Peking na půdě OSN prosazuje vlastní pojetí lidských práv, v němž klade důraz na stabilitu a ekonomický rozvoj na úkor práv jednotlivců, místních komunit i menšin. Podporu pro vlastní narativy si režim zajišťuje prostřednictvím „nevládních organizací“ řízených propagandistickým aparátem a získáváním hlasů ze zahraničí.

Letos v lednu proběhlo hodnocení stavu lidských práv v Číně v rámci čtvrtého všeobecného periodického přezkumu (Universal Periodic Review, UPR) Rady OSN pro lidská práva.

Tímto přezkumem procházejí průběžně všechny členské státy OSN. Ke konci ledna byly zveřejněny dokumenty UPR, tedy přehled podnětů zaznamenaných Úřadem Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) a zpráva vydaná čínskou stranou.

Dokumenty se zásadně rozcházejí. Zatímco podklady OHCHR popisují závažné porušování lidských práv zejména v Sin-ťiangu, Hongkongu a Tibetu, čínská zpráva oslavuje dosažené úspěchy alternativního pojetí lidských práv.

Každý je teroristou

Komise OSN pro odstranění rasové diskriminace například vyjádřila vážné obavy ohledně „mučení a špatného zacházení s příslušníky etnických menšin, zejména s Tibeťany a Ujgury, aktéry mírumilovných politických protestů a obhájci lidských práv“.

Poukázala také na to, že o „některých zadržených Ujgurech nejsou po dlouhou dobu žádné zprávy“. Dále upozorňuje na příliš „širokou definici terorismu“:

„Vágní odkazy na extremismus a nejasná definice separatismu v čínském právu může potenciálně vést ke kriminalizaci mírumilovných občanských a náboženských projevů a usnadňuje profilování etnických a náboženských menšin včetně ujgurských muslimů a tibetských či mongolských buddhistů coby zločinců.“

Autorkou textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Zpráva OSN apeluje na zveřejnění informací ohledně situace konkrétních zadržených. Kromě bezpočtu případů v Sin-ťiangu se jedná například o devět tibetských environmentálních aktivistů zadržených mezi léty 2010–2019, z nichž někteří byli odsouzeni až na jedenáct let vězení.

Od jejich uvěznění nejsou poskytovány informace o tom, kde jsou drženi, jaký je jejich zdravotní stav, jejich rodiny také nemají dovoleno je navštěvovat.

Kromě závažného dlouhodobého porušování práv Ujgurů a dalších muslimských menšin v Sin-ťiangu jsou zmíněny také „pracovní přesuny“ a „rekvalifikační programy“ v Tibetu, které mohou, podobně jako v ujgurské autonomní oblasti, vést k nucené práci.

Z čínského působení v OSN je zřejmé, že Si Ťin-pching usiluje o vývoz čínského pojetí lidských práv za hranice ČLR.

V případě Sin-ťiangu byly zdokumentovány případy „mučení, sexuálního násilí, nelidského zacházení, nucených lékařských zákroků, nucené práce a úmrtí v zajetí.“

Cenzura i sexuální vykořisťování

Komise pro hospodářská, sociální a kulturní práva zase upozorňovala na rozsáhlou cenzuru:

„Většina mezinárodních sociálních médií a komunikačních platforem je v Číně blokována, stejně jako globální vyhledávače, což výrazně omezuje obsah dostupný na čínském internetu. (…) narůstá omezování obsahu (na internetu) a poskytovatelé služeb nemohou instalovat VPN bez schválení vlády.“

Zpráva zmiňuje také četné případy únosů žen ze Severní Koreje „za účelem sexuálního vykořisťování, nuceného manželství nebo konkubinátu“, „nedostatečné mechanismy pro kontrolu pracovních podmínek, především v Tibetské autonomní oblasti (TAO) a Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang“ nebo „omezení volného pohybu Tibeťanů mimo TAO a vydávání cestovních pasů pro cesty do zahraničí“.

Rozsáhlá pasáž je věnovaná také Hongkongu, kde je konstatováno, že „zákon ČLR o ochraně státní bezpečnosti ve zvláštní administrativní oblasti Hongkong je nadřazený lokální legislativě v případě konfliktů, a tudíž porušuje základní práva a svobody zaručované mezinárodním usnesením o občanských a politických právech“.

Jak „udržet stabilitu“

Čínská zpráva přitom naprostou většinu těchto obvinění zcela ignoruje. Podrobněji se vyjadřuje pouze k Hongkongu, kde tvrdí, že místní správa se řídí principem „jedna země, dva systémy“, a k méně problematickým tématům, jako je sociální nerovnost mezi městy a venkovem, rovnoprávnost žen nebo péče o seniory a děti.

Většina textu je věnována dosaženým úspěchům v čínském pojetí lidských práv s masivním zapojením Si Ťin-pchingových ideologických konceptů a projektů:

„Dvacátý celostátní sjezd Komunistické strany Číny představil rozsáhlý plán budování Číny jako velké moderní socialistické země a podpory veliké obrody čínského národa ve všech oblastech prostřednictvím čínské verze modernity. Dal jasně najevo, že ‚Čína bude následovat čínskou cestu rozvoje lidských práv, bude se aktivně podílet na globální správě lidských práv a propagovat všestranný pokrok v oblasti lidských práv‘.“

Čínské pojetí „lidských práv“ se, podobně jako „modernizace s čínskými rysy“, zásadně vymezuje vůči „západnímu“ pojetí. Je založeno primárně na „právu na rozvoj“, které bylo jako jedno z lidských práv přijato deklarací OSN z roku 1986.

Na tomto základě Peking zdůrazňuje „přístup zaměřený na lidi“, tedy „rozvoj pro lidi, (poháněný) lidmi a v konečném důsledku sdílený lidmi“.

Termín „lidi“ má však v čínském kontextu dané konotace odvíjející se od marxisticko-maoistického konceptu „lidu“ coby hybné síly komunistické revoluce. Lid v duchu konceptu „diktatury proletariátu“ nepředstavuje nic jiného než zástupné pojmenování pro komunistickou stranu.

Západní experti tak čínské pojetí lidských práv označují jako „rozvoj bez práv“ (rights-free development).

Z čínského působení v OSN je zřejmé, že Si Ťin-pching usiluje o vývoz čínského pojetí lidských práv za hranice ČLR. K tomu přispívají i jeho tři představené iniciativy, Globální iniciativa pro rozvoj, Globální iniciativa pro bezpečnost a Globální iniciativa pro civilizace. Z této pozice tedy čínská zpráva apeluje:

„Vyzýváme všechny strany k ochraně lidských práv prostřednictvím bezpečnosti, prosazování lidských práv skrze rozvoj, propagaci lidských práv na základě spolupráce a posílení budování společenství sdíleného osudu lidstva.“

V tomto ohledu Čína považuje za jeden z největších úspěchů v oblasti lidských práv na vlastním území „odstranění chudoby“. Ta byla podle čínské zprávy v ČLR zcela vymýcena díky „cílené strategii na zmírnění chudoby“, a to celých deset let v předstihu před cíli stanovenými v Agendě 2030 pro udržitelný rozvoj.

Čínské pojetí „lidských práv“ klade důraz také na „bezpečnost“ a společenskou stabilitu, což však v důsledku často vede k porušování lidských práv v „západním“ smyslu.

Většina závažných případů porušování lidských práv a omezování osobních svobod zmíněných ve zprávě OHCHR jsou totiž z pohledu čínského státu a strany jen nástroje k udržování bezpečnosti a společenské stability za účelem státem prosazovaného rozvoje.

Hlas „lidových mas“

Aby Čína jasně ukázala, že tato opatření jsou ve jménu všeobecného blaha, uspořádala v rámci UPR jako už tradičně několik doprovodných akcí, v nichž dostali hlas například zástupci Ujgurů a Tibeťanů.

Tyto akce organizovaly čínské „vládní nevládní organizace“ při OSN, jež dlouhodobě zpochybňují tvrzení mezinárodních nevládních organizací monitorujících situaci v Číně.

Jak upozornil China Media Project (CMP), 24. ledna se v ženevském luxusním hotelu InterContinental konala jedna z těchto doprovodných akcí nazvaná „Modernizace v čínském stylu a ochrana lidských práv“.

Na fóru vystoupili čínští odborníci na Tibet a Sin-ťiang, respektive akademici z řad těchto dvou „menšinových etnik“. Ti, coby „autentické“ hlasy, představili úspěchy čínské národností politiky ve svých domovských „autonomních oblastech“.

K „autentickým hlasům“ se podařilo získat i hlasy tibetského exilu. Tibetská zpěvačka Dechen Shak-Dagsey, jejíž rodiče emigrovali z Tibetu po čínské invazi do Nepálu a v jejích čtyřech letech se přestěhovali do Švýcarska, na akci v angličtině blahopřála čínskému projektu internátních škol pro tibetské děti „v Si-cangu“ (tj. čínsky Tibet).

Krátce na to se ovšem na svém Facebooku za svá slova v tibetštině omluvila všem Tibeťanům „uvnitř i vně Tibetu“.

Přítomen byl také jeden „zahraniční odborník“, jehož zapojení mělo akci dodat mezinárodní punc a váhu. Tento švýcarský občan jménem Peter Hedinger byl představen jako „sinolog, historik a odborník na mezinárodní bezpečnost“.

Sám uvedl, že koncem 70. let studoval na Tchaj-wanu, což uvádí i jediný dostupný biografický zdroj na internetu, Německá společnost pro studium přírody a etnik východní Asie (Deutsche Gesellschaft für Natur- und Völkerkunde Ostasiens).

Ta ho představuje jako armádního důstojníka a diplomata, který vedle Pekingu působil také v Koreji a Tokiu. To vysvětluje jeho angažmá ve zmíněné učené společnosti založené německými obchodníky a badateli v Japonsku v roce 1873.

Jeho jméno se ale na internetu objevuje nejčastěji ve spojení s čínskými státními médii, v nichž opakovaně vystupuje na obranu Číny před „očerňováním“ ze strany Západu.

Hedingerovo vystoupení na zmíněné akci, kterou pořádala čínská „vládní nevládní“ organizace Čínská společnost pro studium lidských práv (CSHRS), bylo i nyní hojně pokryto v čínských médiích i na sociálních sítích.

Alternativní lidská práva na vývoz

David Bandurski a Dalia Parete pro CMP shrnují:

„Tato a další ‚doprovodné akce‘ umožňují nahlédnout do mechanismu, jímž se Čína snaží manipulovat globální systém lidských práv a propagovat sebestředné alternativní pojetí lidských práv, které kritici označují za rozvoj bez práv. Zároveň odhalují, jak Čína dokáže využívat OSN k podpoře narativů, propagovaných v mezinárodním zpravodajství vlastními státními médii.“

Pro mnoho rozvojových států je čínský model rozvoje bez ohledu na práva místních komunit i jednotlivců lákavý.

Tyto narativy se vyznačují specifickým, přísně kodifikovaným jazykem, který striktně odráží stranický ideologický slovník vycházejí ze Si Ťin-pchingova myšlení. Čínskou pozici v otázce lidských práv „národnostních menšin“ na územích ovládaných Čínou v rámci tohoto slovníku dobře ilustruje sinizace geografických názvů i osobních jmen, kdy například zpráva o zmíněné akci v Ženevě na stránkách CSHRS uvádí:

„Kung-čchiou Ce-žen z Čínské asociace etnických menšin pro zahraniční výměnu během schůze sdílela úspěchy jihozápadní čínské autonomní oblasti Si-cang v oblasti práva na vzdělání. Podělila se také o zkušenosti s předáváním vynikající tradiční tibetské kultury v moderním vzdělávání.“

Neziskovky ve službách státu

CSHRS, která má konzultativní status při Hospodářské a sociální radě OSN a je zapojená do Konference nevládních organizací při OSN, byla vytvořena čínskými orgány v 90. letech speciálně za účelem prosazování čínského postoje k lidským právům v OSN.

Podle CMP je financovaná Čínskou nadací pro lidská práva, kterou přímo řídí Ústřední oddělení propagandy Komunistické strany Číny a Informační kancelář Státní rady, což je hlavní orgán pro vnější propagandu.

Podobných čínských „vládních nevládních“ organizací nyní při OSN působí desítky. Jejich angažmá v OSN přitom zcela podkopává původní smysl těchto organizací. Jak připomínají autoři v CMP:

„Čína posiluje vlastní oficiální interpretace lidských práv prostřednictvím něčeho, co se může jevit jako legitimní součást konzultativního procesu OSN, zahrnujícího zástupce občanské společnosti. Snaží se představit státu nakloněné odborníky jako nezávislé hlasy a zároveň posiluje hlasy zahraničních účastníků, které vyvracejí obavy z porušování lidských práv.“

Ti poté dostanou široký prostor nejen v čínských médiích, ale v celé síti na ně navázaných sociálních médií.

Cíle této propagace jsou přitom dlouhodobé a mají postupně pomáhat získávat celosvětovou podporu pro „rozvoj bez práv“ především mezi státy globálního Jihu. V tomto pojetí zájmy státu stojí nad zájmy jednotlivce, což je v přímém rozporu s původním pojetím lidských práv v OSN.

Již nyní je zřejmé, že čínský model nachází pozitivní ohlasy v zemích, které během UPR pozitivně hodnotily čínský pokrok v oblasti „lidských práv“, přitom však delegáti ze zemí jako Sýrie, Írán, Nepál, Libérie či Mali měli na mysli právě „rozvoj bez práv“.

Čína dlouhodobě odmítá „arogantní“, „zaujatou“ a „zpolitizovanou“ kritiku porušování lidských práv a svobody jednotlivce a namísto toho prosazuje přístup orientovaný na společenská, ekonomická a kulturní kritéria.

Pro mnoho rozvojových států je čínský model rozvoje bez ohledu na práva místních komunit i jednotlivců lákavý. Jeho nedílnou součástí je však nevyhnutelně také bezpečnostní aparát, který dohlíží na dodržování pořádku prostřednictvím všudypřítomného sledování a represí.

Lidé tak mají v rámci tohoto pojetí lidských práv vyměnit práva a svobody garantované Všeobecnou deklarací OSN za „nepřetržitý rozvoj“ a naplnění materiálních potřeb tak, jak to slibuje čínský hybrid socialismu s čínskými rysy (a selektivními tržními mechanismy).