PSÍ UŠI. Třicet let se prokurátorům tluče do hlavy, že mají posuzovat důkazy nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného. Třicet let vzdorují – třeba exministryně obrany Vlasta Parkanová to odnesla zničeným zdravím. A když s tím konečně začnou, je to náhodou zrovna předseda vlády. Ale zdejší lid to neocení, holota nespokojená. Pojďme k detailům, dokud se to smí.

• Začněme třeba právě u předsedy vlády. Dvouletý příběh lhaní, zatloukání a přiznání jak z chlupatý deky zakončila bajka státního zástupce Erazíma, který si na dovče mezi Puzovým Kmotrem a Styronovou Sophiinou volbou střihnul 20 000 stran kauzy Čapí hnízdo a zvolil vlastní budoucnost. Nic proti, každý máme nějakou tu hypotéku. Andrej Babiš si vzal nějaká ta homeopatika na výkon a už řeší jiné problémy, teď zase že pro Věru Jourovou vyjednal v Evropské komisi skvělé portfolio.

„My jsme dostali to nejdůležitější! Hlídání právního státu a demokracie! Co byste chtěli víc?“
(Andrej Babiš ve sněmovně, Aktuálně.cz, 10. září)

Pokud to máte rádi i graficky, tady je hezká ukázka:

“My máme nějaké problémy s právním státem?” ptal se před chvílí ve sněmovně premiér Babiš. Trvá na tom, ze s Věrou Jourovou jednoznačně uspěl. “My jsme dostali to nejdůležitější – hlídání právního státu a demokracie,” tvrdí. pic.twitter.com/ULnIbNDL8p

— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) September 10, 2019

Otázka byla položena, nezbývá, než na ni odpovědět: Samozřejmě, že Česko žádné problémy s právním státem nemá. Pojem právního státu skutečně úzce souvisí s demokracií a v zásadě říká, že zákonu je podřízen každý, tedy i stát. A jako takový nemá žádné úlevy ve srovnání s jednotlivci. K ničemu takovému samozřejmě v Česku nedošlo a ani se tak (až na drobné excesy, které se ovšem naší věci zrovna netýkají) neděje. To, čeho jsme svědky, je nepochopitelné a skandální uzmutí kriminální kauzy justici dřív, než o ní vůbec mohla začít rozhodovat. Doprovázené podezřelými personálními čachry na důležitých exekutivních postech (týká se i samotného Erazíma, jmenoval ho v roce 2016 Babišův ministr Pelikán).

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Zmíněná Věra Jourová dostala coby novopečená místopředsedkyně Evropské komise na starosti portfolio, které dosud nemělo žádnou náplň. Kuloárové praví, že jaké si to udělá, takové to bude mít. Konkrétně jde o dodržování hodnot Evropské unie a transparentnost, kam se schová i zmíněné dodržování demokratických principů v zemích unie nebo boj proti dezinformacím. A je třeba říct, že Jourová začala skvěle:

„V zásadě je pro mě svatý princip svobody slova. A zároveň říkám, že lež není nelegální, takže je potřeba s tím zacházet velmi opatrně.“
(eurokomisařka Věra Jourová pro Seznam Zprávy, 10. září)

Dlužno říct, že Jourová nemluvila o Babišovi, k níž ji váže podivné pouto; potřebovala jeho nominaci, ale jako komisařka unie musí vystupovat nezávisle na domácí agendě. Řeč šla o dezinformacích schopných ovlivnit volby, tedy o nástroji hybridní informační války. A i tady se Věra Jourová plete. Lež samozřejmě v mnoha aspektech nelegální je, a v mnoha aspektech se to týká právě jejího portfolia. Trestná je lež osvětimská a její odnože, trestná je pomluva, šíření nenávisti, poplašné zprávy, vše založeno na lži. Mimochodem, lež je vždy i součástí podvodu, včetně dotačního, formulováno jako uvedení někoho v omyl. Čili univerzální tvrzení o legálnosti lži nebyl od Věry Jourové úplně šťastný začátek. Morální stránku necháme stranou, na tu se už v Česku tolik nehraje.

• Sofistikovanější podobou lži je licoměrnost. Jejím aktuálně nejúspěšnějším reprezentantem je Lubomír Zaorálek z ČSSD, který přišel na ministerstvo kultury vyžehlit průšvihy exministra Antonína Staňka z ČSSD, aniž by se tak úplně provalilo, že jsou to průšvihy ČSSD. A tak se začal mediálně prsit coby bojovník proti Číně, protože má pocit, že by to mohlo ČSSD zvednout z šesti na šest a půl procenta.

.@MinKultury @ZaoralekL si předvolal čínského velvyslance. Řekl mu, že je zděšen rušením vystoupení českých umělců ze strany Číny kvůli postoji Prahy.

“Je to hrubé porušování toho, co se dohodlo,” říká Zaorálek. @SeznamZpravy pic.twitter.com/7sbEKtVB6c

— Zuzana Černá (@zuzana_cerna) September 9, 2019

Čili si pojďme říct zcela přesně, co se dohodlo:

„Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet. Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.“
(tzv. Prohlášení čtyř, Hrad.cz, 18. října 2016)

Lubomír Zaorálek předpokládá, že česká společnost má krátkou paměť a na tento hanebný dokument, mimochodem snad nejhanebnější ponížení české zahraniční politiky od Moskevských protokolů v roce 1968, zapomněla. Pojďme si tedy připomenout okolnosti jeho vzniku: Podepsali ho čtyři sociální demokraté – svrchu Miloš Zeman, Milan Štěch, Jan Hamáček a Bohuslav Sobotka – a k podpisu jim ho připravilo ministerstvo zahraničí vedené … ehm, Lubomírem Zaorálkem.

• Všichni určitě známe takové ty mistry slova, co se předhánějí v používání cizích termínů, jenže jak jsou nedovzdělaní, používají je nemístně. Nadstavbu v této kategorii potom představují ti, kdo stejně trapně neovládají ani vlastní jazyk.

Humor, toť lučavka královská života! Srdečně zdravím do Vrchlabí 😊 pic.twitter.com/FV6Pu3FscZ

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) September 9, 2019

Panu mluvčímu přejeme trochu toho okořenění života směsí kyseliny chlorovodíkové a dusičné, vám ostatním klidnou mysl.

Follow @malecak