KOMENTÁŘ. Dvě války, dva cenové šoky. V roce 2022 byla plná náměstí, hysterické výkřiky a dav volající po návratu k ruské ropě. V roce 2026 je nafta za 50 korun znovu – a ticho. Vláda nedělá nic a demonstrace nikde. Buď se změnila realita, nebo je významná část veřejnosti psychologicky ovládaný stroj bez vlastní vůle reagující na cizí dálkové ovládání.

Musíme se logicky ptát: reagují lidé ještě na svět kolem sebe, na to, co vidí a cítí vlastními smysly, nebo už jen na scénář, který jim do hlav v hybridní válce vysílají cizí aktéři, a naše mozky se proměnily v pouhé antény?

Agresor jako spása

Když v roce 2022 vyskočily ceny paliv kvůli ruské invazi na Ukrajinu, tehdejší prozápadní vláda tuto válku nevyvolala, neměla na ni žádný vliv a s Ruskem ji nepojilo žádné ideologické pouto.

Přesto snížila spotřební daň na paliva o 1,50 Kč. Výsledek? Plná náměstí, masivní šikana, nenávist a hysterie o „fialové bídě”.

Takže, co dělá kabinet pro „naše lidi“ dnes? Absolutně nic. Ministryně financí pouze „monitoruje marže“ – tedy dělá přesně ten samý bezzubý krok, který sama v roce 2022 označovala za výsměch občanům.

Absurdita tehdy dosáhla vrcholu, když dezolátní scéna v čele s (dnes poslancem) Jindřichem Rajchlem plamenně hrozila, že benzín bude za 150 korun a požadovala, abychom se lísali k Rusku, tedy zemi, co tu válku začala.

Dav lynčoval vlastní vládu a taktéž požadoval nákup ruské ropy, čímž by přímo financoval přesně tu válečnou mašinérii, která cenový šok způsobila. Logika naruby: agresor zdražil, může za to vláda, zachrání nás agresor.

Střih do března 2026. Konflikt na Blízkém východě, eskalovaný administrativou Donalda Trumpa, žene opět naftu přes 50 korun za litr. A v čem je ten fatální rozdíl?

Současný lídr české vlády je z naprosto stejného ideologického těsta jako strůjce tohoto cenového šoku. Je to jeho politický idol. Premiér se k němu veřejně hlásil, symbolicky i doslova, s červenou kšiltovkou na hlavě.

Byl to signál příklonu k tomuto oligarchickému, bezohlednému světu, kde sociopat v čele narcisticky střílí od boku, jak se mu to zrovna hodí, a neposlouchá varování odborníků před důsledky (proč si nezavzpomínat jak Babiš totéž předváděl za covidu a jak smrtelné to mělo důsledky).

Tentokrát už to ale není „cizí válka“. Tentokrát je to válka politického světa, k němuž se tato vláda sama hlásí. Válka tohoto druhu politiky, tohoto druhu myšlení a této oligarchické party, která jen předstírá, že jí jde o blaho lidí, zatímco si sama mastí kapsy.

Takže, co dělá kabinet pro „naše lidi“ dnes? Absolutně nic. Nesnižuje ani ty daně na paliva. Ministryně financí pouze „monitoruje marže“ – tedy dělá přesně ten samý bezzubý krok, který tehdejší opozice Babiše a Schillerové v roce 2022 označovala za výsměch občanům.

Dnes je to bůh ví proč v pořádku. Jen na chvíli se předstírá, že vládní politici vlastně nemají s oligarchickým Trumpovým světem a důsledky jeho řádění nic společného.

Cena nafty se prostě hodí na pumpaře a PR oddělení ANO se modlí, aby volič i tuhle kouřovou clonu zase poslušně spolkl.

Nebyl by to ale PR tým Andreje Babiše, kdyby si nebezpečí tohoto příběhu neuvědomoval. A tak nastupuje to, co tahle parta umí úplně nejlépe – obviňování druhých.

Babiš najednou začal osočovat distributory a čerpací stanice z toho, že prý vydělávají příliš. A to i přesto, že na ně Alena Schillerová nasadila svůj důsledný monitoring.

Cena nafty se prostě hodí na pumpaře a PR oddělení ANO se modlí, aby volič i tuhle kouřovou clonu zase poslušně spolkl.

Nulová reakce, důkaz psychologické operace

Logika by očekávala, že jestliže lidé zuřili na vládu, která s válkou neměla nic společného a daně snížila, o kolik větší by měl být jejich řev dnes? Vždyť nynější vláda je ideologicky napojená na muže, co zdražení přinesl, odmítá jakkoliv ulevit a tváří se, že se nic neděje.

V soukromí se naopak tetelí nad tím, že do státní pokladny přiteče nakonec víc daní, když stát na vyšších cenách automaticky inkasuje vyšší daňové příjmy. Bude tedy moct více rozhodovat, komu stát nadělí to, co lidem z kapes navíc vytahal. Co třeba dát opět něco velkým zemědělcům a potravinářům?

Takže, o kolik větší je odpor veřejnosti dnes? Třikrát? Desetkrát? Světe div se, nic. Nula nula nic.

Copak se svět už neřídí realitou a událostmi? Čím se tedy řídí reakce obyvatel? Přece, kdyby internetový prostor nebyl v moci Ruska a jeho poskoků, měla by být přirozeně reakce identická, dokonce násobně silnější. Jenže není.

Je zapotřebí jasnější důkaz, že masové protesty minulých let nebyly autentickou reakcí? Že to byla precizně koordinovaná psychologická operace ovládaná z Východu, která se ukázala být silnější než kritické myšlení dnešního člověka?

Ti, kteří jsou součástí tohoto dezolátského světa a nadřazují se „libtardům“ jako nezávislí myslitelé, ti, co kdysi chtěli pro Rusko zbourat republiku, teď před realitou pevně zavírají oči.

Největší problém společnosti není cena paliv. Skutečný problém je, že její velká část nereaguje na realitu, ale na scénář pro ně vykonstruovaný na sítích.

Dokazují, že poslouchají precizně na slovo. Ruské podněcování protivládních protestů utichlo, když vládnou jeho koně.

Nikdo si samozřejmě nepřiznává, jakou psychologickou operací je řízen. Přiznání vládních voličů, že nejsou nezávislými mysliteli adekvátně reagujícími na podněty, ale bezduchou loutkou, která (byť třeba jen podvědomě) dělá to, co jí operace určí, se nedočkáme.

Pohled do zrcadla by je zabil, a tak se raději propadnou do nějaké ještě hlubší lži, která to „vysvětlí“.

Bankrot mozků a konec demokracie

Největší problém společnosti tedy není cena paliv. Skutečný problém je, že její velká část nereaguje na realitu, ale na scénář pro ně vykonstruovaný na sítích.

Demokracie je správa lidu, který chápe realitu a adekvátně reaguje, tím se společnost automaticky řídí. Není to psychologická operace, kde je většina zmanipulována a dělá to, co pár mocných oligarchů a nepřátelští zahraniční aktéři chtějí. Nebo lépe řečeno, neměla by být.

Dokonce i část zdecimované MAGA Ameriky to pochopila a mnoho voličů se od Trumpa odvrací. Evidentně ještě více zdecimovaný český prostor ale dál fanaticky uctívá ANO a posiluje jeho bezkonkurenční postavení. Proto nakonec skončíme hůř než Amerika.

Společnost, která protestuje selektivně jen podle toho, co jí podstrčí její bublina, už nežije ve skutečném světě a tak o něm ani nemůže rozhodovat. Je jen jeho otrokem.

Reaguje jen jako Pavlovův pes. Ne na maso, ale už jen na jeho promítání na plátno.