ANALÝZA. Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem upřelo zesílenou pozornost nejen na USA, ale i na Ukrajinu. Trump je těžko předvídatelný, tvrdí například, že válku na Ukrajině ukončí jediným telefonátem. Není jasné komu a nejistá je i finanční a vojenská podpora bojující Ukrajině. Pro vykreslování nových nepřekročitelných červených linií ze strany Kremlu je to ideální čas. V jejich vytyčování a následném opouštění má Vladimir Putin hodně bohatou praxi.

Červená linie je – přeloženo – nepřekročitelná mez. Hranice, po jejímž překonání nastane cosi, co bude mít vážné následky a co by si opravdu nikdo nepřál. Kudy přesně červená linie vede a co přesně by se mělo stát, se ale v ruském podání v čase mění.

Kreml je ve vytyčování červených linií mistr. Mistr je i v jejich opouštění a následném vykreslování nových. Zatím vždy se ukázalo, že jde o plané hrozby.

Začala o to už před 24. únorem 2022.

Tlustá červená linie

Koncem roku 2021 Rusko zveřejnilo svůj ultimativní požadavek na stažení NATO z východní Evropy a uznání ruského vlivu nad Ukrajinou. Byla to ona první, ještě předválečná, jasná červené linie, kterou Západ nesmí překročit. Rusko tehdy požadovalo, aby se NATO vrátilo ke svým hranicím z roku 1997.

Popřelo tedy suverenitu všech následně vstoupivších členů Aliance: České republiky, Maďarska, Polska, Estonska, Bulharska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska, Slovinska, Albánie, Chorvatska a Černé Hory.

V lednu 2022 se pak ve švýcarské Ženevě konalo několik kol jednání mezi USA, NATO, OBSE a Ruskem. Moskva se tam domáhala garance, že do NATO nevstoupí Ukrajina, což – opět – by byl krok za červenou linii a pohrozilo „nevyhnutelným zhoršením bezpečnostní situace všech států bez výjimky“.

Zástupci ruské strany tehdy odmítli, že by Moskva měla v úmyslu na Ukrajinu útočit. Brzy poté se stal, jak víme, pravý opak.

Následovala salva dalších červených linií – s tím, jak se ukázalo, že se Ukrajina zvládá účinně bránit a že se žádný ruský blitzkrieg konat nebude.

Po začátku invaze v únoru 2022 Rusko varovalo, že dodávky západních zbraní Ukrajině by byly překročením červené linie. V květnu 2022 Dmitrij Medveděv varoval před možností jaderného konfliktu s NATO, když budou dodávány těžké zbraně.

V červnu 2022 ruské ministerstvo zahraničí dokonce přímo pohrozilo jaderným úderem na Polsko.

V roce 2023 vznikla západní „tanková koalice“, na Ukrajinu putovaly například britské Challengery, německé Leopardy a americké Abramsy. I červená linie Kremlu „žádné západní tanky na ukrajinském území“ rychle padla. Rusko reagovalo jen dalšími hrozbami a prohlášeními, že to je důkaz války Západu proti Rusku.

Důraz na jaderný arzenál

V říjnu 2023 USA dodaly Ukrajině rakety ATACMS, které jsou schopné zasáhnout cíle na vzdálenost 165 kilometrů a umožňují útoky na ruské cíle na okupovaných územích. Podle Kremlu šlo o nepřijatelnou eskalaci. Počátkem roku 2024 byly dodány i verze střely ATACMS s dosahem až 300 kilometrů.

Eskalací a jadernou válkou vyhrožovalo Rusko i v souvislosti s dodávkami stíhaček F-16 ukrajinským ozbrojeným silám. První letouny Ukrajina dostala letos v létě. Červená linie opět vybledla. Podobná varování z Moskvy provázela plánované dodávky vlastně jakékoli další pokročilé vojenské techniky.

V srpnu 2024 Ukrajina zahájila pozemní operaci na ruském území v Kursku, což bylo další překročení dříve vytyčené červené linie: fyzický útok na ruské území a „narušení ruské suverenity“.

Významnou součástí putinovského vytyčování linií je propaganda směřující na západní veřejné mínění: snaha vyvolávat strach ze strašlivé odplaty, či dokonce jaderné války, zvyšování napětí a tlaku na politiky a odsuzování pomoci Ukrajině ve stylu „kdo pomáhá Kyjevu, ohrožuje sám sebe“. 

Důraz na možnost použití jaderných zbraní je nejsilnějším odstrašujícím nástrojem v arzenálu Moskvy. To, že zůstává jen u rétoriky není samozřejmě nic, na co si stěžovat.

Neustálé posouvání ruských červených linií je však potvrzením faktu, že zlu se nemá ustupovat a že na tyrana neplatí chléb a sůl, ale jen větší hůl. Snad to bude chápat i nově zvolený americký prezident.

Na druhé straně – jak upozorňují evropské tajné služby, českou BIS nevyjímaje –, Rusko přešlo v Evropě na nový styl útoků.

V hlavní roli GRU

Kupříkladu v německém Lipsku počátkem tohoto roku předčasně explodoval balíček, který měl být původně naložený do letadla. Informace o nenaplněné katastrofě zazněla od šéfů německých tajných služeb při říjnovém slyšení ve Spolkovém sněmu. Incident podle nich souvisí s ruskými sabotážními aktivitami v Evropě.

Ty nejsou zdaleka ojedinělé a otevřeně před nimi varují mimo jiné Britové, Norové, Poláci či Češi. Představitelé evropských zpravodajských služeb se v hned v několika svých nedávných veřejných vystoupeních shodli: ruské aktivity v Evropě silně překračují oblast dezinformací či kybernetických útoků a mají i svou hmatatelnou podobu sabotáží, útoků i plánovaných vražd.

Za hlavního ruského hráče ruských sabotáží v zahraničí je označována vojenská zpravodajská agentura GRU.

Kupříkladu Poláci letos v dubnu zatkli muže, který se chystal předat ruské GRU informace o letišti v Řešově, které je centrem pro dodávky zbraní na Ukrajinu. Sérii žhářských útoků v Polsku – mimo jiné obchodního centra ve Varšavě – tamní tajné služby připisují také Rusku.