Pohřeb ukrajinských vojáků zabitých při ruském útoku (Lvov, 15. března). Foto: Profimedia

Lubomír Vejražka: Kdy ještě bojovat a kdy už ne? Význam beznadějného boje pro budoucnost

Napsal/a Lubomír Vejražka 17. března 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Vnímám hlasy radící Ukrajincům, ať se raději vzdají a přistoupí na své odzbrojení, na neutralitu. Ušetří tím životy civilistů a bohatství země. Rozumím, je to jedna z možných cest. Je však třeba doplnit, že neutralita v očích Putina je to samé jako ustanovení loutkové vlády pod dozorem moskevských komisařů, uvěznění desetitisíců Ukrajinců, mučení oponentů, „lidové“ soudy, vymývání mozků, samoděržaví a msta všemu, co se odkloní od moskevského diktátu, perzekuce rodin oponentů Moskvy.

Jakákoli odchylka případné loutkové vlády od linie přikázané Moskvou by měla za následek opětovnou invazi, tentokrát do již neozbrojené země.

Moskva by mohla z Ukrajiny učinit i protektorát, kde by nad čímsi, co by se ani loutkovou vládou nedalo nazývat, bděl protektor. Jak to bylo za války u nás? Protektorátní „vláda“ plně podléhala říšskému protektoru (Neurath, Frick) popřípadě zastupujícímu říšskému protektoru (Heydrich, Daluege). Do všeho mluvil i německý státní ministr (český Němec K. H. Frank).

Proč skládat zbraně?

Druhou možností Ukrajiny je vytrvat i do eventuálních hořkých konců. Na podzim 1939 se Polsko nevzdalo po útoku Wehrmachtu a prohrálo. Mělo kapitulovat po pár dnech? V létě 1940, po pádu Francie, mohla Británie s Hitlerem uzavřít příměří, „ten s knírkem“ to nabízel. Británie tak neučinila. Naštěstí.

V jedenačtyřicátém nehodil Sovětský Svaz po drtivém útoku Wehrmachtu flintu do žita a díky nezměrné vytrvalosti a významné materiální pomoci západních spojenců Hitlera před Moskvou zastavil. Nebo měl SSSR po dvou měsících, když se Němci hnali nezadržitelně Ukrajinou a Běloruskem drtivě vpřed na východ, přijmout otroctví?

Nepoddali se ani naši odbojáři za války, ani po roce 1948. Proč by tedy měla Ukrajina složit zbraně? V ukrajinské kolektivní paměti nepřežívá, jako u nás v Česku, přesvědčení, že se má národ v neřešitelné situaci vzdát. U nás máme mnoho argumentů pro naši sklopenou hlavu v letech 1938 a 1968. Na Ukrajině nic podobného neznají.

Skeptik může namítnout: „K čemu ztracený boj? Lidský život cenu má.“ Při odpovědi si vypomáhám myšlenkami z knihy Nezhojené rány národa, v nichž s mukly probírám postavení našich odbojářů po roce 1948.

Pokud se pustí do zápasu jednotlivci či nepatrná menšina za situace, kdy je uzurpátor velmi silný a vnější podmínky velmi nepříznivé, popřípadě pokud malý stát odolává velmoci, takový odpor je na první pohled neplodný, bezvýchodný, zbytečný. Jenže stát za správnými věcmi i za cenu sebeobětování má smysl. I boj v obtížné a snad i ztracené situaci.

Když boj přestává být marným

Kdyby se všichni pragmaticky báli riskovat svobodu a život, zůstali lhostejní k osudu státu a nechali se opanovat, nepostavil-li by se nikdo na odpor proti totalitě anebo vpádu cizáků, nechal-li by národ úsilí za osvobození výhradně na jiných, potom – kde bychom dnes byli?

Na čem bychom mohli stavět? Z čeho by vyvěrala morálka a zdravá podstata společenství? Měli bychom právo na dlouhodobou svobodnou existenci?

Cena lidského života je nezměrná, váha zachování národa je ale větší. Proto vůle a odhodlanost odvážlivců jít do ztracené vzpoury, zoufalé a zdánlivě nesmyslné gesto, osamělý výkřik nemohoucí v daný okamžik přispět k pádu totalitního režimu, význam mají. Ty oběti nejsou zbytečné, stejně jako není bezúčelný odpor Ukrajiny.

Význam revolty neodezní smrtí jednotlivců případně porážkou státu. Odvážní dávají do budoucna naději na změnu. Zachovávají princip nepoddání se, pomáhají vložit do duše národa důležitý program – schopnost odolat.

Odvaha zůstane ukotvena v kolektivním nevědomí, kde vyzrává a čeká. V příhodnějším okamžiku pak obrazí. Staré myšlenky náhle působí, ukazují cestu dál a stávají se příkladem i pro ty, kteří ani minulou dobu nezažili. Ti pak třeba nezvolí cestu splývání, naopak navážou na příklad minulých silných osobností a začnou, kde oni skončili. Poperou se za svobodu, spravedlnost. A v ten okamžik kdysi marný boj přestává být marným. Kdyby se všichni báli a byli realisty, převládla by tma.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)