Marek Douša: Volejte radnici, tam ví všechno. Proč je regionální novinařina mrtvá

ZÁPISKY Z ČESKÉHO KARABACHU. Pokud to mají těžké nezávislá média, která se věnují centrálním, evropským, globálním nebo galaktickým problémům (a to i přes to, že připravují obsah, který má celkem velký zásah), ta regionální jsou odsouzena k zániku. Pokud tedy do této chvíle vůbec ještě nějaká existují.

Text Ondřeje Neumanna Fiala se otočil zády k nezávislým médiím a jde na ruku oligarchům v čele s Babišem a Křetínským vyšel na tomto webu minulý týden a zabýval se odvoláním Michala Klímy z pozice vládního zmocněnce pro média a dezinformace. Komentující se zaměřili hlavně na to, že o dezinformacích ať si každý rozhodne sám, protože stejně každej ví, že země je placatá, málo si ale všímali toho, že tímhle rozhodnutím vlády spadl pod stůl i problém financování nezávislých mediálních projektů.

Tedy: První ránu zasadila vláda nezávislým mediálním projektům koncem roku 2022, kdy se postavila za znění novely autorského zákona. Výslednou podobu úpravy, díky níž měla do českých médií dotéci odhadem jedna miliarda korun ročně od technologických platforem jako Google či Facebook, tvrdě prosazovala Unie vydavatelů, což je lobbistický nástroj vydavatelství vlastněných Danielem Křetínským, Andrejem Babišem či Markem Dospivou.

A ještě: To, co dosti bolí nezávislé projekty, je jen drobnou nepříjemností pro oligarchy, kteří média provozují především jako podporu pro svůj hlavní byznys v energetice, zemědělství či farmacii a developmentu.

To vše ještě víc prohloubí i problémy regionální novinařiny. Velké vydavatelské domy mají možná nějaké krajánky ve velkých (krajských) městech, o tom, co se děje na periferiích, ale nemají nejmenší tušení. Většinou se praktikuje telefonická žurnalistika, která spočívá v tom, že prostě máte na někoho telefon a zkusíte se ho zeptat, co je na vsi nového.

Zavoláte nejspíš někomu z radnice, protože ví všechno z první ruky.

Anebo neví?

„Zlaté“ šluknovské nepokoje

Je to nějakých patnáct let, kdy jsem se pokusil rozběhnout víceméně informační web tady u nás na severu. Neměl jsem velké ambice, vlastně jsem hlavně chtěl, aby se obyvatel jedné vesnice snadno dozvěděl, jestli se náhodou neděje něco zajímavého ve druhé vesnici.

Kouknete na oficiální weby těch vsí a vesnic a vyrobíte kalendář, kam ty informace doplníte. Musely by však na těch webech být…

Tak to zkusíte jinak. Oslovíte pořadatele, ať vám dají vědět!

Zlatý voči.

Až je potkáte příště, pláčou, že nikdo nepřišel, protože o akci nikdo nevěděl. Tak jim dáte znovu kontakt a potom možná ještě jednou.

Dokonce jsem jeden čas byl u kdejakého požáru, na kdejakém zastupitelstvu a výsledek nula.

Změna v naší práci přišla v roce 2011. Ve Šluknovském výběžku vypukly ty slavné nepokoje a regionu si všimla i velká média. Najímala si nás jako domorodé šerpy, jenom jsme si tedy zapomněli říct o bakšiš, ale co už, a protože se sem nikomu nechtělo víc jak jednou, přijel každý týden jiný reportér. A znovu mu vysvětlovat, o co to vlastně jde, to taky nevydržíte věčně, obzvlášť když reportéři nejsou moc pozorní. Chápu je, chtějí příběh, a ne nudnou realitu.

Začali jsme tedy vyrábět vlastní zpravodajství, které bylo čtené a vlastně chvílemi i citované.

Místní podnikatelé? Nezájem

A dál: Člověk by si řekl, že třeba zbystří místní podnikatelé a bude je zajímat možnost inzerovat a dát vědět o tom, co dělají.

Tak ne.

Nejenom tedy, že se regionálním webem nedá vydělat na kafe a na pivo, ale ani na prostou režii.

Přijal jsem tuhle realitu jako fakt a věnujeme se na našich webech tomu, co nás baví. Za to, co vyděláme jinde.

Myslel jsem, že ve větším městě by to třeba šlo, ale příklad Libereckých Zpráv ukázal, že taky ne. Kolegové (oba s praxí z velkých novin) se o ně pokoušeli opravdu velmi vážně a seriózně rok, nakonec celý projekt zabalili a dělají něco, z čeho mohou zaplatit nájem.

Chápete jistě, že nejde o náš projekt, o stovky a asi spíš tisíce hodin práce, ale o to, že regionální žurnalistika je mrtvá. A proto si můžete vsadit, že zde jsou lvi.

Protože jsou…

Autor textu, Marek Douša, je publicista a kreslíř. Jeho obrázky znají čtenáři časopisu Reflex nebo magazínu Sorry. Žije ve Velkém Šenově ve Šluknovském výběžku, odkud podniká výpady po severních Čechách, převážně za kulturou. Jím spravované weby naseveru.net a vybezek.eu mapují dění ve výběžku, kterému kvůli jeho odlehlosti či zapomenutosti místní občas přezdívají Náhorní Karabach.