Česko by se mělo zařadit mezi většinu zemí na evropském kontinentu, kde o povolení obnovy řízení na základě nových důkazů rozhoduje jiný soudce, než který obžalovaného soudil v původním procesu. Na dotaz HlídacíPes.org to uvedl předseda komise pro přípravu nového trestního řádu, soudce Nejvyššího soudu Jiří Říha. Nový trestní řád by měl být v základní podobě připraven do konce letošního roku.

Dosud je obnova řízení povolena v případě, že se objeví nové důkazy, které soudu nebyly známy během původního projednávání. Může jít třeba o nové svědectví, ale stále častěji jde i o aplikaci nových vědeckých poznatků – třeba zkoumání DNA.

O povolení, aby se mohlo konat nové řízení, pak rozhoduje stejný soudce nebo senát, který obžalovaného soudil v původním řízení. A který ho často poslal do vězení.

Proto kritici už léta volají po tom, aby bylo rozhodování přesunuto jinam – nejčastěji se uvádí jiný senát téhož soudu.

Stejný soud, jiný senát

Právě tento model bude zakotven v návrhu nového trestního řádu, na němž pracuje komise pod vedením Jiřího Říhy. Ten na dotaz HlídacíPes.org uvedl, že komise hledala a našla vhodný kompromis.

„Řešení bylo shledáno v přesunu rozhodování na jiný senát téhož soudu,“ uvedl soudce Říha (celou argumentaci předsedy komise pro přípravu nového trestního řádu najdete níže v článku).

Ve hře byla i možnost, aby o povolení obnovy rozhodovaly vyšší soudní instance, to by ale podle Říhy vedlo k „přehřívání“ soudní soustavy. Zjednodušeně řečeno by se sice ulevilo nižším soudům, ale více by se zatížily soudy vrchní a Nejvyšší soud.

„Ano, zvažovali jsme i tuto alternativu – o obnově řízení by rozhodoval nadřízený soud, ale nakonec jsme ji zavrhli. Docházelo by totiž k přetěžování vyšších soudů, u nichž zvyšujeme jejich zátěž i v jiných ohledech – především návrhem na výrazné posílení apelace (apelačního principu na úkor kasačního) u odvolacích soudů a rozšířením dovolacích důvodů v rámci dovolání u Nejvyššího soudu,“ uvedl předseda komise.

Důvodem pro změnu je především snaha vyhnout se „střetu zájmů“, aby bylo vyloučeno, že o obnově řízení budou rozhodovat soudci, kteří se podíleli na rozhodnutí, proti kterému směřuje návrh na obnovu řízení. Ti mohou být podle kritiků zaujatí a podléhat pokušení neupozornit na případné chyby v původním řízení. Proti změně naopak mluví časová náročnost, kdy se bude muset nový soudce od počátku seznámit se spisem.

Co odpověděl soudce Jiří Říha na dotazy HlídacíPes.org?

„Ano, zvažovali jsme i tuto alternativu (o obnově řízení by rozhodoval nadřízený soud), ale nakonec jsme ji zavrhli. Docházelo by totiž k přetěžování vyšších soudů, u nichž zvyšujeme jejich zátěž i v jiných ohledech – především návrhem na výrazné posílení apelace (apelačního principu na úkor kasačního) u odvolacích soudů a rozšířením dovolacích důvodů v rámci dovolání u Nejvyššího soudu. Přesun obnovovacího řízení na soudy, které jinak rozhodují o řádných opravných prostředích, by znamenalo, že o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím jimi učiněným v prvním stupni (především rozhodnutím ve věci samé – tj. o samotném návrhu na povolení obnovy, ale i procesním rozhodnutím – tj. např. o vzetí do vazby, o vyloučení soudce, o uložení pořádkové pokuty apod.) by rozhodovaly soudy zase o jeden stupeň vyšší (tj. ve věcech projednávaných u okresních soudů by to byly až vrchní soudy, u věcí projednávaných u krajských soudů jako soudů prvního stupně by to byl dokonce Nejvyšší soud). Docházelo by tak k poměrně velkému přetěžování vyšších soudů v agendě, kterou jinak běžně nerozhodují. (např. Nejvyšší soud by byl takto v podstatě běžným druhoinstančním soudem rozhodujícím o řádných opravných prostředcích, běžně by činil rozhodnutí v otázkách skutkových, což by neměla být jeho úloha, měl by se i nadále zachovat přístup, že je soudem především kasačním).

Kromě toho by to znamenalo i další komplikace – např. by se mohlo prodloužit rozhodování ve vykonávacím řízení, které až do povolení obnovy normálně běží, zde by se nemohlo ve standardních lhůtách, které v trestním řádu nyní jsou (např. 30 dní u PP nebo PU – viz § 333 a § 350), rozhodnout, protože spis by byl u jiného soudu (buď bezprostředně nadřízeného, anebo ještě o jeden stupeň vyššího, pokud by se rozhodovalo o stížnosti). V podstatě by tak docházelo k „přehřívání“ soudní soustavy. Odbřemeněny by sice byly soudy nižších stupňů, ale vyšší zátěž by se přenesla na soudy vyšší, kterých je výrazně méně, muselo by tak dojít k jejich významnému personálnímu posílení.

Proto jsme hledali (v komisi pro tvorbu nového trestního řádu) kompromisní variantu, jak zaručit objektivní přezkum jiným soudním tělesem, tj. v zásadě naplnění odvalovacího (devolutivního) účinku, zároveň se ale vyhnout zvýšení zátěže vyšších soudů. Řešení bylo shledáno v přesunu rozhodování na jiný senát téhož soudu. To by mělo mít i vedlejší efekt v tom, že by mělo být výrazně jednodušší zajistit další navazující rozhodnutí původním soudem prvního stupně, který rozhodoval ve věci samé, pokud by po zrušení rozhodnutí bylo třeba takových rozhodnutí – např. vyslovení trestu při částečném zrušení viny, rozhodnutí v případě pokračujícího trestného činu (obnova byla směřována jen do některého dílčího útoku, ostatní mohou obstát) apod.“

Článek je součástí projektu Nevina, který HlídacíPes.org připravuje za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Cílem projektu je popsat případy domněle či skutečně nespravedlivě odsouzených a ukázat hlavní příčiny, které brání průchodu spravedlnosti.