Snížení nelegální migrace a udržení stability mají být hlavní cíle budoucího německého kancléře Friedricha Merze ve vztahu k Blízkému východu. Merz už dříve naznačil, že počítá s větší vojenskou podporou Izraele, v Sýrii se zaměří na spolupráci s Tureckem tak, aby podmínky ve válkou zpustošené zemi umožnily návrat syrských uprchlíků a stabilní politická situace působila jako prevence odchodu dalších Syřanů do exilu.

Tvrdší postup proti migrantům se podle má projevit v krocích nové německé vlády nejen uvnitř země, ale také v její zahraniční politice, především na Blízkém východě a v Africe.

Tam se Friedrich Merz jako kancléř zaměří na „stabilizační“ prvky, které by měly pomoct zabránit novým migračním vlnám.

„Budou vnímat region v kontextu migrace. Budou chtít zabránit situacím, které by mohly podnítit budoucí migrační vlny do Evropy,“ řekl pro server Al Monitor Robin Quinville, ředitel programu Globální Evropa Wilsonova centra s tím, že mantrou nového kancléře bude stabilita.

Na Blízkém východě to podle něj bude znamenat větší vojenskou podporu Izraele a také užší spolupráci s Tureckem. O ní hovořil sám Merz už začátkem února v rozhovoru pro tureckou oficiální tiskovou agenturu Anadolu, kde označil Ankaru za nepostradatelnou pro evropskou obranu.

K Turecku čelem…

„Vzhledem k očekávání Spojených států, že spojenci v NATO převezmou větší odpovědnost za svou vlastní bezpečnost, měli by evropští spojenci v rámci Aliance zahájit strategický dialog s Tureckem o tom, jak můžeme lépe prosazovat naše společné zahraničněpolitické zájmy,“ řekl předseda CDU.

Podle statistik německého ministerstva zahraničí jsou Němci nejdůležitějším obchodním partnerem Turecka a jedním z největších zahraničních investorů v zemi. V roce 2023 vzrostl objem vzájemného obchodu na 55 miliard eur.

V Turecku působí přes 8000 německých společností nebo tureckých firem, kde mají Němci majetkovou účast. Naopak turecká diaspora patří v Německu se třemi miliony osob tureckého původu a 1,3 milionu osob s tureckým občanstvím k největším.

Spolu s ambicí Turků být jedním ze zásadních aktérů i při vyjednávání rusko-ukrajinské mírové dohody to z Ankary dělá partnera, kterého Evropa, potažmo Německo, „nebude chtít přehlížet“.

Turecko je pro Němce zajímavé ještě z dalšího důvodu, hraje čím dál významnější roli v blízkovýchodním regionu a po pádu režimu Bašára Asada má zásadní vliv na politický vývoj v Sýrii, což Merz komentoval už koncem minulého roku v rozhovoru pro německou televizní stanici RTL.

„Rusko bylo mocností, která chránila Sýrii a její režim. Teď Turecko posílilo a bude hrát ještě větší roli v celém regionu, takže abychom v něm nastolili politický mír, musíme s ním mnohem těsněji spolupracovat,“ nastínil už vloni Friedrich Merz své plány do budoucna.

Ke stabilizaci podle odborníků povede zmírnění sankcí, které jsou na Sýrii uvaleny, případné zapojení Evropy do obnovy a rekonstrukce Sýrie.

… i s ambicemi k Ukrajině

Evropská unie v uplynulém týdnu pozastavila některé ze sankcí, které se týkaly syrské energetiky, bankovnictví a dopravy, včetně letectví. Podmínila to nicméně dodržením plánu očekávaných reforem ze strany formující se syrské vlády, která by měla být známa v první půli března.

Alespoň tak to zaznělo na konferenci Národního dialogu v syrském hlavním městě Damašku, kam se sjelo na 600 zástupců všech možných skupin syrské společnosti, aby debatovali o směrnicích pro novou syrskou vládu.

Syrský prozatímní prezident Ahmad Šara, který byl jmenován tuto středu, se zavázal, že bude vládnout inkluzivním a tolerantním způsobem, což se Turecko snaží potvrdit projevy svého ministra zahraničí, který opakovaně zmínil, že z vytváření nového syrského státu „nebude vyloučena žádná náboženská ani etnická skupina“.

Od představitele státu, který už přes čtyřicet let tvrdě omezuje práva vlastní kurdské menšiny na tureckém území, je to sice minimálně odvážné tvrzení, nicméně Turecko má ambici držet obnovu Sýrie pod svým patronátem a podle Nadace na obranu demokracie (FDD), nestranického výzkumného institutu se sídlem ve Washingtonu, Recep Tayyip Erdoğan doufá, že se Sýrie stane odrazovým můstkem výraznějšího tureckého vlivu v celém regionu.

Vzhledem k tomu, že i v roce 2024 byla Sýrie nejčastější zemí původu žadatelů o azyl v Německu, konkrétně se 75 tisíci žádostmi, je v bytostném zájmu Německa alespoň část z těchto uprchlíků do Sýrie vrátit.

„Turecko tvrdí, že je připraveno nabídnout Sýrii vojenskou pomoc, výcvik a podporu při obnově. Jedná o uzavření společného obranného paktu, jehož výsledkem by byly nové turecké letecké základny v centrální Sýrii a výcvik pro novou syrskou armádu,“ píše ve své analýze FDD.

Spolu s ambicí Turků být jedním ze zásadních aktérů i při vyjednávání rusko-ukrajinské mírové dohody to z Ankary dělá partnera, kterého Evropa, potažmo Německo, „nebude chtít přehlížet“.

Situace Syřanů v Německu

Vývoj situace v Sýrii a její stabilizace je pro Němce důležitá i z hlediska případného návratu uprchlíků. Vedle turecké diaspory jsou Syřané druhou největší skupinou migrantů v Německu. Podle vládních údajů z roku 2023 jich tam žilo 972 460, plus dalších 1 281 000 osob se syrským původem.

V rámci velké uprchlické vlny, která do Německa přišla v roce 2015, získala podle portálu Infomigrants.net německé občanství polovina ze 320 tisíc syrských uprchlíků. Větší část má tedy stále status žadatelů o azyl nebo se jedná o osoby s povolením k trvalému či dočasnému pobytu.

Vzhledem k tomu, že i v roce 2024 byla Sýrie nejčastější zemí původu žadatelů o azyl v Německu, konkrétně se 75 tisíci žádostmi, je v bytostném zájmu Německa alespoň část z těchto uprchlíků do Sýrie vrátit.

Po pádu režimu Bašára Asada v prosinci minulého roku vydal Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) okamžité nařízení o zmrazení žádostí o azyl od syrských občanů. Podle BAMF se to týká 47 270 nevyřízených žádostí o azyl od syrských občanů.

Atmosféra v Německu po atentátech, ke kterým došlo během posledních několika měsíců a vysokému počtu hlasů, jež dostala ve volbách Alternativa pro Německo, volá po lepším zvládnutí imigrační otázky

Ke konci listopadu 2024 bylo u Spolkové agentury práce registrováno přibližně 279 600 Syřanů jako „hledající práci“. Z nich je 155 100 „nezaměstnaných“. To znamená, že jsou v současné době na trhu práce.

Míra jejich nezaměstnanosti činí 37 procent. Obecně jsou se ale Syřané řadí v rámci uprchlické komunity k těm vzdělanějším. Téměř „nepostradatelní“ jsou v současné chvíli v německém zdravotnictví, kde tvoří podstatnou část pomocného a pečujícího personálu.

Repatriace nebo remigrace

Atmosféra v Německu po atentátech, ke kterým došlo během posledních několika měsíců a vysokému počtu hlasů, jež dostala ve volbách antiimigrační krajně pravicová strana Alternativa pro Německo, volá po lepším zvládnutí imigrační otázky a nový kancléř Merz si je toho vědom.

Už před volbami mluvil o přísnější ochraně německých hranic, dalším plánem jsou repatriace, které jsou ovšem stále poměrně kontroverzním tématem. Krajně pravicová scéna nejen v Německu, ale také v Rakousku čím dál častěji operuje s pojmem „remigrace“ tedy „dobrovolného návratu migrantů a cizinců do jejich domovských zemí.“

Předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD) Alice Weidelová vyzývá k obojímu. Deportovat by podle ní mělo Německo 250 tisíc cizinců, včetně těch s kriminální minulostí. K dobrovolnému návratu pak vyzvala občany Afghánistánu i Sýrie, které podle ní už jsou zeměmi bez válečného stavu, tudíž se dají považovat za bezpečné.

S deportacemi cizinců plánuje v nejbližší době začít například sousední Polsko. Jeho parlament tento týden schválil zákon, který může pozastavit právo žádat o azyl na polském území.

Možnost legálního pobytu v zemi naopak Německo začalo nabízet občanům některých afrických zemí, konkrétně Keni a Ghany, se kterými uzavřelo dohody o „migraci kvalifikovaných pracovníků“. Zároveň by ale do těchto zemí Němci chtěli vrátit občany, kteří na jejich území pobývají ilegálně. V případě Ghany se podle Infomigrants.Net jedná asi o 5000 osob.

Afrika by také mohla Němcům podle jednoho z možných scénářů posloužit jako provizorní „deportační“ destinace. A to konkrétně Rwanda, která se podle zvláštního zmocněnce Spolkové vlády pro migrační dohody Joachima Stampa jako jediná přihlásila s nabídkou stávajících azylových zařízení, původně určených pro britský plán na vyslání ilegálních migrantů do této východoafrické země.

Vláda premiéra Keira Starmera v červenci minulého roku tři roky starý britský plán zrušila, připravená azylová zařízení jsou proto nevyužitá.

Stamp už vloni navrhnul, že by deportace ilegálních uprchlíků do Rwandy probíhalo pod dohledem OSN. „Můj návrh by byl, abychom se soustředili zejména na uprchlíky překračující východní hranice EU. Jde o 10 tisíc lidí ročně,“ řekl Stamp v podcastu společnosti Table Media.

Kromě toho Stamp navrhl, aby byl v novém společném evropském azylovém systému (CEAS) odstraněn tzv. spojovací prvek, který v současnosti vyžaduje, aby vnější azylové řízení probíhalo v zemích, kde má žadatel o azyl sociální vazby.

S deportacemi cizinců plánuje v nejbližší době začít například sousední Polsko. Jeho parlament tento týden schválil zákon, který může pozastavit právo žádat o azyl na polském území.

Polský ministr vnitra Tomasz Siemoniak na platformě X v úterý oznámil, že Polsko plánuje deportovat téměř 400 migrantů v návaznosti na potírání organizovaného zločinu v zemi.

Od początku 2025 roku 2616 obcokrajowców usłyszało zarzuty popełnienia przestępstw w Polsce. W ramach akcji Policji i Straży Granicznej 13-14 lutego zatrzymano 1474 osoby, a wobec 398 cudzoziemców wszczęto procedurę wydalenia z Polski. Przez następne dni Policja prowadziła… https://t.co/SCR0WVBovx

— Tomasz Siemoniak (@TomaszSiemoniak) February 25, 2025

„Od začátku roku 2025 bylo v Polsku obviněno ze spáchání trestných činů 2616 cizinců. Řízení o vyhoštění z Polska bylo zahájeno proti 398 z nich,“ napsal Siemoniak.

Podle něj mezi přestupky adeptů na vyhoštění patří práce bez povolení, ignorování lhůt pro povolení k pobytu, ale především závažné trestné činy jako přepadení, vloupání, loupeže nebo vraždy.

„Migranti, kteří dodržují zákony, legálně pracují a platí daně, jsou v Polsku vítáni. Ti, kteří páchají trestnou činnost, rozhodně ne,“ uvedl podle Polské tiskové agentury Siemoniak. V loňském roce bylo podle něj z Polska deportováno téměř 8000 osob. Převažovali ukrajinští státní příslušníci a druhou nejpočetnější skupinu tvořili občané Gruzie.