Milan Zelený: Proč číst znovu Peroutku, ale i Komenského, Havlíčka a Baťu…

Jako Čech jsem veden nejhlubšími kořeny českého myšlení i jednání. Jako Američan jsem se zbavil strachu před změnou, inovaci a ideologií, jakož i politickými příživníky a příštipkáři, píše ve světě nejcitovanější český ekonom Milan Zelený. Přečtěte si, kdo jej inspiroval a proč.

Současné trendy transformace a metamorfózy ekonomiky i společnosti tvoří logicky ucelenou soustavou koncepcí, které se od sebe nedají snadno oddělovat. Patří mezi ně mimo jiné relokalizace a regionalizace, vnímání vzdělání i ekonomiky jako spontánní procesy organismu, důraz na podnikání a inovace, role politických stran a ideologií v autentické demokracii, a řada dalších koncepcí, které jsou v České republice často vnímány jako „cizí“, podivné, neobvyklé, dovezené a tak podobně.

Čtěte také: Poukázka do koncentráku aneb Jak číst Peroutku

Je tomu právě naopak. To, co je dnes považováno za „naše“ – od statismu, závislosti, korupce, konzervatizmu až po mechanické bujení byrokratismu, stranickosti, militarismu, oligarchiátu a ideologií – představuje novodobě „importovanou“ tendenci k přejímání, opisování, myšlenkovému „ořepkování“ nebo okopírování ne toho nejlepšího, ale spíše nejhoršího, co může dnešní svět nabídnout.

V následujícím rozboru je snaha některé hlubší kořeny českého, dnes již „cizího“, myšlení, identifikovat.

1. Ferdinand Peroutka

Začneme Peroutkou, protože jeho jméno je současně mediálně „nejvděčnější“. Za jeho nejdůležitější citát lze považovat varování před citáty vytrženými z kontextu: „Nikdo nebude hledati v novinách za posledních dvacet let, aby se ujistil, zda citáty byly vybrány loyálně.“  Není to pravda: Někdo vždy hledat bude. Nejslavnějším citátem prezidenta ČR je bezesporu: „ Jestli Ovčáček do 30. června ten článek neobjeví, tak vypíšu odměnu z vlastní kapsy pro toho, kdo ho objeví.“ Velkorysost poznámky „z vlastní kapsy“ jistě vejde do českých dějin. Důležitost hledaného článku je tak překonána urputnou důležitostí hledajícího. Citát: „Zeman je [také] gentleman.“

Z Peroutkových myšlenek:

• „Německý Vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad [nevynechávat!] z vůdce národa stává se vůdce národů“. (Jeho článek „Dynamický život“ musel, díky koncentráku, zůstat nedokončený)
• „Pouze ten křičí, kdo není ujištěn o pravdě svých slov. Pravdě pak sluší klidná pevnost a chladná prostota.“
• „Národ kupodivu není nikdy spasen ani ztracen vítězstvím nebo porážkou jedné strany, je-li v něm rozumnost rovnoměrně rozložena.“
• „Český národ to myslil vážně, říkal-li, že si hnusí sám obsah nacismu. Nesmíme dovolit, aby tento čistý obraz byl zakalen počínáním některých jedinců, jimž vzkypěl jed v krvi.“
• „Politika myslí ve válečných termínech: žádné slovo se neopakuje tak často jako slovo boj. Ať je to boj na frontě, na barikádách, nebo jen boj volební a mezi stranami, politika touží udělat z člověka výhradně vojáka v tomto boji, nástroj v zápase o moc; schvaluje na člověku jen ty vlastnosti, které to usnadňují, na ostatních nemá zájem nebo je přímo dává do klatby.“
• „Poměry u nás jsou takové, že naši řeč nekazí židé, nýbrž večerníky, a že, když někdy myslíme špatně, jsou to ryze české a árijské chyby.“   

2. Comenius

Jan Amos Komenský byl zakladatelem „školy hrou“, vzdělávání pomocí zadání (ne biflování), autorem slavné Orbis Pictus, předchůdcem dnešního internetu, poskytujícím informace ve třech či více jazycích, i pro předškolní děti. Byl zastáncem přirozeného, spontánního procesu vzdělávání i praxe, dle svého motta: „Omnia sponte fluant, absit violentia rebus“. Komenský je pro české vzdělání určitě důležitější než Covey a jeho apoštolský mormonismus z Utahu.

V roce 1654 byl Comenius oficiálně požádán, aby se stal třetím rektorem Harvardovy univerzity. I když nakonec odmítl, jeho reputace a uznání přesáhly daleko hranice jeho země (a daleko za hranicemi i zůstaly). Prvním Čechem v Americe se stal Augustin Herrman, diplomat a kartograf guvernéra Nového Amsterdamu (dnešní New York) Petera Stuyvesanta.

Komenský byl zastáncem vzdělávání pro praxi. Tomu zasvětil svůj život. „Neučíme se věcem potřebným, protože jsme se naučili věcem nepotřebným,“ říkal. Překonat tradiční oddělení školy od praxe v zemědělství, řemeslu i podniku, považoval za své poslání.

Vlastními slovy:

• „Šťastný je člověk, kterého varuje cizí chyba.“
• „Všechno ať samo plyne, ať ve věcech násilnost není.“
• „Havraní křik „zí – tra, zí – tra“ je zaručený pohřeb každého podniku.“
• „Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu k míru zapomenutí utrpěných křivd.“
• „Ne ze souhlasu, ale z pochybnosti se rodí pokrok.“
• „Chudí bez znalosti věci, co jiného jsou než oslíci obtížení břemeny.“

3. Karel Havlíček Borovský

Zakladatel českého novinářství; vyhnanec a exulant. Jeho „Nepolitická politika“ lokální a regionální samosprávy inspirovala Baťu, Peroutku i Čapka.

• „Jest svatá povinnost každé obce, státi vždy na vrcholu vzdělání svého času, žádný pokrok v jakémkoli odvětví lidských vědomostí a kdekoli učiněný nemá jí tajný býti, starati se má, aby co možná nejdříve každé zlepšení jinde uvedené i doma opakovala.“ 
• „A také opravdu dobré, o blaho svých občanů dbající obce, samy vysílají zkušené občany do cizích zemí, aby ústavy tamější ohlédli, a pak, pokud by prospěšno bylo, i doma uváděli, neobmezujíce stýkání občanů svých s cizozemskem, dopouští všelikou zahraniční zkušenost do krajů svých; a čím větší a rozmanitější skok všelikých náhledů a zkušeností, tím snadnější, jistější a lepší pokrok.“ 
• „Mnohému snad zdáti se bude podivno, řekneme-li, že vlastně více záleží na dobrém zřízení jednotlivých obcí, než na zřízení celého státu ve vyšších stupních. Více zajisté záležeti musí občanu jednotlivému, aby se ku př. v jeho obci (město nebo vesnici) s jměním obecním moudře hospodařilo, než na tom, jak se ve státu celém hospodaří.“
• „Jest nesnadno celý stát a jeho ústavy opravovati, což jen obyčejně několika málo vyvolencům osudu zůstaveno jest: každý ale skoro, byť i sebe nepatrný člověk, může vždy šlechtiti a zvelebovati jednotlivé obce, buď příkladem nebo poučením svým. I sebe menší opravdivá dobrá činnost jest prospěšnější než všeliké neuskutečněné a nemožné záměry.“
• „Blažená obec, kde jest několik osvícených, moudrých a činných lidí pohromadě, a tím blaženější, mají-li tito mužové ještě dle postavení svého přímý vplyv na záležitosti obecní.“
• „Kdo prospí lenivě dobu ve, které se dary rozdělují, tenť bez podílu odejde. Kdo sám v sebe doufá, tenť nejlepší podporu naleznul.“
• „V politice musí každý napřed sám se sebou a se svým svědomím býti urovnán a přesvědčen, že nic nespravedlivého a nic pro vlast škodlivého nežádá, pak ale, když jednou tohoto přesvědčení nabyl, nesmí se také báti a ostýchati, jakožto věc dovolenou a poctivou všude a před každým vysloviti a zastávati“.

4. Tomáš a Jan Baťovi

Tomáš a Jan Baťovi byli zakladateli a provozovateli nejslavnější a nejúspěšnější české firmy. Soustava řízení Baťa je dodnes nepřekonaná ve své celistvosti a systémové integraci. Celá existence firmy probíhala v době hluboké celosvětové krize, ale podnik vzkvétal. Tomáš Baťa byl geniální zakladatel, autor podílu na zisku, principu spolupodnikání zaměstnanců (spolupracovníků), pochopení podniku jako živého organismu a zakladatelem podnikové Školy práce. Čtyřikrát za sebou byl Tomáš zvolen starostou města Zlína: stal se tak průkopníkem místní samosprávy a bezpartijní spolupráce s podnikovou i univerzitní sférou.

Jan A. Baťa byl geniálním pokračovatelem a odvážným inovátorem globálního významu i reputace. Byl autorem lokální koncepce „Průmyslového města“, jako výrazu místní autonomie a soběstačnosti v době počínajícího globalismu. Celou řadu takových měst pak založil v Asii, Brazílii i Kanadě. Zároveň byl strůjcem myšlenky „Podnikatelské univerzity“, kde se lidé učí podnikat tím, že podnikají, (ne tím, že si o podnikání čtou). Také Jan Baťa byl exulant.

Vlastními slovy (ze stovek jejich citátů):

•  „Kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší.“
• „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.“
• „Žádný podnik nevyroste k velikosti, pokud nevynalezne způsob, jak měnit nádeníky v ředitele.“
• „Nenapodobovat, být v čele!“
• „Jsme vysoce nespolečenští, je nám nepříjemné, když máme mluvit s lidmi vybraně, vědět s kým mluvit, co jim říci, na co se zeptat. Neumíme jazyky.“
• „Bylo-li v Evropě dvacet milionů nezaměstnaných, bylo to proto, že scházelo milion vychovaných, vycepovaných, odvážných podnikatelů, kteří by našli způsob, jak tyto lidi zaměstnat.“
• „Byla u nás nějaká krize? Byla krize v celém světě a my jsme rostli. Proč? Poroučí u nás bankéř? Ne.“
• „Banky jsou spíše upíry, nežli pařeniště podnikání. Lidé, kteří do toho nevidí, jako žurnalisté a podobně, tomu potom říkají „soumrak kapitalismu“. Aspoň v Evropě tomu tak většinou je.“

5. Karel Čapek

Karel Čapek, geniální spisovatel, autor divadelních her, novinář a myslitel, pozorný svědek a účastník demokracie První republiky, přítel a poradce T. G. Masaryka, marně varoval před fatálním nebezpečím politického partajnictví pro demokracii. Předvídal nástup chytrých „robotů“, prosazoval regionalismus a relokalizaci v době přebujelého internacionalismu, odmítl komunisty i fašisty, zemřel předčasně, 25. prosince 1938, ponížen a zapomenut. (Bratr Josef zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře.) Karel Čapek byl také exulant, i když „jen vnitřní“, jak je zřejmé z jeho dopisů.

Vybráno z Čapka:

• „Člověk musí jet daleko, hrozně daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu.“
• „Jdi někam, lámat skálu! To já bych šel do Ameriky, nebo kam. A ne jenom fantazírovat o nějakých dobrodružstvích, to nic není. Zkusit to, sakra, zkusit své štěstí a pustit se do světa.“
• „Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem.“
• „Ne, je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti inkompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“
• „Jen nízce kvalifikovaná, hrubá a nepřesná práce je otrocká; sám mechanický vývoj světa vede k práci výše kvalifikované. V tom smyslu nás z otroctví strojů vysvobodí dokonalejší a diferencovanější stroje, jež budou ovládány spíše mozkem než rukama.“
•  „Záleží víc na tom, aby město Čáslav bylo baštou čáslavského kraje, než aby bylo baštou té nebo oné pražské politické strany. Mám skutečně za to, že nám je nadevše třeba bohatě rozvětveného regionalismu.“
•  „Politické strany jsou fanatické, nesnášenlivé, omezené, zarputilé, bojovné a pitomé jako církve.“
•  „Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.“

Napadá nás, že to myšlení, které národ odmítal a odmítá exulantstvím (jako v této skupině velikánů), vytrysklo z hlubokých kořenů národních. Většina toho, co týž národ dnes přijímá za své, patří k cizopasným lišejníkům a mechům na zdravém kmeni české lípy.