Někteří investoři si již oblékli smuteční oblek a každým dnem čekají, že dorazí parte. Snad nejpochmurnější budoucnost maluje americké měně zakladatel společnosti DoubleLine Capital Jeff Gundlach.

Kupní síla dolaru za poslední sto let (až na krátké období ve 20. letech minulého století) stabilně klesá, takže za dolar si dnes koupíte zhruba třicetinu zboží oproti roku 1913.

Graf pádu kupní síly dolaru se nepříjemně podobá grafu podílu stříbra v mincích Římské říše. Ten klesl ze sta procent v roce 64 našeho letopočtu až na téměř nulu v roce 270.

Změna každých sto let

Dalším pádným argumentem pro ústup dolaru ze slávy je podle Gundlacha historické střídání rezervních měn. Od roku 1450 jich svět zažil šest a vláda každé z nich trvala přibližně stovku let. Jako první se funkce rezervní měny ujala portugalská měna, která vydržela 80 let. Následovala měna španělská (110 let), holandská (80 let), francouzská (95 let), britská (105 let) a od roku 1921 (podle Grundlacha), tedy 94 let je rezervní měnou právě dolar. Podle letitého pravidla by dolar měl začít předávat veslo někomu dalšímu, snad čínskému jüanu.

Gundlachovy argumenty působí sugestivně. Gundlach patří mezi známé a vlivné investory a ti se vesměs naučili, že jejich práce sdílí některé vlastnosti se showbyznysem. Je třeba dostat se do médií, být publikován a nezapadnout. Realita nutí šéfy investičních společností snažit se zaujmout redaktory rezolutními výroky, které se budou vyjímat na předních stranách periodik.

Pokud tip vyjde, investor se dočká bonusu v podobě veřejného ocenění své „vynikající intuice“. Pokud typ selže, není třeba si nad tím lámat hlavu, protože mezitím učinila svá prohlášení řada dalších prominentních investorů a na jejich zpětné prověřování nezbývá novinářům čas.

Stále silná Amerika

Dolar se stal rezervní měnou díky síle a stabilitě americké ekonomiky. Je pravda, že relativní podíl americké ekonomiky na světovém produktu v průběhu desetiletí postupně klesá. Ovšem stále má americký HDP téměř dvojnásobnou hodnotu oproti čínskému.

Americká ekonomika si po zotavení z recese nevede špatně. Čína, která by mohla po Americe převzít štafetu, zažívá rychlý růst, ovšem její ekonomika je křehká. Obavy vzbuzuje čínská realitní bublina a rozsah špatných bankovních úvěrů. Čína samotná vlastní americké dluhopisy, takže pád dolaru není v jejím zájmu.

Rusko, Venezuela a Írán prosazují nedolarové obchodování s ropou, ale přání politiků zatím chtě-nechtě ustupují ekonomické síle. A tou Spojené státy zatím disponují.

Nic netrvá věčně a dříve nebo později skončí i hegemonie dolaru. Je na čtenáři, aby sám posoudil, co je pravděpodobnější: zda to, že během příštích několika let dolar skutečně ustoupí do pozadí, či to, že během té doby uslyšíme řadu dalších proroctví předpovídajících jeho pád, ale nic takového se nestane.