Kresba: Josef Albrecht pro HlídacíPes.org

Kde leží ruská „nepřekročitelná červená linie“? Bledne, i když hrozby přibývají

Napsal/a Robert Břešťan 12. listopadu 2024
FacebookXPocketE-mail

ANALÝZA. Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem upřelo zesílenou pozornost nejen na USA, ale i na Ukrajinu. Trump je těžko předvídatelný, tvrdí například, že válku na Ukrajině ukončí jediným telefonátem. Není jasné komu a nejistá je i finanční a vojenská podpora bojující Ukrajině. Pro vykreslování nových nepřekročitelných červených linií ze strany Kremlu je to ideální čas. V jejich vytyčování a následném opouštění má Vladimir Putin hodně bohatou praxi.

Červená linie je – přeloženo – nepřekročitelná mez. Hranice, po jejímž překonání nastane cosi, co bude mít vážné následky a co by si opravdu nikdo nepřál. Kudy přesně červená linie vede a co přesně by se mělo stát, se ale v ruském podání v čase mění.

Kreml je ve vytyčování červených linií mistr. Mistr je i v jejich opouštění a následném vykreslování nových. Zatím vždy se ukázalo, že jde o plané hrozby.

Začala o to už před 24. únorem 2022.

Tlustá červená linie

Koncem roku 2021 Rusko zveřejnilo svůj ultimativní požadavek na stažení NATO z východní Evropy a uznání ruského vlivu nad Ukrajinou. Byla to ona první, ještě předválečná, jasná červené linie, kterou Západ nesmí překročit. Rusko tehdy požadovalo, aby se NATO vrátilo ke svým hranicím z roku 1997.

Popřelo tedy suverenitu všech následně vstoupivších členů Aliance: České republiky, Maďarska, Polska, Estonska, Bulharska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska, Slovinska, Albánie, Chorvatska a Černé Hory.

V lednu 2022 se pak ve švýcarské Ženevě konalo několik kol jednání mezi USA, NATO, OBSE a Ruskem. Moskva se tam domáhala garance, že do NATO nevstoupí Ukrajina, což – opět – by byl krok za červenou linii a pohrozilo „nevyhnutelným zhoršením bezpečnostní situace všech států bez výjimky“.

Zástupci ruské strany tehdy odmítli, že by Moskva měla v úmyslu na Ukrajinu útočit. Brzy poté se stal, jak víme, pravý opak.

Následovala salva dalších červených linií – s tím, jak se ukázalo, že se Ukrajina zvládá účinně bránit a že se žádný ruský blitzkrieg konat nebude.

Po začátku invaze v únoru 2022 Rusko varovalo, že dodávky západních zbraní Ukrajině by byly překročením červené linie. V květnu 2022 Dmitrij Medveděv varoval před možností jaderného konfliktu s NATO, když budou dodávány těžké zbraně.

V červnu 2022 ruské ministerstvo zahraničí dokonce přímo pohrozilo jaderným úderem na Polsko.

V roce 2023 vznikla západní „tanková koalice“, na Ukrajinu putovaly například britské Challengery, německé Leopardy a americké Abramsy. I červená linie Kremlu „žádné západní tanky na ukrajinském území“ rychle padla. Rusko reagovalo jen dalšími hrozbami a prohlášeními, že to je důkaz války Západu proti Rusku.

Důraz na jaderný arzenál

V říjnu 2023 USA dodaly Ukrajině rakety ATACMS, které jsou schopné zasáhnout cíle na vzdálenost 165 kilometrů a umožňují útoky na ruské cíle na okupovaných územích. Podle Kremlu šlo o nepřijatelnou eskalaci. Počátkem roku 2024 byly dodány i verze střely ATACMS s dosahem až 300 kilometrů.

Eskalací a jadernou válkou vyhrožovalo Rusko i v souvislosti s dodávkami stíhaček F-16 ukrajinským ozbrojeným silám. První letouny Ukrajina dostala letos v létě. Červená linie opět vybledla. Podobná varování z Moskvy provázela plánované dodávky vlastně jakékoli další pokročilé vojenské techniky.

V srpnu 2024 Ukrajina zahájila pozemní operaci na ruském území v Kursku, což bylo další překročení dříve vytyčené červené linie: fyzický útok na ruské území a „narušení ruské suverenity“.

Významnou součástí putinovského vytyčování linií je propaganda směřující na západní veřejné mínění: snaha vyvolávat strach ze strašlivé odplaty, či dokonce jaderné války, zvyšování napětí a tlaku na politiky a odsuzování pomoci Ukrajině ve stylu „kdo pomáhá Kyjevu, ohrožuje sám sebe“. 

Důraz na možnost použití jaderných zbraní je nejsilnějším odstrašujícím nástrojem v arzenálu Moskvy. To, že zůstává jen u rétoriky není samozřejmě nic, na co si stěžovat.

Neustálé posouvání ruských červených linií je však potvrzením faktu, že zlu se nemá ustupovat a že na tyrana neplatí chléb a sůl, ale jen větší hůl. Snad to bude chápat i nově zvolený americký prezident.

Na druhé straně – jak upozorňují evropské tajné služby, českou BIS nevyjímaje –, Rusko přešlo v Evropě na nový styl útoků.

V hlavní roli GRU

Kupříkladu v německém Lipsku počátkem tohoto roku předčasně explodoval balíček, který měl být původně naložený do letadla. Informace o nenaplněné katastrofě zazněla od šéfů německých tajných služeb při říjnovém slyšení ve Spolkovém sněmu. Incident podle nich souvisí s ruskými sabotážními aktivitami v Evropě.

Ty nejsou zdaleka ojedinělé a otevřeně před nimi varují mimo jiné Britové, Norové, Poláci či Češi. Představitelé evropských zpravodajských služeb se v hned v několika svých nedávných veřejných vystoupeních shodli: ruské aktivity v Evropě silně překračují oblast dezinformací či kybernetických útoků a mají i svou hmatatelnou podobu sabotáží, útoků i plánovaných vražd.

Za hlavního ruského hráče ruských sabotáží v zahraničí je označována vojenská zpravodajská agentura GRU.

Kupříkladu Poláci letos v dubnu zatkli muže, který se chystal předat ruské GRU informace o letišti v Řešově, které je centrem pro dodávky zbraní na Ukrajinu. Sérii žhářských útoků v Polsku – mimo jiné obchodního centra ve Varšavě – tamní tajné služby připisují také Rusku.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Reload (397650)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)