Ruská ekonomika se postupně vzpamatovává z propadu. Odráží se to na nárůstech dovozu západního zboží — tam, kde to trvající sankce dovolují. Ale — jak se ukazuje — i u zboží, které je na sankčním seznamu. 

„V některých oblastech je Rusko velmi závislé na dovozech. Klasickým příkladem jsou obráběcí stroje, pokud je tedy chce, musí je odněkud přivézt. Je tedy otázka, zda všechny země skutečně plně dodržují sankční režim,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org Martin Bašta, ekonomický rada českého velvyslanectví v Moskvě.

Když se dovézt „prostě musí“

Evropská unie opakovaně prodlužuje sankce proti Rusku, jak se to odráží v ekonomické oblasti a ve vztahu k českým firmám? 

V současné době je ve vztahu k sankcím status quo. ČR patří k zemím, které sankční režim dodržují. České firmy se snaží této situaci maximálně přizpůsobit. Ne všechny společnosti si mohou dovolit založit v Rusku vlastní výrobu, to spíše ty firmy, které s Ruskem obchodují dlouhodobě, třeba 15 až 20 let a rozhodli se investovat do vlastní výroby v Rusku. To je nyní v Rusku pro firmy nesporná konkurenční výhoda.

Takzvaná lokalizace.

Lokalizace, neboli náhrada dovozu. Protože jestli se něco v Rusku za poslední dva tři roky změnilo, je to velké přitvrzení v této oficiální politice. 

Tedy v tlaku na to, aby se pokud možno zboží vyrábělo v maximální míře v Rusku?

Bohužel už jsou segmenty, které jsou na přímý vývoz pro české dodavatele zavřené. Klasickým příkladem je dodávka dopravních zařízení. V Rusku pořád ještě zhruba v padesátce měst jezdí staré české tramvaje, ale dodat dnes na přímo novou, ani ojetou, vlastně není možné. Teoreticky jen pokud by vznikl společný podnik, který by měl 51% ruskou účast. Aby ten výrobek nebo služba byla ruská.

Použil jste slovo „na přímo“. Nedá se tohle obcházet v souvislosti se sankcemi přes třetí země, třeba Bělorusko?

Úplně si to nemyslím. Přeci jen ty objemy a dodávky spolupráce s Ruskem jsou v jiných objemech a řádech než se zeměmi bývalého SSSR. To znamená, že kdo má zájem o ruský trh, musí vážně zvažovat právě ono přímé působení v Rusku. Není to lehké rozhodnutí a je to spojené s většími riziky. Možná v dlouhodobém horizontu s většími zisky, ale určitě ne v horizontu let. Většina českých firem uvádí, že na ruský trh vstupují s horizontem návratnosti pět a více let.

Zmínil jste, že ČR je zemí, která unijní sankce dodržuje. Některé evropské země ale zas tak striktní nejsou, jak při několika příležitostech naznačili i zástupci českého ministerstva zahraničí. Na Krymu se kupříkladu objevily některé západní strojírenské výrobky, které by tam být neměly… Jak to tedy s těmi sankcemi je?

To je složitá otázka. V některých oblastech je Rusko velmi závislé na dovozech. Klasickým příkladem jsou obráběcí stroje, kde je Rusko jeden z nejvýznamnějších dovozců, spotřebitelů těchto výrobků. Zároveň ale nemá žádnou domácí výrobu. Pokud tedy chce kvalitní obráběcí stroj, musí jej odněkud přivézt. Jenže zároveň může jít o produkty dvojího užití… Je tedy otázka, zda všechny země skutečně plně dodržují sankční režim. Rusko to má tak, že do země ten výrobek prostě dostat musí, těžko si sami vyvinou nový obráběcí stroj. Hledá asi primárně cesty vně sankčních omezení, jenže je otázka, zda dodavatelé mimo sankční režim, třeba z Číny, jsou vůbec schopni to zařízení poskytnout. 

Ovšem i český export do Ruska v poslední době roste dvouciferným tempem. Čím je ten nárůst způsoben?

Náš vývoz je zhruba o 20 % vyšší než vloni, celkový obrat o 35 %. Jsou to čísla podobná i ostatním členským státům EU. Hlavní příčinou je, že se mírně zlepšuje ekonomická situace v Rusku, ruská ekonomika se díky posilujícímu kurzu rublu dostává z recese.

Letadlo plné podnikatelů

Cítíte nějaký diplomatický tlak ze strany Ruska ve smyslu – pojďme nějak restartovat diplomatické a obchodní vztahy?

V ekonomické oblasti ty vzájemné vztahy v podstatě nebyly nikdy přerušeny, ani v trvajícím sankčním období. Sice sankce dodržujeme a množství vrcholných styků s Ruskem je v posledních letech omezeno, ale v rámci platných mantinelů spolupráci podporujeme. 

Na podzim se chystá návštěva prezidenta Zemana v Rusku. Z Hradu pravidelně slýcháme, že by sankce proti Rusku měly být zrušeny… Odráží se to na česko-ruskému byznysu?

Český prezident je v Rusku velmi pozitivně vnímán. Minimálně v oblasti ekonomiky a obchodní spolupráce to českým podnikům určitě pomáhá. Očekávám, že na podzim s ním přiletí početná podnikatelská delegace.

Platí tedy to, že Rusko i v rámci unijních sankcí přistupuje k různým zemím EU různě?

To už se dostáváme na politickou debatu, ale myslím, že se Rusko snaží k různým členským státům EU přistupovat rozdílně, což je z jejich hlediska pochopitelné. S různými zeměmi mají různou úroveň spolupráce a různé zájmy. Klíčovým partnerem pro Rusko bylo, je a bude Německo. Je hlavním odběratelem jejich paliv a zároveň klíčovým dodavatelem technologií a špičkových zařízení, které Rusko potřebuje.

Dá se říct, že si Rusko už na sankce zvyklo? Trvají už několik let a nevypadá to, že by jejich konec byl v dohledu…

K tomu ta situace spěje. V oblasti ruské ekonomické politiky byla přijata řada omezení, které ztěžují působení zahraničních subjektů na ruském trhu. Naštěstí i pro naše podniky ale ruská strana fakticky neměla na praktické uplatňování této politiky dostatečné finanční zdroje. Jde totiž hlavně o řadu subvencí a dotací ruským podnikům, které chce financovat ze státního rozpočtu. A ten byl do konce roku 2016 v dost napjaté situaci.