připouští, že dnes by – i s ohledem na bezpečnostní otázku – bylo vyhlášení kandidatury větší problém.

„Ohlásit v této atmosféře kandidaturu na takovou velkou akci, to by bylo předem politicky i mediálně prohrané. V dnešní době by to bylo neprůchodné. Ale nevíme, co bude třeba za dvacet let,“ říká exprimátor Bém.