Je to seznam, který měl sebrat argumenty kritikům veřejnoprávních médií. Soupis zaměstnanců s nejvyššími příjmy, které poprvé v dubnu podle zákona musel zveřejnit rakouský telerozhlas ORF, však vyvolal pravý opak – další kritiku, závist a dokonce i výhrůžky. To vše jen pár měsíců před volbami, v nichž aspiruje na vítězství strana, která chce veřejnoprávní média de facto zestátnit. Nejen proto by současnou debatu v Rakousku mělo sledovat i Česko.

Zatímco v Česku si aktuálně zástupci veřejnoprávních a komerčních médií, státu a podnikatelů v pracovních skupinách ministerstva kultury vyjasňují, za jakých podmínek projde zvýšení koncesionářských poplatků, Rakousko už má podobnou – a podobně složitou – debatu za sebou.

Od letoška se na provoz ORF skládají všechny domácnosti, nikoli jen ty s přiznaným rozhlasovým nebo televizním přijímačem. Zvýšil se tedy počet poplatníků, ale zároveň se v průměru snížil celkový poplatek. Příjmy pro ORF zůstaly zhruba stejné.

Už to samo o sobě mělo být plusovým bodem pro image veřejnoprávních médií – v době, kdy všechno zdražuje, najednou zlevní koncesionářské poplatky (samozřejmě s výjimkou zhruba deseti procent domácností, které do té doby neplatily nic).

Až příliš transparentní?

Součástí vyjednávání o této změně byly i další změny, které sice ORF budou trochu „bolet“, v konečném důsledku však posílí pozici veřejnoprávních médií směrem k jejich kritikům. Týká se to hlavně opoziční strany Svobodných, která dlouhodobě panuje v průzkumech preferencí, zřejmě vyhraje podzimní parlamentní volby, a která se také nijak netají záměrem koncesionářské poplatky zrušit. Označuje je za „daň“ nebo „vynucený poplatek“.

Jednou z těchto změn bylo výrazné omezení textového obsahu na zpravodajském webu Orf.at. Ten patří co do návštěvnosti k rakouské špičce a komerční média mu vyčítala, že si na svůj provoz nemusí na rozdíl od nich vydělávat sám, ale dotuje ho koncesionářskými poplatky.

Podobné výhrady jsou slyšet z komerčního sektoru i v Česku vůči veřejnoprávnímu webu iRozhlas. Možnou debatu o jeho změnách tváří v tvář jednáním o zvýšení koncesionářských poplatků nedávno připustil i generální ředitel ČRo René Zavoral.

Generální ředitel Roland Weißmann skončil v tabulce nejvyšších ročních příjmů až třetí. Těsně se do první desítky nevešel „rakouský Václav Moravec“, uznávaný a oceňovaný moderátor televizních politických debat Armin Wolf.

Další změnou byla povinnost větší transparentnosti, zakotvená v zákoně. Sem patří i v úvodu zmíněný seznam zaměstnanců a spolupracovníků ORF s nejvyššími výdělky – podle zákona těmi přesahujícími ročně 170 tisíc eur.

Tento seznam musel telerozhlas poprvé zveřejnit letos na začátku dubna. Zmíněnou platovou hranici „špičkových výdělků“ překročila zhruba šedesátka jmen – jde o směs topmanažerů, šéfů zemských studií, ale i moderátorů nebo zahraničních zpravodajů.

Generální ředitel až třetí na pásce

Za pozornost stojí fakt, že generální ředitel Roland Weißmann skončil v tabulce nejvyšších ročních příjmů až třetí. Na prvním místě se umístil moderátor ranního vysílání lifestylové a hudební rozhlasové stanice Ö3 Robert Kratky. Těsně se do první desítky nevešel „rakouský Václav Moravec“, uznávaný a oceňovaný moderátor televizních politických debat Armin Wolf.

Nemá smysl zde příliš rozebírat konkrétní sumy nebo je přepočítávat na koruny, vzhledem ke zcela rozdílné platové hladině i kupní síle Rakouska. Podle oslovených expertů však zveřejněné výdělky například odpovídají těm ve veřejnoprávních médiích ve srovnatelném Německu.

Zveřejněná data ukázala i to, že mladí zaměstnanci ORF berou výrazně méně než uvedená šedesátka těch nejvíce vydělávajících, a především to, že i v rámci veřejnoprávních médií existuje obrovská propast mezi odměňováním mužů a žen.

Podstatné je, co zveřejnění seznamu vyvolalo. Původně totiž mělo jít o argument ve prospěch veřejnoprávních médií, která musí nejen v Rakousku odrážet dlouhodobou kritiku právě kvůli nízké transparentnosti výdajů a vnitřních procesů.

Samotný seznam však vyvolal pravý opak, někteří lidé uvedení na listině dostali i výhrůžky. A zmíněná rakouská strana Svobodných zveřejněné platy otočila znovu v neprospěch veřejnoprávních médií, která je podle Svobodných potřeba „zeštíhlit“.

Samotný telerozhlas ORF i další mediální odborníci mluví o „zneužití transparentnosti“. Upozorňují na to, že zveřejněná data ukázala i další podstatné věci – například to, že mladí zaměstnanci ORF berou výrazně méně než uvedená šedesátka těch nejvíce vydělávajících, a především to, že i v rámci veřejnoprávních médií existuje obrovská propast mezi odměňováním mužů a žen. Ty jsou výrazně více zastoupeny v nižších platových kategoriích.

Kromě zveřejnění platů ORF přijala také nový kodex chování závazný pro své zaměstnance a spolupracovníky. Ten má nejen přísněji regulovat jejich vystupování na sociálních sítích, ale také podrobněji posuzovat, jaké vedlejší příjmy jsou ještě v pořádku, a které už nikoli – například při moderování externích akcí.

„Vykydat“ nebo raději „odstřelit“?

Navzdory původním záměrům autorů zákona tak půl roku před parlamentními volbami dostali rakouští kritici veřejnoprávních médií další argumenty, které můžou proti ORF zneužít. A to v době, kdy preferencím vévodí strana, která dlouhodobě vidí v ORF jednak hlavního nepřítele, ale zároveň i nástroj, kterým odměňuje služby svých věrných.

Čerstvá zkušenost z Rakouska ukazuje, že požadavky na vyšší transparentnost veřejnoprávních médií, jakkoli oprávněné, je potřeba posuzovat a prosazovat obezřetně.

Ukazují to více než pět let staré záznamy online konverzací tehdejšího šéfa Svobodných H. C. Stracheho. V chatovacích fórech, zajištěných v jeho telefonu při vyšetřování korupční aféry přezdívané Ibiza, se ORF objevuje často. Například ve spojeních jako „musíme tam vykydat“ nebo „musíme je odstřelit“.

Z protokolů také vyplývá, že H. C. Strache chtěl například obstarat lukrativní post v televizi svému osobnímu fitness trenérovi.

Rakouským výpadům vůči veřejnoprávním médiím přitom není vůbec vzdálená ani současná rétorika české parlamentní opozice. Jak SPD, tak hnutí ANO se také s rakouskými Svobodnými shodují v tom, že v případě vstupu do vlády Českou televizi a Český rozhlas zestátní.

Například začerněné smlouvy ČT se v jejich kritice objevují pravidelně. Stejně tak se odpůrci současné podoby veřejnoprávních médií, ať už ve sněmovně nebo mimo ni, občas ohánějí i požadavky na výše popsané zveřejnění platů veřejnoprávních novinářů a dalších zaměstnanců.

Čerstvá zkušenost z Rakouska ale ukazuje, že nároky na větší transparentnost veřejnoprávních médií, jakkoli obecně oprávněné, je potřeba posuzovat a prosazovat obezřetně.

K jakým konkrétním ústupkům nakonec komerční média, stát a podnikatelé veřejnoprávní ČT a ČRo dotlačí, by mělo být jasné v příštích týdnech. Ministerstvo kultury chce oznámit výsledky jednání pracovních skupin ke zvýšení koncesionářských poplatků podle informací HlídacíPes.org do konce dubna.