Není úlohou médií kontrolovat vládní moc a nezávislí novináři jsou ve skutečnosti političtí aktivisté, tvrdí mluvčí maďarské vlády Zoltán Kovács. Jeho výrok ilustruje, kam až se Maďarsko propadlo v oblasti svobody médií za posledních deset let, kdy zemi nepřetržitě vede premiér Viktor Orbán. Čerstvé analýzy evropských novinářských organizací přitom naznačují, že česká média se pomalu vydávají maďarskou cestou.

Jak daleko se Maďarsko v Orbánově éře posunulo směrem pryč od liberální demokracie, dobře ukazují tamní média, která premiér až na výjimky ovládl a využívá je k šíření vládní propagandy. To vše uprostřed Evropské unie, která tomu nijak nedokáže bránit.

„Evropská unie svou neschopností zasáhnout v klíčových momentech omezování svobody médií v Maďarsku pomohla maďarským úřadům, aby v tom dále pokračovaly,“ píše sedm evropských novinářských organizací v nové zprávě o maďarských médiích.

Vydaly ji v listopadu, rok poté, co vydavatelé 467 maďarských médií „dobrovolně“ převedli své tituly do vládní mediální nadace, která ještě víc upevnila vliv Viktora Orbána, jeho vlády a s ní spřízněných podnikatelů na maďarská média.

Mimochodem – nelichotivé vysvědčení vystavila podobná zahraniční novinářská monitorovací mise letos na podzim také Česku. O zprávě týkající se českých médií, jejich postupující oligarchizace, úpadku regionální žurnalistiky a rizik novinářské profese v tuzemsku, jsme informovali ZDE.

Zpráva o Česku naznačila, že výhybky českých médií jsou v řadě ohledů nastavené maďarským směrem. Čerstvý materiál o samotném Maďarsku pak ukazuje, jak fatální může být to, pokud vládní mediální jízda dorazí do vytyčeného cíle.

Svoboda podle Putina

Maďarský premiér se při ovládnutí mediální scény obešel bez fyzického násilí proti novinářům. Spolehl se na řízenou manipulaci mediálního trhu (vládou řízené převzetí či likvidace kritických médií). Média se přestala dělit na levicová a pravicová, namísto toho se z nich stala vládní či protivládní, konstatuje zpráva.

Nezávislí novináři a redakce, které na trhu stále působí, čelí nálepkování a nadávkám do „politických aktivistů“, „těch, co nenávidí Maďarsko“ či do zahraničních agentů a zrádců.

I když je to rétorika, která do značné míry připomíná Putinovo Rusko, Maďarsko na rozdíl od Česka nečelí zdaleka tak velkému vlivu ruských dezinformačních kampaní. Orbán se obejde bez nich. „Veřejnoprávní média, zdeformovaná do médií státních, tuhle roli efektivně přebírají, spolu s mediální provládní nadací,“ píší evropští novináři.

Orbán může tvrdit, že formálně zachoval svobodu tisku, ale podobně jako Putin ve skutečnosti izoluje velkou část populace – hlavně tu na venkově – od kritických informací vůči vládě a tím si dále upevňuje mocenskou základnu.

Vláda: Média nemají kontrolovat mocné

Monitorovací mise se setkala jak s novináři i zástupci občanských organizací, tak například i s Orbánovým mluvčím Zoltánem Kovácsem. Ten dlouhodobě obhajuje svého šéfa i celou vládu před celým světem – třeba tím, že perfektní angličtinou vyvrací na Twitteru články zahraničních médií o tom, jak je situace v Maďarsku špatná. Totéž udělal i při setkání se zástupci novinářských organizací z Evropy.

„Mluvčí Kovács popřel problémy se svobodou a pluralismem médií. Konstatoval, že není úlohou médií kontrolovat vládní moc a popsal nezávislé novináře jako politické aktivisty,“ píše zpráva.

V jakém stavu jsou maďarská média, dokládá dokument i v následujících bodech:

• Téměř v 80 procentech politického a společenského zpravodajství rozhoduje o financování mediálního trhu vládní strana Fidesz.
• Po nuceném ukončení činnosti deníků Népszabadság a Magyar Nemzet zbyl v Maďarsku poslední nezávislý deník Népszava s nákladem 20 tisíc výtisků. Pro srovnání – vládou kontrolovaná síť regionálních novin má sama o sobě náklad 200 tisíc kusů.
• Existuje jediná nezávislá rozhlasová stanice Klubrádió, která vysílá pouze v Budapešti. Dále jediná nezávislá televize s politickým zpravodajstvím ATV, která má ale malý podíl na trhu. Proti nim vysílají po celé zemi desítky provládních programů.

Orbán si nadvládu nad mediálním trhem udržuje i prostřednictvím státní inzerce v médiích, kterou používá doslova jako zbraň.

Nezávislá média jsou ze státní inzerce prakticky vyloučená, zatímco ta provládní z ní profitují, píše zpráva. Například v roce 2018 provládní stanice TV2 dostala 67 procent z celkového objemu státní inzerce pro televizní sektor, zatímco nezávislá RTL Klub s podobným diváckým zásahem jen jediné procento. Podobná nevyváženost platí i pro ostatní typy médií.

Důsledky takového protežování provládních médií se dají snadno vytušit: soukromé firmy, včetně zahraničních, se bojí inzerovat v nezávislých médiích, aby na ně nedopadly ekonomické či daňové sankce od maďarské vlády. Stejně tak tato politika odrazuje případné investory, kteří by chtěli nezávislá média přímo podpořit.

Vstávej, nebo budeš v televizi

Kromě ekonomické kontroly má vláda nad celým systémem také tu politickou – veřejnoprávní média byla podle zprávy „zdeformovaná na státní média, opoziční hlasy se v nich buď neobjevují vůbec anebo jen v negativním světle, například před volbami“.

Mediální rada, národní regulátor pro oblast médií, je tvořená výhradně nominanty Orbánovy strany Fidesz. Dříve se také v Maďarsku uvažovalo o zřízení kontroverzní „komory novinářů“, která by mohla určovat, kdo tuto profesi smí vykonávat. Vládní mluvčí Kovács ale v listopadu při setkání s evropskými novináři zřízení komory nepotvrdil.

Každodenní realita nezávislých novinářů v Maďarsku tedy podle zprávy vypadá zhruba takhle: státní úřady i politici Fideszu s nimi odmítají mluvit, bez vysvětlení jim odmítají poskytovat informace a nepouštějí je na politické či úřední akce.

Někteří novináři čelí i osobní dehonestační kampani – například v listopadu to byl útok proti dvěma novinářům portálu Index.hu, když jeden z nich přiznal, že nevstal, když na stadionu hrála nacionalistická píseň.

Výsledkem byly očerňující plakáty v Budapešti i zmínky v provládní televizi proti oběma žurnalistům. Vláda zpětně celou kauzu označila za „cílenou provokaci levicových médií“, konstatuje zpráva.

Když může Maďarsko, tak my taky

Podobné výhrůžky, zastrašování (novinářky – ženy přiznaly při rozhovorech s členy monitorovací mise sexuální obtěžování po internetu či výhrůžky znásilněním kvůli jejich práci) vedou i ke snižování solidarity v rámci novinářské komunity, kde novináři bojují o zbytky nezávislého mediálního prostoru, o omezené finance i publikum.

Zpráva přitom nijak neskrývá, že vše popsané umožnila do značné míry také Evropská unie svou vlastní nečinností.

„Vláda Fideszu tím dostala otevřený prostor, aby neliberální mediální model šířila dál do střední a východní Evropy, a tím ohrozila svobodu médií v celém regionu. Je to zpráva pro ostatní ve stylu: Když může Maďarsko, můžeme taky,“ konstatuje zpráva.

Dokument proto apeluje na EU, aby následky alespoň zmírnila. Kromě jasného odsouzení útoků na novináře v Maďarsku i „tvrdými“ prostředky. Například větší finanční podporou nezávislých novinářů v zemi anebo důkladným prošetřením, jak Maďarsko nakládá s unijními dotacemi, a zda se v zemi nezneužívají právě pro omezování svobody médií.