Letošní rok je pro Rusy jiný, přestali se snažit přizpůsobit systému, tvrdí profesor Andrej Borisovič Zubov. Uznávaný ruský historik a kritik prezidenta Vladimira Putina v rozhovoru pro HlídacíPes.org popisuje, jak nedávný pokus o vraždu ruského opozičního politika Alexeje Navalného odhalil slabiny současného ruského režimu.

Jaká byla nebo je pozice Alexeje Navalného v rámci ruské společnosti? Vzhledem k tomu, že byl v roce 2007 vyloučen z opoziční liberální strany Jabloko kvůli příliš nacionalistickým postojům, asi nebude oblíbencem úplně celé opozice. A změnila na tom něco jeho nedávná otrava?

Andrej Zubov

Poslední průzkum na tohle téma ukázal, že pozitivně se k Navalnému staví každý pátý člověk v ruské společnosti. Znají ho ale skoro všichni Rusové. Teď kvůli tomu, co se mu stalo, kvůli té hrozné otravě. Předtím to bylo mnohem méně lidí. To byl známý mezi uživateli internetu, ale ne třeba diváky televize. Diváci státní televize, kteří nepoužívali internet, o něm určitě nevěděli. Teď o něm ví každý. Pro mnoho lidí symbolizuje bojovníka se lží a korupcí. Stal se člověkem, který se snaží zastavit krádeže, kterých se ruská politická elita dopouští na ruském státě.

Putin a vláda se hodně obávají toho, že ruská společnost přestane ignorovat politický život, že se lidé přestanou soustředit jen na svůj osobní život a že začnou žádat odpovědi na to, proč si nemůžou sami řídit své životy, proč tu není pořádný parlament. Protože nic z toho v Rusku prakticky nefunguje, vše je nějakým způsobem omezováno nebo se nesprávně používá. Navalnyj byl jedním z těch, kdo požadují transparentní správu státních financí a zavedení demokracie v Rusku. Hodněkrát kvůli tomu byl zatčen, je neustále pronásledovaný.

Navalného sledovala průběžně i ruská tajná služba FSB. Sám mnohokrát popsal, jak je prakticky pod neustálým dohledem. Proč myslíte, že byl otráven právě teď? Vyskytl se nějaký aktuální důvod?

To, že v červenci začaly demonstrace v Chabarovsku, kde zatkli opozičního gubernátora, kterého si lidé sami zvolili. Že se jim povedlo ho zvolit, bylo samo o sobě dost výjimečné… Pak se začaly dít věci v Bělorusku a domnívám se, že v Kremlu se prostě vylekali a pro jistotu se rozhodli Navalného zbavit. Aby neorganizoval lidi, co by šli protestovat.

Začali mít strach z opakování běloruského scénáře. V Bělorusku se Svjatlana Cichanouská stala alternativou Lukašenka, co kdyby se Navalnyj stal alternativou Putina? Upřímně, diktátoři všechno vidí a domnívám se, že rozkaz zlikvidovat Navalného přišel shora. Jenže pak došlo k několika náhodám, které Navalnému zachránily život (pilot letadla mimořádně přistál a záchranáři Navalnému píchli protijed atropin, pozn. red.)

Navalnyj se vrátí

Alexej Navalnyj se ve svém prvním vystoupení na YouTube po otravě nechal slyšet, že se po vyléčení plánuje vrátit do Ruska. To je ale asi hodně nebezpečné, jak to vnímáte?

Samozřejmě, že není v bezpečí. Je v nebezpečí stejně jako všichni lidé, kteří se staví proti systému. Ale pochopte, například v Bělorusku je to nebezpečné pro všechny, kteří jdou proti Lukašenkovi, a přesto je v ulicích sto tisíc lidí. Zkrátka máte na vybranou, buď riskovat a snažit se tím získat důstojný život, a nebo se smířit s životem jak v pracovním táboře a souhlasit s tím, že za vás rozhodují jiní.

Lidé v Rusku a obecně v postsovětském prostoru s tím byli dlouho smířeni a snažili se to ignorovat, snažili se přizpůsobit nastavenému banditskému systému. Stejně jako se přizpůsobují lidé nastaveným pravidlům v pracovních táborech.

Nadešel ale moment, kdy se zdá, že se leccos mění. Stále nechápu, čím to je, ale rok 2020 rok se vyjímá tím, že se lidé přestali snažit přizpůsobit systému. Rozhodli se ten banditský systém, který nám zbyl ještě z komunistické minulosti, změnit. Ostatně když je hlava státu součástí KGB a KGB ovládá celou naši zem….

Vidíte ale, co se teď děje v Kyrgyzstánu (volební komise tam po masových protestech veřejnosti začátkem října anulovala výsledky parlamentních voleb, kde zvítězily dvě dosud zavedené strany podporující úzké vztahy s Ruskem, pozn.red.) Před dvěma lety byla revoluce v Arménii, v roce 2014 na Ukrajině. Ten proces změny začal a rozvíjí se čím dál dynamičtěji. Připadá mi, že se lidé přestávají bát, a to je to hlavní.

Přesto, kdyby se Alexej Navalnyj rozhodl zůstat za hranicemi, jako například Svjatlana Cichanouská, může si udržet vliv, který v současné chvíli má?

Pochopte, mít autoritu uvnitř země a žít za hranicemi moc nejde. Když lidé, kteří chodí protestovat, žijí v té zemi a riskují každý den, očekávají od svých vůdců to samé. A například u Svjatlany Cichanouské je to problém. Odjela do Litvy, respektive ji násilně vyhnali do zahraničí. Ztratila tím část podpory. Naopak jiná opoziční tvář Maria Kolesnikovová odmítla odjet a roztrhala svůj pas. Zůstala v Bělorusku a ano zatkli ji, ale i ve vězení se jeví jako lídr opozice. Být lídrem ze zahraničí je mnohem složitější. A myslím, že Alexej Navalnyj si je toho dobře vědom. On je zkušený bojovník a ví, že kdyby zůstal za hranicemi, rychle by se na něj zapomnělo.

Ještě zpátky ke způsobu, jakým měl být Alexej Navalnyj odstraněn. Neznačí to, že byl otráven, a ne třeba zastřelen jako před pěti lety Boris Němcov, že ho chtěli spíš vystrašit? Že to může být jakási hra tajných služeb? I takové hypotézy se po otravě vyskytly…

Na tohle nemám odpověď. Metody KGB, metody FSB a proč zvolili tuto metodu a ne jinou, to byste se musela zeptat jich. Kdyby Navalnyj zemřel, tak by nikdo nic nezjistil. Zkrátka umřel v letadle. Všechno by skryli, zametli pod stůl. Jenže Navalnyj přežil a tajné se stalo veřejným.

Dokonce všude ve světě se o tom mluví. Nejen o tom, že otrávili opozičního politika, ale také o tom, že nechávají vyrábět vojenské chemické zbraně, které jsou zakázané mezinárodními konvencemi, a samotné Rusko ty konvence podepsalo. Takže mezinárodně to podle mě Rusko hodně poškodilo. Právě tento přístup, že lže a nedodržuje mezinárodní závazky.

Putinovy obavy

Jaký dopad má celá kauza uvnitř Ruska?

Ruské vedení se hodně leklo ohlasů, které otrava vyvolala po celém světě, toho, že se na všechno přišlo. Že se kvůli porušení konvencí chystají na Rusko mezinárodní sankce. Lekli se dokonce tak, že o tom začali mluvit i v televizi. Do této doby byl Navalnyj pro provládní televize v podstatě neexistující osoba. Mluvilo se o něm málo, teď o něm mluví všichni. Mluví o něm víc než o Putinovi. Samozřejmě ale v duchu toho, že ho odsuzují, shazují ho. Nazývají ho neopolitikem, bloggerem.

To je výklad pro starší generaci, diváky televize, ale Navalnyj má obrovskou sílu především na internetu.

Ti, co používají internet, mladší lidé, takovému výkladu samozřejmě nevěří. A proto je v Rusku jasně vidět, že popularita vedení země se odvíjí od rozlohy města. Čím větší město, tím menší je popularita vlády u jeho obyvatel. A také u mladých lidí není její popularita vysoká. Když to shrnu, vedení země je stále populární u starších lidí, ale u obyvatel středního věku a lidí mladších 35 let populární není, nevidí v něm perspektivu.

 A jak lidé vnímají sankce, které se Evropská unie rozhodla uvalit zatím na šest lidí z vlády a okolí Vladimíra Putina? Odrazí se takové „osobní“ sankce nějak i na národní ekonomické situaci v Rusku?

Uvidíme, jak se situace se sankcemi vyvine. Ale pokud by byly rozsáhlejší, může to mít za následky zvedání daní a zchudnutí obyvatel. A čím budou lidé chudší, tím budou rozzlobenější. O to méně budou vládě důvěřovat. Může to mít také následek, že lidé začnou Putinovu vládu vnímat takovou, jaká je, komunistický pohrobek, skupina podvodníků, která uchvátila celou zemi.

To není vláda, za kterou by lidé stáli a podporovali ji, jsou to bandité, kteří vládnou zemi za používání hrubé síly. Tak, jak to teď dělá Lukašenko v Bělorusku. Na druhou stranu nechtějí mít takovou tvář, bojí se ztratit jméno. Takže sankce a ztráta jména – to jsou dvě věci, které je doopravdy trápí. Putin chce, aby ho v celém světě uznávali. Aby ho považovali za jednoho z největších světových vůdců a bylo by mu velmi nepříjemné, kdyby ho v celém světě považovali za prostého podvodníka, kterému nelze důvěřovat.

Sankce Evropské unie směřují i proti ruskému Státnímu chemickému výzkumnému ústavu. Už v případě otravy dvojitého agenta Sergeje Skripala se hovořilo o tom, že jed musel pocházet ze státní laboratoře. Novičok k odstranění nepohodlných lidí byl použit v historii už několikrát.

Myslím si, že na takové typy vražd má KGB speciální jednotky, že stále zůstávají speciální laboratoře, kde se zkoumají a vyrábí různé jedy. Historicky si vzpomeňte třeba na vůdce ukrajinského protikomunistického hnutí Stepana Banderu, kterého zabili komunističtí agenti v Německu kyanidem draselným. V dobách Sovětského svazu byli tráveni různí antikomunisté, kteří žili v zahraničí. Třeba v roce 1978 pomohla KGB bulharským tajným službám otrávit v Londýně pomocí vpichu deštníkem spisovatele Markova, který kritizoval režim Todora Živkova. Putin použil i radioaktivní látky, jako v případě Alexandra Litviněnka.

Navíc vraždy nepřátel režimu mají vždy dva cíle. Likvidaci člověka, ale i zastrašení ostatních. Například Litviněnka otrávili a všichni vědí, že ho otrávili. Skripala otrávili, všichni vědí, že ho otrávili. Vláda tvrdí, že ho netrávili, ale přitom, jak se u nás říká, pomrkávají. Říkají něco, ale všichni moc dobře vědí, o co jde. To samé bylo s Navalným. Hlavní nebylo, aby Navalnyj zemřel, ale aby všichni věděli, že zemřel z vůle státu. Jenže Navalnyj nezemřel, uzdravil se a celý tento hrozný skandál ukázal, že zastrašování lidí přestává fungovat.

Minimálně v Bělorusku to tak opravdu vypadá…

Všimněte si, že když Lukašenko 9. srpna zfalšoval volby a lidé vyšli do ulic, neváhal použít velké násilí a teror k jejich zastrašení. Jenže lidi to nevylekalo, ale naštvalo. V ulicích jich pak ještě přibylo. U nás v Rusku se začátkem října upálila v Nižném Novgorodu na protest proti státní zvůli novinářka Irina Slavinová. Lidé na počest této politické sebevraždy vytvořili pomníček, kam nosili květiny a různé vzpomínkové předměty. Policie zpočátku všechno ničila. Vše, co lidé přes den přinesli, policisté přes noc zlikvidovali. Trvalo to dva dny. Nakonec ale gubernátor přikázal, že s tím mají přestat a nechat lidi projevit svůj smutek a pocity. To je něco nového. Stát má strach, aby lidi ještě víc nenaštval. Domnívám se, že to něco předznamenává. Stát cítí, že ztrácí sílu, začíná se národa bát a jsem zvědavý, čeho budeme v dalších měsících svědky.