Nemocná společnost: Trestním právem proti průjmu i jmenování úřednice

Společnost, která se neumí vypořádat se svým všedním fungováním jinak než za pomoci trestního práva a asistence policie, je nemocná, tvrdí právník Aleš Rozehnal.

Vedení Prahy 6 se rozhodlo, že podá trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli znečištění vody v Dejvicích a Bubenči bakteriemi a viry.

Kontaminaci vody pravděpodobně zavinilo slepé rameno z roku 1925, které bylo v 60 letech minulého století předěláváno a nebylo zakresleno do mapy.

A jiný případ: na pobočkách Energetického regulačního úřadu zasahovala protikorupční policie, a to zřejmě kvůli podezření, že místopředsedkyně úřadu mohla být jmenována do své funkce v rozporu s energetickým zákonem, a tím, že ji předsedkyně úřadu jmenovala, způsobila státu škodu.

Co mají tyto dvě události společného? Mají společnou snahu řešit běžné problémy, pochyby či havárie prostředky trestního práva.

Trestní právo jako krajní řešení

Ochranu demokracie, společnosti, práv a svobod jednotlivců, jejich života, zdraví a majetku je přitom třeba dosahovat především mimotrestními nástroji. Na protiprávní jednání je možno reagovat opatřeními trestního práva až v krajních případech.

Trestněprávní ochrana je na místě jen tehdy, pokud k ochraně nepostačují prostředky jiných právních odvětví, zejména práva správního, občanského, či obchodního, neboť trestněprávní řešení je třeba považovat vždy za nejzazší řešení.

Trestní právo chrání jedince jen tehdy, jestliže právní prostředky jiných právních odvětví k jejich ochraně nepostačují.

Trestnými činy mohou být pouze nejzávažnější případy protispolečenských jednání. Tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale v právním státě také nepřípustné.

Opět: trestní právo má opodstatnění pouze tam, kde jsou jiné prostředky vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné.

Možnost justičních omylů

Stejně tak je v právním státě nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, tedy typicky k řešení sporů nebo dokonce konkurenčního boje mezi podnikateli.

Teprve po vyřešení sporu v civilní či obchodněprávní sféře je možno učinit závěr o případné trestnosti jednání. Ochrana práv jednotlivců nemůže být řešena tak, že se přenese na orgány činné v trestním řízení.

Stát musí uplatňovat prostředky trestní represe velmi zdrženlivě, jinak má nakročeno k tomu, být státem policejním a nedemokratickým.

Působení trestního práva je spojeno s velkým množstvím negativních jevů, jako je např. zásah do osobnostních práv podezřelých nebo možnost justičních omylů, a proto je třeba dát přednost prostředkům, které fungují jemněji a jsou doprovázeny menším počtem rizik.

Neodůvodněná kriminalizace vede ke společenskému napětí, jehož jsme v současnosti svědky, potlačování lidských práv a svobod a ke stigmatizaci širokého okruhu podezřelých, pro které může být kriminalizace jejich jednání společensky a lidsky likvidačním faktorem.