PSÍ UŠI. Půl roku před sněmovními volbami krystalizuje strategie předsedy vlády Babiše. Epidemii nechává běžet samospádem a upíná se k jediné záchraně – že někdy v srpnu nebo v září, v době vrcholící kampaně, konečně doběhne vakcinace, on to prohlásí za svůj úspěch a volby vyhraje. Plán je to kvalitní, nepočítá ovšem s jednou věcí, kterou víme my, ale neví on: dopadne to jako vždycky. Čili naočkováno nebude nic – načež vyhraje volby. Pojďme k detailům, které přinesl poslední zimní týden.

• Nálada v Lidovém domě, což je takový barák v centru Prahy, který ještě kdovíproč patří sociální demokracii, je ponurá. Principál zdejšího cirkusu, jakýsi Jan Hamáček, proto zavelel do boje proti trudomyslnosti a začal si ze všeho dělat legraci. Druhá varianta je, že sledujeme počáteční fázi propukajícího šílenství.

Jan Hamáček pro Aktuálně.cz, 18. března, foto: facebook Aktuálně.cz

Hamáčkův zástupce pro věci komické, místopředseda Ondřej Veselý, rukavici hozenou do šapitó zvedl.

„Stojíme před rozhodnutím, jestli krvácet sami, nebo nechat ještě víc krvácet zemi. Skoro bych řekl, že se obětujeme.“
(Ondřej Veselý komentuje pro Český rozhlas možný odchod z vlády, 17. března)

Mezi těmi zhruba třiceti lidmi, kteří ještě ČSSD věří, už ovšem není třeba její bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Ten už o pár dní dřív řekl, že nebýt covidu, současné vedení by nejspíš uhrálo s odřenýma ušima nějakých šest procent, nezvládnutí epidemie ale jeho šance pohřbilo.

„Pan Hamáček i Petříček mají přímou zodpovědnost za to, že dovolili tomu člověku, co řídí vládu, takhle rozvrátit naši zemi.“
(Jan Mládek v Rádiu Impuls, iDNES.cz, 8. března)

Což nám přijde jako přiléhavý popis situace. Tak uvidíme, jestli stačí sociální demokracie vykrvácet dřív, než společně s Babišem přivede zemi úplně na buben. Nebo zda má ještě nějakou sebereflexi.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Všude tam, kde nemilosrdná realita naráží na naši neschopnost ji přijmout, zejména jde-li o naše vlastní chyby, nastupuje únik do světa snů a iluzí. Psychologicky jde o efekt, který třeba C. G. Jung popsal jako neurózu – tedy disociaci osobnosti způsobenou existencí komplexů. Mít komplexy je samo o sobě normální, tvrdí slavný švýcarský psychiatr; jestliže jsou však komplexy inkompatibilní, pak ta část osobnosti, která je příliš protikladná vůči vědomé části, se odštěpí. Jestliže odštěpení zasáhne organickou strukturu, disociace je psychózou – schizofrenním stavem. Každý komplex pak žije svou vlastní existenci a není již podle Junga osobnosti, která je spojuje dohromady. Architekt našeho směřování do průšvihu, jakýsi Jan Blatný z Brna, se v podobné situaci upnul k chimérám.

„Kdo má ukončenou vakcinaci, neonemocní a nikoho dalšího nenakazí.“
(ministr zdravotnictví Jan Blatný v Senátu, iDNES.cz, 18. března)

Teorie je to úderná a líbivá, má jednu malou vadu – není ničím podložená, mírně řečeno. Zneurotizovaný ministr tak dál bloumá Prahou a nevnímá signály, že by se měl vrátit do rodného Brna. V zádech má předsedu vlády, který „calluje“ a „videocalluje“ na všechny strany a nabízí Blatného místo komukoli, kdo jde zrovna kolem a je ještě ochoten se s vládou ušpinit. Což se mu tento týden nepovedlo třeba u hlavního hygienika IKEM Petra Smejkala.

„Dostal jsem nabídku být ministr zdravotnictví, odmítl jsem.“
(Petr Smejkal pro pořad Prostor X Reflexu, 18. března)

Načež Babiš poslal Blatnému vytýkací dopis. Fakt. Prostě jako kádrovka v Agrofertu, ještě jednou a máš to na třiapadesátku. Čili je nejvyšší čas, aby Blatný vzal rozum do hrsti, posbíral zbytky disociované osobnosti, pokorně odprosil Mináře a zase podepsal Milion chvilek. Na Hlavní nádraží mu od ministerstva jede trojka tramvaj.

• Když se sportovci nebo bafuňáři pustí na pole politiky, bývá veselo. Vlastně i naopak, což můžeme vidět třeba u šéfa fotbalové Slavie Jaroslava Tvrdíka, který to už pár let zkušeně koulí na pomezí zájmů čínských komunistů maskovaných jako dobro českého sportovního lidu. Dobrého žáka má i v prezidentovi Českého svazu biatlonu Jiřím Hamzovi.

„Mám zkušenost z Pekingu 2008. A vím, že Čína je zemí, kde, řečeno s nadsázkou, dokáží poručit větru dešti. Pokud si odmyslíme jejich ideologii, nebo oběti, které tehdy přinesla výstavba sportovišť, tak sama o sobě byla olympiáda dokonalá.“
(Jiří Hamza pro web Světového poháru v Novém Městě na Moravě)

No když si odmyslíme ideologii a oběti, tak těch dokonalých olympiád bylo v historii víc. Třeba ta moskevská v roce 1980, abychom byli ještě střídmí. Jinak je tu vždycky možnost vrátit se až do roku 1936.

• Ale my už jsme u oblíbené rubriky „Takoví jsme byli“, která nám s ročním odstupem přináší citáty, které mezitím uzrály jak syreček. Začněme jedním, který je spíš light:

Lidi, neblázněte, zůstaňte o svátcích doma, i když bude krásně! Je brzy chodit na návštěvy a na koledu, cena by byla příliš vysoká. Čísla jsou dobrá, protože jsme doma, ale i tak rostou. Pokud se na to vykašleme, bude to malér. Vydržme to, prosím. Pomlázku si užijeme příští rok!

— Jan Hamáček (@jhamacek) April 9, 2020

A teď silnější kalibr:

Je mimořádnou strategickou výhodou, že v čele vlády není klasický politik, ale člověk s nezpochybnitelnými manažerskými schopnostmi, který si umí poradit s vážnou krizí.

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) March 15, 2020

Tak klidnou mysl, prý to mohlo být ještě horší.

Follow @malecak