Printscreen: YouTube,

Koněv, vlasovci i komunistický pohraničník. České střídání na podstavcích předbíhá Východ

Napsal/a Vojtěch Berger 4. července 2020

Sovětští vojáci, dělníci, komunističtí prezidenti, milicionáři i socialističtí zemědělci – těm všem, tedy jejich bronzovým odlitkům, patřil veřejný prostor v Československu před rokem 1989. Po třiceti letech sice z náměstí a jiných prostranství památníky socialismu většinou zmizely. O ty, co zbyly, se ale vede vášnivá diskuse. HlídacíPes.org přináší aktualizovaný text ze začátku letošního roku. Vznikl v době, kdy česko-ruské vztahy opanoval právě spor o připomínky historických událostí.

Bezmála dvě třetiny Čechů zastávají názor, že rušit památníky událostí a osobností druhé světové války je špatně. Ukázal to průzkum pro nejposlouchanější stanici veřejnoprávního Českého rozhlasu Radiožurnál z ledna 2020.

Podobně velké skupině dotázaných vadilo i to, aby se stavěly nové památníky podle měnícího se pohledu na historii; 55 procent lidí v Česku si navíc myslí, že se novodobá historie začíná falšovat. V Evropě jsou ovšem stále i země, které své Leniny (21. ledna uplynulo 96 let od jeho smrti) na náměstích stále mají. Naopak z českých měst již v letech krátce po revoluci symboly komunismu rychle mizely.

Když Gottwald přišel o nohu

Nejznámějším příkladem je sovětský tank z pražské městské části Smíchov. V roce 1991, v době, kdy se vyjednávalo o odchodu sovětských vojsk z Československa, byl opakovaně natřen narůžovo a znovu přemalován na zeleno, aby nakonec z podstavce natrvalo úplně zmizel. Podobné, méně známé příběhy se odehrávaly i v řadě jiných menších českých měst.

Například Příbram, původně hornické město hodinu cesty autem od Prahy, už nemá „svého“ Klementa Gottwalda. Bronzovou sochu na tamním náměstí se jeden z odpůrců komunistického režimu pokusil vyhodit do vzduchu už v časech hlubokého komunismu, v 70. letech.


Text je součástí přeshraničního projektu „Off the beaten track“. Podílí se na něm média: n-ost, HlídacíPes.org, Szabadpecs, Krytyka Polityczna and Moldova.org. Projekt financuje International Visegrad fund

Autorkou pasáže o Moldavsku je Diana Madan-Preasca.


Kovový Gottwald tehdy přišel o nohu a „atentátník“ – jeden z horníků v příbramských dolech – o svobodu na devět let. Gottwald se po revoluci stěhoval na mnoho let do areálu jedné z příbramských firem, kde ležel pod plachtou, aby se nakonec stal jedním z exponátů v galerii v Českých Budějovicích.

Podobné „poklady“ v podobě nadživotních soch komunistických pohlavárů ukrývá zřejmě řada zamčených místností v různých českých městech a obcích. O osudech některých pomníků se toho ví více, jinde se po komunistických sochách slehla zem.

Horácká galerie v Novém Městě na Moravě takových artefaktů přijala hned několik, s argumentem, že by lidé neměli na svou historii zapomínat.

Vladimír Iljič Lenin z náměstí v Hradci Králové ve východních Čechách skončil na pozemku soukromého sběratele, stejně jako socha Klementa Gottwalda ze stejného města.

Nejen Koněv, i hvězda na vesnici

Někdy to ale probíhá obráceně, tedy, že na soukromém pozemku vyroste s odstupem několika desetiletí zcela nový pomník, který adoruje někdejší komunistický režim.

To je i případ třímetrové sochy pohraničníka se psem, jejíž stavbu plánují bývalí příslušníci pohraniční stráže nedaleko česko-německých hranic. Tyto jednotky mají přitom na svědomí životy několika set lidí, kteří za komunismu zemřeli při pokusu o přechod československých hranic.

V Česku existují i malé obce, kde místní lidé komunistické symboly udržují ne nutně kvůli podpoře komunistické strany, ale spíš kvůli pocitu, že co se jednou postavilo, nemá se bourat. Na pomezí jižních Čech a regionu Vysočina tak v malé vesnici Mnich tamní křižovatku stále „zdobí“ rudá pěticípá hvězda, která pravidelně dostává nový, červený nátěr.

V předvečer oslav konce 2. světové války hvězdu v uplynulých letech totiž pravidelně někdo na protest proti komunistům vždy přemaloval nabílo. Obec se ale vždy rozhodla ji raději natřít znovu, a tak teď rudě září podobně jako v 70. letech, kdy ji postavili.

Suverénně nejslavnějším sporem o komunistický pomník v Česku jsou ale několikaleté dohady o sochu maršála Koněva v Praze. Radnice šestého pražského obvodu nejdřív nechala sochu postavenou začátkem 80. let doplnit vysvětlujícími tabulkami o roli Koněva nejen jako „osvoboditele Prahy“ v roce 1945, ale i jako vojáka, který se podílel na sovětské okupaci Československa v roce 1968. To ale nestačilo.

Celý spor eskaloval v létě 2019, kdy se z Koněvovy sochy stala téměř česko-ruská diplomatická roztržka a někteří ruští politici kritizovali Česko za nevděk k sovětským osvoboditelům, nebo dokonce navrhovali uvalení hospodářských sankcí na Prahu.

U pomníku se několik týdnů střídaly ruské televizní štáby a Praha byla v ruských vládních médiích prezentována jako místo, které si neváží své vlastní historie ani ruských obětí.

Starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář následně čelil osobním výhrůžkám, radnice se ale přesto rozhodla, že pomník Koněva přesune jinam a nahradí ho obecným památníkem osvobození.

Podobný rozruch vzbudil na konci roku 2019 plán starosty pražské městské části Řeporyje Pavla Novotného postavit pomník vlasovcům, původně sovětským vojákům, kteří sice v části 2. světové války bojovali na straně nacistů, nakonec se ale zapojili do protiněmeckého pražského povstání.

I v případě této kauzy poslala ruská média své štáby do Prahy a celý případ popisovala jako údajné přepisování historie a český nevděk směrem k Rusku (Koněvovu sochu nakonec radnice Prahy 6 odstranila z podstavce v dubnu 2020, památník Vlasovcům v Řeporyjích byl odhalen o měsíc později, pozn. red.).

Moldavsko: závan starých časů

Na východ od našich hranic, blíž k hranicím bývalého Sovětského svazu, je situace často odlišná. Příkladem je Moldavsko, kde stále stojí celkem 17 soch Lenina a dvě sochy Karla Marxe.

Do vyhlášení nezávislosti Moldavska v roce 1991 byly Leninovy památníky v centrech všech větších měst a před radnicemi. V zemi také byla spousta pomníků sovětských vojáků – osvoboditelů.

Dnes je v Moldavsku na seznamu státem chráněných památek pět sovětských monumentů. Všechny jsou v metropoli Kišiněvě a jakýkoli pokus o jejich odstranění vyvolává vášnivé spory.

Sovětské památníky v Moldavsku

Argumenty jsou podobné jako v Česku – někteří tvrdí, že „kámen za politiku nemůže“ a památníky by měly zůstat tam, kde jsou. Odpůrci připomínek sovětské éry ve veřejném prostoru naopak navrhují, že by památníky a sochy měly být přemístěny do muzea pod širým nebem. Anebo alespoň – podobně jako u pražského pomníku maršála Koněva – opatřeny tabulkami s vysvětlujícím textem k osobnosti či událostem, které se k pomníku vážou.

Zastáncem muzea pod širým nebem je i generální ředitel Agentury pro inspekci a obnovu památek Ion Ștefăniță. „Mají ho v Maďarsku i v Pobaltí a myslím, že takové řešení by uspokojilo ty, kdo nostalgicky vzpomínají, i ty, kdo jsou proti těmto pomníkům,“ tvrdí.

Podobně to vidí historik Anatol Petrencu, Moldavsko by se podle něj mělo inspirovat v Litvě. Tam si soukromý podnikatel pronajal padesátihektarový pozemek v mokřadech na období dvaceti let a vytvořil na něm muzeum „domácích“ komunistických monumentů.

„Byl by to civilizovaný způsob, jak to vyřešit, výborně by to fungovalo i u nás, jenže na to je potřeba politická vůle. A teď vládnou socialisté, kteří jsou proti,“ říká Petrencu.

Lenin pod ochranou státu

Moldavský parlament v roce 1991 schválil zákon, na základě kterého měly být komunistické památníky a další symboly minulého režimu odstraněny. V roce 2008, když byli u moci komunisté, se ale pět zmiňovaných sovětských památníků dostalo pod státní ochranu.

Ministerstvo kultury to tehdy odůvodňovalo tím, že „tyto památníky jsou věnované důležitým osobnostem i událostem moldavské historie první poloviny 20. století“ a také že „je postavili známí sochaři a mají velkou uměleckou hodnotu“.

Část obyvatel Moldavska to ale vidí jinak a čas od času se kvůli návrhům pomníky odstranit rozhoří ostré spory.

V roce 2014 spisovatel Nicolae Dabija navrhl nahradit „památník osvobození“ památníkem „rumunského jazyka“. To ale neprošlo kvůli odporu některých proruských organizací.

V roce 2017 byl ve městě Falesti (asi 120 kilometrů severně od Kišiněva) zničen památník V. I. Lenina. Komunistická strana to označila za zločin a vládní socialisté žádali, aby se obnovený památník vrátil na své původní místo.

Žula padá, kámen praská

I v Moldavsku mají „své“ sovětské tanky jako pomníky. Dokonce osm, v různých částech země. U jednoho z nich zástupci socialistů drželi v roce 2016 hlídky, protože ministr obrany chtěl pomník nechat rozebrat. Poté, co byl tank opakovaně natřen do barev národní trikolóry, ho přebarvili zase na zeleno.

Památníky zapsané v registru státem chráněných pomníků, nesmí být ani odstraněny, ani přesunuty, aniž by to předtím schválila vláda.

Ion Ștefăniță ale upozorňuje, že navzdory státní ochraně těchto památníků, a tedy i povinnosti státu se o ně starat a investovat peníze do jejich údržby a oprav, o ně nikdo nepečuje. Jsou ve špatném stavu a potřebují opravit. Dokonce i památníky v hlavním městě mají praskliny, jsou zdeformované a hrozí odpadávání žulových částí.

Zákon z roku 1991 měl sice veřejná místa dekomunizovat, ale dokázal to jen částečně. Ve skutečnosti odstranění – nebo zachování – památníků záviselo vždy především na místních institucích. A to platí i dnes.

Lidskoprávní aktivistka Lilia Nenescuová připomíná, že sovětské památníky v Moldavsku neadorují někdejší zvěrstva sovětské NKVD nebo generálů či politických lídrů jako byl Stalin. Proto podle ní nejsou přímo poctou lidem, kteří nesli zodpovědnost za totalitní praktiky sovětského režimu:

„Pokud si uděláme obecný přehled o sovětských památnících, pak se bavme i o jejich smyslu. A ten bude vždy stejný – ať půjde o sovětské památníky, nebo jiné: přispět k vytvoření kolektivní paměti a společné historie, která nám pomůže rozumět nejen minulosti, ale i současnosti.“

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

4 komentáře

  1. Petr Kaminsky napsal:

    Nezbyva nez doufat, ze az tady za 100 let konecne nebudou zadni bolsevici, o tyhle hruzne pomniky zlocinneho rezimu se nikdo nebude starat a rozpadnou se samy od sebe. Nebo budou zbourany, aby neohrozovaly a byly nahrazeny dalsim nepostradatelnym nakupnim centrem (= pamatnikem konzumerismu).

    • trapl napsal:

      Milan Jeglik
      1. prosince v 11:38
      ŠOKUJÍCÍ NÁVRAT Z JINÉHO SVĚTA…
      Před pár dny jsem se vrátil nadšen z Nepálu, kde jsme měli tu čest představit náš světový monitorovací projekt Oko Země před 550 rangery ze 71 zemí světa. Celým kongresem se nesl duch spolupráce, souznění, jednoty a vzájemné podpory. Mnoho rangerů ze zemí třetího světa by nemělo finance se takové akce zúčastnit a tak jim ostatní rangeři pomohli, finančně je podpořili, včetně nás, kteří přispěli mimo jiné na ubytování rangerů z Konga. Vše v duchu velké solidarity. Byl to koncert vzájemnosti a slušnosti!
      Jen pár dní po návratu domů sedím u počítače a nechápu, co se kolem mě děje. Nějaké indiviuum z Řeporyjí hecuje Rusko snahou o výstavbu pomníku Vlasovcům a tisíce lidí tohoto chudáka považuje za národního hrdinu, že přes internetový rozhovor provokoval v ruské televizi a choval se jako zfetovaný imbecil před očima všech. Navíc je tento člověk za ODS politicky aktivní jako starosta. Osobně je mi politika jedno, poněvadž je všude na světě špinavá, ale zde si myslím, že je to přespříliš. Rusko jsem navštívil osobně pouze jednou, ale v životě jsem se setkal s mnoha skvělými lidmi z Ruska, ale také se spoustou ruských buranů, stejně jako všude na světě a v každém n&aacut e; rodu. Ho dnotit podle toho všechny a navěky mi příjde chybným krokem. Na základě historických událostí zatracovat současnost, či dokonce budoucnost je nemorální ohavností. Někteří lidé se chovají, jako kdyby sežrali šalamounovo hovno a šíří na sociálních sítích naprosté nesmysly a nehoráznosti směřující k nenávisti, aniž by se jim cokoli stalo.
      Pokusme se na to podívat z jiné stránky. Pro Rusko je historie druhé světové války velmi silné téma. Jsou obrovsky hrdí na oběti, které přinesli na oltář poražení fašismu. Přes 20 000 000 obětí, to není zanedbatelné téma, do kterého by se mohlo jen tak veřejně a dokonce mezinárodně kopat. Pokud by pan Novotný to stejné udělal ve vztahu k holocaustu, který je zase naopak citlivým tématem pro Izrael a Židy a chtěl postavit pomník nacismu v Osvětimi, tak si nedovedu představit, co by to pro naši republiku znamenalo. Minimálně by si pro pana chytrého došel Mosad.
      Jsou události, které je dobré nechat spát a do všeho nešťourat a nedělat si na tom nesmyslné politické body. Takoví lidé by měli být okamžitě odvoláni z politiky, poněvadž jsou ostudou všem rozumným lidem. Místo toho jsou mediálně označováni pomalu za národní hrdiny a nemalá část našich obyvatel takovou zhovadilost podporuje. Vzpomínám si na dobu, kdy před revolucí drželi hubu a krok, chodili do lampionových a prvomájových průvodů, vstupovali do strany proto, aby mohli studovat a najednou po dalších 30 letech, kdy se tady máme všichni jako prasata v žitě, tak najednou se z naší zemičky stává protiruská iniciativa v dnešní době již dosti bezdův od ně.& lt; /p>
      Nechápu o co lidem jde. O rozpoutání světového konfliktu, který by smetl tuhle zemičku jako prach? Kde se berou oni váleční štváči, ti, kteří urážejí a špiní? Kde je naše Slovanství? Kam skutečně patříme? Kdo vlastně jsme? Kam směřujeme a co chceme?
      Neříkám, že je nějaký národ dobrý nebo špatný, poněvadž národ tvoří lidé. Lidé dobří a špatní. Představme si, že bychom měli hodnotit dnešní Němce podle druhé světové války, nebo dnešní Američany podle genocidy spáchané na Indiánech. Co Turci a jejich genocida na Arménech a dnes na Kurdech? Co Španělé a Portugalci jejich genocida v Jižní a Latinské Americe, co Francouzi, Belgičané a Holanďané a jejich řádění a zločiny v jejich bývalých koloniích, z nichž do dneška prosperují? Co nejděsivější národ Britů, který spáchal po celém světě asi nejvíce zrůdností, včetně vyvraždění pův od n& ;iac ute; ;ch obyvatel Austrálie a Nového Zélandu? Všechny tyto lidi budeme odsuzovat za minulost jejich předků nebo za špatná rozhodnutí jejich politiků?
      Kde se v tomto maličkém národě bere tolik nenávisti a zášti? V národu, který naposledy pořádně hájil svoji zem za dob husitských. Malý, ale velmi chamtivý národ, který si pořád jenom stěžuje a kňučí ze svých luxusních domů,z nichž je většina na dluh? Koho my chceme kritizovat a za co? Dokud si nezameteme před vlastním prahem, dokud nebudeme ctít morální hodnoty, dokud budeme patolízalsky směřovat tam, kam směřuje mezinárodní, byť zločinná politika, do té doby bude náš hlas jen plivnutím do žumpy a hambou všem rozumným lidem.
      Planeta Země nám dává jasně najevo, že jsme zašli příliš daleko, ničíme životní prostředí, odmítáme existenci divoce žijících zvířat v krajině, především predátorů, pokorně pracujeme pro národní a nadnárodní korporace a jsme součástí velmi negativní energie, která narůstá.
      Lidé, já vás upozorňuji, že takhle negativně začínalo období, po němž přišla druhá světová válka a pokud nám to nedojde, bude muset přijít ta třetí a to mi věřte, že to nikdo z vás nechce. Myslete srdcem, které musí být odvážné, ale nikoli zákeřné a kruté.
      Upozorňuji všechny proti ruské štváče, že jsem synem otce, který si odseděl 12 let v komunistickém lágru za kopečkařinu se střelbou na hranicích. Můj děda byl v německém koncentráku za odboj. Mám lepší sociální profil ke kritice nežli většina z oněch štváčů a větší důvod nenávidět, ale nedělám to, poněvadž to k ničemu nevede. Mnoho lidí zapomělo, že Rusko není SSSR, a že by na tuto zemi a lidi měl svět pohlížet jako na obchodní partnery, nikoli jako nepřátele.
      Věřte nebo ne, ale tohle je jediná rozumná cesta, která se však nehodí do krámu nadnárodnímu západnímu kapitálu a hlavně těžařským a zbrojařským koncernům. Záleží jen na vás, co od budoucnosti chcete, jestli mír a nebo válku a podle toho se chovejme. Jsou zde země, které mají postavenu svoji ekonomiku na ekonomice válečné, ale Rusko to není. To má nerostného bohatství dost. Prosím všechny lidi v této zemi o zdravý rozum.

  2. Luděk napsal:

    Moldavsko neokupoval SSSR jako nás ,proto ta naše láska k nim od té doby Rusy nemusim.

  3. Jos napsal:

    Mně se nejvíce ze všeho líbí podlost pana starosty Koláře, který pochopil, jaké možnosti mu dává vyhlášená koronavirová karanténa. Bystře a rychle svolal speciální noční zasedání „vhodně“ vybraných zastupitelů na kterém odhlasovali likvidaci sochy Koněva následující ráno a předem několika připravených statisícových smluv (však oni to občané rádi zaplatí) na realizaci akce. No a občané jen mohli „typicky demokradicky“ držet hubu. Protože byla ta karanténa a pan starosta se bál veřejnosti a tak ji obratně vyloučil.
    Vůbec mne fascinuje jak nějaký, lokální a bezvýznamných funkcionář z vesnice jako jsou třeba Řeporyje hecuje a dětinsky provokuje tu Rusko, tu Čínu a bůhvíkoho ještě a klidně tím ohrožují mezinárodní bezpečnostní postavení všech občanů České republiky.
    Nějak zapomněli, že jejich starostí je starat se o pořádek a čistotu v jejich volebním obvodu, odvoz popelnic a podobně. Vzhledem k tomu, že pan starosta Kolář nebyl schopen ohlídat pořádek ani na malém plácku v těsné blízkosti MÚ v Praze 6, mám o jeho kompetenci a schopnosti plnit své úkoly, velmi špatné mínění.

Přidávání komentářů není povoleno