“Je to hrubé porušování toho, co se dohodlo,” říká Zaorálek.

Kdo má problémy s právním státem, jak moc je nelegální lež a lučavka královská jako koření života

Napsal/a Robert Malecký 15. září 2019

PSÍ UŠI. Třicet let se prokurátorům tluče do hlavy, že mají posuzovat důkazy nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného. Třicet let vzdorují – třeba exministryně obrany Vlasta Parkanová to odnesla zničeným zdravím. A když s tím konečně začnou, je to náhodou zrovna předseda vlády. Ale zdejší lid to neocení, holota nespokojená. Pojďme k detailům, dokud se to smí.

Začněme třeba právě u předsedy vlády. Dvouletý příběh lhaní, zatloukání a přiznání jak z chlupatý deky zakončila bajka státního zástupce Erazíma, který si na dovče mezi Puzovým Kmotrem a Styronovou Sophiinou volbou střihnul 20 000 stran kauzy Čapí hnízdo a zvolil vlastní budoucnost. Nic proti, každý máme nějakou tu hypotéku. Andrej Babiš si vzal nějaká ta homeopatika na výkon a už řeší jiné problémy, teď zase že pro Věru Jourovou vyjednal v Evropské komisi skvělé portfolio.

„My jsme dostali to nejdůležitější! Hlídání právního státu a demokracie! Co byste chtěli víc?“
(Andrej Babiš ve sněmovně, Aktuálně.cz, 10. září)

Pokud to máte rádi i graficky, tady je hezká ukázka:

“My máme nějaké problémy s právním státem?” ptal se před chvílí ve sněmovně premiér Babiš. Trvá na tom, ze s Věrou Jourovou jednoznačně uspěl. “My jsme dostali to nejdůležitější – hlídání právního státu a demokracie,” tvrdí. pic.twitter.com/ULnIbNDL8p
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) September 10, 2019

Otázka byla položena, nezbývá, než na ni odpovědět: Samozřejmě, že Česko žádné problémy s právním státem nemá. Pojem právního státu skutečně úzce souvisí s demokracií a v zásadě říká, že zákonu je podřízen každý, tedy i stát. A jako takový nemá žádné úlevy ve srovnání s jednotlivci. K ničemu takovému samozřejmě v Česku nedošlo a ani se tak (až na drobné excesy, které se ovšem naší věci zrovna netýkají) neděje. To, čeho jsme svědky, je nepochopitelné a skandální uzmutí kriminální kauzy justici dřív, než o ní vůbec mohla začít rozhodovat. Doprovázené podezřelými personálními čachry na důležitých exekutivních postech (týká se i samotného Erazíma, jmenoval ho v roce 2016 Babišův ministr Pelikán).

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

Zmíněná Věra Jourová dostala coby novopečená místopředsedkyně Evropské komise na starosti portfolio, které dosud nemělo žádnou náplň. Kuloárové praví, že jaké si to udělá, takové to bude mít. Konkrétně jde o dodržování hodnot Evropské unie a transparentnost, kam se schová i zmíněné dodržování demokratických principů v zemích unie nebo boj proti dezinformacím. A je třeba říct, že Jourová začala skvěle:

„V zásadě je pro mě svatý princip svobody slova. A zároveň říkám, že lež není nelegální, takže je potřeba s tím zacházet velmi opatrně.“
(eurokomisařka Věra Jourová pro Seznam Zprávy, 10. září)

Dlužno říct, že Jourová nemluvila o Babišovi, k níž ji váže podivné pouto; potřebovala jeho nominaci, ale jako komisařka unie musí vystupovat nezávisle na domácí agendě. Řeč šla o dezinformacích schopných ovlivnit volby, tedy o nástroji hybridní informační války. A i tady se Věra Jourová plete. Lež samozřejmě v mnoha aspektech nelegální je, a v mnoha aspektech se to týká právě jejího portfolia. Trestná je lež osvětimská a její odnože, trestná je pomluva, šíření nenávisti, poplašné zprávy, vše založeno na lži. Mimochodem, lež je vždy i součástí podvodu, včetně dotačního, formulováno jako uvedení někoho v omyl. Čili univerzální tvrzení o legálnosti lži nebyl od Věry Jourové úplně šťastný začátek. Morální stránku necháme stranou, na tu se už v Česku tolik nehraje.

Sofistikovanější podobou lži je licoměrnost. Jejím aktuálně nejúspěšnějším reprezentantem je Lubomír Zaorálek z ČSSD, který přišel na ministerstvo kultury vyžehlit průšvihy exministra Antonína Staňka z ČSSD, aniž by se tak úplně provalilo, že jsou to průšvihy ČSSD. A tak se začal mediálně prsit coby bojovník proti Číně, protože má pocit, že by to mohlo ČSSD zvednout z šesti na šest a půl procenta.

.@MinKultury @ZaoralekL si předvolal čínského velvyslance. Řekl mu, že je zděšen rušením vystoupení českých umělců ze strany Číny kvůli postoji Prahy.
“Je to hrubé porušování toho, co se dohodlo,” říká Zaorálek. @SeznamZpravy pic.twitter.com/7sbEKtVB6c
— Zuzana Černá (@zuzana_cerna) September 9, 2019

Čili si pojďme říct zcela přesně, co se dohodlo:

„Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet. Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.“
(tzv. Prohlášení čtyř, Hrad.cz, 18. října 2016)

Lubomír Zaorálek předpokládá, že česká společnost má krátkou paměť a na tento hanebný dokument, mimochodem snad nejhanebnější ponížení české zahraniční politiky od Moskevských protokolů v roce 1968, zapomněla. Pojďme si tedy připomenout okolnosti jeho vzniku: Podepsali ho čtyři sociální demokraté – svrchu Miloš Zeman, Milan Štěch, Jan Hamáček a Bohuslav Sobotka – a k podpisu jim ho připravilo ministerstvo zahraničí vedené … ehm, Lubomírem Zaorálkem.

Všichni určitě známe takové ty mistry slova, co se předhánějí v používání cizích termínů, jenže jak jsou nedovzdělaní, používají je nemístně. Nadstavbu v této kategorii potom představují ti, kdo stejně trapně neovládají ani vlastní jazyk.